Nikdo není dokonalý

Použili jste již někdy tuto větu? Já mockrát. Ale osobně si myslím, že je to kec. Znám osůbku, která bezpochyby dokonalá je. Možná jen pro mě a jejího otce a úzký okruh rodiny, ale i tak je to velký úspěch.

Od chvíle, kdy se narodila, se od ní stále učím věci, které jsem již tak nějak pozapomněla nebo brala automaticky.. Její radost, když přijde na návštěvu někdo, koho máme skutečně rády, mě naučila, že je to skutečně vzácná chvíle.. to, že někoho máme, že nám na něm záleží a jemu na nás, to, že bychom měli své pocity častěji dávat najevo...

Naučila mě neprohrávat bez boje - naopak znovu to zkoušet a zkoušet - do té doby, než se to povede. Ano, to její verva, s jakou se všechny nové věci učí (chodit - kolikrát spadla a nikdy to nevzdala, počítat - kolikrát za sebou to celé zamotala a přesto - a v naprostém klidu - řekla: mami, tak jak je to dál? A mohla bych jmenovat tisíce jiných důvodů, ale na to tady není prostor). To, že se nestydí přiznat, že něco neví a že jí něco nejde.. její radost ze života je skutečně nakažlivá a já díky ní vím, že i ta nejobyčejnější věc může být v určitou chvíli tou nejlepší - a je úplně jedno, jestli to je dárek za tisíce nebo kutálející se víčko od pet lahve...