O smyslu života

Tak jsem zpět Tam kde selhalo veškeré moje úsilí udělat něco se svým životem pomohly během týdne tři prášky denně. Takže bych tu rád nějak shrnul poznatky ke kterým jsem došel, a podle kterých jsem konečně schopen žít :)

Deprese, existenciální vákuum a existencionální úzkost:
I duševně zdravý člověk se (zvláště v rozvinuté zemi) může poměrně snadno dostat do stavu, kdy jeho život nemá žádný cíl. Všechny základní potřeby jsou rychle uspokojovány a to co je mu vnucováno jako vyšší cíl ho vůbec nemusí zajímat (zaměstnání). Návody jak dále žít sice poskytují různá náboženství, přikázání však neposkytují zaručeně správný postup řešení. To, k čemu by vše mělo směřovat, je snížení utrpení všech živých bytostí. A někdy to může znamenat i zabít, jindy neudělat ani věc, na kterou má člověk podle zákona právo. Pokud se ale člověk naučí rozeznávat co je v jakou chvíli správné a uvidí výsledky své práce, přestane ho trápit neznalost metafyzického pozadí našeho bytí a život získá nový rozměr.

Vina a nevina:
Jak tedy docílit „správného jednání“? Jednou z nejdůležitějších věcí je dostatečná znalost psychologie, aby člověk mohl kontrolovat sám sebe i své okolí. Pak už jen zvolit prostředky pomoci nebo trestu, počínaje mírnými a v nejhorším drastickými zásahy konče. V negativním případě je třeba zhodnotit vinu člověka. Na tu se dá pohlížet ze dvou úhlů. Z hlediska vůle člověk narazil na nenapravitelnost cíle. Chtít po někom aby nebyl deprivant je asi jako chtít po někom aby nebyl homosexuál. Člověk si prostě nemůže vybrat které podněty ho udělají šťastným a které ne, takže žádnou vůli vlastně nemá a mohlo by se zdát že nic není ničí vina. Zároveň však platí, že se chování musí hodnotit i z hlediska dopadu. Z tohoto úhlu pohledu zase není nic jako nevina, pouze stupně míry zavinění. Výsledkem tedy je, že je naší povinností usměrňovat prostředí, ve kterém žijeme. A odměna (přinejmenším ta z našeho CNS) nás nemine

Na co už se tu mnohokrát poukazovalo je případ, kdy dobrý úmysl vede ke špatnému skutku. To však neznamená že by člověk neměl dělat nic nebo projistotu zvolit špatné úmysly, protože to vyjde nastejno Chyby se dají výrazně zredukovat získáváním informací obecných i konkrétních, a hlavně nic si neomlouvat. V tom excelovala zvláště náboženství („Bůh to tak chce“) a jiné formy fanatizmu (nacismus). Člověk prostě musí být upřímný sám k sobě a nevybírat ze získaných informací jen to, co se mu líbí.

Tak abych to nějak básnicky uzavřel, buďme zdí o kterou se budou moci opřít ti, kteří to potřebují, a na kterou tvrdě narazí ti, co jdou zjevně špatnou cestou A nebe pro nás bude jak na tomhle světě, tak možná i po smrti