Trojský kůň přímého prodeje

Tak jsem se zase jednou (vnitřně) rozlítil, až ve mně vzplanuly všechny svíce. Při návštěvě babičky v domě s pečovatelskou službou jsem měl možnost přímého střetu s temnou stránkou přímého prodeje.

Nechci omezovat ničí svobodu. Chce-li kdo věnovat své (někdy takřka veškeré volné) peníze „příjemným“ agentům, respektive vzdálenému majiteli patentu na kdejaké jezevčí sádlo, prosím. Nicméně někdy (věřím, že napříč generacemi) v člověku povstane donquijote a on se nemůže ubránit a snaží se zakročit proti praktikám, které (dle mého pohledu na svět) přes veškerou povrchní spokojenost na obou stranách můžou vést k hlubokým zraněním, jakkoli jde zpočátku (přiznejme si to) jen o peníze.

Sluneční lampa za devatenáct tisíc...

Nebude za pár let kdysi úspěšný dealer, který prodal i šedesát podobných výrobků měsíčně, sžírán myšlenkou na všechny ty seniory, kteří mohli ony pro ně nemalé částky utratit za služby lidí, kteří se o ně reálně starají (zmínil jsem dům s pečovatelskou službou), případně jakkoli prozřetelněji využít poslední možnosti „rozdat všechno, co mají“ a odebrat se v radosti na věčnost?

Možná už přesahuji a věřím, že v diskuzi se dostaneme tam, kam máme. Ještě než tuto otevřu, však ještě zmíním zabouchnuté dveře, před kterými jsem stál s odvoláním na osobní doporučení poté, co jsem po nekrátké (a jako obvykle nikam nevedoucí diskuzi), upozornil dealera - prasynovce jedné z klientek DPS, který se mezitím přesunul k babiččině sousedce na jasně znějící ceduli „DEALERŮM a PRODEJCŮM NABÍZEJÍCÍM SLUŽBY a PRODUKTY VSTUP PŘÍSNĚ ZAKÁZÁN“.