Spiritismus - bezpečný strach?

Když v dáli odbyla třetí hodina ranní, dozvukem halasným ale tlumivým, rychle ztrácející ozvěny od blízkých domovů zanášel vánek klidný, směřující, nikdo neví kam…

Hustnocí tma, jakoby pohltila zář pouličních lamp, jejich tmavá světla prozrazují listí, se šelestem přebíhající pamětlivou cestu, po níž se tenkrát množství spřežení hnalo. Stromy zanechali slávy a důstojnosti po příchodu listopadu, už jen jejich odleskem majestátnosti korun zdobí křečovité větvě, které se odevzdaně klidně pohupují, sem a tam. Luna jako by neměla zájem, netečně se schovala za soumrak, za temnoty noční i ranní.

Zvířectvo - okraso přírody, za léta dovádějící v čerstvosti své, kde jsi nyní? Jen psanci po tobě zbyli, kteří se pídí dnem i nocí, údělem určeným. A ty člověče? Dokud nespíš, rouháš se mocnostem nebeským, jako nerozumné zvíře, tehdy až ponechán jsi na pospas silám temnosti, duchům zla, kňučíš, v úzkosti a v závrati své, ty duše sevřená. Komu duše voláš o pomoc? Ty jenž sama sebe vyvyšuješ v pýše a nadutosti, v domnění, že královnou jsi zemských sil a všeho tvorstva pod sluncem?

Snáze zajisté zvědět cesty větru, než-li cesty člověka, který snad v spánek doufá, aby klidu došel, dokud jako zloděj nepřijde ten den...

Po čtvrté odbyté, hodiny naproti v místnosti, pokračují již svým chladným tempem v tom nesnesitelném tichu, jako by lidmi zatracenému přicházela hodina.

Když v tom člověk probouzí se z bezesného spánku, rozrušen, ač neví proč. Čas plynoucí jako voda, zadržen v náruč hrázi, i když ve zvyku má - nikam nespěchá. Nyní jeho přání je, aby došel pokoje...

Zanechává přemítání a bojuje o spánek, nakonec postupně s přicházejícím klidem, přítomnost jeho vlastní mysli opouští, když zdálo by se, bloudí po cestách snů, rozeznává svůj domov, prochází se v něm, a vidí všechny věci na svém místě, když v tom najednou jakýsi zjev temný před ním stanul, těžko rozeznatelný, snad po strop vysoký, až do morku kostí hrůza z něho vychází...

Rázem se spánek rozplývá, přichází to nevýslovné ticho a opět to chladné tempo tikání hodin, které sotva ukazují málo po čtvrté. Úzkost rychle na člověka přichází stejně jako pot chladivý. Proč ale má ten pocit, že není sám?
Vzduch jako by byl stále těžší, marně se povzbuzuje přemítáním o radostných chvil, jenž náhle přerušují ty poklidné a přec těžké kroky, tam někde na chodbě. Nohy jemu rázem ztuhly a hlava se mu z vedra točí, ztěžka vydechuje a tlukot srdce jako ptáčeti o život tepe. Kroky se přibližují směrem ke dveřím, a vlasy jeho na hlavě povstávají…

Pronikavým zato k smrti duše vystrašeným pohledem, blízko okna na druhé straně pokoje zří onen strašný temný zjev, po strom vysoký, nemá sto sil odolat té ohromné síle a tlaku, jako by se dusil, jako ponechán smrti na pospas…

Když v tom se ozve volání vlastního srdce:

„Ježíši zachraň mě!...“

Jako paprsek naděje sevření těžké opadá, podivný zjev ztratil na zřetelnosti, a člověk cítí už jen nevýslovnou úlevu, jako by ze spáru ohně vytržen byl, mrákota jej přepadá, až nakonec usnul…

Podobné události by zněli jako fantastické hororové náměty, kdybych podobnou zkušenost nezažil. Jelikož o tomto fenoménu znám poměrně dost a hovořil jsem se spousty lidí, kteří zažili podobné a ještě horší zkušenosti, o kterých opravdu neradi mluví, usoudil jsem, že bych se s vámi rád zamyslel nad tímto aspektem, poněvadž, když jsem se díval do archivu serveru Svíce, žádné takové téma zde ještě nebylo.

Četl jsem různé knihy od různých lidí, mezi nimiž byli silní zastánci ateismu, kteří líčí svůj život a své zkušenosti s podobnými dech beroucími zážitky, až by člověk řekl, že si snad vymýšlí. Když dojde k fenoménu spiritismu či okultismu, někteří lidé si z toho začnou dělat legraci, dospěl jsem, že taková sranda může u některých (zvláště u mládeže) být spíše projevem strachu, což jsem celou svou bytostí přesvědčen, že se jedná o strach zcela oprávněný.

Dále velmi podivná věc je, že u všech lidí různých věkových kategorií, kteří tyto zkušenosti prožili, totožně se shodují, že tyto bytosti nebo síly velmi reagují na jméno „Ježíš Kristus“. Když jsem hovořil s jedním „čarodějem“ – silný odpůrce křesťanů, potvrdil mi, že skutečně jméno toho tesaře, který zde chodil před 2000 lety má silnou moc a je obecně ve vyšších okultistických kruzích známo jako silný a účinný agregor.

Někteří lidé se domnívají, že jeho jméno lze jednoduše používat při exorcismu jako „zaříkadlo“, jsou však případy, kdy na to silně doplatili, jeden z nich je např. líčen i v Bibli – (Sk 19:13-16). Co se týká samotného vyvolávání, nikomu bych to opravdu nedoporučoval.

Lidé si myslí, že vše na co si mohou sáhnout, očima vidět, co experimentálně ověřit, tzv. vědecky prověřit, to je pravdivé a správné, všechno, co se pak vyjímá tomuto pojetí, automaticky označují za nesmysly nebo výplody fantazie. Není cílem vehementně přesvědčovat někoho o opaku, ale nepochybně ze zkušenosti konstatuji, že je toto neochvějné nazírání mylné.

Zajímal by mne váš pohled na toto téma?