Je to vzájemná sympatie, romantická zamilovanost, citové vzplanutí, sex, ctnost ...?
Rozdílnost představ o tom, co je láska, přináší mnoho nedorozumění a bolesti.
Milující totiž touží toho, koho přijal, nějak obohatit, obdarovat. A to nejen tím, co má, ale vším, co sám je. Touží po dobru pro druhého a vše pro to činí.
Milovat znamená také chtít být pro druhého a chtít pro něj dobro.
Neschopnost naslouchat, neochota mluvit o tom, o čem mluví druhý, může být závažnou překážkou na společné cestě a v rozvíjení vzájemného vztahu.
Pozorné naslouchání předpokládá, že se na druhého dívám, že udržuji oční kontakt a neodbíhám různými poznámkami od tématu. Samozřejmě, že pro hodně blízké lidi je typické, že jsou ve chvílích pohody natolik naladěni jeden na druhého, že je jasné, že se navzájem plně vnímají, i když na sebe nehledí.
Je dobré si ale uvědomit, že někdy druhý nemůže naslouchat zcela pozorně. Může být unaven nebo rozrušen natolik, že se mu energie k přijímání nových sdělení nedostává. Chci-li mluvit o něčem závažném, je také dobré pozornost si na druhém přímo vyžádat, upozornit partnera, že mu chci říct něco důležitého.
Každý vztah potřebuje k tomu, aby se dobře rozvíjel, dostatečně dlouhý společně strávený čas, kdy se naplno věnujeme jeden druhému.
Za pravou chvíli považuji jedině tu, kdy mám potřebu takto se projevit. Tedy ne na požádání nebo ve chvíli, kdy se to takzvaně hodí, abychom násilně udrželi milou atmosféru. V mladých párech často jeden druhému dělá, „co mu na očích vidí“, protože cítí, že to druhý očekává. Čím je však pár zralejší, mělo by přibývat ryzosti, autentičnosti, každý takový projev je skutečným sdělením.
To je zatím teorie, ale teďka to rozepíšu mé zkušenosti:
Seznámil jsem jsem se s jednou slečnou, budu jí řikat Jitka. Známe se už 2,5 roků. Ale nenašli jsme k sobě cestu, cestu k lásce. Stále nás něco spolu spojuje, nejspíš to bude přátelství, ale láska to není. Ve svém srdci mám zmatek. Myslím si, že ona to bude mít stejné. Chtěl jsem líbat, ale cosi mě brání, nevím, co to je.
Láska je pro mě něco jako nedostupné cenné zboží. Lásku bych rád poznal. Poznal její obě strany, jak tu krásnou, tak i tu smutnou. Chci být štastný a veselit se z lásky.
Ale nedaří se mi. Holky mě nechtějí, nechtějí se dělit o své radosti, štěstí, smutek, city... Nechtějí opustit svojí samotu, osobodit se a jít ven. ...
Děkuji, že jste si udělali volnou chvíli na přečtění tohoto článku.
S úsměvem Jan