Paternalismus vs parentalismus

O roli státu v životě každého jednotlivého občana už byly popsány tuny makulatury, tedy v posledních letech spíše yottapixely informačního toku. Jednotlivci i média z pravičácké strany politického spektra často kritizují silnou úlohu státu, který omezuje až ohrožuje bohabojné občany, toužící pokojně žít dle společensko-ekonomických zásad takových gigantů ducha, jako jsou M. Friedmann, F. A. von Hayek, C. F. Bastiat, A. Rand a především polobůh Adam Smith, jehož svatou bibli většina velmi bohatých lidí bohužel nikdy nečetla. Stát podle těchto pravičáků vyvíjí nepřiměřený nátlak a ohrožuje základní svobody občanů, přičemž výměnou nabízí jakousi pochybnou vějičku v podobě sociálních rádoby jistot a ochrany před zly tohoto a jiných světů. Je to tedy stát, který usiluje o absolutní kontrolu každého pohybu svých občanů, kteří se takovému počínání nemohou nikterak bránit a státní paternalismus začíná být opravdu nesnesitelný.

Jak pravil legendární německý filosof G. W. F. Hegel, všechno je jinak. Dokonce samotný Otec světa a ODS Václav Klaus prohlásil v jednom rozhovoru, že v tomto případě bude třeba nahradit pojem paternalismus termínem parentalismus. V praxi to znamená především fakt, že ochranitelská snaha státu není primárně uplatňována shora, nýbrž ji vyžadují samotní čeští občané, zděšení polistopadovým vývojem a obávající se o svůj (sociální) osud. Lidé tuto skutečnost dávají najevo poměrně srozumitelným způsobem - volebními preferencemi a především výsledky voleb samotných. Volí zkrátka levici. Otec světa v uvedeném rozhovoru neochotně připustil, že český národ se opravdu dlouhodobě profiluje coby levicový. Dále uvedl, že se v nadcházející době hodlá věnovat důkladnému studiu příčin parentalismu, řečeno laicky - chce prostě vědět, co k tomuto dobrovolnému ochranitelství Čechy vede.

Dle mého skromného názoru to velké překvapení není. Prakticky od dob první republiky Češi projevovali zřetelné sympatie k levicovým politickým stranám a hnutím, což samozřejmě neznamená pouze KSČ. Jde také o záležitost národní a geopolitickou; Češi zkrátka nejsou a nikdy nebudou Anglosasové, ačkoliv se nám kdosi snaží namluvit opak. Společenská tradice ve středoevropském prostoru je od té angloamerické namnoze odlišná a silně pochybuji, že tomu bude někdy jinak. Onen občanský parentalismus je v našich luzích a hájích záležitostí zcela přirozenou. V této souvislosti si neodpustím špičku vůči některým pravičákům, kteří pravidelně vyhrožují odchodem z republiky v případě volebního vítězství levice a těchto lidí se chci zeptat: máte raději makové, povidlové, nebo tvarohové?