Blahoslavený svět

Ve Švýcarsku jsem ještě nikdy nebyl. Podle toho, co slýchám, je čeho litovat. Spořádaná a uklízená země uprostřed úžasných přírodních scenérií. Stát bez větších sociálních ohledů řídící se málem dokonale funkčním pragmatickým scénářem. Zmiňuji se o Švýcarech jen proto, že ony snad jediné, jak se všeobecně traduje, v Evropě předčí svou všeobecnou spořádaností německou spolkovou zemi Bavorsko, kam jezdím pravidelně, neboť jsem sem před mnoha léty uklidil své děti před zločinnými komunisty a všelijakou lůzou, která nás nenechala na pokoji a pustošila všemi možnými způsoby mé rodiště.

Jen co se přehoupnu na druhou stranu ve Všerubech, jsem pojednou v jiném světě. Přestože je to tu odlehlé místo na konci, neměcký duch vane už krůček za hranici. Dominantní je naprostý pořádek a řád, který se vznáší nad vším a všeho se týče. Řád, který se nejnápadněji projevuje úctou a respektem ke krajině, již po staletí zkulturňovali předci, jakož i k lidem, kteří ji spolu sdílejí nyní. Kontinuita a kolektivní, v plodných mezilidských kontaktech cizelovaný rozum, jsou tu zdrojem zralé a účinné tvorby a zdokonalování.

Jsem obdivný až unesený, když potom projíždím údolími, horami a hůrkami bavorské země protkanými dokonale obdělanými poli, upravenými selskými usedlostmi, líbeznými vesničkami i městečky. Německé kmenové slovo Vaterland má přehluboký smysl.

Člověk potřebuje konfrontaci, aby si naplno uvědomil, čím se stala naše země v područí všelijakých tlamatých samozvanců a v poručníkování jejich falešných a násilnických ideí.

Při tomto vizuálním a pocitovém účastenství na německém kouzlu na mne přicházejí chmury a truchlivé vědomí, že bude naším dlouholetým, ne-li věčným údělem pohlížet z neuspořádaného světa žárlivě zdejšímu prospívání. Není to jen tím, co bylo způsobeno za předchozího nerozumu a bezpráví, ale i tím, že český neřád se rozmáchle roprodukuje i v současnosti, že lež, klam, podvod a nerozum vládnou bez většího odporu nadále.

Neumím si například představit, že tato kultivovaná země by se stala kdekoli a kdykoli místem k životu hordám, které se tak katastroficky rychle a ničivě šíří od východu a jihovýchodu českým světem za tolerance a podpory tamního státu, přičemž lidé, kteří se pokoušejí před všelijakou chátrou chránit sebe a svůj po předcích přejatý svět, dostávají hanlivé etikety rasistů, šovinistů a xenofobů.

Ano, Bavory nejen, že jsou láskyplně zvelebovány, ony jsou i chráněny před rozličnými cizáky. Je tu účinný systém, který brání v usídlování a množení všelijakých nepřizpůsobivých přivandrovalců. To, co se děje i za podpory nerozumného postkomunistického nedemokratického režimu u nás, je zde zhola nemožné. Před ničivými vetřelci je pořád ještě „na klíč“ striktními zákony a přísně střeženým veřejným pořádkem.

Za jednoho letního rozbřesku jsem seděl na zahradě před domkem v obytné čtvrti malého bavorského města. Nedotčené ticho, které je snad u nás jen na lesních samotách, se rozprostřelo vůkol. Bál jsem se zakašlat, abych je neporušil. Svoboda a lidská práva jistě, honilo se mi hlavou, ale stejnou měrou právo žít po svém ve svém - nejen domě, ale i v rodném kraji a symbioticky s ostatními, jimž tento svět svěřili předci.