Přezdívky

Nechci nikoho obtěžovati rádoby hlubokomyslnými duchovními bouřemi. Nicméně by mě velice zajímalo, jak si lidé, tedy i vy, milí Svícaři, vytvářejí své přezdívky.
U někoho je to jasné, nebo to na sebe přímo napráší: pan Zvoník je opravdu zvoníkem, pan Merlin použil svou přezdívku z dětství, pan Placák použil své křestní jméno, slečna Bára Š. a paní Iva asi také, paní Kozárová své příjmení (za svobodna? ) atd... ale co ti ostatní? Paní Tlapka...pan Slayd...pan .,, pan Sysel... však se mrkněte do archivu... některé z přezdívek jsou skoro tak zajímavé, jako samotné články autorů.... Jak je to vlastně s přezdívkami?
Ty, které si lidé dávají sami, NĚKDY ukazují na to, jak by si jejich nositelé přáli býti viděni. Ty přezdívky, které lidé dostávají, naopak NĚKDY ukazují, jak je ostatní opravdu vidí.
Anebo jsou ty „darované“ přezdívky hanlivé, ironické... vyjadřují zlomyslné přání tvůrce takové přezdívky, aby na jejím nositeli vynikla nějaká špatná vlastnost, vada či nedostatečnost.
No a některé přezdívky vznikají zcela samovolně, a řekl bych i skoro záhadně, nepochopitelně... A s těmi pak jde dost často člověk životem více než se svým skutečným jménem...
Myslím, že za svého života každý dostal někdy nějakou přezdívku od svých přátel, nebo i nepřátel. Postupem času se lidé dostávají do jiných míst, poznávají nové lidi, nová prostředí... Jsou třeba převeleni, stěhují se za nevěstou, za ženichem, na nové pracovní místo atd... Dostávají také v novém prostředí nové přezdívky? Nebo jejich nová prostředí nějak „vyhrábnou“ ty původní? Přestěhuje člověk i svou přezdívku?
A proč vlastně „přezdívka“... má to něco společného se „zděním“... tedy neměla by býti spíše „pře-D-zdívka“?