Malé úvahy o problémech kolem nás
21.11.2010 14:00

Co je to štěstí?

Tento článek je o štěstí a optimismu. Nebudu tady omílat nějaké akademické řeči, i když by se dalo na toto téma spousta dohledat, ale povím Vám něco ze života. Jenom takový malý výsek, abyste si mohli udělat obrázek. Věřím totiž, že štěstí je jenom subjektivní záležitost.

Když mi bylo 18 let, oznámila mi matka, že se stěhuje se svým „nabíječem“ do menšího bytu, kde už pro mě nebude místo. Měl jsem však štěstí, neboť to samé řekla i mým dvěma sestrám, kterým bylo 17 a 14 let, takže jejich situace byla trochu komplikovanější, než ta moje. Také jsem měl štěstí v tom, že jsem narozdíl od nich pobíral „sociálku“ (v té době bylo pro čerstvého absolventa problém sehnat práci). Obě sestry měli přítele, takže bydleli u nich a já si našel do 14 dnů podnájem. Naštěstí jsem měl v té době dvouměsíční brigádu a tak jsem před majitelem bytu předstíral, že je to moje stálé zaměstnání. Paráda, měl jsem kde bydlet a dva měsíce jsem měl na nájem a jídlo! Majitel mi přišel hned zpočátku jako podivín (pěstoval doma krajty obrovské a s jednou dokonce spal v posteli), ale jaké bylo překvapení, když jsem se dověděl, že ho před nedávnem pustili z vězení, kde seděl deset let za vraždu! Naštěstí nepřišel na to, že jsem našel jeho dvě pistole a několik podivně upravených nožů. To největší štěstí ze všech však bylo to, že jsem vůbec naživu. Tenkrát mi to nepřišlo, byl jsem mladý nezkušený trdlo, ale když si to promítnu zpětně, byla tam jedna událost, kdy jsem mohl docela dobře skončit pod kytkama. Po uplynutí brigády jsem majiteli oznámil, že mě vyhodili z práce a budu mít problém s placením nájmu. Vymyslel tedy, že do jedné místnosti nastěhujeme ukrajince a já budu mít nájem o půlku menší. Naštěstí mi po pár měsících přišel povolávací rozkaz a já nastoupil na vojnu, kde mi dali střechu nad hlavou a nemusel jsem nic řešit. Po vojně jsem neměl kam jít, ale naštěstí se ozval kamarád, že má volný byt. Super! Jen do té doby, než mi po dvou měsících oznámil, že byt prodává, takže se mám do týdne vystěhovat. Co Vám budu povídat, naštěstí jsem zrovna dostal přislíbenou práci i s ubytováním na druhé straně republiky. Měsíc jsem přespával v prázdné místnosti na podlaze u jiného kamaráda (chudák, neměl ani na nábytek) a pak vyrazil do další životní etapy, kde mě čekalo co? No přeci štěstí! ;-)

To jsem měl ale v životě štěstí, co? Myslím, že hodně záleží na úhlu pohledu. Jsem od malička spíš optimista a ve všem hledám to dobré, to, co mě posílí a posune kupředu. Nikdy za celý život jsem svůj úděl nesváděl na žádnou třetí stranu. Nikdy jsem si nestěžoval, protože vždycky může být hůř. Docela si dovedu představit podobné vyprávění od pesimisty. O štěstí by nebylo ani zmínky, zato by vypíchl místa, kde měl opravdu smůlu. Jak optimistický, tak pesimistický pohled na život je iluzorní, ale jeden z nich dokáže divy. Štěstí mě nikdy neopustilo a myslím, že ani neopustí. To proto, že štěstí je jenom rozpoložení mysli. Nenajdete ho „tam venku“, ale v sobě (to je na druhou stranu zase jenom subjektivní pocit introverta ;-)).


K článku je 44 komentářů.
Zobrazit všechny komentáře...

Nahoru
O serveru, právní ujednání, přístupnost
Založeno na vlastním redakčním systému a vlastním fóru.