Přežít postapo

Až půjde to tuhého, jsem v pohodě. Mám zahrádku, kde chovám drobné zvířectvo a pěstuji zeleninu. Zatímco všichni kolem budou chcípat hlady, já nemám důvod k obavám.

Literatura i kinematografie se hemží nejrůznějšími příběhy, ve kterých došlo k rozsáhlým katastrofám, při nichž se (přeživší) lidský živel vymknul kontrole, nastaly nepokoje a začal boj o holé přežití. Přitom je zcela vedlejší, zda se tak stalo díky přírodním pohromám, srážkou planety s mimozemským tělesem, nebo čistě působením lidského faktoru - války, krvavá povstání či jiné třenice mezi Těmi nahoře, Těmi uprostřed a Těmi dole. Přestože se počínání přeživších občanů liší dle jednotlivých tvůrců a jejich příběhů, svorně staví na hlavu naivní představu v úvodu; žádná pečlivě piplaná zahrádka svého majitele nezachrání. Spíše ho připraví o život, protože v podmínkách postapa přitáhne nežádoucí pozornost hladovějících v předtuše ukrytých zásob potravin. Člověk je tvor společenský, což se může projevit ve všech podobách. Nikoliv pokusy klást v lese nástrahy na zvěř a číhat v potoce na proplouvající pstruhy, nýbrž snaha najít jiné přeživší, zamordovat je a sebrat jim proviant. Nejen filmových příkladů je více než dost. Dokonce ani nemusí jít vysloveně o postapo. Stačí větší hospodářská krize, pár dní bez jídla a člověk v sobě snadno probudí šelmu. Ostatně pořekadlo, že společnost dělí od revoluce tři chody jídla, je známé doslova notoricky.

Je zde jedna věc, ve které s tvůrci postapo příběhů nesouhlasím a tou je čas. Doba potřebná k tomu, aby opět vznikly tři Orwellovy společenské skupiny a došlo k opětovnému zavedení řádu. Pod pojmem „příslušník jednotek Specnaz“ si každý představí ruského Ramba, který dokáže pouhým upřeným pohledem zlikvidovat nepřátelský tank. Podle Marka Chlíbka disponují elitní ruské jednotky mimo jiné specialisty, kteří jsou vyškoleni pro zorganizování přeživšího obyvatelstva na dobytém a zničeném území. Pokud se někdo zanáší romantickou představou, že se bude léta skrývat po lesích, žít v souladu s přírodou a využívat bezvládí, je na velkém omylu. Zvláště s přihlédnutím k současným možnostem sledovacích a komunikačních technologií. I v případě postapa dojde k ustanovení nové oligokracie v řádu týdnů. Ta se pochopitelně bude snažit co nejrychleji „pochytat“ zbylé přeživší a zařadit je zpět do krysího závodu. Orwellův sociální gyroskop tak opět nabude vyrovnané polohy, ve které se (podle Orwella) nachází již od mladší doby kamenné.

Jak to vidí Svícaři...spoléhají na zahrádku?