Nezkusit to

Možná je načase přistoupit ke změně diskusního kursu a pokusit se o návrat k původnímu poslání Svíce, tedy permanentnímu rozboru nesmrtelnosti chrousta.

Občas v TV sleduji obřezaný sitcom Nanny, především z důvodu často geniálních replik nezdárného sluhy Nilese. V jednom díle tohoto seriálu slečna C. C. Babcock váhala, zda uzavřít nerovný sňatek s výše uvedeným sluhou Nilesem a projevovala silné obavy z možného následného krachu. Nesnesitelná Fran Drescher, t. č. již paní Sheffieldová, kterou ze seriálu bohužel nelze vykopnout, poněvadž ho financuje, slečně Babcock tvrdila, že do tohoto svazku manželského rozhodně musí vstoupit. Dokonce i přes vysoké riziko případného neúspěchu, neboť - jak dodala „Franny“ - mnohem horší by bylo to nezkusit.

Po sametové revoluci a nástupu výprodejového kapitalismu byl občan atakován pořekadlem zkusit se má všechno. Lze předpokládat, že tím zřejmě není myšlen skok do Macochy doprovázený přesvědčením, že během pádu člověku narostou křídla. Uvědomělý občan by měl spíše poslušně utrácet peníze za další a další nepotřebné výrobky, jen aby postupně vyzkoušel vše, co vyzkoušet lze. V diskuzi o ideální dovolené jistý čtenář vyjádřil ochotu k permanentnímu cestování po světě, neboť život je krátký a především je jen jeden - co nestihneme teď, nestihneme již nikdy. Otázkou zůstává, co člověku přináší mapa světa hustě osázená různě umístěnými špendlíky. Možná falešný nádech přechodné slávy mezi přáteli, dobrý pocit...rozhodně se takový člověk nemůže považovat za znalce všech zemí, ve kterých strávil týdenní dovolenou. V jednom cestovním katalogu jsem našel poznámku, že Francie je natolik velká a rozmanitá země, že by k jejímu dokonalému poznání nestačil celý život.

Takový život je plný výzev a rozhodně není v lidských silách všechny přijmout. I tentokrát jde o věc míry a priorit; co vyzkoušet a co ne? V případě manželství uvedeném v počátku jde o záležitost zachování rodu, předání žezla dalším generacím. Ale existuje přehršel jiných zkoušek, z nichž většinu absolvovat nepotřebujeme a záleží čistě na každém z nás, zda do toho tedy půjdeme. Vyzkoušet drogy, pokusit se dosáhnout na akademický titul...v mnoha ohledech samozřejmě pomáhá jakýsi společenský diktát, tedy snaha napodobovat ostatní, nebo také možnost zvýšení životní úrovně, což je právě případ vysokoškolského studia.

Tohle je jeden z největších průšvihů demokracie, o kterém psal například Ota Ulč, když přibyl do USA a na dotaz ohledně dalších konkrétních studií mu jeho mecenáška podala knihu obsahující seznam více než 2000 (slovy dvou tisíc) amerických vysokých škol. Už tehdy Ulč pochopil, že zdaleka nejde o samostatné rozhodování pouze v oblasti studia, nýbrž ve zcela obecném měřítku. Široké možnosti jsou lidem otevřeny a záleží na každém jednotlivém občanovi, jakým způsobem na ně zareaguje, zda rukavici zvedne, či nikoliv. Někteří z nás dostanou příležitost bilancovat na smrtelném loži, co všechno v životě stihli a co nikoliv, zda nepromarnili čas neužitečnou zahálkou, nebo naopak samým hledáním zapomněli nalézt.