Pocity z maturity

Už se blíží, napětí ve třídě houstne a nervozita stoupá. Vše co jsem se naučil za 4 roky se musí vejít do mé hlavy a ve vhodný den vybavit jen ty informace na okruh, který si vytáhnu.

Nikdo dopředu neví, co si ten daný člověk vytáhne. Je to na osudu, zda si vytáhne otázku, kterou zná jako své boty nebo otázku, o které neví nic.

Ano, dosti ovlivňují také podmínky, za kterých se koná maturita, neboli zkouška dospělosti. Dosti závisí na tom, jak se ten den ráno člověk probudí, jakou má cestu ke komisi, jakou má právě tu chvíli náladu atd.

Můžu se učit tolik, že ve chvíli, kdy před komisi promluvím, vše zapomenu.

Tento pocit je nejstrašnější. Výpadek paměti zničí všechno, veškerou přípravu, všechny plány a naděje. Pak máte pocit, že jste vše zkazili, máte pocit méněcenosti...

Musím myslet pozitivně. Já si věřím, že letos tu maturitu složím! Mám velkou sílu ve svém vnitru.

Nebyla by to škoda ji neudělat?