Děti bez domova vs. SMS soutěž

Ne, dnes nechci rozebírat problematiku dětí bez domova, ale spíše naivitu či pokrytectví lidí, kteří jim „chtějí pomoci“. Chci se zmínit o soutěži jedné nejmenované firmy, kde bylo za úkol odeslat co nejoriginálnější SMS s odpovědí na otázku, co bych si koupila za 3948,-Kč. Přehled odpovědí je k nahlédnutí na webovkách firmy. A tady jsem narazila na kámen úrazu. Jelikož jde o společnosti obchodující s mobily, většina odesílatelů za vidinou „šplhnout si“, napsala SMSku ve stylu „Koupil bych si novou Nokii od T-Mobile, po které tak dlouho toužím“, což je bez zvýhodněné ceny směšná finanční částka a žádnou originalitu jsem zde nenašla.

Další část odesílatelů trpěla notnou dávnou sentimentu, uznejte sami co je na SMS „Vzala bych svého miláčka na výlet“ tak originální? Popravdě řečeno netuším, nehledě na to, co by vám váš miláček na výlet za 3948,-Kč řekl. Třetí, předposlední skupina, mi byla nejsympatičtější z nabízených šíleností. Jednalo se o příspěvky na nadační fondy, podporu vzdělání dětí v Africe, podporu útulků atp. Možná nebyli tyto SMS nejoriginálnější, ale jejich obsah byl rozhodně nejsmysluplnější, než SMS poslední skupiny. Tito lidé si asi chtěli zahrát na city, a tak přispívali svou „ušlechtilostí“ SMSkami typu „Koupil bych hračky pro děti bez domova“, „Nakoupil bych sladkosti pro děti bez domova“, nebo „Pořídil bych štědrého Ježíška dětem z nějakého dětského domova“.

Možná vás napadá otázka proč se rozčiluji nad takovými dobročinnými a lidumilnými větami. Hned povím proč. Překážka čněla v úžasné materiální pomoci dětem v dětských domovech.

Myslím, že bylo dostatečně publikováno a zveřejňováno, že dětské domovy mají dost materiální pomoci. Kdyby byl člověk nabízející zde sladkosti a hračky alespoň trochu soudný, došlo by mu, že takovým dětem z dětských domovů nezajistí lásku a něhu hračka, která se rozbije, nebo sladkost, která maximálně zkazí chrup. K čemu je dětem bohatý Ježíšek, potažmo Vánoce, když je nemohou zažít v rodinném kruhu? Ani tady není materiální pomoc na místě. Lidé, odesílající tyto, dovoluji si říct, pokrytecké SMS, si asi mysleli že splní svou dávku solidarity, ale když chtěli být tak dobrosrdeční, proč jsem nezahlédla ani jednu esemesku, která by nabízela alespoň rodinný výlet s dítětem z domova, nebo strávení víkendu kdesi u rybníka, ale pozor, s rodinou, i když ne vlastní.

Ano, poděkují za pytlík sisinek, obnošený svetr a medvídka z mašlí, ale věřím, že každé dítě z domova, by radši kdyby se mohlo stát občas členem rodiny, naučit se domácím pracím, dělat s maminkou domácí úkoly, naučit se hospodařit s penězi nebo jen prostě sedět v obývacím pokoji s rodinou a dívat se na televizi. Prostě žít v normální rodině, s občasnými neshodami, ale vědět a cítit, že se rodina má stále ráda. Jak idylické. Tenhle podle mě opravdu, ale opravdu dobročinný a lidmilovný dar, jim může dát jen ten, kdo si je občas „půjčí“ na víkend, na prázdniny, a to dlouhodobě a po několik let. Když už tedy koupit čokoládu dítěti z dětského domova, tak s úmyslem, ne s tím mu ucpat pusu a odejít s pocitem dobrého skutku.

Samozřejmě nechci pošpinit odesílatele, kteří tuto soutěž pochopili a odesílali odpovědi typu: „Koupila bych si to,co jsem chtěla už jako malá: za celou tuto částku bych si nakoupila lízatka!!!:)“ nebo „Koupila bych si šipky, nalepila fotku své učitelky z angličtiny a trefovala se do ní, za to že mi zničila prázdniny a musela jsem se učit na reparát.“

Nechci vás ochudit ani o výherkyni:
„Pokud bych si mohla koupit zdraví pro naši dcerku, ani chvíli bych neotálela. Jelikož to nejde, budu alespoň doufat v nějakou výhru.“