Před třemi lety jsem se rozhodla pro plastiku prsou. Mám za sebou těhotenství, kojení a s tím, co zbylo, jsem nebyla spokojena. Jako první jsem vše chtěla probrat se svým přítelem, který o plastice nechtěl ani slyšet - prý vymýšlím kraviny a jsem cvok... tečka.
Důvody ho vůbec nezajímaly... dodnes nechápu proč.
Nicméně jsem i tak od plastiky neustoupila a nechala si ji udělat. Výsledek mě nadchnul! Jsem znovu sama se sebou spokojena, cítím se dobře. Mé sebevědomí je zase zpátky. Chci jen podotknout, že mojí operací rodinný rozpočet žádnou ránu neutrpěl.
Každopádně s přítelem jsme se rozešli. Prý už to nejsem já...
A teď se dostanu k zásadní otázce - téměř všichni moji známí a kamarádi se mě ptali, zda mi to stálo za to. Mě - chápete to? A že on opustil rodinu kvůli silikonu je v pořádku? Udivuje mě, že téměř nikdo nebyl na mé straně.. copak je tak špatné si zvednout sebevědomí a cítit se dobře? Nebo jsem vážně tak sobecká, že jsem si i přes jeho odpor šla za svým?