Neptejte se co, ale proč
14.6.2006 8:00

Proměny Václava Klause

Václavu Klausovi je vytýkána samolibost, přezíravost, namyšlenost a kdo ví co z nepříjemných podob lidského chování ještě. Já toho pana zblízka znám už z dob převratových. Proto mohu říci, že dnešní Klaus je beránek ve srovnání s tím, jaký byl a jak se choval tenkrát.

Nákyp s ministrem

Shodou okolností kandidoval do parlamentu v prvních parlamentních volbách v roce l990 na severní Moravě a ve Slezsku. Byl jsem tam krajským volebním manažerem Občanského fóra a starost o hlavního kandidáta byla nějaký čas mým hlavním úkolem. Nikdy nezapomenu na první setkání s ním. Pozval mne do Prahy na ministerstvo financí, kde v té době šéfoval. Vypili jsme u něj v kanceláři po sklenici piva a on nechal přinést z kantýny rýžový nákyp. Vyváděl mne z míry svou bezchybnou elegancí. Zlaté péro, zlaté brýle, diář i aktovka z nejlepší kůže, dokonale střižené kvádro, drahá kravata, manikúra atd. atd. Tehdy jsem o něm napsal první a poslední oslavný článek..

Věštba z muldy

Jedno mi však na tom prvním setkání počalo vrtat hlavou: Jak známo, ministerstvo financí je v muldě pod hradem. Klaus měl okna s vyhlídkou na sídlo Václava Havla. Bylo tak vysoko, že musel nanejvýš zaklonit hlavu, když chtěl k němu pohlednout. Tenkrát mne zavedl k tomu oknu. Ukázal nahoru a ne nepodoben věštci pravil: “Jednou toho … (ten výraz byl velmi nezdvořilý, proto ho vytečkovávám) dostaneme dolů i s těmi jeho přitroublými poradci.” Zdálo se mi divné, že se mi takto svěřuje hned při prvním kontaktu.

Potyčka na toaletě

Potom přišlo předvolební každodenno. Mohu vás ujistit, že nebylo snadné vyjít s tím prchlivým a náladovým pánem. Přihnal se do Ostravy jako pražská povodeň. Z každého slova i gesta bylo vidět, že nás má za venkovské hřbety a lokaje, kteří mu musí sloužit ve dne v noci, jen co luskne na prstech. Nečekaný a větší konflikt jsem s ním měl na toaletách kina Vítek v Ostravě Hrabůvce. Zavolal mne tam a pak ječel a rval mne za klopy saka za to, že se na jeviště s ním dostal komunistický ministr energetiky Sůva. Velice tvrdě jsem ho odkázal do patřičných mezí a on už na mně nikdy nic podobného nezkoušel. Jsem přesvědčen, že ten člověk je uřvaný zbabělec.

Kandidát nesnáší opilce

Pohyboval jsem se v průběhu kampaní kolem paní Burešové i Jiřího Diensbiera. Práce s nimi byla příjemná. Dokázali se chovat zdvořile a úsměvně i tehdy, když se něco nevydařilo. O Václavu Klausovi se to říci nedá. Toho přiváděly ke zlostným excesům i maličkosti. Vzpomínám si, jak vřískal v hospodě v Novém Jičíně jen proto, že předchozího dne mu volební mítink narušili na hradě Helfštýn dva opilci. Mával svou sklenici piva (píval vždy jen způli) trousil pivu i slinu, dupal nohama a ječel jak stará panna, kterou někdo štípnul do zadnice.

Ty hloupé ženské

Nejnadšenějším publikem kandidáta Klause byly ženy. Zvláště ty poněkud v létech byly přímo hysterické, když ho jen zahlédly. To ony dávaly za onoho krásného jara na náměstích, návsích a v natřískaných sálech setkáním v ministrem Klausem žhavou atmosféru. A on to s nimi uměl. Dovedl je vybudit do nepříčetnosti. Byl jsem u toho, když ho jednou fanynky v Ostravě doslova oškubaly. V houfu rozdychtěných žen se ozývalo nenapodobitelným způsobem: “Proboha dámy, která z vás mi vzala kapesníček.”

Mizogyn Klaus svůj vřelý vztah k ženám předstíral. Mimo publikum jsem od něj slýchal, že ženské jsou zbrklé a hloupé. K jeho příkazům patřilo, že na jevišti s ním nesmějí sedět ženy (to platilo i pro druhou hlavní kandidátku JUDr. Burešovou) a v jeho volebním týmu mají být výlučně muži – pokud možno mladí.

Cestování v oblacích

Klaus projížděl volebním regionem v tatře “šest set třináct”, kterou mu vystrojili v Kopřivinici. Byla nastříkaná jako letní nebe s bílými obláčky. Za záclonkami v pohodlí limuzíny s ním přebýval líbezný pražský studentík. V půli kampaně došlo mezi oběma muži k nějakým rozepřím a rozchodu. Student za Klausova hořekování prchl zpátky do Prahy. Záhy byl vystřídán dychtivým chasníkem z Havířova (ten se pokoušel o vlastní politickou kariéru na tehdejším krajském národním výboru, ale byl obviněn, že jako vychovatel ukradl svému učni hodinky a tím morálně diskvalifikován). Nový ministrův favorit se později, opečováván svým mecenášem, stal málem druhým mužem v ODS. Dodnes se na něj vzpomíná i v souvislosti s rozkradenou Českou lotynkou. Byl jedním z jejích šéfů.

Obraz Václava Klause byl u slušných lidí z tehdejšího ostravského a severomoravského centra Občanského fóra v Ostravě špatný. Drahný čas byl tu však hlavním mužem policejní agent Glac a skupina jeho skorokriminálníků a nohosledů. Ti všichni měli Václava Klause v veliké oblibě a pod vedením nového Klausova oblíbence, mu oddaně sloužili. Ti lidé byli přirozenou společenskou sedlinou, která vypula na chvíli nahoru v pohnutém převratu. Svou morálkou leccos vypověděli o svém tehdejším idolu. “Řekni mi, kdo je tvůj přítel, a já ti řeknu, kdo jsi ty”, platí i pro Klause.



Nahoru
O serveru, právní ujednání, přístupnost
Založeno na vlastním redakčním systému a vlastním fóru.