Až jednou ....

Nevěřím v žádného boha a nejsem členem sekty. Nepokládejte mě za samozvaného kazatele ani za blázna. Připouštím, že jsem možná naivní. Chci totiž, aby byli lidé hodní.
Až jednou budu umírat, podívám se na sebe do zrcadla a řeknu: „Žil jsem dobře, nemusím se stydět. Nebyl jsem vrahem, zlodějem, podvodníkem, tunelářem, udavačem, rasistou, násilníkem, pomlouvačem, .... Byl jsem dobrým, poctivým, nesobeckým a tolerantním synem, manželem, otcem, dědou, spolupracovníkem, sousedem, občanem, ....“
Budu si to moct skutečně říct sám sobě do očí?
A co ti, kteří nežili a nežijí podle morálních zásad? Najdou na smrtelné posteli dost odvahy, aby se podívali do nastaveného zrcadla? V takové chvíli se přece nelže! Budou pokorně litovat svých činů a prosit o odpuštění? Promítne se jim film s procesím lidí, kterým v životě ublížili?
Proč asi vzniklo pořekadlo „O mrtvých jen dobře!“? Nebylo by lepší, kdyby vůbec nemuselo vzniknout?
Jsme jenom lidé a pácháme hříchy, ovšem vždy bychom se měli snažit žít tak, abychom mohli s klidným svědomím na smrtelné posteli požádat o zrcadlo.
Milá čtenářko, milý čtenáři, až jednou budeš umírat, podíváš se sám sobě do očí a ....?!