Kupec benátský - referát s komentářem

Kdysi, kdesi s kýmsi jsem mluvil o čerstvě otevřeném multikině (MK) u nás v Pardubicích a jeho případné návštěvě. Názor mého spolubesedníka byl takový, že by mu vadili davy rozhazující kolem sebe popcorn. Se stejnou nadsázkou jsem já řekl, že až já půjdu do MK, nebude kolem mě nikoho, kdo by pocorn rozhazoval. Shodli jsme se na tom, že pro nás normální kino stačí. Krátce poté jsem na plakátu MK četl o americkém filmu „kupec benátský“. O toto shapespearovo dílo jsem měl již dlouhou dobu zájem a ještě nikdy jsem je neviděl ani v knihovně nemají český překlad. Protože jsem si stihl také přečíst a zapamatovat kdy film dávají (byl to celý týden), jednoho dne jsem představení navšívil. Bylo to porpvé kdy jsem v kině mohl i telefonovat, v sále nebyl totiž nikdo koho bych mohl rušit. A proto poslouchejte Vy, kteří jste v kině nebyli o tom co jsem tam viděl. Toto je příběh kupce benátského sepsaný Williamem Shakespearem v anglii v 15. nebo 16. stol. po kristu převyprávěný americkými filmaři v 21. stol. tak, jak ho viděl, prožil a zapamatoval Roman Světinský.

Osoby a prostředí v němž se příběh odehrává:

Antonio - bohatý kupec, trochu měkota vůči manipulaci, s dobrou pověstí ve věci svých závazků
Basanio - bývalý mladík, šlechtic, bezvýznamný a nemajetný, velmi zadlužený, manipulátor známý tím, že neplní sliby a neplatí dluhy, nepamatuji si jak se jmenoval, ale říkejme mu třeba Basanio
Basaniův kamarád - člověk s pověstí tak špatnou, že ani Basanio ho nechtěl do svého průvodu
Benátky - suverenní městský stát jemuž vládl dóže (pravděpodobně volená funkce) podle platného zákoníku
krásná paní - myslím že se jedná o sirotka jemuž otec před svou smrtí určil způsob výběru pardnera
komorná - věrná služebná krásné paní
Ostrov - na němž krásná paní bydlí v nádherném zámku
Šajloch - žid, bohatý kupec, to co dělá, dělá pro zisk, ctí a dodržuje zákony, ve skutečnosti není takový lakomec, jak se o něm říká

O čem vlastně film byl - stručné shrnutí

(2., 3., 4.) Basanio navštívil svého staršího přítele Antonia, kterému začal velmi lichotit a o sobě mluvil kajícně vzhledem k mnoha svým dluhům. Pomocí manipulace dosáhl Antoniova souhlasu se svým plánem na získání peněz, jejichž obrovskou potřebu zdůvodňoval svými obrovskými dluhy z minulosti, které měl i vůči Antoniovi. Jeho plán spočíval v úmyslu získat bohatou manželku a poté nakládat s jejím majetkem jako se svým vlastním. Antonio však neměl 3.000 dukátů (D) v hotových penězích ani v jiném majetku v Benátkách. Jeho bohatsví spočívalo ve třech nebo čtyřech lodích s nimiž provozoval dálkový obchod po celém světě a ve skladech plných zbož v různých částech světa. Protože lodě se měli do dvou měsíců vrátit s nákladem v hodnotě 30.000 D souhlasil s tím, že dá za Basania záruku zapalacení 3.000 D za tři měsíce.

(5., 6.) Basanio vyhledal člověka ochotného mu na Antoniovu záruku půjčit 3.000 D, byl jím židovský kupec Šajlok. Ten sice souhlasil s tím, že by mohl půjčku poskytnout, ale bránil se a nechtělo se mu do této finanční operace. Říkal: „... proč chodíte za mnou? ... copak má pes peníze? ...proč si myslíte, že Vám půjčím? Poplival jste mi vous, nakopal prdel a nadával do psů! Jděte si půjčit jinam. ... Ale vidím, že se Vám ode mne nechce a že jinak nedáte. Dobrá tedy, abyste viděli že nejsem tak špatný jak o mě tvrdíte, ty peníze Vám půjčím. A protože chci být Váš přítel půjčím Vám ty peníze bezúročně. ... Protože však nemáte nic čím byste se mohl zaručit za vrácení dluhu, mám podmínku, že když přesně do tří měsíců nedostanu své peníze zpět, mohu si na Vašem těle vyříznout libovolný librový kousek masa.“ Přičemž správně poukazoval na nejistý majetek, který Antonio disponuje.

Basanio řekl Antoniovi, že takovou podmínku nemůže přijmout a že ty peníze nechce. Antonio však smlouvu přijal. Společně se odebrali k notáři, kde o smlouvě pořídili zápis a Šajlok vyplatil 3.000 D, které si vzal Basanio.

(7.) Poté se začal Basanio vžívat do role bohatého šlechtice, najímat služebnictvo a pořádat hostiny. Na oslavu pozvali Antonio s Basaniem Šajloka, kterému se tam vůbec nechtělo. Před svým odchodem ještě pokáral svého bývalého sluhu, který odešel do služeb Basania. A svěřil své dceři klíče od svého domu a majetku a udělil jí pokyny, že nemá nejen nikomu otvírat, ale ani chodit k oknům.

(8.) Na hostině se Šajlok příliš nebavil. Zatímco Šajlok nebyl doma, Basaniův přítel unesl Šajlokovu dceru, která s ním odešla dobrovolně a odnesla si bez otcova svolení hromadu šperků a peněz. Podle Šajlokova trvzení šlo o půl miliónu D.

V další části se prolínají tři osudy. Basaniův, Antoniův a Šajlokův.

(11.,12.) Basanio s průvodem dobře oblečených sluhů pluje na nepříliš vzdálený ostrov za mladou a velmi bohatou nevěstou, která si vybírá ženichy způsobem téměř pohádkovým. V jedné ze tří truhliček je její portrét a v druhých dvou posměšné básně. Každý uchazeč smí otevřít jednu truhličku. Podle toho co je uvnitř je s ním naloženo. Hádejte, kdo bude ženichem? Samozřejmě ten, kdo otevře truhličku s portrétem.

Po svém příjezdu se Basanio setkává s krásnou paní, která je nejen krásná, ale i mladá a nesmírně bohatá. A přesně podle rady, kterou mu dal Basanio při odjezdu spouští vodopád slov sladkých jak med a hebkých jak nejjemnější prachové peří. Krásná paní se velmi zamlouvá a přeje si, aby se jejím ženichem stal právě Basanio. Ve skříňce, kterou otevřel Basanio je správný obrázek, což vyvolá všeobecné nadšení.

(13.) Při večeři (zřejmě poměrně skromné na tehdejší poměry ) si Basanio ověřuje slib svatby přímo od krásné paní. Ta mu slib dá a při té příležitosti mu dá prsten, sice obyčejný, ale jako důkaz lásky jej Basanio nikdy nesmí odložit nebo ztratit, pak by toto bylo důkazem, že Basaniova láska vyprchala. Při té si Basaniův přítel vystupující v roli jeho sluhy řekne o ruku komorné krásné paní a žádá, aby směli mít svatbu stejný den. I on dostane prsten se stejným závazkem. Basanio a jeho přítel slíbí, že prsten si podrží naždy.

(9.) Mezitím v Benátkách Šajlok zuří, že byl tak podveden a je nešťastný ze ztráty dcery a svého majetku.

(10.) Postupně docházejí zprávy o potopení Antoniových lodí a Antoniovi dochází, že asi nebude mít peníze na zaplacení Basaniova dluhu, kterému při jeho odjezdu řekl, ať myslí na ženění a nedělá si starost o peníze, že to v pohodě zatáhne Navštíví tedy Šajloka a pokusí se s ním domluvit na zrušení smlouvy, že on by si nechal svou libru masa a Basanio Šajlokovi peníze. Šajlok však o něčem podobném nechce ani slyšet. Už nechce být Antoniovým přítelem, ale chce svou pomstu na kterou má nárok. Ve svém krásném monologu vypočítává jak mu bylo jako židovi celý život ubližováno a dokazuje, že i on je člověk, který má stejná práva jako jiní lidé. Končíc slovy „... a když do mne píchnete, tak ze mne také teče krev jak z vás!“

(14.) K Basaniovi se vrátím v krátce po nasazení prstenu, kdy mu přišel dopis od Antonia. Špatné zprávy byly na něm natolik vidět, že musel s pravdou ven. A tak tedy přiznal své nastávající, že byla lež, když říkal, že nemá nic než svůj šlechtický původ. Ve skutečnosti má ještě trochu míň. Tady v dopise, že mu právě píše Antonio, že bude platit librou svého masa za Basaniův dluh 3.000 D. Krásná paní slíbila dluh zaplatit, nejdřív však musí být svatba. Nejdříve chtěla poslat 6.000 D, když slyší o problému podrobněji, zvýší částku na dvacetinásobek (tedy 60.000 D).

Po svatbách odjíždí Basanio se svým doprovodem do Benátek a krásná paní se svojí komornou do kláštera.

(15.) V Benátkách právě probíhá dóžecí soud ve sporu Šajlok vs. Antonio. Právě v té chvíli přijíždí Basanio a přiváží s sebou 6.000 D. K soudu přijíždí též doktor z Padovy se svým pomocníkem. Nejdříve jsem myslel, že má odborně vyříznout libru masa, ale mýlil jsem se. Jedná se o doktora práv, který má svou zkušeností a moudrostí poradit při rozhodování nezvyklého sporu.

(16.) Doktor stejně jako před tím dóže zjišťuje, že Šajlok je v právu ve svém požadavku a není možné zákonným způsobem smlouvu zrušit. Basanio nabízí Šajlokovi 6.000 D a všichni ostatní chtějí, aby od smlouvy sám z křesťanské lásky ustoupil. Šajlok, však trvá na tom, že si vezme to co mu po právu patří za všechna příkoří, která mu způsobili křesťané. Navíc Šajlok přísahal, že od své smlouvy neodstoupí a protože jeho přísaha je již u boha, nelze ji zrušit. To musí přece každý, nejen křesťan či žid pochopit.

Doktor tedy začne vypočítávat co všechno Šajlokovi udělají. Když jen jedinou kapku křesťanské krve on jako žid prolije, bude popraven. Když odřízne více, nebo méně, bude také popraven. Šajlok vidí, že zase je zákon proti němu, chce tedy vzít peníze a odejít. To mu doktor nedovolí a ve svém monologu odsuzuje Šajloka k smrti a propadnutí majetku za to, že usiloval o život křesťana (jo má to své výhody být členem správné party . Jedna polovina jeho majetku připadne benátskému státu a druhá polovina Antoniovi. Nakonec daruje dóže Šajlokovi život o který ho nežádal. A potom ho nechají odejít.

(17.) Basanio vyhledá doktora a jako odměnu mu nabízí 3.000 D. Doktor odmítá a požaduje jen malý bezcenný prstýnek, který má Basanio na ruce. Ten mu ho po krátkém váhání a na přímluvu Antonia dá. O druhý z prstenů požádá doktorův pomocník a také ho dostane. Potom doktor ještě navštíví Šajloka v jeho domě a vynutí z něho dědickou smlouvu pro jeho dceru.

(18.) Příběh končí o něco později na zámku krásné paní zápletkou při níž vyjde najevo ztráta prstenů. Oba hříšníci svorně tvrdí, že prsten nedali ženě a prohlašují, že dělat scény kvůli bezcenné bižuterii je nemístné. Když se od svých že dozví, že prsteny mají ony role se otočí a oba muži vyvádí kvůli svým parohám. Uklidní se až poté, co se dozví, že doktor a pomocník byli převlečená krásná paní a její komorná. Vše urovná Antonio, který se zaručí za Basania, že darovaný prsten byl poslední slib, který Basanio nedodržel. Poté se mladí odejdou rozmnožovat a stárnoucího Antonia zanechají jeho myšlenkám. Na co asi myslel tu noc, kdy se z něho stal podvodník? V noci, kterou člověk, který mu jako projev přátelství půjčil bezúročně peníze, prožíval jako svou první žebráckou?

Zazvonil zvonec a podvodům je konec?

Moje komentáře

1. Má první poznámka se bude týkat úvodu, který jsem napsal jen proto, abych mohl poukázat na obecnou kulturní úroveň, kdy na filmové zpracování divadelní hry legendárního dramatika nepřijde nikdo. A nenápadně naznačit, že já bych snad měl být kulturnější výjimkou. Ve skutečnosti nejsem o nic lepší než kdokoli jiný, jen jsem se náhodou dostal někam, kam nepřišel nikdo jiný a hráli i pro jediného diváka. Ale je to hezký úvod a důvod k vyprávění příběhu, který „všichni“ znají.

2. Příběh začíná v okamžiku, kdy Basanio provádí na Antoniovi tzv. manipulaci. Pomocí různých technik, jejichž podrobnější popis by byl příliš široký než abych se mu mohl podrobně věnovat (viz. např. kniha „Nenechte sebou manipulovat“ nějaké francouzské autorky, byla mi ukradena) . Výsledkem manipulace je skutečnost, že manipulovaná osoba dělá věci, které dělat nechce a normálně by je nedělala. Podle autorky výše zmíněné knihy má malé procento lidí schopnost manipulovat jinými osobami vyvinutou až patologicky silně a o této své „úchylce nevědí“. Malá část z nich si je své „schopnosti“ (znal jsem člověka, který tomu tak říkal) vědoma. Takové osoby jsou velmi nebezpečné, protože mohou přinutit druhé k téměř jakémukoli jednání. Samozřejmě v rámci možností daného jedince. Proto také musel Basanio za Antoniem přijít s nějakým rozumně vypadajícím plánem.

3. Domnívám se, že v případě Basaniova plánu mohu od samého počátku brát v úvahu plánování podvodu. Chce předstírat lásku, proto aby se do něho zamilovala paní, kterou si chce vzít za ženu. V žádném případě ho však tato paní vůbec nezajímá a jediný jeho zájem se upírá k jejímu majetku, který je na tehdější i dnešní poměry obrovský. Samozřejmě v té době byly tzv. „sňatky z rozumu“ běžné. Ovšem Basanio v tomto případě chtěl peníze bylo předstírání postavení jež mu nenáleželo. Byl sice šlechtic, ovšem neměl nic. Předpokládám, že nezdědil obrovskou hromadu dluhů, sám mluvil o svých dluzích jako nerozvážnosti mládí. Tedy nadělal hromadu dluhů a chtěl předstírat člověka s blahobytným postavením.

4. Součástí manipulace je i slib uhrazení dluhů Antoniovi. Čímž Antonia zatáhl do své záležitosti ziskem jež z toho Antoniovi plynul. Jinými slovy: tohle může být také poslední příležitost kdy by mohl Antonio dostat zpět peníze půjčené v minulosti Basaniovi. Jinak nedostane nic, leda by se stal zázrak.

Podle mého názoru dlužil Basanio Antoniovi daleko víc než 3.000 D. Tedy Antoniovi z tohoto podvodu plynul značný zisk. V případě úspěchu by měl náklady nulové. Pokud by Basanio neuspěl, musel by ze svého zaplatit 3.000 D. Tedy náklad který mu hrozil musel podle mého být výrazně nižší nežli zisk, který se nabízel.

5. Proč šel Basanio za židem a neobrátil se na křesťana, který by mu z křesťanské lásky býval půjčil bezúročně? Antonio měl přece dobrou pověst a jistě by mu každý půjčil. Že by naopak Basanio měl tak špatnou pověst, že by se u křesťanských lichvářů nemohl ani ukázat? Ať tak či tak, jeho obětí se stal stařec Šajlok. Byl hodně zámožný a možná i tak, že si mohl dovolit půjčit každému.

6. Při rozhovoru se Šajlokem se Basanio raduje s Antoniem, že jim Šajlok nabídl bezúročnou půjčku. Když se však začne mluvit o zajištění půjčky, o libře Antoniova masa, tu Basanio říká: „To nemůžeš přijmout Antonio! Nechci peníze za tu cenu!“ Což je pochopitelné. Nemůže přece říci: „No jasně, však ono tě tolik neubude Antonio!“ I tato Basaniova reakce je manipulací a přetvářkou, kdyby ty peníze za tu cenu skutečně nechtěl, k půjčce by nedošlo. Jemu však v honbě za pokladem na nějakém přítelově mase vůbec nezáleželo. To je úplně normální jev.

Antonio také tvrdil, že za dva měsíce bude mít desetkrát tolik, tedy 30.000 D. A půjčka byla splatná až za tři měsíce.

7. Hostina na kterou pozvali spiklenci Šajloka. Myslím, že jim mohu říkat spiklenci. Bylo jich již více a připravovali plán na únos Šajlokovi dcery. Šajloka na hostinu vylákali s úmyslem pomoci únosu, své přátelství jen předstírali. Předpokládám, že Šajlok z hostiny mnoho neokusil, protože mu jeho víra zakazovala jíst co není košer. Možná to měli hostitelé jako „dobrou“ zábavu.

8. Únos dcery, byť by se z dnešního pohledu jednalo spíše o pomoc v odchodu z domova, byl v té době jistě vážný zločin. Alespoň se tak domnívám, protože Romeo byl zabit, aniž by Julie vzala tatínkovu truhličku se zlatem. A protože o něm Antonio i Basanio věděli předem a svým jednáním přímo pomáhali jeho uskutečnění. Domnívám se, že podle tehdejšího práva, kdyby měl Šajlok stejné právní postavení jako oni mohl by je zabít. Prostě by vytáhl meč a zapíchl by je.Oba asi žádné vlivné známé či příbuzné neměli, když jim nikdo nepůjčil 3.000 D. Prostě by byli mrtví a jediné co by se stalo, že by od té doby lidé zdravili Šajloka ještě uctivěji.

9. Šajlok. No, Šajlok zuří. Divíte se? Zkuste se vžít do jeho situace. Představte si, že byste byli skutečně velmi bohatí lidé. Kolik by v dnešní době mohlo přibližně představovat 500.000D? Zkusme si představit opravdu hodně. Miliardu nebo deset miliard dnešních korun by měl Šajlok celého svého majetku. I tak bohatí lichváři tehdy bývali. Financovali svými penězi státní chod, rozvoj řemesel a obchodu, i válku, protože když si přijde půjčit panovník, nemá věřitel, když je poddaným, mnoho práv. Žid nemá práva vůbec žádná.

Slyšel jsem, že v době císaře Rudolfa II. žil v Praze bohatý žid Mordechaj. A za ním císař Rudolf chodil a říkával: „Ty Mordechaj. Půjč mi 60.000 kop zlaťáků.“ A on mu je Mordechaj půjčil. A pak zase když měl Rudolf platit, tak si zavolal toho Mordechaje a povídá mu: „Ty Mordechaj. My vydáme takový nařízení, že já tím vyženu všechny židy z Prahy a celých Čech. Ale když my bysme dostali, řekněme ... takovejch 100.000 kop zlaťáků. Tak to my bysme pak to nařízení nevydali. A von to tak císař s ním prej dělal furt a tak von musel Mordechaj hodně půjčovat na nekřesťanskej úrok.

Ale zpátky k Šajlokovi. Představte si, když už jste si představili své neuvěřitelné a neobsáhnutelné bohatství, že se s vámi někdo spřátelí. Vlastně ne, vy se spřátelíte s ním, přestože vám předtím tento člověk velmi ublížil. A vy mu nezištně poskytnete službu (v tomto případě půjčku) jakou mu v celém městě nikdo neposkytl, na důkaz svého přátelství a dobré vůle. A takový člověk pod rouškou přátelství dopomůže Vašim dětem k tomu, aby Vás mohly oloupit o tolik, že by i při vašem bohatství byla vaše ztráta téměř nenahraditelná.

A jak by se Vám líbilo kdyby pak celou věc probírali titulní stránky bulvárních plátků. O Šajlokovi v novinách nepsali, ale jistě o tom druhý den věděli celé Benátky a zpráva se šířila dál. Povídali si o něm živí lidé, to je horší, než když píše jakýsi novinář.

10. Šajlok je však člověkem dbalým zákona. A tak nechce nic víc než co mu Antonio slíbil. Za tři měsíce 3.000 D. Nebo libru masa z kteréhokoli místa, které si Šajlok určí. Jednoznačné ujednání, které je jak později dokázáno platné všech tehdejších zákonů. Kdyby nebylo této smlouvy, Šajlok by po Antoniovi nic nechtěl.

Antonia upozorňoval ať hledí lhůtu dodržet, protože o pozdějším placení nemůže být řeči. A protože je samozřejmé, že Šajlok nenese žádnou vinu na Antoniově situaci, sám ho na toto možné riziko upozorňoval, není důvod, proč by měl tratit na Antoniových ztrátách.

11. Při odjezdu řekl Antonio Basaniovi ať si s dluhem nedělá těžkou hlavu, ať myslí na ženění a když to nestihne do tří měsíců, nic se neděje. Antonio sám měl v úmyslu dluh zaplatit. Dobře věděl, že v případě Basaniova úspěchu se mu vložená investice mnohonásobně vrátí. Basaniova mise nebyl žádný zábavní výlet, ale těžká a náročná práce, kdy Basanio musel být lepší a přesvědčivější než všichni ostatní nápadníci. Jistě měl v oboru obelhávání žen nemalé zkušenosti, ale bude to stačit?

Rozhodně nejpozději v této fázi vzal Antonio rizika vyplývající ze závazku vůči Šajlokovi zcela na sebe.

12. Jak si asi Basanio poradil s obsahem truhliček? Skutečně uhodl jen za pomoci náhody a svého důvtipu, která skrývá správný obraz? Není to podstatné z hlediska příběhu, ale je možné, že krásná paní v případě truhliček tak trochu napomáhala náhodě podle podle toho, jak se jí nápadník zamlouval.

13. Basanio si do nového manželství nepřinesl mimo svého oblečení zhola nic. Krásná a bohatá paní mu nabídla nejen svou lásku a tělo, ale i svůj majetek k dispozici. Po jejím boku by dosáhl postavení o jakém se mu snilo. Jediné co musí on vykonat je opatrování prstenu darovaného z lásky. Aby tak dokázal věrnost své lásky, kterou tak okázale stavěl na odiv a o níž stále mluvil.

14. Dopis, který Antonio poslal Basaniovi málem všechno zkazil. Basanio musel přiznat, že si vypůjčil 3.000 D, aby se mohl předvádět v parádě. Přiznal i to že má další dluhy o nichž neřekl nic bližšího.

Kdyby bývala krásná paní trochu při smyslech, pak by musela říct: „Tak vy jste si mladý pane přijel vylepšit svou finanční situaci? Tak se hnedle obraťe, neb couvejte jako raci!“ a vyrazit s ním dveře. Protože však již byla dobře zpracovaná, zareagovala s nadšením a nešetřila penězi šťastná jak draho svého ženicha pořídí. Možná ji to někdy v budoucnosti, třeba ani nepříliš vzdálené mrzelo.

15. Proč přijel Basanio do Benátek se 6.000 D? Měl mít přece 60.000 D! Napadají mě pouze dvě možnosti: 1. buď se krásná paní ve své velkorysosti pouze navenek předváděla, 2. nebo Basanio 54.000 D po cestě zpronevěřil. Ostatně v této chvíli Basanio již bohatě oženěný ztrácí motivaci k dalšímu konání v příběhu, protože on svého vítězství již dosáhl. Stejně jako závodník doběhnuvší do cíle se nestará o osud pomalejších.

Je pravda, že Basanio nabízel své maso výměnou za Antoniovo, taková výměna však nebyla možná bez souhlasu Šajloka a Basanio by si toho měl být vědom. Basanio tedy pro záchranu masa svého přítele nic co by ve výsledku mělo nějaký význam, přestože prostředky, byť velmi velmi nezákonné měl. Mohl Šajloka zabít. Kdyby nic jiného, tak zabíjet by měl Basanio umět, při jeho postavení to bylo samozřejmostí.

Šajlok argumentuje svojí přísahou, kterou svěřil svému bohu a nemůže ji v žádném případě nedodržet. To musí každý pochopit, tak to tehdy bylo. Přísahal, že dobrovolně neodstoupí od smlouvy, kterou s Antoniem uzavřel.

Dále uvádí na svoji obranu skutečnost, že mnozí z přítomných vlastní otroky. Kdyby býval od nich žádal, aby svým otrokům dali svobodu, pak by nesouhlasili a bránili by svůj majetek. Pak tedy nemají právo požadovat na něm, aby se vzdal toho co mu patří podle práva.

16. Tedy nejdříve se podívejme na skutečnosti, které doktor zistil. Smlouva byla právně platná a závazná pro obě strany. Zrušit by ji bylo možno jen dobrovolným souhlasem obou stran, nebo rozhodnutím dóžete. Takové rozhodnutí by však mělo dalekosáhlé důsledky. Znamenalo by, že zákony neplatí. V takové právní nejistotě by došlo k úpadku Benátek. Maso mělo být vyříznuto v těsné blízkosti srdce (že by z prsního svalu?).

Když se Šajloka nepodařilo přimět k dobrovolnému odstoupení od smlouvy, sputil doktor jinou písničku. Začal vypočítávat podmínky jež musí Šajlok dodržet, jež byly v podstatě nedodržitelné a trestem byla vždy smrt. Odstoupit od smlouvy Šajlokovi nedovolil a vznesl proti němu obvinění z usilování o život křesťana. Jen za tuto myšlenku byla pro žida trestem smrt a propadnutí majetku. A tak doktor vynesl se svým obviněním zároveň i rozsudek, aniž by byla Šajlokovi dána možnost na obranu.

Dóže rozsudek potvrdil omilostněním Šajloka z hrdelního trestu, byl jistě rád, že se celá záležitost tak snadno vyřídila. A jistě ho potěšila polovina Šajlokova majetku připadnuvší benátské pokladně.

Antonio se vůbec neukázal jako dobrý křesťan. Podle mého by měl říci: „Šajloku, příteli, chtěl jsi být mým přítelem a teď i já mohu dokázat upřímnost svého přátelství a ze své tvé poloviny majetku nechci nic.“ Ale on jenom stál a smál se do hrsti vida jak dobře se věci vyvinuly, počítaje kolik asi tak získá.

17. Proč Basanio nabízel doktorovi 3.000 D? Proč mu nenabídl celých 6.000 D, které ze 60.000 D přivezl k soudu? Zato když ho doktor jako drobnou odměnu požádal o malý bezvýzmaný prstýnek z jeho ruky, po krátkém váhání vydal to o čem slíbil, že si navždy podrží. Takovou váhu měl tedy pro něho slib lásky, který dal své ženě. Podle mne nelze pochybovat o tom, že Basanio se ženil jen a pouze pro peníze a láska pro něho byla jen prázdným předstíráním. Ne že by neměl chuť na sex se svou mladou paní :-D

Basaniův přítel dal stejně lehkovážně svůj prsten doktorovu pomocníku.

18. Když se přišlo na ztrátu prstenů, Basaniův přítel zvolil na obranu velmi agresivní tón a kdyby to bývalo bylo v soukromí, možná by jeho žena poprvé byla bita od svého muže. Basanio je sice mírnější, ale ztrátu prstenu banalizuje a vydává za něco bezvýznamného. Kolik to je dní co sliboval jeho věčné opatrování? Teď však musí být opatrný, neboť ztráta prstenu by možná mohla být důvodem k rozvodu.

Když ženy přiznají, že prsteny mají ony a získali je od doktora a jeho pomocníka, tu teprve začnou mužští vyvádět. Že prý je to jako spravovat cestu ještě než na ní jsou díry, mít manželky které jim tak rychle nasadily parohy. Ale vždyť si to tak domluvili, oni byli první kdo smlouvu nedodrželi a už zase nechtějí platit za její porušení.

Nakonec se ukáže, že doktor a jeho pomocník byli ony dvě. Převlečená krásná paní a její komorná. No tak to už je vrchol řekl jsem si. Protože aby u soudu rozhodovali lidé za doktory se vydávající a právo po svém vykládající je a vždy bylo u všech soudů nezákoné. Kdyby jim na to dóže přišel, měl by s nimi pěkně zatočit (tedy rozčtvrtit je, vplést do kola a podobné kratochvíle benátčanům připravit).

Historická fakta

Mohu se mýlit spoléhaje pouze na svou paměť.

- William Shakespeare nikdy neopustil Anglii
- v té době v Anglii nežili žádní židé, král to svým výnosem zakázal
- v té době bylo v Evropě víc lichvářů (těch, kteří půjčují peníze za úrok) křesťanů než židů
- Benátky měly v té době výjimečné postavení díky svým zákonům
- zabíjení lidí bylo celkem běžnou záležitostí: popravy, souboje, války, vraždy všeho druhu, pogromy proti etnickým a náboženským skupinám
- v té době bylo napsáno a hráno několik (odhad podle mé paměti je 13 - až několik desítek) divadelních her v nichž vystupuje postava lichváře
- vždy nebo ve většině případů (zase ta moje paměť se jednalo o žida
- ve středověku nesměli židé provozovat řemesla (nevím jestli jen v Čechách, nebo v celé Evropě)

Co tím chtěl básník říci?

Kdybych měl možnost navštívit Shakespeara v jeho době, tohle by bylo přesně to co by mne zajímalo. Vetřel bych se do jeho přízně a za nějakou bezcennou cetku z dnešní doby bych s ním pořídil exkluzivní intwerwiev.

Třeba by řekl, že nic. Právě probíhá boom her o lichvářích a tak také jednu napsal a žid je v Anglii exotická osoba, tak umístil děj do Itálie, protože v Romeovi a Julii měla Itálie velký úspěch u anglického publika. Protože Williama navštívit nemohu, musím si vystačit se svými úvahami sám.

Když se dnes na hru dívám, uniká mi spousta věcí, které tehdy byly samozřejmostí a básník je jen naznačil.

Do Benátek Shakespeare umístil svůj příběh pro jejich právní systém, kdy i žid se mohl domáhat svého práva u soudu. A pokud bylo právo na jeho straně byla mu poskytnuta i ochrana jeho práva.

Nemyslím si, že by si Žida vybral z nějakých rasistických pohnutek za svůj cíl. Spíše na mne působí dojmem, že WS musel vědět o způsobech jakými se zachází s židy na kontinentě. Jak už bývá u intelektuálů běžné, utrpení neprávem utlačovaných židů se ho dotýkalo. Proto chtěl ve své hře ukázat jak jsou židé podváděni a okrádáni, trestáni na hrdle a jinak utiskováni. Ukázal, že i nejbohatší a nejváženější z nich je ve sporu s křesťanem téměř bezprávný.

Chtěl ukázat proradnost těch jimž věřitel svěřuje půjčkou svůj majetek s důvěrou očekávaje jeho navrácení. Varuje před přáteli kteří s námi mluví hezkými slovy za nimiž se skrývá jen jejich prospěch.

Příběh vrcholí když žena (v té době tvor nízkého postavení, možná i bez duše!) převlečená za muže rozhoduje u soudu. Vynáší trest smrti nad dobrodincem jejího manžela. A zbavuje ho všeho majetku, vlastně ho okrádá. To je způsob jakým křesťan židovi projevuje křesťanskou lásku. Nezapomínejme, že Šajlok byl jediný kdo byl vůbec ochoten s Basaniem o půjčce mluvit a na Antoniovu záruku mu půjčit. A bez toho by krásná paní nezískala manžela s nímž byla velmi spokojená. Podvodnice nadaná krutostí a nelidskostí. Říká se, že vrána k vráně sedá a rovný rovného si hledá.

A na pozadí příběhu se jeví pokrytectví těch, kteří žádají Šajloka o zrušení smlouvy, sami však drží lidské otroky, a nedali ani groš na zaplacení Antoniova dluhu. Je snadné říkat že následky dlužníkova neplacení má nésti věřitel, nejsme-li v roli věřitele.

Čím se Šajlok vlastně provinil? Jeho jedinou vinou bylo jeho bohatství, které ho přivedlo do neštěstí, když půjčil podvodníkům drzejším než s jakými se kdy setkal. Jako obyčejný žid celý život pilně pracoval, žil skromně a mravně, řádně vychovával svou dceru a na stará kolena se mu dostalo takovéto odměny.

Jeho prací byla akumulace kapitálu, bez něhož by žádná civilizace ani nemohla počít. Díky lidem jako byl Šajlok a jejich usilovné práci mohla vzniknout nejen naše současná civilizace, ale i všechny civilizace jiné na této planetě. Jen díky těm kdo provádí akumulaci kapitálu má lidstvo peníze na pořízení všeho čím se obklopuje.

A víte, že 80% celosvětového bohatství, tedy všeho majetku, kterým lidé disponují, je uloženo v průmyslu na získávání, zpracování a prodej energií? V investování svých akumulovaných kapitálů nemají jejich vlastníci takový vliv jak by se očekávalo u suverénních osob. Musí se zcela a nekompromisně podřídit „neviditelné ruce trhu“TM, která je jinak nekompromisně smete do propadliště dějin.

O způsobu investice kapitálu nerozhodují ti, kteří jím disponují, ale ti, kdo budou užívat plody z investice plynoucí, tzn. uživatele výsledného produktu - spotřebitele.

A tak jsem se dostal k tomu co podle mne chtěl Shakespeare říci: „Lidé jsou nespolehliví ve svých slibech, neskromní ve svých potřebách a nevděční ke svým dobrodincům.“