Školné ANO - NE

Kdy skončí všeobecný odpor proti školnému

Sem tam si vzpomenu na některého ze svých učitelů. Většinou když přijde pozvánka na nějaký ten sraz spolužáků. Letos jsem namísto popíjení s lidmi, kteří v mých očích (a mysli) jsou stále stejní, si zkusil udělat virtuální mejdan s kantory. Vzpomínal jsem na těch několik opravdu výjimečných, a musel si v duchu přiznat, že bych (a jak rád) i zaplatil svým dětem školné, pokud bych měl jistotu, že právě oni a jim rovní (nadšenci, vzdělanci a obětavci) mi pomohou se vzděláním a životním rozhledem mých potomků.
Také si občas připadám jako učitel. To když vysvětluji některým ze svých přátel-cizinců něco, co při své odborné erudici a nemalém společenském rozhledu nejsou schopni pochopit. Posledně jsem se bláhově pustil do principů našeho školského systému. A jako u všech ostatních tuzemských absurdit typu kapitalismus – socialismus si v očích kolegů Evropanů pěkně naběhl.
Plných 80% zbývajících tuzemských strojírenských podniků, zahraniční automobilky nevyjímaje, hledá již několik let marně strojaře a technické odborníky. Proč tedy stát stejně štědře dotuje také výchovu všech ostatních myslitelných i nemyslitelných oborů, přestože řady jejich absolventů figurují ve statistice zájemců o místa na úřadech práce? Nedokázali jsme nalézt l mnoho logických argumentů.
Chceš se stát strojařem, zubařem nebo lékařem, (plus další obory, kde je a bude v nejbližších letech vyšší poptávka než nabídka)? Toužíš studovat obor, který je ze strany státu vnímán jako preferovaný – máš mít nulovou výši stipendia. Jsi chudý, živíš se sám? - Po „baťovsku řečeno“ - pojď k nám!
Baví tě archeologie a toužíš po kariéře orientalisty a egyptologa? To asi budeš muset pomýšlet na to, jak uhradit státní univerzitě část nákladů souvisejících s tvým vysoce odborným vzděláním. Ovšem ukáže-li se, že to bude právě stát, kdo tě jako vysloveného specialistu posléze zaměstná, budeš jej moci požádat o vrácení tebou uhrazeného a investovaného stipendia. A třeba by to rád udělal i soukromý podnik, který by ti takto demonstroval svůj vážný zájem o tvé znalosti a dovednosti.
Jsi zaopatřený, studuješ již druhý obor nebo máš smůlu a ani po čtyřech letech se jaksi stále neblíží tvůj bakalářský vrchol? Tak plať. Chceš titul, který vlastně ani nepotřebuješ? Tak plať. A klidně i státu, stejně jako libovolné soukromé i nesoukromé univerzitě či akademii.
Školné je pochopitelně představitelné pouze za předpokladu, že by nebránilo nadaným studovat a bylo kompenzování nejen naznačenými pravidly, ale také systémem výhodně úročných půjček (se státním příspěvkem), stipendii a grantovými tituly škol.
PS.: „Dala bych i čtyřicet, kdyby to Vašíkovi pomohlo…“