Několik myšlenek ohledně Bible a evoluce

Narazil jsem na několik historických problémů. Abych byl přesný, tyto problémy vznikají při porovnání fyzických důkazů, a tvrzení jenž se nalézají v učebnicích dějepisu. Další problémy vznikají, když stejné historické důkazy porovnáme s Biblí. Důkazy o kterých je řeč totiž dávají za pravdu Bibli, a to způsobuje značný odpor vůči těmto důkazům ze strany moderních „expertů“.

Tento článek sepisuji, abych si o tom mohl s někým pokecat, a tak prosím buďte schovívaví. Mým jediným cílem je zjistit pravdu…

Problém č. 1: Velká povodeň.

Představte si, že kdysi na Zemi neexistovaly oceány, ale jenom malá oddělená moře. Všude bylo teplo, a nikdy nepršelo - celou planetu zalévala ranní rosa. Živočichové a rostliny žili stovky a tisíce let, a díky tomu se dorůstali obrovských rozměrů. Všechno bylo větší - Vážky byly veliké jako orli, orli byli větší než pštrosi, kapradiny byly vysoké jako stromy, a stromy byly vysoké jako nejvyšší věže. Vše živé živilo se pouze vegetariánskou stravou. Smrt byla v tomto starém světě nemyslitelná. To byl svět stvořený Bohem.

Přidržíme-li se Biblického vyprávění, svět byl dokonalý pouze do chvíle, kdy pán všeho tvorstva na Zemi - Adam, ukousl z ovoce znalosti dobra a zla, což Adamovi výslovně zakázal jeho pán, Bůh. Ovoce znalosti dobra a zla způsobilo, že se Adamovi s Evou „otevřely oči“, zjistili že jsou nazí, a běželi se schovat do lesa. Bůh ví co tam v tom lese spolu dělali. Kolem a kolem, Adam s Evou byli vyhnáni z ráje, začaly se jim rodit děti, jenž se začaly vraždit navzájem, a Země začala zarůstat trním. Po nějaké době se Bůh rozhodl zkoncovat to všechno. Protože se všade jenom válčilo, Bůh zatopil planetu Zemi vodou. Od té doby je planeta Země modrou, nikoliv zelenou planetou.

Co když planeta Země potkala kdysi dávno ve vesmíru hodně vody?

Kam se člověk podívá, 99% povrchu zemského jsou sedimentární horniny. Sedimentární horniny vznikají při povodních, anebo na dně moře. Sedimentární horniny mají hodně rozeznatelných vrstev, a když vyschnou, ztvrdnou jako kámen. Na planetě zemi je hodně sedimentárních hornin. Při pohledu na Grand Canyon člověk jenom žasne kde se vzaly všechny ty vodorovné čáry. A při pohledu na barandovské skály v Praze člověk žasne, jak vznikly všechny ty klikyháky v geologických vrstvách.

Odpověď? Geologické vrstvy se stočily do klikiháků ještě v době, kdy tekly jako beton.

Vrstvené geologické vrstvy, jenž pokrývají 99% povrchu zemského, jsou plné fosílií. Fosílie jsou zkamenělé otisky starodávných živých organismů v kameni. Existuje pouze jeden jediný známý způsob tvorby fosílií: Tělo živočicha zavalí bahno tak, že je okamžitě odříznuto od kyslíku. Za pár tisíc let se bahno změní v kámen, a živočich tak v kameni zanechá otisk. Okamžité zavalení tekoucím bahnem je jediný známý způsob tvorby zkamenělin, protože tělesná schránka tvora zahynuvšího na zemském povrchu se postupně zcela rozpadá, a nikde žádný otisk nezanechá. To znamená, že všechny fosílie které jste kdy viděli - trilobity počínaje a dinosaury konče - zahynuli v bahně při povodni.

Co se stane, když se oceán přelije párkrát přes všechny kontinenty?

Podle Bible začala velká povodeň tak, že začalo pršet. To prý bylo v předpotopním světě neviděné a neslýchané, a způsobilo to mezi lidmi paniku. Byl to první déšť v historii celé planety, a tak bylo jasné, že je něco špatně. Ano, schylovalo se ke katastrofě. Pršelo vydatně 40 dní a 40 nocí, takže voda nakonec překryla celý povrch planety Země. Až po 40 dnech přestalo pršet, a voda začala ustupovat. Avšak již nikdy se nevrátila úplně na svou předpotopní úroveň. Poměr mezi souší a oceánem se při velké potopě údajně obrátil v neprospěch souše.

Pokud se celý tento příběh zakládá na pravdě, zní to jakoby planeta Země vlétla „do vody“ plující vesmírem, takže 40 dní vydatně pršelo, a tato voda zaplavila veškerou souš. Potom planeta Země část vody nasála, a opět se objevila pevnina. Jediné co víme jistě je, že škeble a mušle lze nalézt i na vrcholu Mt. Everestu, a že na 95% povrchu současné souše nalézáme geologickou vrstvu zvanou „křída“. Tuto vrstvu poznáme podle bílé barvy, kterou jí dodávají mrtvé schránky mořského planktonu. To znamená, že celosvětová geologická vrstva jméném křída vznikla na dně mělkého moře. To znamená, že celý svět byl kdysi svého času na dně mělkého moře. To znamená, že dinosauři vymřeli na dně mělkého moře, protože dinosauří fosílie nalézáme pouze pod „křídou“.

Evoluční teorie tvrdí, že fosílie v nejnižších sedimentárních vrstvách (trilobiti) jsou nejstarší, a že fosílie v nejvyšších vrstvách (ptáci) jsou nejmladší. Avšak pokud přistoupíme k tvrzení o velké potopě vážně, naskýtá se také jiná možnost - totiž že celý svět byl v krátké době zaplaven oceánem. Fakta mluví jasně: fosílie jsou v geologických vrstvách vertikálně rozděleny podle jejich tělesné hustoty. v nejnižších vrstvách jsou živočichové žijící na dně moře - trilobiti, mušle, škeble, ryby, atd. Nad nimi se nalézá vrstva plná obřích kapradin, a obřího hmyzu. Nad obřím hmyzem se v zemi nalézají fosílie obřích ještěrů. Nad dinosaury se nalézá vrstva křídy, jenž prokazatelně vznikla na dně mělkého moře. Nad křídou se nalézají fosílie savců, a nad fosiliemi savců jsou fosílie ptáků. Proto je velice zajímavé, že v případě celosvětové povodně by mrtví plazi klesli ke dnu, zatímco mrtví savci a ptáci by pluli na hladině. Zkrátka - faktem zůstává že fosílie jsou v zemi vertikálně rozděleny podle jejich relativní tělesné hmotnosti.

Pokud se tedy velká povodeň udála před 4300 lety jak to tvrdí Bible, vznikají další historické problémy. Tedy abych se vyjádřil přesně: ty problémy nemá ve světle archeologických faktů Bible, ale moderní evoluční věda. To je ostatně pointou celého tohoto článku.

Američtí Májové datovali vznik tohoto světa do roku 3114 př.n.l. Hebrejci datují vznik světa do roku 3760 př.n.l. Indové datují počátek současné „doby“ do roku 3102 př.n.l. Všechny starověké národy pamatovaly na velkou povodeň, a vyprávěly příběhy o obrech a nadpřirozených bytostech.

V genetice se nám poslední dobou objevila jedna zajímavost nazvaná „poslední společný předek“. Genetikové jsou na základě genetických znaků schopni určit přibližnou dobu kdy žil jeden jediný prapředek celé populace. Vite kdy na základě analýzy DNA žil jeden jediný společný prapředek celého lidstva? Zde si dovolím ocitovat Wikipedii:

„Vyjde-li se z izolovaných linií předků nesmíšených během novodobých migrací a přihlédne-li se ke skupinám lidí žijících v dlouhodobé izolaci (kmeny ve střední Africe, Austrálii a na odlehlých ostrovech Oceánie), lze předpokládat, že poslední společný předek žil v období paleolitu. Rohde, Olson, a Chang (2004) však kladou, s využitím jiných modelů, posledního společného předka do rozmezí od 3. tisíciletí př. n. l. do 1. tisíciletí n. l. Rohde (2005) posléze upravil tuto simulaci pomocí parametrů historické migrace a hustot populace. Opatrnou volbou těchto parametrů sice posunul období až do 6. tisíciletí př. n. l., zprávu však uzavírá odhadem, který klade posledního společného předka i nadále do překvapivě nedávné doby druhého nebo prvního tisíciletí před n. l.“

DNA celého lidstva vykazuje znaky, že náš poslední společný prapředek žil někdy mezi 6000 - 1000 př.n.l. Dovoluji si navrhnout možnost, že tento poslední společný předek se jmenoval Noe, a že žil kolem roku 2300 př.n.l.

Po povodni se prý Noeho rodinka usadila na Šinarské pláni v dnešním Iráku, kde také vzniklo první království po povodni - Babylon. Moderní věda souhlasí, že nejstarší stát na světě je skutečně z cihel postavený Babylon na Sumerské pláni v dnešním Iráku. Odtud se prý po roce 2000 př.n.l. celé lidstvo opět rozšířilo po celé planetě. A zde je oblast dalšího biblického nárazu do moderní evoluční teorie.

Evoluční teorie totiž předpokládá, že lidstvo vznikalo milion let, během kterých se postupně rozšiřovalo po celém světě. Archeologové mají nezvratné důkazy, že k osídlení světa došlo postupně z oblasti dnešního Iráku v několika vlnách. A tak si člověk může vybrat, zdali uvěří evoluční teorii která datuje rozšíření lidstva z Iráku do doby před desítkami tisíci lety, anebo Bibli která tvrdí, že se tak stalo mezi lety 2000 - 300 př.n.l. Rozdíl mezi Biblí a evoluční teorií je skutečně pouze v časové ose.

Problém č. 2 - Kdo jsou ztracené israelské kmeny?

Israel je vyvolený národ. Národ vyvolený Bohem k tomu, aby šel příkladem celému lidstvu. Bůh zaúkoloval Israelity, aby byli slušní, morální, a spravedliví, aby se drželi pravdy a odsuzovali a trestali hanebnost. Proto Bůh kdysi hodně dávno sepsal s Israelity úmluvu, smlouvu chcete-li. Tato smlouva je schovaná v arše úmluvy (archa = něco jako bezpečnostní schránka). Předmětem smlouvy je základní premisa, že tak dlouho dokud budou Israelité dodržovat boží přikázání, to znamená, že nebudou lhát, krást a vraždit, jíst vepřové a tak podobně, tak dlouho je bude Bůh chránit a pomáhat jim. Přeloženo do moderního jazyka – dokud budou Israelité poslouchat Boží přikázání, jejich zdraví, ekonomická prosperita a vojenská neporanitelnost jsou zaručeny samotným Bohem Stvořitelem Nebe a Země. Podrobnosti této smlouvy se dočtete v Bibli, ve starém zákoně.

Avšak kdo anebo co je vyvolený Israelský národ, se kterým Bůh uzavřel dohodu? Přestože dnes v obecné rovině vládne přesvědčení, že Israel je současný Židovský stát na blízkém východě, a že Israelité jsou pouze Židé, pravda je poněkud jiná. Židé jsou pouze jeden ze dvanácti původních Israelských kmenů. Israelský národ, to jsou potomci Izákova syna Jakuba, řečeného Israele. Praotec Židovského kmene se jmenoval Žid (Juda), a byl jen jedním z dvanácti synů Jakuba řečeného Israele. Židovi bratři se jmenovali: Rúben, Šimeon, Lévi, Dan, Neftalí, Gád, Ašer, Isachar, Zabulon, Josef, a Benjamín. Těchto 12 synů praotce Israele stojí na počátku dějin Israelského národa jako praotcové 12 Israelských kmenů. Proto platí, že nejenom Židé jsou vyvolený národ.

Celý Israel byl naposledy spojen v jeden celek za vlády krále Šalamouna. Král Šalamoun byl sice moudrý, nicméně trochu podcenil daně. Šalamoun zdanil Israelský stát takovým způsobem, že se po jeho smrti království rozdělilo na deset severních kmenů – Samarii, a na Židovské Království kolem Jerusaléma. Deset severních kmenů – Samaritáni – byli vyhnáni z oblasti moderního státu Izrael Asyřany kolem roku 700 př.n.l. Židovské Království Asyrskou invazi přežilo. Po této historické události se 10 Israelských kmenů vyhnaných ze své domoviny usadilo na Kavkaze. Z Kavkazu se potom deset „ztracených“ Israelských kmenů údajně rozuteklo do celého světa, a od té doby je jejich přesná lokace neznámá.

Jediné co víme jistě je, že bílá rasa se v některých jazycích nazývá „kavkazská“ - například „caucasian“ v angličtině.

Podle „Obrázkových Dějin Národa Českého“ od Jana Dolenského z roku 1893, první slova praotce Čecha na Řípu zněla: „Vítej země nám souzená, tisícerými sliby vyhledávaná, která jsi v čas potopy prázdna učiněna byla lidu, nyní jako památky lidstva nás zachovej bez úrazu a rozmnožuj potomstvo naše od pokolení k pokolení.“ „Země zaslíbená“ je Biblický pojem, a vztahuje se k slibu Boha Stvořitele pokolení Jakubovu. Země zaslíbená jak Israelitům tak Čechům oplývá mlékem a strdím, a proto nemůže být pochyb o základech na kterých byla vybudována legenda o praotci Čechovi.

Praotec Čech se v nejstarší české Kosmově kronice nazývá „praotec Bohemus“, podle kterého byly nazvány Čechy – Bohemie. Moderní věda tvrdí, že Bohemii jako první civilizovaný národ ovládl pár set let před naším letopočtem kmen Bójů, podle kterého získala Bohemie své jméno. Fakt, že Bójové i praotec Bohemus byli údajně první kdo zabydlel zdejší luhy a háje „po povodni“ naznačuje, že legenda o praotci Bohemovi je ve skutečnosti mnohem starší než v současnosti udávaných 1600 let. Pokud jsou mýty a legendy o příchodu Čechů do Bohemie založeny na pravdě, znamená to že praotec Bohemus byl ve skutečnosti Kelt z kmene Bójů, a do Čech tedy přišel před rokem 400 př.n.l. a ne kolem roku 600n.l. jak udávají moderní učebnice dějepisu.

O tom že České mýty a legendy popisují spíše Kelty z doby před naším letopočtem než Slovany po roce 600 našeho letopočtu také svědčí mnoho indicií. Jednak je zde údajný příchod Čechů do Bohemie jako prvních lidí po povodni. První civilizovaní lidé kteří přišli do Bohemie byli na základě archeologických vykopávek Keltové – Bójové. Keltové byli civilizovaní, protože stavěli domy a jezdili na dvoukolácích stejně jako lidé v oblasti blízkého východu. Podle starých kronik přišli do Čech jako první Čechové.

Potom jsou zde legendy o dívčí válce. Z římských zdrojů víme, že Keltské ženy před počátkem našeho letopočtu bojovaly po boku svých mužů ve válkách a bitvách, čemuž se Římané velice divili. Římané dokonce zaznamenali zprávy o tom, že Keltské bojovníky čas od času vedla do boje žena, což bylo ve středozemní oblasti neslýchané. Proto je možné, že legenda o kněžně Libuši a dívčí válce zaznamenává skutečnou historii Keltských kmenů z doby před naším letopočtem na území střední Evropy.

Jak známo z učebnic dějepisu, první „civilizovaní“ lidé na území Evropy byli skutečně Keltové. Keltové pálili keramiku, stavěli vozy tažené koňmi a dobytkem, bojovali takřka nazí mečem a oštěpem, stavěli hradiště a kromě toho stavěli svatyně z neopracovaných kamenů. Tyto svatyně dnes známe jako takzvané dolmeny, menhiry, a kamenné řady. Není bez zajímavosti, že jediný národ který měl přikázáno stavět svatyně z neopracovaných kamenů byli Israelité. Israelitům to přikázal Mojžíš.

Exodus 20

25 Jestliže mi pak vzděláš oltář kamenný, nedělej ho z kamene tesaného; nebo jestliže pozdvihneš železa na něj, poškvrníš ho.

26 Aniž po stupních vstupovati budeš k oltáři mému, aby hanba tvá u něho odkryta nebyla.

A tak zatímco Májové, Egypťané, Indové a ostatní starověké civilizace stavěli úžasné stavby a tesali do kamene ještě úžasnější sochy, Israelité po krajině stavěli „pouze“ mnohatunové neopracované kameny. Menhiry, dolmeny a kamenné řady se nacházejí všude na světě. Najdeme je od blízkého východu až po Japonsko, avšak nejvíce těchto kamenných svatyní nalezneme v západní Evropě.

Keltové se po Evropě rozšířili po roce 700 př.n.l., tedy krátce po tom co bylo deset Israelských kmenů vyhnáno ze své domoviny v dnešním Izraeli. Těchto deset Israelských kmenů si říkalo Samaritáni, a není bez zajímavosti že minimálně evropská aristokracie a maximálně celá Evropa udává svůj původ právě mezi těmito deseti „ztracenými“ kmeny. Husité hlásali, že Čechové jsou součástí vyvoleného biblického národa - Israele. Skoti taktéž udávají svůj původ mezi starověkými Israelity. A co se středověké aristokracie týče, v Evropě nebylo krále, který by za předka neměl Davida - toho co prakem skolil Goliáše.

Proto mi dovolte připomenout jednu starou Evropskou zapomenutou pravdu: I Vy jste možná potomkem Abraháma, Izáka, a Jakuba! Konec konců Israel měl dvanáct kmenů a pouze jeden z nich byi Židé.

V Bibli se o Israelitech píše, že Israelité budou vzbuzovat pozornost všude kde se objeví, a že všechny národy světa je budou na první pohled identifikovat jako členy „vyvoleného národa“. Asi jako když se Evropan objeví na ulici v Adis Abebě, anebo jako když běloch vyleze na ulici na Srí Lance. Evropané vzbuzují pozornost všude na světě. Je to dáno jejich barvou pleti, a také tím že jsou oproti zbytku světa chytří a bohatí. Obé je darem od Boha pro Israel, jeho vyvolený národ.

Evangelium (dobrá zpráva) Ježíše Krista bylo taktéž směrováno primárně „ztraceným ovcím Israelského národa“, a proto jsou Evropa, USA, a Rusko „Křesťanské“ země. Evropa, USA a Rusko jsou potomci původního Israelského národa, a tak je Bible evidentně napsaná právě pro Evropany – a.k.a. Israelity. Se Židy, kteří doposud nepřijali evangelium si to prý Ježíš Kristus vyřídí později.

Dalším důkazem toho kdo jsou naši předci jsou obecně užívaná jména. Přestože se všude najdou různí Miroslavové a Vladimíři, popřípadě v Řecku Odysseové a tak podobně – mnoho Evropských jmen má jasně daný původ: Davidové, Josefové, Honzové, Alžběty, Marie, Pavlové, Jitky a tak dále – to jsou jména užívaná vyvoleným Biblickým národem – Israelity. Tato jména používají všichni Evropané a spolu s námi také naši bratři Israelité v zámoří.

Adolf Hitler a jeho dějepisecká mašinérie tvrdili, že Britové jsou rasově nejčistší Árijci na světě. To bude zřejmě protože Británii nikdy nedobyli Mongolové. Britové jsou totiž rasově nečistší Israelité. Slovo „Britský“ (British) se skládá ze dvou slov: Brit = hebrejsky „smlouva“, a Ish = hebrejsky „lidé“. Slovo „Británie“ (Britain) končí „příponou“ Ain = země. Britové jsou lidé Smlouvy, a Británie je Země Smlouvy. Na mysli je zřejmě smlouva mezi Bohem Stvořitelem a vyvoleným národem, Israelem. Také pojem „Spojené Království“ má Biblické konotace, protože naposledy byl Israel spojen v jedno království před 2900 lety. Británii nazvali Británií féničané. Féničané pochází z území dnešního Izraele.

Irové mají ve znaku oblíbený nástroj slavného Israelského krále Davida – harfu, Skoti mají ve znaku symbol Židů – velkého lva. Lva mají ve znaku také Norové, Angličané a Češi, přestože zejména Norové mají problém pochopit jak se dostal „lev“ tak daleko na sever. Vysvětlení je jednoduché: modroocí blonďatí Norové mají své prapůvodní předky na blízkém východě. To je historický archeologicky potvrzený fakt, protože všechny archeologické vykopávky v Evropě svědčí o tom, že k osídlení Evropy došlo postupně od jihovýchodu.

K vysvětlení toho jak mohli moderní Evropané zapomenout svůj skutečný původ je potřeba pochopit, že dnes existují dva hlavní historiografické proudy: Jeden je tradiční – křesťanský, ten druhý je moderní – evoluční. Křesťanský dějepis se v našich krajích vyučoval na školách ještě před sto lety a je založen na Bibli jako na písmu svatém. Moderní dějepis zavedli do škol komunisté, a je založen na evoluční teorii Charlese Darwina.

Archeologie i Bible se shodují v tom že se lidstvo rozšířilo po světě z Blízkého východu. Archeologie a Bible se shodují v tom, že kdysi žili obři na zemi, a že tito obři zahynuli při velké katastrofě „na konci křídy“. Archeologie a Bible se shodují v tom, že nejstarší království na současném zemském povrchu je Babylon postavený z cihel. Genetika a Bible se shodují v přibližné době, kdy žil společný prapředek všech lidí.

Avšak když na scénu vstoupí evoluční teorie, vzniká v tom neskutečný bordel protože evoluční teoretikové používají stejné důkazy jako bibličtí historici. Jediný rozdíl je v tom, že tam kde Bible udává 4000 let, evoluční teorie potřebuje let milión.