Nefilozofujte u piva, přijďte na Svíci.cz!
16.9.2006 15:30

Masaryk -pravda i legenda

Blíží se opět slavné výročí. Privilegovaní si na hradě pověsí navzájem cetky na kabát za rozličné zásluhy .Mystifikace lidí, dítek hlavně, legendou bude naléhavější než bývá za nevýročního všedna. V televizi poběží kultovní filmy. To není náhoda. To je symptomatické.

Někteří slaví, někteří jsou neteční, někteří přemýšlejí. Patřím k těm posledním. Protože pocházím z Těšínska přímo od dnešních hranic, vnímal jsem od děcka kritický názor předků na vznik Československa a jeho důsledky. Češi tam předtím vlastně nikdy nežili. Původními obyvateli stejně jako na dnešním okolním polském území byli Slezané.Český zábor znamenal porobu původních obyvatel. Nastalo hromadné počešťování a invaze Čechů z vnitrozemí – hlavně z Hané a Brněnska. Ti záhy vytvořili privilegovanou vrstvu určenou k ochraně zdejších zájmů nového státu a k počešťování domorodých. V tamních vesnicích jako houby po dešti vyrůstaly vily přivandrovalých, kteří byli velmi dobře placeni za to, že zde udržovali českou provincii. Kdo nehrál z místních na českou loutnu, měl sakra těžký život.

Dosud se o těchto událostech nemluvila pravda. Je na čase s tím začít. Vyjímám proto ze svých letopisů svůj někdejší článek o TGM, napsaný jistě už před čtyřmi roky. Má co říci i nyní v čase, když někteří opět budou slavit něco, o čemž valné vědomosti nemají.

T.G.M. - pravda i legenda

Kdo se musel celá desetiletí dívat – a nejen dívat – na duchem nepoznamenané obličeje našich nebo jim nadřazených ruských komunistických samozvanců, utrpěl estetickou i expresivní újmu. I z tohoto důvodu se zjemnělá intelektuální vizáž TGM a všechny podoby jeho intelektu staly útočištěm těch, kteří hledali skutečné hodnoty ve veřejném životě a v tak zvulgarizované branži, jakou je politika. Lidé se za bolševika k Masarykovi v soukromí nepřestajně utíkali. Mít Masarykovu knížku někde v kredenci bylo snobským dokladem ilegální neloajality s režimem a jeho ideologií. Veřejná inflace “Masaryka” přišla se společenským uvolněním v druhé polovině šedesátých let a před i po převratu v osmdesátém devátém. Masaryk doslova zachvátil české bytí a mediálně-literární produkci všech podob. Stal se nezbytnou rekvizitou, totemem, modlou, amuletem všude a za všech okolností. Opojení Masarykem šlo tak daleko, že i v řeznických výkladech se nacházely girlandami špekáčků opletené jeho podobizny. I tam se bylo na co dívat, protože Masaryk byl svého druhu fenomén. Měl styl, jehož nikdo z novodobých evropských státníků nedosáhl.
Dnes je opět Masaryk připomínán převážně jen v odborných diskusích a jeho prefabrikované busty zachráněné z prašných půd, zdobí pracovny českých intelektuálů.

Vzhledem ke společenskému uklidnění je proto možno zamyslit se nad Masarykem hlouběji a úplněji a tudíž i neobdivně. Snad bez rizika, že vám někdo nafackuje. V úzkém spektru se o jeden takový pohled pokusím:

Ve své filozofii a ve vztahu ke světu je Masaryk pozitivista, kritický realista, empirik, praktik, odpůrce přílišného teoretického filozofování a německého racionalismu. Žádná velká filozofická hvězda není.Jeví se ale i jako dokonalý praktik ve svém programu rozbití Rakousko-Uherska a vytvoření Československa. Krok po kroku, koncepčně, prozíravě a vcelku bezchybně uskutečňuje společně s Benešem a Štefánikem tento projekt.

Masaryk jistě znal tehdejší středoevropské vývojové trendy a síly, které je určovaly. Rozpad mnohonárodnostních států, v nichž dominovaly národní většiny (převážně německé) a bránily ve svobodném rozvoji národním menšinám, se i letmým pozorovatelům evropského pohybu jevil jako neodvratný. Znaje tuto okolnost, rozhodl se i TGM obstarat Čechům a Slovákům společný vlastní stát, jako podmínku jejich dalšího všestranného rozvoje. Ve službách tomuto cíli si počínal i přes svůj stařecký věk více než obětavě. Nelze jinak, než obdivně ohodnotit toto snažení.

Zde bychom mohli tuto oslavu aktivit českého politika ukončit. Na toto téma není nedostatek odborných i ryze oslavných pojednání. Jakkoli Masaryk volal vždy po svobodě (a přinášel tomu po celý svůj život i jiné oběti, než jakými byly rozličné ústrky a útrapy v průběhu války) jako formě plodného bytí jedinců i lidských kolektivů a tudíž i jako bezpodmínečné podmínce politických projektů a činů.Ve svém velkolepém řešení české otázky se však choval jako nepraktický fantasta a z pohledu jiných národů, žijících na územích nového státu (a vlastně i v jeho okolí), jako násilnický větroplach. Jeho finální výrobek - Československý stát byl v lecčems tak podstatně disfunkční, že nemohl mít - a to i při korektním a přiměřeně demokratickém řízení, delší trvání.

Prvotní neuvážeností bylo začlenění ryze německých území do nového slovanského státu. Nebylo-li vyhnutí, měli tito Němci od samého počátku požívat zvláštní privilegia, měli se přiměřeně podílet na řízení celé země a být zákony a jejich důsledným dodržováním chránění před trpkými reminiscencemi na vzájemné vztahy a útlakem nyní většinových Čechů. Totéž mělo platit pro fragmenty dalších národů, začleněných do nově vytvořeného státního celku. Je těžko vysvětlitelné, jak se mohl prozíravý politik světového formátu, jakým Masaryk byl, domnívat, že loajalita čtyřmilionové menšiny k novému státu, ovládanému Čechy a Slováky, jimž se cítila být od pradávna kulturně a etnicky nadřazena, se bude vyvíjet a tužit spontánně bez každodenní péče státní a místní správy a zákonodárství.

Nechce se mi věřit, že Masaryk spoléhal na trvalost tvrdého versailleského diktátu a poválečné uspořádání Evropy. Rozhodně se tak choval - a to i tváří v tvář růstu zhoubných separatistických tendencí v něm.
Za zády obrovské německé moře a oni se tu šplouchají v české a slovenské louži – takový byl základní pocit Němců, jejichž soubytí mělo už po staletí obrovskou, přímo mýtickou sílu. Když člověk naslouchá hořekování předcházející a provázející “Mnichovskou smlouvu ”, musí se ptát: “To jste předtím chodili se šátkem na očích? A to i s tím dědem vševědem Masarykem?”

Katastrofa, která na čas rozmetala i Československo, má mnoho původců. Masarykova a Benešova koncepce společného Československého státu, do níž uzavřou i všechno, co oškubali kolem, lehkovážnost a nadřazenost ve vztahu k menšinám a obhroublé pokusy o jejich asimilaci patří k významnějším příčinám, neboť byla zneužitá k rozpoutání násilí a tragického světového rozhádání.



Nahoru
O serveru, právní ujednání, přístupnost
Založeno na vlastním redakčním systému a vlastním fóru.