Kolik poslanců je třeba na výměnu žárovky

Vážený Kapitalisme,

oni (komunisti) nás před Tebou varovali, a jak vidím, v mnoha případech docela trefně. Strašili nás krisí, a hle, přišla – a opakovaně; a přijde zas. Strašili nás nezaměstnaností, a ouvej, je tu stále – menší či větší, ale stále (připouštím, že u některých lidí je lepší, když nepracují, než po nich stále něco opravovat). Strašili nás pleněním přírodního bohatství, a vida, vesele se plení a k tomu se vrší odpadky více či méně jedovaté, ale zaručeně přírodou neodbouratelné.
Na druhé straně (Železné opony) nám slibovali plné obchody v protiklad prázdným – socialistickým. Tož ony plné vypadají, ale pokud hledám něco zcela konkrétního, něco co se v danou chvíli vymyká z módních trendů či seriové výroby, naběhám se vlastně dnes více než před lety, protože dnes trvá déle zjistit, že společenské černé boty pro dvanáctiletou hudebnici na výroční koncert ZUŠ prostě neseženu. Slibovali právní společnost, kde není rozdílu mezi spravedlností pro jednotlivce a třeba stát. Ale ve skutečnosti jsme se ocitli ve společnosti právníků, které nezajímá, co je pravda, ovšem dokud má klient peníze, tak statečně hájí jeho nezadatelné právo lhát. Pokud se to náhodou prozradí, zjišťujeme, že se neměří stejným metrem, tedy nejen, že jsou mezi námi rovnější, ale že stejné zákony platí v jiném kraji jinak. Minulý režim sliboval stát spravedlivý, což se sice také moc nedařilo, ale jako cíl mi to připadá mnohem lákavější než stát právní, leč spravedlnosti prostý. (Tak nějak cítím, že právo by mělo být spíše pomůcka k zajišťování spravedlnosti, podobně jako přiměřené násilí má pomoci k prosazování práva.)
Minulý režim byl popliván za to, že sledoval činnosti lidí podezřelých z podvratných myšlének. Současná světovláda elektronicky šmíruje činnosti každého člověka bezrozdílu, aby mohla se zjištěnými údaji kšeftovat, z vysoka kašlajíc na jeho myšlénky.

Kdysi se podařilo prosadit z dnešního pohledu nestydatě omezující normu na závity, nejprve Whitworthovy pak i metrické. Vzácná shoda zcela nerespektující zájmy, tedy nutno zdůraznit oprávněné zájmy, konkurujících si subjektů. Je přece zcela proti zdravému kapitalistickému rozumu, aby si někdo jen tak došel do libovolného obchodu, a tam si koupil běžnou matici, kupříkladu M8, protože se mu někam zatoulala nebo nedejbože praskla. Ten „jen tak někdo“ by ve spořádané kapitalistické společnosti měl být zcela loyálním a plně závislým zákazníkem firmy XY a u ní, a pouze a jen u ní, by si měl shánět zatracenou, chci říci ztracenou, matičku se speciálním XY-8,3k závitem. V případě krachu firmy XY prostě celý její výrobek, pardon – produkt, zahodí a koupí si loyálně jiný od firmy YZ. V tomto smyslu vyznívá – zdá se mi – plánovaná legislativní úprava zákona o provozu na veřejných komunikacích, představená, jak jinak než jako úleva pro řidiče: konec nutnosti mít v povinné výbavě kompletní sadu žárovek k vozidlu. Vysvětlení je prosté – výměna žárovek je dnes již tak složitá, že ji běžný řidič s běžným nářadím prostě nezvládne, a tak musí stejně loyálně do servisu. Inu lobisté si mohou mnout ruce: namísto striktního odmítnutí schválit k provozu vozidlo, u nějž nelze provést výměnu žárovek v provozně důležitých svítilnách jednoduše a bez nutnosti použít speciální nářadí (obsluha vozidla), uvalí se na řidiče povinnost zavolat si příjezd zvláště v nočních hodinách drahého servisního technika, který nám žárovku za ty prachy (ne)ochotně vymění. Vážené legislativní kolegium, vždyť vy si můžete s radostí připsat volební body i za udržení či snad i za rozmnožení pracovních míst servisních techniků – specialistů na výměnu žárovek. Myslím, že tímto směrem máme ještě hodně prostoru – jen tak namátkou: výměna žárovek v domácnosti, výměna náplní v propisce, výměna toaletního papíru . . . Kdyže to zas budeme moci vyměnit poslance?