Naděje versus deziluze

Už několikrát jsem zde na Svíci narazil na téma církví a je to téma hodně kontroverzní.
Zjednodušeně vzato, existují 3 tábory:

1.Obhájci víry a především církve, kteří jsou zpravidla jejími členy
2. lidé, kteří pochybující a hledající-k těm patřím i já, popř. Přímo odpůrci církve-ateisti
3. lhostejní lidé, kterým je to jedno - ti k tomu nemají co říct - snad jen to, že se jich tyhle „malicherné“ spory netýkají

Co mě přimělo k tomu, abych se tímto „nebezpečným“ tématem zabýval? Řeším dilema, jestli je lepší mít naději a být naivní, nebo nemí žádnou naději a vedět, že zkutečnost je mnohem horší, než se zdá být. Už delší dobu mám averzi vůči církvi a vůči prostředkům, kterými získává nové ovečky a vůbec kvůli primárnímu účelu existence církve - a spása lidstva to určitě není.

Já nepopírám neexistenci boha, ani jeho existenci. Podle mě je pán bůh jen jakási loutka, jen prostředek, je to bezbranná oběť . Co mi však opravdu dost vadí, je existence církve o které nelze pochybovat. Církve, jako organizace zneužívající lidskou hloupost a naivitu a využívající tyto vlastnosti k jedinému účelu, a tím je získání větší moci a s tím související značný finanční prospěch, o jehož prospěšném využití – prospěšném pro běžné lidi, né pro faráře velmi pochybuji. Měli byste vidět, jak si náš farář žije doslova jako prase v žitě a to nikdo nezpochybní to je prostě skutečnost.

Na začátek bych chtěl napsat něco o sobě, abych předešel trapným situacím, zbytečným nedorozuměním a dohadům později v diskusi. Mám 19 let a byl jsem pokřtěn jako římský katolík - tak jsem byl i vychováván a veden k víře mými rodiči a příbuznými. Taky asi od 7 let ministruji v kostele – nepracuji pro církev zadarmo, pracuji za pánbůh zaplať (ten pánbůh musí být ale ohromně bohatý). Už delší dobu pochybuji o tom, zda členství v církvi je pro mě osobně přínosem. Po zkušenostech, které s církví mám, jsem došel k závěru, že jsem vydírán a podváděn tím nejhorším způsobem, na který mohli lidé kdy přijít.

Dnes 19.4. 2009 proběhlo v kostelích sčítání oveček. Zajímavé je, že byly sledovány pouze 3 statistické znaky: 1. pohlaví, 2. věk 3. a nejdůležitější údaj – zda je ovečka výdělečně činná, či nikoli. Z toho lze jednoduše vyvodit, o co církvi především jde. Není to spása lidstva, ani odpouštění hříchů – které byly stvořeny samotnou církví, jako prostředek k ovládání naivních lidí.

Věřící lidé mají oproti ostatním jednu velikou výhodu, kterou jim církev poskytuje (za úplatek, jak jinak – nic přece není zadarmo) a tou je naděje. I když je falešná, má velmi dobré působení na psychiku člověka, hlavně ve chvílích, kdy se dostane do těžké životní situace, a že se do ní dostane sakra často. Naděje je obrovskou výhodou pro věřícího člověka a taky zbraní v rukou kněží, zato však absence naděje je mou nevýhodou“?“ Když vím, že žádná není – kdybych nějakou měl, tak by existovala jen v mých představách a myšlenkách – byla by vykonstruovaná a falešná a takovou já odmítám. Musím se prostě smířit s tím, že se nacházím v beznadějné situaci, kterou si křesťané nepřipouštějí a raději žijí v klamu. Odhodil jsem iluze a teď se utápím v deziluzích – takový pocit opravdový křesťan nemůže zažít, to už by pak nebyl věřícím křesťanem.

Nejhorší na tom všem ale je, že ty poslušné ovečky si ani neuvědomují, jak jsou klamány a nikdy je to ani nenapadne. Oni totiž vůbec nepřemýšlejí nad tím, co v kostele slyší z úst toho podvodníka kněze. Kdyby nad tím totiž trochu popřemýšleli, museli by dojít ke stejným, nebo alespoň podobným závěrům, které tady prezentuji. Proč tedy tolik lidí sympatizuje s církví? Odpověď zní naděje. (O víře v dnešní době nemůže být řeč, protože ani samotní faráři nevěří tomu, co kážou, jinak by přece tolik nelpěli na majetku – prostě si chtějí užít nebe na zemi, protože nemají jistotu a víru v existenci „skutečného“ nebe.)

A proč tolik lidí kupuje drahé léky, i když vědí, že většina léků člověku spíš škodí a neřeší příčinu, nýbrž jen následky? Stejně jako farmaceutickým firmám nejde o zdraví lidí, ale především o jejich peníze, tak i církev prodává placebo v podobě oplatky (to je myslím celkem trerfné přirovnání).

Nevím, jestli jste viděli film Neprůstřelnýn mnich, jestli ne, tak to honem běžte napravit. Je v něm vyslovena zajímavá a pravdivá myšlenka. V organizaci, která zajišuťuje dodržování lidských práv jsou „schovaní“ ti lidé (spíš zrůdy), kteří lidská práva v historii nejvíce porušovali.

Podle mě je důležité, jestli je církev prospěšná. A kdo má tedy větší prospěch, jestli věřící, kterým církev poskytuje falešnou naději, která jim v životě hodně pomáhá hlavně v těžkých situacích, nebo faráři a jejich nadřízení, kterým věrné ovečky zajištují pohodový život srovnatelný s tím v „mytologickém“ ráji. (V ráji rozhodně nežijeme a kdyžtak, jen skupina vyvolených, ale tak to bylo vždycky od dob, kdy peníze a jiní lidé vládnou vsem ostatnim lidem.)

Tímto článkem chci zjistit, jestli je víc lidí, kteří mají podobný názor a nebojí se ho prezentovat, nebo jestli se ozvou jen zfanatizované ovečky s řádně propláchnutým mozkem a budou s pocitem křivdy (tak se cítím já, ale oni nemají právo se tak cítít) obhajovat své přesvědčení, které stojí na tak vratkých základech.