O vědě a víře

V poslední době se mi dostaly do ruky dvě velmi zajímavé knihy (A. Markoš: Tajemství hladiny a E. Krumpolc: Antropický princip). Udělal jsem si z nich nějaké výpisky dosti nekonzistentního charakteru, které si dovoluji zde ocitovat, spolu s některými mými úvahami - pro pořádek psanými kurzívou.
Podotýkám, že nechci nikoho k víře nutit, jsa si vědom (jakožto konvertovaný militantní ateista), že víra je dar. Přechod od ateismu k víře považuji za záhadný, těžko sdělitelný proces a největší událost v mém dosavadním životě. Chci podnítit zamyšlení nad skutečnostmi, které se mohou zdát samozřejmé..
A co mě - vědeckému pracovníkovi - věda a víra (které považuji za komplementární) dávají?
Věda mi poskytuje informace o stavbě světa a víra dává mému životu smysl, možnost vidět v širších souvislostech, divit se a žasnout.
Budu se těšit na vaše komentáře a přeji vše dobré.

* Rozložení hmoty ve vesmíru, které pozorujeme – charakterizované rozptýlením hmoty a poměrně nízkou hustotou v podobě hvězd a plynových oblaků, muselo vzniknout z velmi nepravděpodobných podmínek. Roger Penrose počítal, jaká je pravděpodobnost, že takový vesmír vznikl náhodou – jedná se o pravděpodobnost 1:10 na 30tou.

* Poměrně malá změna slanosti oceánu by mohla být zničující pro život v mořích. Fyzikální vlastnosti Země, které kladou přísná omezení vývoji pozemského života, závisejí na její hustotě, chemickému složení, vzdálenosti od Slunce, hmotnosti Slunce a jeho rozměrech. Také poloha Země mezi ostatními planetami je delikátní. Sluneční soustava je tak jemně vyladěna, že jenom změna hmotnosti Jupitera o 1% by mohla způsobit ztrátu stability soustavy, která je jednou u nezbytných podmínek pro život na Zemi

* Struktura vesmíru je s velikou přesností v korelaci s přesnou rovnováhou mezi explozivní silou a gravitační přitažlivostí…. Kdyby počáteční exploze měla energii odlišnou jen o 1/10 na 60tou, vesmír, který dnes pozorujeme, by neexistoval.

* Radiace pozadí vesmíru k nám přichází ve všech směrech s odchylkami menšími než 0.01%. Kdyby velký třesk byl nahodilou událostí, homogenita a izotropie vesmíru – ve velkém měřítku – by byly vysoce nepravděpodobné.
Kdyby poruchy homogenity byly menší než 0.001%, nevytvořily by se galaxie.

* Jakákoli forma života se velmi pravděpodobně nemůže obejít bez prvků těžších než lithium, a tedy je potřebný velký vesmír, aby se v něm mohly takové prvky vytvořit.

tedy, aby existoval člověk, je k tomu třeba celého vesmíru bez kterého by ony těžší prvky nemohly vzniknout. Uvědomíme-li si, jaké množství chemických prvků a sloučenin v přesných poměrech život potřebuje, je to více než udivující...

* Molekula proteinu zaujímá specifickou prostorovou konformaci. Existuje prakticky nekonečný počet možných konformačních stavů (s velmi podobnými minimy volné energie). V živé buňce však protein má jen několik málo typických, přesně definovaných konformací, které souvisí s jeho funkcí. Jiné, nefunkční konformace buď nevznikají, nebo pokud vzniknout, jsou v buňce aktivně vyhledávány a odstraňovány. Jak se podaří dosáhnout, aby se protein omezil jen na funkční konformace?
Levinthalův paradox: kdyby se konečného funkčního uspořádání dosahovalo náhodným náhodným hledáním přes všechny možné konformační stavy, potřeboval by k tomu řetězec aminokyselin o velikosti běžné proteinové domény (cca 100 aminokyselin) astronomický čas. Odhad činí řádově 10^120 sec.

* Antropický princip nám říká, že náš úžas při zjištění mnohých vlastností vesmíru které se nám zdají a priori neobvyklé, musí být zmírněn poznáním, že mnohé z nich tu prostě musí být, má-li být vesmír studován inteligentními pozorovateli. Pozorovatelé jsou nezbytní k tomu, aby uvedli vesmír v bytí.

Věc se stává reálnou, teprve je-li pojmenována, to jí dává bytí. Bible o tom mluví „..Když vytvořil Bůh ze země všechnu polní zvěř a všechno nebeské ptactvo, přivedl je k člověku, aby viděl, jak je nazve. Každý živý tvor se měl jmenovat podle toho, jak jej nazve“. V důsledku bez existence člověka ztrácí Vesmír svůj smysl.

* Existence Boha není zřejmá sama o sobě, jinak by nemohli existovat ateisté. Poněvadž člověk nemůže dosáhnout na božskou přirozenost, existence Boha není zřejmá vzhledem k nám a dá se zjistit pouze z jejích účinků. Jenom v blaženém patření bude možné poznat to, čím je Bůh sám v sobě.

Pokud by existence Boha byla explicitně zřejmá, bylo by to proti naší svobodě (tudíž proti lásce), neměli bychom volbu nevěřit. V jistém smyslu (a s trochou nadsázky) lze existenci ateistů považovat za důkaz Boha.
Dovolím si uvést ještě několik vět majících charakter matematické definice
Pilířem ateismu je pýcha
Pýcha = nedostatek pokory
Pokora = otevřené nezaujaté myšlení

a související tvrzení
* Potlačení všeho zla ze strany Boha by vedlo ke zničení veškeré svobody tvorů, a tedy také k podstatnému zmenšení jejich dobra.

* “A Bůh viděl, že je to dobré”.. Podle Polkinghorneho rozumově důsledné vysvětlení, proč je tomu tak, se vymyká možnostem empirické vědy, která musí brat zákony přírody za své východisko. Vlastnosti “jemně vyladěného” světa mají svůj původ v blahovolném plánu Stvořitele.
http://en.wikipedia.org/wiki/John_Polkinghorne

zvídavým doporučuji pořad „Po hladině“, např. ten o číslech
http://www.ceskatelevize.cz/vysilani/10150511652-po-hladine/307298380180003-01.10.2007-16:10-cislo.html

* ..”Naše zapojení do dění vesmíru je příliš niterné. Přírodní druh Homo nemusí ještě nic znamenat, ale existence mysli v nějakém organismu na nějaké planetě ve vesmíru je jistě skutečností základního významu”.

* Fyzik Paul Davies ve své knize The Mind of God přiznává s odvoláním na plánovitý vzhled vesmíru svou náklonnost k víře v transcendentální skutečnost: “Pokud jde o mne, jsem ochoten věřit, že takové vlastnosti jako důvtipnost, úspornost, krása a jim podobné mají za základ pravou transcendentní skutečnost…”
http://cosmos.asu.edu/

Podle mě je jednou z největších záhad přítomnost humoru, vtipu a potažmo paradoxu ve světě. Pochopení vtipu a paradoxu považuji za výhradně lidskou schopnost. Nemám vlastně zcela jasno v tom, jak humor definovat Úsporně-důvtipná řešení mají v přírodě své nezastupitelné místo, myslím, že plné pochopení struktury světa není možné bez humoru. Podobný problém mám s definicí krásy. Proč existuje taková „zbytečnost“ jako třeba hudba? Proč je člověk obdařen schopností zpívat? Považuji tajemství krásy za člověku vrozený, materiálně neuchopitelný atribut.
K mému překvapení to nasvědčuje i nedávný výzkum
http://www.osel.cz/index.php?clanek=3106

* ..”Naše zapojení do dění vesmíru je příliš niterné. Přírodní druh Homo nemusí ještě nic znamenat, ale existence mysli v nějakém organismu na nějaké planetě ve vesmíru je jistě skutečností základního významu”.

* Antropický princip ukazuje, že člověk není cizincem uvnitř vesmíru, ba naopak, je s ním těsně spojen.

* Vesmír se jeví jako pochopitelný, protože je stvořen osobním Slovem. Jeho vývoj není náhodný, nýbrž je zapříčiněn racionalitou, která má v Bohu svou příčinu účinnou a účelovou. Vznik života je způsoben jeho tvůrčí vůlí a směřuje k vytvoření inteligentního života jako svého vrcholu. Člověk má zvláštní důstojnost, protože je stvořen k obrazu Božímu a podobnosti s Bohem a protože je schopen Boha poznat, když pozoruje jeho skutky.

* Lidská mysl se jeví jako něco, co je víc něž hmota, jako rozumný a svobodný subject, schopný úplného pochopení vesmíru a otevření se Transcendenci. Uznání Transcendence, tj. Náboženský úkon člověka, se stává základem pro uznání důstojnosti člověka, totiž lidské osoby.

* Člověk poznává sám sebe jako jediného tvora, kterého Bůh chtěl stvořit pro něho samotného, který je schopen hovořit s Bohem a být jeho zástupcem ve vztahu k přírodě.