Změny klimatu: Bojovat nebo se přizpůsobit?

Globální změny klimatu, někdy zjednodušeně označované jako globální oteplování, jsou zřejmě největší problém současného světa. Ostatní ekologické problémy jsou s uvážením možných dalekosáhlých dopadů globálního oteplování skoro nicotné. Přestože se o existenci tohoto jevu ví už relativně dlouho (poprvé si toho vědci všimli v šedesátých letech), stejně jako o tom, že globální oteplování způsobuje činnost člověka, stále se ani zdaleka nedělá dost pro to, aby se dalšímu stupňování tohoto problému zabránilo (Stále jsou lidé, kteří lidský podíl na změnách klimatu popírají nebo dokonce popírají i jejich samotnou existenci. Uvážíme-li však, že stále existují lidé, kteří tvrdí, že je Země plochá, neměli by nás takové >názory< ani překvapit, ani nám bránit v hledání řešení. >Vědci<, kteří toto tvrdí, se nakonec obvykle ukážou být lobbysty nějaké ropné nebo uhelné společnosti nebo jsou to zarytí bojovníci za volný trh a rychle, třebaže bezohledně rostoucí ekonomiku)

Co jsou to globální změny klimatu?

(Několik faktů pro připomenutí) Jedná se o nepřirozený nárůst teploty zemské atmosféry a oceánu pozorovaný v několika posledních desetiletích. Jak vyplývá ze zprávy Mezivládního panelu pro změny klimatu zřízeného OSN a z řady dalších nezávislých výzkumů, změnu klimatu převážně způsobuje člověk vysokou produkcí oxidu uhličitého CO2 a dalších takzvaných skleníkových plynů, které brání zpětnému odrážení slunečního záření do vesmíru a způsobují tak nadměrné hromadění tepla v atmosféře (takzvaný skleníkový efekt) a současnou likvidací lesních porostů, které jsou přirozenými lapači tohoto plynu. Oxid uhličitý vzniká především spalováním fosilních paliv (ropa, plyn, uhlí a jejich produkty) především při výrobě elektřiny a v průmyslu, leteckou a automobilovou dopravou, a také třeba topením v domácnostech.

Jaké budou následky?

To nikdo přesně neví. Můžeme akorát říci, že změny klimatu přinesou člověku více škod, než užitku. Globální oteplování se ostatně tragicky projevuje už dnes, i když se o tom nerado mluví. Velké řeky v teplých oblastech vysychají, lidé závislí na zemědělství kolem těchto řek přicházejí o úrodu, hladových dramaticky přibývá. Rozšiřují se pouště. Jiné řeky se stále častěji a více rozvodňují a způsobují katastrofální povodně (Nemám pro to důkaz, ale nepochybuji o tom, že změny klimatu mají hodně co dělat s povodněmi v ČR v posledních letech). Horské ledovce mizí, tání polárného ledu vede k stoupání hladiny oceánu a zaplavování pobřežních oblastí. Síla hurikánů se stupňuje, tání zmrzlé půdy v severských oblastech demoluje celé vesnice i města, uprchlíků jsou snad už miliony. Hovoří se o klimatické genocidě. Rostliny a živočichové mění svou lokalizaci nebo celé druhy vymírají. Co můžeme očekávat do budoucna? Další stupňování extrémního počasí povede v celém světě k poklesu zemědělských výnosů, vzroste cena potravin a tím i hlad. Přírodní katastrofy jako hurikány a povodně budou mít stále více obětí, někteří vědci varují, že nadejde doba ledová. A tak bychom mohli pokračovat. Pokud nedojde k radikální změně života lidí v celém světě, a já si myslím, že k takové změně nedojde, budou následky katastrofické. Je to pomalá apokalypsa, která již začala. Smutné je, že jsme jí mohli aspoň částečně odvrátit.

Má cenu bojovat?

Kdybychom chtěli skutečně efektivně bojovat, museli bychom dramaticky a rychle snížit emise skleníkových plynů. To by se neobešlo bez mnoha zákazů, omezení a zásahů do trhu. Současně by si to žádalo nesmírné náklady na přestavbu průmyslu a energetiky na šetrné zdroje. Jinými slovy, všichni bychom si museli utáhnout opasky. A to je v zásadě nemožné, protože žádný politik, který by hlásal: „budete se mít hůř v zájmu budoucích generací“ nemá šanci být zvolen a dostat se k moci. Lidem je jedno, že za dvacet let nebude co jíst, hlavně že teď jsou levné rohlíky a benzín. A za druhé, i kdyby jeden stát zavedl šetrná opatření a dobrovolně tak brzdil svou ekonomiku, jiný to neudělá, aby získal ekonomicky navrch. Je samozřejmě správně, že se prosazují úsporné technologie, když už neodvrátí dopady změn klimatu, aspoň se ušetří energie (třeba ve formě fosilních paliv) pro budoucí generace, aby tak lépe mohly čelit následkům změn klimatu a třeba měli z čeho přestavět energetiku na obnovitelné zdroje, což je samo o sobě energeticky dost náročné. Lidí, kteří se dobrovolně omezují, šetří energií a vodou, i když nemusí, aby šetřili životní prostředí a klima, si vážím, i když asi vědí, že jsou naprostou menšinou a jejich ohleduplnost je tak prakticky bezvýznamná. Ale můžou si říci, že nesou menší díl viny. Většina lidí si vážnost problému neuvědomuje (nebo nepřipouští) a do toho ještě přispívají krátkozrací „popírači globálního oteplování“ s jejich dezinformační kampaní. Tím docházím k přesvědčení, že pomalá apokalypsa se již nedá zastavit. Nebude to podle mě nic ve stylu „Den poté“, jen se budou stupňovat a snoubit problémy, které vidíme už dnes.

Můžeme se přizpůsobit?

Nic jiného nám nezbude. Dobu ledovou člověk přežil, přežije i tohle, jde jen o to, s jakými ztrátami. Nepřežijou všichni, už dnes změna klimatu zabíjí. Proč přežil Noe s rodinou potopu světa? Protože mu o ní bůh řekl předem a také mu řekl, jak se zařídit. O změnách klimatu a jejich pravděpodobných dopadech nás také vědci upozorňují předem, jen jim začít naslouchat. A včas začít stavět „archy“, jinými slovy začít dělat opatření, která minimalizují ztráty. U nás to mohou být třeba protipovodňová opatření, budování zásob plynu, jinde třeba stavba domů odolávajících extrémním hurikánům. Zajímavé jsou třeba „plovoucí domy“ z Holandska. A samozřejmě hledání nových alternativ pro zvyšování výnosů zemědělství. Přizpůsobení je jistě přijatelnější, než zákazy a omezování. Člověk je vynalézavý tvor a v přírodě vždy platilo, že přežije ten, kdo se dovede přizpůsobit. To bohužel nedovede obrovská řada druhů organismů, které vinou změn klimatu vezmou za své.

Těm, kdo už mají většinu života za sebou, mohu říci, že mohou být rádi - tuto část života prožili v období, které je ve srovnání s minulostí i s pravděpodobnou budoucností úplným blahobytem a které snad ještě chvíli potrvá, a těm mladým (ke kterým patřím i já) přeju hodně sil, budeme je potřebovat.