Módní diktatura není zas až tak neznámý termín. V literatuře se objevuje čím dál častěji, protože módní diktatura nadnárodních podniků je jedním z neustále rostoucích problémů ve společnosti a netýká se jen dětí a mladistvých i když v této věkové kategorii je nejvíce nebezpečná, protože děti jsou v oblasti společenských vjemů nejzranitelnější.
Nadnárodní významné podniky mají v rukou moc ovlivňovat to jaká bude móda. Lidé si nevolí módu a podniky se nepřizpůsobují poptávce, ale podniky diktují to jaká bude móda, co se bude nosit a jak lidé budou vypadat, aby byli „in“. Individualita jedince je ta tam. Člověk by řekl: „Tak to nekupuj a nepřizpůsobuj se.“ To je ovšem neuvěřitelné psychicky namáhavá věc. Každý okolo vás to má a na člověka co módní vlnu ignoruje se společnost dívá s despektem a různé narážky jsou opravdu nepříjemné. Někteří se raději přizpůsobí módní vlně.
Především na základních školách je spousty, především dívek, nešťatných, protože nesplňují a třeba ani nemohou splňovat vzhledové limity uvedené v časopichech. Všechny ženy to vidí v médiích. Vychrtlá blondýna a svalnatej hezounek jsou vzorem správného muže a ženy. Především pokud používají melír, od této firmy, makeup od jiné firmy a další přípravky, které stojí velkou spoustu peněz. A o to tu jde. Především o zisk. Je to velmi důmyslný systém jak z lidí dostat peníze.
Je na tom postaven celý marketing. Aneb jak přesvědčit lidi, že výrobek, který tyto podniky vyrábí je pro lidi velmi potřebný. Nikdo krom mýdla, šamponu a toaletního papíru vlastně nic jiného nepotřebuje. Zkuste to říci třináctileté dívce a vyletí proti vám, že bez všech přípravků, které doma má se nedá žít.
Rád bych proto apeloval na lidi. Než něco koupíte, ujistěte se, že to opravdu potřebujete a že je to pro váš život nezbytné. Chci jen ukázat, že ani v této době a ani v demokratických zemích nežijeme bez diktatury. Nadnárodní podniky se nám nenásilně dostaly do našeho myšlení a využívají toho, že kosmetické přípravky jsou pro nás již samozřejmostí.