A kdo se postará o ty,co pečují?

Můra staroby. Kdo by se stáří a bezmocnosti nebál. Radši na to nemyslet,je to ještě daleko. Tak se to posouvá do vodotěsných a vzduchotěsných přihrádek někde za mozkem,tam,kam ukládáme nežádoucí odpad a spoléháme na nepropustnost membrán. A najednou je to tady. někdo z našeho blízkého okruhu potřebuje pomoc. Okamžitě. nebo postupně slábne a už se to chystá.
Někdo umírá rychle,někdo pomalu.Někdo se jen zmrzačí a třebas přijde i o smysl pro humor.
Někde umírat musejí,pravila moudře dvacetiletá sestřička na LDN.

Známe to tam všichni. Společné pokoje,nedostatek soukromí,plínky,na které si babičky tak špatně zvykají a trvají na tom,aby je někdo vzal na WC. Než rezignují.Babi,udělejte to do plínky.
Narodit se v nemocnici a umřít v nemocnici. Život je tedy nemoc? V mezidobí chodit po doktorech.
Můžeme být rádi,že ty doktory máme. Jinde je nemají. A když tam přijedou,musí nosit skafandry.Ano,vzpomněla jsem si na Ebolu,které už podlehlo tolik zdravotníků.Myslím na to,kdo z nás by byl ochoten takto pracovat.Vzpomínám Na doktora Urbaniho. Carlo Urbani a SARS.Nebýt toho člověka,možná by to dnes vypadalo jinak i u nás...
Tuším,že bude narůstat potřeba zajistit dost lidí k péči o nemocné a staré jedince. Kdo se však postará o ty,co pečují? Aby to vydrželi,pokud možno s dobrou náladou a humorem - až do konce?