Jiný pohled na víru

Dík radě Toma jsem se rozhodl napsat do sbírky další článek o víře lidí. A pokusím se sepsat něco málo závěrů, ke kterým jsem došel, místo stavění se na jednu stranu barikády. Vezmu to poněkud oklikou, ale vše bude s tématem souviset, takže nejdříve několik předpokladů...

Bůh nebo bohové mohou existovat stejně tak dobře jako nemusí, budu tedy vše uvažovat pro obě dvě možnosti. Pokud se tedy podívám na lidstvo z tohoto pohledu, vyjde mi, že je jen jedno měřitelné hledisko, a to dosti subjektivní: pocit štěstí každého jedince. O nic jiného nejde. Ani o přežití lidstva, které časem stejně nutně musí vymřít, ani o vyšší cíle. Možná to vypadá jednoduše, ale vzhledem ke složitosti lidské psychiky to jednoduché rozhodně není. Z tohoto vyplívá morální zákon: nečinit nic, co by mohlo cítící bytosti přinést utrpení.
Dalším předpokladem je, že „nic“ je lepší než utrpení. Vím že toto téma je neuzavřené z diskuse o euthanasii, ale je nutné brát to jakožto fakt, nic se na tom vymyslet nedá. A nezáleží jen na tom, jak jsou lidé šťastní, ale také na počtu lidí. Čím více šťastných lidí tím lépe. Čím více trpících, tím hůře. Populace se tedy musí regulovat tak, aby nedocházelo k problémům způsobeným přelidněním, což by měly respektovat i každé náboženství...

Komplex tří částí

Víra v boha nebo božstvo. Zatím bez jakékoliv podoby. A co že tato víra lidem přináší? Odpovědi, klid a lepší pocit, alespoň většinou. Má tedy pozitivní dopad na jediný měřitelný aspekt. Pokud toto lidem přináší, je tedy správná. A lidé se dobrovolně rozhodují zda věřit budou nebo ne, není o čem diskutovat, pozitivní přínos.
Další je náboženství, kde můj souhlas už začíná pokulhávat. Bohu nebo božstvu se už dává konkrétní název a podoba, náboženství je realizované povětšinou svatou knihou. Věřícím může přinést buď ještě více dobrých pocitů a správné názory, nebo také špatné pocity a špatné názory. Víry se odjakživa zneužívalo a náboženství přineslo nejspíš více utrpení než štěstí. Dávalo záminku k válkám, zabíjení lidí, uvrhovalo lidi do strachu z boha. Z poslední doby to je konflikt Izraele a Palestiny, to že muslimové jen svým náboženstvím dali USA záminku k útoku, rozvoj sekt. To jsou neoddiskutovatelná fakta, nehledě na to, že některá tvrzení svatých knih jsou dosti konkrétní, ale v praxi těžko dokázatelné. Zvláště v místech kde se kříží s vědou, může být náboženství i poněkud nebezpečné (degenerace genetické informace u komunity Amishů, rozšíření AIDS postoji křesťanství k používání kondomů). Také snaha náboženství šířit se, není ůplně správná zapříčinila mnohé problémy (vlastně skoro všechny náboženské války). Netolerantní náboženství (k jiným náboženstvím) by tedy nemělo existovat.
A jakožto poslední článek, církve. Ve většině případů je to i ekonomická instituce, která uváří podobu náboženství. Může sice teoreticky měnit některé části náboženství a přizpůsobit ho tak době, ale víceméně je zbytečná a toto se děje spíše výjímečně. Přínosy například té Křesťanské jsou minimální. Sama o sobě moc štěstí nepřinesla, zato inkasovala spoustu peněz, byla největším odběratelem kokainu po dlouhou dobu a tak vůbec se v ní soustřeďují lidé, kteří náboženství spíše diskreditují.

Zbytek svých myšlenek si ponechávám do diskuse. Jediná otázka: Souhlasíte s tímto pohledem na svět a víru? A proč ano, či ne?