Ztratili jste mobila?

Stalo se mi to. Vlastní neopatrností jsem vytrousil mobila, když jsem vystupoval z auta coby spolujezdec. Prostě jsem vystoupil a nevšiml si, že mobil se poroučel na zem pod auto. Hledat jsem jej začal, až když nebyl tam, kde měl být.
Potud klasika, nejeden z nás již toto zažil. Stres, myšlení rozházené, není to maličkost. V mém případě nešlo ani tak o ten mobil, jako o kontakty v něm. Bylo jich přes 400 a nebyly zálohované. Prů..r!
Už jsem se s ním loučil, ale ... byl stále živý. Kdykoli jsem na něj zavolal, vyzvánělo to. Byl živý. Nechápal jsem to - pokud vyzvání, proč to ten dotyčný nebere? Napsal jsem na svůj mobil SMS, něco jako díky za nalezení a nabízím odměnu - odezva žádná. Věděl jsem, že mobil byl čerstvě nabitý, takže vydrží tak čtyři dny. Kolegu napadlo, že se dá sledovat na netu a opravdu - zobrazil se zhruba v oblasti, kde jsem jej ztratil.
Zkrátím to. Po dvou dnech odpoledne (SIMka už zablokovaná), kdy jsme na mobil stále vyzváněli, se ozvalo: „Haló kdo je tam...?“ Mobil zvedl cyklista, vzal jej domů, a jak jsem se dozvěděl později, on nevěděl co s ním! Prostě ho nechal zvonit a nezvedal. Pak se domluvil se zeťákem a dopadlo to tak, že mám zase o pár přátel víc.

Loni o prázdninách se mi stalo něco podobného, ale obráceně. V Janských Lázních jsem našel mobila v noci na lavičce. Problém byl v jedné věci. Na ten mobil zavolala majitelka, ale milej mobil se poroučel - baterka. Když jsem se ho snažil zapnout, byl tam PIN a nebyl nárok. Mobil jsem vrátit nemohl, i když jsem obešel celé JL a všude nechal na sebe kontakt. Nikdo se neohlásil. Od té doby říkám, že PIN nedává nálezci šanci na vrácení mobilu. Já ho v mobilu nemám.

Proč to všechno popisuju? Obecným zvykem bývá bohužel - najdu mobila, vyhodím SIMku - mám mobila. Potvrdili mi to moji vlastní synci (zastyděl jsem se). Pokouším se je přesvědčit, že nalezený mobil stále patří tomu, kdo jej ztratil a ne tomu kdo jej našel. Nálezci patří odměna.

Jak se díváte na tento problém? Jak působit na naše mladé, kteří považují za samozřejmost, že to co najdu, to je moje a nikdo mi do toho nebude kecat? Já považuju za normální, že udělám vše, abych mohl nalezenou věc vrátit, i když mně to stojí nějaké úsilí. Výsledek stojí za to. Je to lepčí, než když bych si nález ponechal.