Poprvé jsem o zvláštních geometrických vztazích mezi starověkými městy četl v knize mezi záhadology notoricky známého Ericha von Dänikiena - Ve jménu Dia. Popisoval tam vztahy mezi starořeckými kultovními místy.
Např.:
- Vzdálenost mezi kultovními místy Delfy a Epidauros odpovídá větší části zlatého řezu celkové vzdálenosti z Epidauru k ostrovu Delos. Totiž 62 procentům.
- Vzdálenost mezi Olympií a Chalkidou odpovídá větší čás¬ti zlatého řezu celkové vzdálenosti z Olympie k ostrovu Delos. Totiž 62 procentům.
- Vzdálenost mezi Delfami a Thébami odpovídá větší části zlatého řezu celkové vzdálenosti mezi Delfami a Akropo¬lí. Totiž 62 procentům.
- Vzdálenost mezi Thébami a Olympií odpovídá větší části zlatého řezu celkové vzdálenosti z Olympie do Chalkidy. Totiž 62 procentům.
- Vzdálenost mezi Epidaurem a Spartou odpovídá větší čás¬ti zlatého řezu celkové vzdálenosti z Epidauru do Olym¬pie. Totiž 62 procentům.
- Vzdálenost mezi ostrovem Delos a městem Eleusis odpovídá větší části zlatého řezu celkové vzdálenosti z ostrova Delos do Delf. Totiž 62 procentům.
- Vzdálenost mezi Knossem a ostrovem Delos odpovídá větší části zlatého řezu celkové vzdálenosti z Knossu do Chalkidy. Totiž 62 procentům.
- Vzdálenost mezi Delfami a Dodoni odpovídá větší části zlatého řezu celkové vzdálenosti mezi Delfami a Akropolí. Totiž 62 procentům.
- Vzdálenost mezi Spartou a Olympií odpovídá větší části zlatého řezu celkové vzdálenosti ze Sparty do Akropole. Totiž 62 procentům.
Nebo:
Vzdálenost z Delf do Aphey se rovná vzdálenosti z Aphey do Sparty. Vzdálenost Delfy-Sparta se rovná vzdálenosti Dodoni-Sparta a Dodoni-Akropolis. Stejné vzdálenosti vykazuje i trasa Delfy-Mykény a Mykény-Athény nebo Delfy-Gortys (megalitická ruina na Krétě) a Delfy-Milét v Malé Asii. Všechno dohromady znamená: Delfy jsou v geodeticko-geometrických vztazích s Olympií, Dodoni, Eleuzínou, Epidaurem, Apheou, Akropolí, Spartou, Mykénami, Thébami, Chalkidou, Nemeou, Kinyrou, Gortýnou a Milétem.
To je jen malý zlomek informací v knize uvedených. Vyplývají z toho dvě zásadní věci: Delfy hrají úlohu jakéhosi „centrálního letiště“ a zvláštní úlohu zde hraje zlatý řez. Shod je příliš mnoho, než aby mohlo jít o náhodu.
V poslední době jsem sledoval jistou přednášku Zecharii Sitchina (jméno záhadologům též známé), které razí teorii dvanácté planety (Nibiru).
Tvrdí, že sumerská města byla seskupena do jakýchsi koridorů (mapa zde), které usnadňovaly přistávání lodí mimozemšťanů, bohů (Annunnaki). To mi nezní příliš pravděpodobně, ale ze zájmu jsem se na to podíval v Google Earth. Nic takového, co popisuje Sitchin, jsem nenašel, ta mapa byla poněkud nepřesná.
Našel jsem ale velmi mnoho shod - a to pouze s Google Earth.
Například:
Larsa - Lagaš - Bad-tibira - rovnostranný trojúhelník
Bad-tibira - Isin - Larsa – pravoúhlý trojúhelník, zlatý řez
Larsa - Eridu - Lagaš - pravoúhlý trojúhelník, odvěsny stejně dlouhé
Takových shod bylo hodně, ale další už jsem zapomněl.
Do šablony mi zapadlo i starověké město Mari, které leží poněkud dál od sumeru, ale bylo považováno za sumerské. Naopak Babylon nesedí - a skutečně to nebylo staré sumerské město, byl založen až později.
Zajímal by mě váš názor na tuhle problematiku a případně nějaké další informace.
Ach jo příroda mocná čarodějka. Ale ještě mocnější je asi matematika. Zajímavý ten zlatý řez a že to v přírodě jde samo bez počítání a Řekové to museli vypočítat. Já se jen někdy podivuju jaká je to krása třeba včera podmořský sv ět-korálové útesy. A všechno hraje dohromady ladí bez jakéhokoliv zásahu. Živočichové spolu žijí v symbioze, nebo jeden požírá druhého. Lidi ta města stavěli podle těch výpočtů, protože se chtěli něčím řídit dát stavbám nějaký řád a ne jen bezhlavě stavět. Ještě jsme to vše nepročetla.
příroda? 
Já to tak pochopila z té wikipedie, že ten zlatý řez se vyskytuje v přírodě úplně přirozeně a Řekové ho podle toho museli vypočítat. S těmi města to bude asi složitější. Zajímavý článek.
Ale článek je o vzdálenostech měst.
Ale já mluvím o tom odkazu ve článku na zlatý řez. Vzdálenosti měsdt, která už neexistují to je sporné.
Vy jste s prominutím hloupá slepice.
Každý chce žít. Nejlepší je být anonym, že ano.
Mně může urazit jedině opravdový člověk ne nějaké arcxy. Proč jsme vůbec přemýšlela o tomto tematu proč jsme radši něco neokopírovala někde z netu?
Vy umíte přemýšlet? Vaše příspěvky jsou myšlenkově na úrovni desteiletého dítěte.
No asi radši budu držet hubu, když jste tu tak na úrovni. Spíš bych si teda ráda přečetla, kdyby tu někdo konečně napsal nějaký názor. Ale na to si asi hodně dlouho počkám, Možná do té doby přiletí nějací mimozemštani a pěkně to tu srovnají do latě.
Arcusi, nevím proč jste se do Ivy pustil tak zhurta. V článku je odkaz na zlatý řez (1.618) Což je přibližně 1.62. Chápu , že je snadno zaměnitelný za 0.62 což je 62% o kterých je v článku řeč. Iva se nedopustila ničeho co by si zasluhovalo takovýto výpad.
OK Ivane.
Děkuji. Snažím se zamýšlet se i nad tímto tematem, ale v matice opravdu pokulhávám. Pořád mi ale vrtá hlavou, že ta příroda je tak hezky sladěná. Děkuji autorovi že mně upozornil na ten zlatý řez i když jemu šlo jistě spíš o tu matiku a vztahy mezi postavením měst. Děkuji Ivanovi už jsme myslela, že zůstanu nepochopena
od něj jsme to opravdu, ale opravdu nečekala. Je vidět, že něco mezi nebem a zemí opravdu funguje. I ty stavby těch měst nejsou náhoda. Ale neměli byste zapomenout, že je stavěli ti blbí zedníci, které může dělat kdejaká hlava skopová, tak proč by měla být mezi těmi jejich stavbami nějaká souvislost? Zase asi dostanu zdupa, ale já to mám ráda. Zase se mně někdo pak zastane a tak je to dokola. Než se něco opravdu stane
))
Jenže je to jeden celek. Nemohou přece být architekti nadlidi a zedníci podřadní špatně placení šupáci. Architekti jsou vysoce ceněni a některé ty jejich projekty jsou do nebevolající ostuda. Nedavno jsem zhlédla na dvojce pořad o stavbě poštovny na Sněžce. Tak ta investorka to byl poděs a pan arcghitekt? Zřejmě nějaká tlačenka z ODS i tak nějak sde oba vyjadřovali jako já jsem někdo a vy mlčte.
Zakladni omyl. Architekti nejsou vysoce ceneni. Architekturu studuji, takze vim, o cem mluvim. Prace architekta je vykoupena absolutnim ponorenim do problemu, architekt nezna pracovni tyden tak, jako ho znate vy. Temer vzdy architekti plne podrizuji jejich osobni zivot tomu pracovnimu. Take je tu fakt, o kterem laikove nevi, a to ze nez se vymysli budova, tak byva vymysleno i desitky jinych navrhu, ktere jsou smetene ze stolu a vy nemate absolutni poneti, ze nez se doslo ke konecne forme, predchazelo tomu desitky i stovky hodin zkoumani a analyz.
Takze, kdyz architekt, ktery na problemu pracuje 3 mesice, inkasuje za projekt celkem treba 100 tisic, a 100 tisic vydelite mnozstvim hodin nad problemem stravenym, tak je dost mozne, ze pani Ivo zacnete nahlizet na architekturu jinak.
Architekti jsou smesne ceneni, radsi nadavejte na nekvalitu developeru a dodavatelu...
Poznamku o ODS radsi budu prehlizet, jinak se tohle dostane uplne nekam jinam.
Ivo,máte zcela pravdu.Točící se vír ve vodě,spirála šneka,dráha letícího sokola a spousta jiných věcí v přírodě má tzv. božskou proporci Zlatého řezu.... nenechte se znechutit. Nikdo nemá právo vás tady urážet. Zdravím Vás ,Ivana
KOKo Ko dááák díík
Já mám dneska blbej den. Dík,zachechtala jsem se

To je dobře. Já ode dneška se pokusím opravdu myslet pozitivně. Jednak syn ráno potřeboval poradit se slohovkou, kterou má rozepsanou a dnes ji musí ve škole dopsat. Tema bylo-Můj nejštastnější den v životě. Prozradil mi čím začal a chtěl radu o dokončení, ale když jsem mu začala radit řekl mi- radši prosímtě mlč. Člověk si o sobě něco myslí někdo si o něm taky něco myslí a nakonec je to všechno uplně jinak. Jsem zvědavá až přijde ze školy jestli prozradí, jak to dokončil. POdle toho, co zatím napsal si myslím, že si asi na žádný nejštastnější den v životě nepamatuje. No ale to jsme trochu odbočila. POkusím se myslet pozitivně po přečtewní článku tady TheSekret a tady toho o tom zlatém řezu a toho kolem. Nebudu třeba myslet nato aby se můj brácha nenaboural, ale každý den budu myslet na to jak krásně přijíždí autem z práce domů ke svým dětem a ženě a pěkně topí dřevem v té malé chaloupce tam někde v horách.
Ivo,je to povahou. Já například jsem takovej flegmouš a ráda nechávám věci koňovi,často,přiznávám,z pohodlnosti. Můj manžel to prokoukl už dávno a má mi to za zlé,že si nedělám starosti,že na starosti je tu on. Ale není to tak docela,mám vnímavost zas pro jiné věci,které on vůbec jako problém nevidí a tak mám depky,když to vypadá,že není proč... Děti vidí své nejšťastnější dny trošinku jinak,uvidíš,jak Tě to překvapí,co Tvůj synátor sepsal. Můj dnes již dospělej syn napsal svoji první a poslední detektivku v jedenácti letech. Dnes,když to čtu,jasně vidím autobiografickou povahu tohoto dílka. Dobře jeho výtvory uschovej a opatruj,po dvaceti a více letech všechno pochopíš
Už mi dal koncept tak snad ho nazaložím někde kde bych ho později nehledala, jak je to mým zvykem. Znění jsme tu někde napsala k Zvoníkovi s Ivanem.
Já to skládala všechno do starýho omáčníku. Sice je zaprášenej,ale jen na povrchu. Vevnitř je všecko!
To je dobrý. Já zrovna před vánocema jeden takový dala až úplně nahoru kam jen to šlo, protože omáčky jíme přímo z kastrolu. No pouvažuju, kdyby toho mělo být víc..škoda něco už zmizlo v nenávratnu.
Dyť to říkám,ty omáčníky jsou jinak ouplně na prd,takhle se aspoň k něčemu hoděj! My taky vyžíráme z pekáčků a kastrolů
Hlavně,že je zatím co!
Zrovna Rekove byli zlatym rezem posedli a rvali ho vsude, kde mohli. Trosku se o to zajimejte, rozeberte si treba jen proslavenou Akropoli a najdete takove mnozstvi pouziti zlateho rezu, az hanba ;)
Po přečtení článku mě okamžitě napadla souvislost mezi postavením míst a jejich vzájemnou vzdáleností. Ve fraktální geometrii se množství podobných útvarů neustále opakuje a spolu tvoří celek který se v pravidelném motivu neustále opakuje v nový celek a tak do nekonečna, ale podle vysledovatelného klíče. Třeba některé listy, sněhové vločky, ale taky tvary pohoří, nebo pobřeží, kde se v pravidelnoti po celém světě tvoří sobě si podobné útvary. Toto zacyklení systému má dohledatelnou pravidelnost. Je pravděpodobné, že trvale se popakující motiv uspořádání nabídl prostor vhodný k osídlení v pravidelně se opakujícím uspořádání chaosu. Tomuto uspořádání odpovídá i chování lidí, kde každá odlišnost je zpravidelněna v novém uspořádání celku. Podle těchto pravidel se řídí i chovní lidí na burze nebo opakování mody s novýma obměnama. Vzdálenosti mezi místy si nepůjdu přeměřovat, ale vycházím ze zadání. Je pravděpodovné, že toto uspořádání, pokud tomu tak je, není tvořeno pode něčího záměru, ale celé zapadá do jiného vztahu uspořádání.
Ivane, ty jsi hlavička. Zdravím tě, samozřejmě i autora Jurase. Je to fakt chytrý a asi na tom něco bude.
Jakýho autora Jurase? 
Jejda, promiň, já se blbě podívala, ty jsi byl asi autor posledního příspěvku, ne článku.
Ale horší by bylo, kdybych ti přisoudila ten rasistickej, ne?
Myslím,(možná) že autorem článku je Lipovan. Jednak by tema zapadalo do struktury jeho příspěvků, a je jeho zvykem vkádat do textu odkazy. Přesnost svého tvrzení odhaduju tak na 62%. 
Ted jsem se zase rozchechtala já.
Tak nic. Autorem textu jsem já, čistokrevný „rx“!
Magické číslo je ale 66,6, jednak ďábelské a jednak jsou to 2/3 a Studie léčebných účinků medikamentů většinou vycházejí ve speciálních studiích taky na 2/3 a některé nemoci se dělí tak, že: 1/3 se skoro sama vyléčí, 1/3 má časté obtíže a 1/3 má stále obtíže. Ovšem nevím nakolik si to pamatuji námitky se přijímají.
Mario Livio ve své knize Zlatý řez o tzv. božské proporci píše nejen jako zanícený matematik.Doporučuju všem ke čtení
Tomáši P. Všiml jsem si, že jsi se dotknul ve svých příspěvcích fraktální geometrie. Co soudíš o této rozvaze.
Vítám tě,Tomáši, zde mezi náma na Svíci, zaujal mě tvůj nick, někdy ti vysvětlím proč.
Starověcí stavitelé museli také používat nějaké pomůcky, aby se dohodli se sousedy, kteří chtěli s nimi začít stavět domy. Měli tedy staré míry a váhy. Nebyly tak přesné, ale také platily. Základní míra byla nějak na pevno instalována ve městě, aby si jí mohl každy vzít na ten svůj klacek, kterým něco proměřoval. Takové metody pravého úhlu byly asi tenkrát již také známy, jako je pravidlo stran trojúhelníka pavoúhlého trojúhelníka na provedení pravého úhlu, tedy délky tři, čtyři a pět. Vytvořit kruh také nebylo problém provést pomocí provázku a kolíku ve středu kruhu. Právě Řekové se proslavili geometrií a matematikou. Známá je věta Pythágorova a Eukleidova. Zřejmě již oni uměli rozdělit úsečku zlatým řezem pomocí kruhu tečujícího konec úsečky o průměru kruhu rovnající se úsečce viz třeba učebnice matematiky ve stavebnictví od Frize Bewerta uvedené na str. 186. Pak stačilo spojit vzdálený konec úsečky se středem kruhu. No a délka v níž tato spojnice protíná kružnici má délku zlatého řezu. Je klidně možné, že v tom mělo jejich tehdejší náboženství oblibu.
Konečně i Egypťané, když chtěli, aby jim vyšli piramidy tak už museli začít měřit.
Jenže myslet, že vzdálenosti měst si už plánovali, takto na délku zlatých řezů, to bych pochyboval. Prostě jak vznikly, tak vznikly. Čistě náhodně. Jenže pak začali stavět důležité stavby ve městě a ty musely být nasměrovány nějak podle tehdejších náboženství. Třeba na přímce východ - západ a tím byly obce ovlivněny i jejich komunikace.
V přírodě vznikají různé útvary, jako jsou různé krystaly nerostů, které mají svůj obvyklý tvar. Je dán chemickým složením a chemickými vazbami podle druhu nerostu. Přírodní zákony mají své zákonitosti a chemické vzorce jsou také stálé a neměnné, takže i leckteré útvary v přírodě mohou si být podobné, protože se sestávají třeba ze stejných nerostů. Takže hledat v tom nějaké záhady netřeba.
Mezi levým očnicovým důlkem Žižkovy sochy na Vítkově, Čáslaví a Táborem je taky rovnostranný trojúhelník a nikoho to neštve.
A třeba Gortýs myslím nemá s megalitickou kulturou nic společného.
he, he , he... taky mě to napadlo... vezměte kružítko, naneste vhodnou vzdálenost a na mapě střední Moravy (třeba) označte. Pak vzdálenost „zlatého řezu“ a také označte... nu a pak bádejte nad souvislostmi... a když nevybádete nic, tož to zkuste znova, dokud to nevyjde... a pozor, vždycky můžete uvažovat nejen s metry, ale i sáhy, mílemi, nebo třebas verstvami... určitě se vám někde něco protne... a pak !!! To bude MYSTÉRIUM. TAJEMSTVÍ, ESOTHERIKA!!! 
Vy se tomu chechtáte,ale Pythagoras se tomu nechechtal. Ani Leonardo se nechechtal. Nojo,no,někdo nemá mysteria rád
Technická: Když je řeč o poměru vzdáleností, tak je úplně jedno, jaké měřidlo zvolíme - vždy to vyjde stejně.
Trojúhelník je nejjednoduší rovinný útvar a celá geometrie se skládá z trojůhelníků a co pak TRI gonometrie Tripod Triffid, trojjediný Bůh, Tři vlasy děda Vševěda, tři základní rozměry prostoru, král má vždy tři dcery a drak nejméně tři hlavy. Zatímco výtvory přírody a lidí jsou spíše do čverce.
Kdepak, vykutálený drak Melichárek měl hlavy dvě... „O vykutáleném Melichárkovi“ autorka Pechová... 
Taky jsem na to pomyslel, kdyby měli králové jenom tři dcery, tak by to měli Jiříkové příliš snadné.
Tak tohle je mutace, skoro všichni drakové mají lichý počet hlav.
Je pravda, že pro rozhodování je nehorší počet dva. Co když si obě hlavy postaví hlavu?
Tak Tím se to vysvětluje. Konečně je mi jasný třeba devítihlavý drak. Toto poznání mě velice potěšilo.
Větší část té pohádky je o tom, jak se obě hlavy přehadují...a to mají společný žaludek... každá hlava má ráda něco jiného...
Taky jsem na to myslel, další co mě napadlo je orientace podle křesťanských kostelů. Vypadá to, jakoby v lese nejdřív postavili kostel a pak podle něj orientovali stavby. Vrstevnice, spády a řeky se podřídí orientaci kostela. Podle tohoto pravila by žádné město nesmělo být starší než 2010 let.
To já jsem tuhle četl - myslím v časopise 21.století - že v pyramidě boha Slunce v Teotihuacanu „vědci“ objevili štěrbinu, kterou zasvítí slunce přesně v pravé poledne greenwichského času.
To je mi teprve záhada: kam se na to hrabe zlatý řez.
Co je to za záhadu? Přesně v poledne je slunce nejblíž a jeho nejbližší paprsek má tedy největší intenzitu a za těch několik tisíc let se propálil a ž dovnitř 
Možná to u té partičky v Mexiku chodilo jinak, ale já mám v šest ráno naopak ještě půlnoc.
Aha, nepozornost
A jak mohli vědět, že někdy bude greenwichský čas, co? 
Taky bych chtěla vědět kolik je v tom T. hodin když je v G.poledne zda v T. slunce již vyšlo vždyť jsou možná o 6 hodin zpátky- vypočítáte to někdo?
Tak na to jsou dvě vysvětlení.
Buď přijmeme, že věrohodnost informací typu „vědci zjistili“ je v novinách, časopisech a knížkách nulová a novináři už jsou líní přemýšlet, co pro nás trotly píšou - viz Jaroslav Hašek a Svět zvířat.
Nebo - a to je pro mnohé lidi přijatelnější - je to jasný důkaz, že ta toltécká nebo jaká pakáž prostě znala cestování v čase.
Ovšem lidé milují taková mysteria. O člověku je známo že má snahu hledat souvislosti zvláště tam, kde nejsou možné. Pak se stane, že je skutečná souvislost náhodně objevena k prospěchu všech.
Ne. O člověku není známo, že má snahu hledat souvislosti ZVLÁŠTÉ tam, kde nejsou možné. To by dělal snad jen hlupák z velké nudy. A Cimrman a Strindberg.
Ale náhodný objev, to je jiná. Vidět v banalitách víc než potopené mýdélko, bouli od jablka, plesnivou misku nebo pec zasviněnou cákanci z kukuřičného těsta.
Angličtina pro to má dokonce extra slovo.
A spousta objevů a vynálezů má zapomenuté otce a dědečky. Ne vždy přitom bylo příčinou, že „tomu carská vláda nepřála“. Mám skoro strach, že to nějak souvisí s teorií strum.
To je jak z díla Teryho Prachetta.
Máš pravdu. Problém je složitější. Navíc každý hledá souvislosti způsobem sobě speciálním.
samozřejmě!
Ale třeba počítat to v Pyramidálních loktech, a pak to v tom esotherickém článku docela vážně psát a tím se holedbat-to by byla legrace přímo pyramidální!
A co třeba tohle:
http://cermak.libor.sweb.cz/cernyp.gif
To je už zajímavější...
To je přímo mystické jako B.trojúhelník! nevypadá to na mimozemšťany?
he, he, he
... přesně tak jsem to myslel
Ten je dobrej 
Nejvíc se mi na jeho stránkách líbil model havárie UFO :-D
Nic není samo sebou. Možná teda i ta města vznikla z nějakého důvodu tam, kde vznikla. Třeba kvůli vody pitné, nebo, že tama vedla nějaká cesta. Je mi jen líto, že se tolik vyzdvihuje práce těch projektantů a práce zedníků ta nekonečná dřina, která nakonec je vidět mnoho let je vždy opomíjená. A neříkám to jen proto, že manžel je zedník tělem i duší, ale že se touto prací vždy v mém okolí opovrhovalo. Viz třeba přišli k nám do kanceláře něco opravovat a paní šefka hned zhurta na předáka: Kdy s tím budete hotovi? my potřebujem tady pracovat. Zedík na to: Paní já jsem ještě neviděl co tu mám dělat a vy už chcete abychom byli hotovi."
To měl být sarkasmus nebo ironie, protože jsem tu už několikrát narazila se svými přízemními problémy. Možná jednou přijde doba a budou všichni staviutelé a nikdo si u toho neumaže ruce.
Paní Ivo, bohužel se dost mýlíte, že práce projektantů se dost oceňuje a práce zedníků se neoceňuje.
Dnes je to tak, že se požaduje tolik úřadování při čemkoli, že lidé nakonec vidí, akorát tu výslednou práci. Výsledná práce se při stavbě domu dělá, až stavbou. Nikdo nevidí, co všechno se musí projednat, spočítat a odsouhlasit. Navíc po dokončení práce projektanta se ještě ozývá prováděcí firma, která veškeré problémy svádí na projektanta, takže nakonec ten vlastní projektant musí zaplatit i všechny chyby které jsou v projektu. Málo kdo si uvědomí, že když se dělá projekt v měřítku 1:50, že se nemůže nikdy udělat tak přesně, jako když se hotová stavba dělá v měřítku 1:1. Navíc kde kdo při návrhu chce něco předělávat a pozměňovat, takže se vlastně všechno stále jen opravuje na výkresu a přepracovává. Dnes se tedy vyplatí projektantovi dělat jen u prováděcí firmy. Jenže prováděcí firma ví, jak je výhodné se vymlouvat při fakturování na projektanta a tak vlastní projekci má jen minimální a raději pracuje s projekty, které sama nezpracovala.
Zedník má tu velkou výhodu, že už bylo vydáno stavební povolení a že co je na výkresu, to se provede. Jestli musí něco předělávat, tak pouze u rekonstrukce, protože tam dokud se do stavby nesáhne, tak se leckdy neví, jak je provedena, nebo vícepráce.
Projektantovi se také klidně může stát, že investor požaduje nějaké řešení a projektant to začne rozpracovávat, aby se vůbec o něčem dalo ve smlouvě mluvit. Jenže náhle si investor všechno rozmyslí, protože teprve zjistí, jak je dneska všechno drahé a řekne jen prostě děkuji a nezaplatí vůbec nic a projektant na akci dělá třeba i čtrnáct dní.
Se soutěžema je to téměř stejné. Také se sezve více projektantů, všichni na akci dělají a pak se zaplatí jen tomu, koho si investor vybere. Ostatní utřou nos. Vyhrávají ve všem pouze ti, kteřé si mohou dovolit se soudit, protože na to mají dost peněz. To jsou především prováděcí firmy a investoři.
Projektantovi se také stává, že mu investor nezaplatí třeba polovičku prací a projektantovi se nevyplatí se s ním soudit, protože nemá na soudní výlohy. V dnešní době se vyplácí provádět jen takové práce, kdy se vyměňují peníze ihned za provedené dílo. U projektanta to zaručeně není. Ten musí stále konzultovat rozpracovaný projekt s investorem a organizacemi, takže při nezaplacení díla si investor dá klidně udělat projekt podle téměř dohodnutých a odsouhlasených plánů u někoho jiného. Nebo si vezme hotový projekt nějakého rodinného domku, maličko jej obmění a nechá si ho vypracovat nějakým jiným projektantem.
Navíc od března se musí používat nové stavební normy a ty jsou od těch předchozích na příklad co se týče statiky zcela změněny a o mnoho náročnější na dobu vypracování dokumentace, takže se už téměř nevyplatí dělat jen jeden rodinný domek, když není opakovaný.
Jestli tedy oceňují lidé projektanta, tak je to proto, že jej nemůžou na jejich projekt sehnat. Koupí si stavební parcelu a čekají na opakovaný projekt. Jenže dnes bohužel nové podle nových norem nejsou. Takže se udělá zřejmě zase jeden RD a ten se bude opakovat po celé republice stále znova a znova. To bude vzhled na ten Boží svět. Jenže ten dům se udělá řádně zateplený, včetně izolace v zemi a využití nerezové klimatizace a protiproudových výměníků tepla, jak se dnes požaduje a lidé na něj mít nebudou.
....nevyplatí dělat jen jeden rodinný domek, když není opakovaný.....to budeme stavět vedle sebe stejné králikárny? Nebo úly? Lépe je jít do les vykopat zemljanku, na ty zatím nejsou normy.
http://zdefran.rajce.idnes.cz/BEZDOMOVCI/#15122009762.jpg
http://zdefran.rajce.idnes.cz/BEZDOMOVCI/#15122009759.jpg
http://zdefran.rajce.idnes.cz/BEZDOMOVCI/#15122009764.jpg
Mám lepší řešení: Zdržovat se v bytech známých a příbuzných a parazitovat. Jsou takové metody, že ten parazitismus ani nepoznají.
A nadělat sekery, vypůjčovat si, nesplácet a exekutoři byt načisto vybílí.
OK a stěhujeme se jinam. Svět je nám dnes otevřen.
Ještě se nějaký most najde. A vůbec by mně zajímalo, jestli je zde někdo z mladší generace, kdo si koupil byt za vlastní vydělané peníze. 
Mě by zajímalo, kolik je tu lidí, kteří pracovali skoro celý život na byty jiných, aniž by se svého kdy dočkali. 
To jsou dvě související otázky na tělo.
Víc než jednu z toho nevykřešu, asi budeš dvakrát chytřejší.
Oba teď očekáváme sdělení těch, kterým se podařilo za vlastní regulerně vydělané peníze koupit byt nebo RD a za jakých podmínek. 
Já jsem po nikom nic nezdědil, ani od nikoho nic nedostal. Přesto stojím docela pevně na vlastních nohou. A to už jsem nebyl úplně mladej, když jsem začínal s nahou prdelí po dobách ráje, kde se trestala vlastní práce. Jsem schopnej to zopakovat ještě dneska i jako starej dědek v menším měřítku.
Díky, nepotřbuju aby mě někdo svítil na cestu, stačí když nebude překážet. Jako mladej bych se na to vyloženě těšil. Život má smysl a dokáže těšit teprve když se o něj trochu zasloužíš, to je ten pravej život, když nevím co bude zítra. Tebe si představuju, jak čekáš u koryta až ti do něj někdo nasype.
Ivane,mám tentýž názor jako Vy.Chce to odvahu začít znova od nuly i v pokročilejším věku.Skuhráním se nic nevyřeší. Ale má to háček. Práci musí člověk odvést poctivě a nesmí si ji vybírat. Je to někdy na budku,ale jde to.
A další HÁK je to, že Vás nesmí nikdo podvést, ošidit, „zmermomocnit“, okrást, podvést, moderní novomluvou=vytunelovat! atd., atp., etc....
Zkrátka musíte mít ŠTĚSTÍ!
A ti co tu kliku tak nějak sami od sebe měli, pak vyprávějí, že vlastně KAŽDÝ mohl... ale zapomínají, že ne každý má kliku...
Myslím to třeba takhle: Lidé se plaví mořem „severní cestou“ podél asijského kontinentu na Aleuty... někdo nabere odvahu a propluje bez potíží... a pak vypráví bajky jak byl statečný, jak mrzl, jak hladověl, jak se bránil polárním medvědům a sexuchtivým Eskymačkám atd... a nakonec skončí svou historku: Chce to jen odvahu! Každý může... ovšem ti, co se setkali s ledovci, ti co zamrzli na dvě zimy, ti buď už nic bájit nebudou, nebo budou označeni za ty neschopné! Ti schopní přece propluli!
Nebo jiný příklad: Ti co přes zátoku přeplavali, to jsou ti výborní stateční, odvážní, samostatní plavci, co se dokáží postarat sami o sebe a o žádnou pomoc se prosit nemusí přece... ti co byli sežráni žraloky, to jsou ti, kteří neuměli dobře plavat, nebyli dost odvážní, odhodlaní... atd...
no a to co poukazují na nebezpečí žraloků jsou škarohlídi, ti co nechtějí nic udělat sami za sebe, „přizdisráči“-(fuj za to slovo)
Vždyť přece přeplavat se dá! stačí jen doopravdy chtít! Třeba tady tenhle to dokázal! Že? 
he he he
vystihnul jste to perfektně. Já jen dodám, kdyby byli všichni stejně chytří, hráli bychom všichni ve filharmonii.
Proč tolik emocí. Život není závod kdo z koho. Pro mě tedy ne
. Ale největší hrdinství je dělat dobře nějakou práci. Naučit se ji a dělat ji. Potíž je v tom,že v pokročilejším věku se lidi už moc učit nechtějí a do něčeho nového se pouštět už taky ne. Já nikoho nesoudím,každý má svoji cestu. Ale štěstí,jak o něm píšete,přeje připraveným. Ti nemusí být nejrychlejší a nejbohatší a ti největší šťastlivci.Samozřejmě se člověk může setkat s podvodem,podrazem a hnusem,nemocí,zradou,závistí a nenávistí. Nikomu to nepřeju. Spíš každýmu přeju,aby k sobě našel člověka,co ho v nejhorším podrží nad vodou. A pak se dá vyhrabat ze všeho. S boží pomocí,samozřejmě. A jistě připustíte,že existujou lidi,co se jim hrabat ven nechce. Exupéry píše o žebrácích,kteří si rozškrabávají svoje vředy,aby se nehojily,jelikož jejich vředy jsou jejich živnost. ...
Paní Kozárová, snad jsem se vyjádřil nepřesně... omlouvám se... Rozhodně mě nijak neštve ten „úspěšný“, ten co to „přeplaval“... a nezávidím mu... ale co mě opravdu štve je to, když pak nabubřele bájí o tom, jaký je chlapák, vypráví jak je to o vůli, že „Kde je vůle tam je cesta“... a vůbec dává najevo, že my ostatní jsme něco menšího, než ON ! TEN, KTERÝ PŘEPLAVAL...Nemůžeme být všichni v pravou dobu na pravém místě! Nemůžeme všichni hrát ve filharmonii...Někteří měli odvahu a štěstí, někteří měli odvahu, ale neměli štěstí, někteří neměli odvahu, nebo chuť...
Úspěch vznikne souhrnem většího počtu náhodně se setkaných faktorů.
na náhody moc nespoléhám. Takový dobře zřetězený náhody vypadaj na plánovitej postup....
Poprvé to je náhoda. Podruhé už pozoruhodná shoda. Potřetí nepřátelský čin. Hodlám z vás tedy vymlátit pravdu.
(Auric Goldfinger)
Pokud možno za přispění sponzorů, což bývá nevyslovený předpoklad. 
Ten, který se svým uměním přeplavat chvástá, mi moc nevadí. Prostě mu něco chybí a potřebuje si vykompenzovat nějaký vlastní komplex. Existují skromnější mořeplavci, kteří toho ale přeplavali několikrát víc než tito chvastouni.
Veliký problém je ale u lidí, kteří si netroufnou na víc než na rybník a přitom mají všem okolo za zlé, že zrovna pro ně neudělali něco, aby se mohli v moři pohybovat bezpečně jako v rybníku. Podle nich se všichni ostatní vesele prohánějí v moři a jim je to odpíráno. Nevidí, že i jejich názoroví oponenti se většinou plácají v rybníku, ale že se narozdíl od nich neužírají závistí k mořeplavcům. Jsou rádi, že mají aspoň ten rybník, což až do minulého století byla i pro západní země nedosažitelná meta. A že většina lidí na světě nemá nyní ani ten rybník.
Pane Čechu, přestože jste mně přímo nejmenoval Vašemu vyjádření i jeho smyslu jsem dobře porozuměl. Není mi jedno, jak předpokládáte, když se někdo dostane do područí skutečného idiota, který neustále po někom vyžaduje maximální výkony za možné minimum. Právě proto jsem chtěl ukázat na možnost osvobození se, a váhajícím dodat odvahu k nezávislosti na takovém vztahu. Moje ,,rada" není skutečně určena všem, ale váhajícím. Nijak se nepřeceňuju, nepovyšuju a svých spolupracovníků si neobyčejně vážím. Pro nespokojené skutečně nevidím jinou možnost, než vlastní nezávislost, které lze dosáhnout profesním sdružením v rovnoprávném vztahu účastníků. Proč by měl třeba malíř pokojů, nebo pan manžel Ivy- zedník, pracovat pro firmu kohokoliv za mzdu, když stejnou práci s daleko větším výnosem může provádět ve své režii sdružení více zedníků, kde se budou dělit o dosažený výsledek jejich práce, když se současným stavem není spokojený? Co chcete udělat jiného? Co je nabubřelého na tom, ukázat, že to je možné? Myslíte si, že se situace manžela paní Ivy jinak někdy zlepší? Radíte pasivitu nebo revoluci? Co byste poradil někomu vy, aniž byste byl nabubřelec? Chtěl jsem otevřeně hovořit i o chybách, kterých jsem se dopustil já, aby to měli jednodušší ti kteří by to chtěli zkusit.
....dělat dobře nějakou práci....velmi vtipná připomínka v dnešní době. A práci za dobré peníze. Kdo to neumí ať jde na Kubu.
Možná mají nějaká volná místa v Číně.
Dělat dobře práci a něco pořádně umět má cenu samo o sobě. Fakt je,že cena lidské práce nějak klesá, v zemi,kde lež má zelenou je to zákonité. Ale to nikterak nesnižuje cenu kvalitní práce.
Správně, protože bez práce nejsou koláče ani zákusky 
každý žije, jak umí. Nesdoudím nikoho nedavno byl dokument o Hitlerovi, že byl jako dítě týraný tak si dovedu představit, proč byl takový despota.
Ale neměl by se na to vymlouvat ! musel mít ještě další špatné vlastnosti.
To se říká kdoví jestli. Poláci se jasně rozhodli už na začátku a tak to mají jednodušší. U nás to je s otazníkem. I s dotazníkem. A lejstrem k podepsání. Není nad individuální vakcínu....
Tejranejch lidí je mraky. Ale Adolf byl jen jeden a bylo ho dost....
Tu jde právě o tu shodu něstastných okolností a náhod. Třeba z těch jiných týraných vyrostou jinak pokroucené duše. i co něco dokázali přestože byli týraní jsou určitě taky mraky.
Tejrat,netejrat? Řezat,neřezat? Loupit,neloupit___-----????????


Lidi zajímalo by mně ted jsem přemýšlela o Švedské vlajce a o kříži. Má kříž taky zlatý řez? Protože ty barvy modrá a žlutá vůbec neladí, ale když ten poměr je správně zvolený možná je to záměrně i na těch vlajkách.
Ty barvy se k sobě náhodou krásně hodí
Bych tě v nich chtěla vidět. třeba rifle a žluté triko. A já se ptala na ten kříž
O kříži nevím, rozporoval jsem jenom barevnou kombinaci. Žlutá s modrou jdou k sobě krásně. To je sluníčko na obloze.
Piste tohle prosim vsude a co nejcasteji je to mozne. Irituje me, kolik lidi si mysli, ze architektura je snadna prace a jak lehce vydelane penize to jsou ...
Myslím si, že zavádět tady dotazníky, že není třeba. Je nutno nechat těm, co sbírají data, aby také něco sami dělali, když se s toho chtějí mít dobře. Konečně dotazníků už bylo dost za socialismu. Stačí teď, že i všechny firmy, vzláště ty německé dotazníky vyžadují. Přitom sami o sobě zaměstnanci neřeknou téměř nic dopředu. Jen se pak člověk diví, jaké mají moresy. Jeden zaměstnavatel z Německa mě pozval na práci do Drážďan a nechal mě tam pak spát na spartakiádním lehátku v nevytápěné budově a ještě v lednu. Takže jsem za týden dostal takovou chřipku a kašel, že mě raději poslal pracovat zase do Česka, abych mohl spát doma.
Pane Ivane, už jednou jsem napsal, že pokud je to opravdu tak, jak píšete, pak si Vás musím vážit, protože jste asi venkovský živnostník, který pracuje, protože se tím živí a protože ho to baví, a jeho zaměstnanci jsou spíše spolupracovníci, než podřízení ...nejste žádný podnikaděj...
Jste bílá vrána.
to není ve zlém
Ve stavebnictví jsem až na vojenskou mezihru pracoval celý svůj aktivní život a ty finty pánů podnikadějů mám, myslím, přečtené: Kdysi jsem tu psal o případu té kadeřnice, co ji šikovně opodnikli Pražáci... Vy jste mi, pane Ivane, napsal, že za těch podmínek byste kadeřničil v nějaké špeluňce... Nechtěl jsem vyvolávat spor, tehdy, ale ujišťuji Vás, že právě tato věc je perfektně „ošetřena“... nedovolené podnikání, hygienické závady, nedovolené užívání... atd., atp., etc....
Pokud se týče toho zedníka, myslíte si, že může samostatně podnikat. Jak si to představujete? Že by se účastnil výběrových řízení? Že by se dokázal finančně vyrovnat s dobou splatnosti faktur třeba 90 pracovních dnů (a občas přetaženou třeba na celé čtvrtletí)... ano, existují ucelené zednické party... ale i ty jsou v podstatě zaměstnávány na systému pana Schwartze... a jsou tedy závislé na prostředníkovi, který vlastní stroje, nebo má na jejich pronájem, má hotovost -kapitál- na nákup materiálu, má styky, známosti a ví, kdy, komu a jakou „provisi“ dát... Stavebnictví je drsný svět, nejen pro zedníky, ale i pro techniky. Těch podrazů, pastiček... jestli Vás to zajímá, mohu Vám uvést mnoho příkadů z praxe... Pracovat samostatně ve stavebnictví dnes? Vlčí život! Konec konců, pokud Vaše stolárna dělá i pro stavby, pak asi taky jste se seznámil s lehounkou ozvěnou toho prostředí... nebo ne?
Je snažší najít dělníka do dílny, nebo na montáže?
Nu a zedník, to je jenom samá montáž, nikde není nějaká „zednická dílna“
Nu, nechci nudit... ale pokud Vás to, pane Ivane, zajímá, mohu Vám napsat o různých, těch nejběžnějších fintách a podrazech, které jsou používány.
Zedník-živnostník, to bylo.
Dnešní „ičař“, je jenom takový bezprávnější zaměstnanec.
Ve svém životě jsem pracoval taky ve stavebnictví, nebo pro stavebnictví dlouhé roky a mám zcela jasnou a nezkreslenou představu o skutečném stavu věcí.
Jen tak mimo, Vojenské stavby, Armabeton-07 Tesko, AB 10-ZŘP, Závod řemeslných prací, Výškové práce, už v dobách hlubokého míru dle zákona 105 kde jsme si sháněli s partou horolezců sami práci v ve slanění na montáže a demontáže technologických zařízení po celé republice. Bydlel jsem ve všech typech osídlení a polovinu života jsem strávil různě po hotelích. Rozený chudimák Okr. město, Roztoky u Prahy- městys-městečko-změna statusu, Tuchoměřice-vesnice, Praha- HL. město, nyní osada s 35 trvale přihlášenýma lidma. Myslím, že mohu srovnávat. Proč se ucházet o zakázky na větších pracech, kde si budu konkurovat cenově právě s firmama, které musí zaměstnávat a taky vytěžovat jak techniku, tak zaměstnce. Já bych viděl velkou příležitost právě v malém stavebnictví na různých přístavbách, přestavbách, garážích a plotech na kterých by velké firmy neutáhly svoje režie. Jedna ze současných forem pracovního uspořádání je Sdružení fyzických osob, kde není nikdo zaměstnancem, ale každý spolupodílovým vlastníkem, kde se každý účastní na nákladech i výnosech. Podle mého je právě toto nejvhodnější forma pro začátek, kde malá skupina může velice efektivně dosáhnout dobrého výsledku při spolupráci, kde se mohou při jednotlivých činnostech vzájemně zastupovat. Já takhle žiju už skoro třicet let a usadil jsem se na jedno místo až když už jsem byl převandrovalej. Jediné co vím, že zítra bude taky den, ale už ne co bude zejtra odpoledne. Prostě nějak bude, na svém životě nevidím nic neobvyklého, krom toho, že jsem ho prožil v ošoupanejch machestrákách, se závoďákem a taškou v ruce. Nevím, čím budím takové pohoršení, prostě taková povaha, každej to máme jinak, ale jde to. Už jsme tady probírali typy lidí, já jsem lovec, ten musí jít životem nalehko a nesmí mu nic překážet. Nic neshromažďuju, spíš se všeho zbavuju, akorát věkem mě už ztěžkly kolena, tak jsem se usadil.
Ano, vidím, že se shodneme...
TO BYLO...
Taky ty časy pamatuju...
Dneska je to ošetřeno 
V LDNce.
Nedivte se Ivane tomu,co vzbuzujete. Jít životem nalehko vyžaduje odvahu a tu každej nemá. Kdo ji nemá,ten závidí. Podvědomě ví o poutech,která calý život chce shodit,ale nemá na to sílu a odvahu. A tak ho to tne a reaguje...
Opravdu nezávidím. No to ani nejde na dálku mám dost problémů s tím, že závidím třeba drahé auta co stojí u nás na parkovišti, že si jen tak každý sedne a jede a já se bojím, když má muž někam jet s naší 120, že ho někdo takový s drahým autem srazí. Taky s tou závistí někdy bojuji, vím, že není dobré závidět. Nenávistník působí sobě žal a je tak sám sobě nepřítelem-Demokritos. Takže se snažím na to nemyslet a jak mně to poadne tak s tím bojuji.
Taky chodím ráda nalehko protože když je hodně věcí, ztrácí se a přemisťují a vznikne stav, kdy předměty nám neslouží ale my sloužíme jim.
Na lehko to jde, jen to chce mít dobré zázemí.
Řekl bych také, že se páni demokrati starají za nás, abychom byli hodně „nalehko“
... Kolik lidí přišlo o práci o bydlení, o zdraví, o majetek... ti jsou dnes hodně „nalehko“... A jak to tak vypadá, že „nalehko“ bude za chvíli většina národa...
Proč by chodili? Můžou ležet v klidu pod mostem.
Jasně Ali. Nebudeme ani nic hromadit a nebudeme nikam chodit. Krása je v jednoduchosti.
Obávám se,že to není ani tak věc majetku jako postoje... Jsou bohatí lidé,kteří chodí nalehko a žebráci s bytem plným odpadků...... Análně hromadící orientaci může mít i chudej člověk,právě tak jako bohatej může bejt ryzí biofil
V tom to asi bude, pane Vlasto, jak víte, tak já žádnej demokrat nejsem, ale státní zaopatřenec bych nechtěl být taky.
Jenom pro připomenutí.
Demokracie je líná, pomalá, nespravedlivá, rozmařilá a rozhazovačná, nenese žádnou zodpovědnost, je neuvěřitelně drahá, nerozhoduje, je korumpovatelná a moc z ní vzešlá je silně návyková, produkuje a nesplácí dluhy, neumí opravovat svoje omyly, neřeší potřebné, je tajnou chodbou před spravedlností.
Ona sama je zlodějem ve fraku!
Souhlas až na poslední větu. Není zlodějem ve fraku, ale lehkomyslnou děv(k)ou, která se nechá každým zneužít.
Cituji pana Ivana:
já jsem lovec, ten musí jít životem nalehko a nesmí mu nic překážet. Nic neshromažďuju, spíš se všeho zbavuju, akorát věkem mě už ztěžkly kolena, tak jsem se usadil.
Když ono se musí vlastnictí sčítat. Nelze brát bydlení samostatně a výrobní halu se stroji také samostatně.
Nalehko si představuji člověka, který žije jen v té dvojgaráži a nic jiného nemá.
Už to není co to bývalo. Kdysi nalehko asi znamelo něco jiného než se řekne dneska nalehko. Já to tak chápu. Já to tu psala moje babička chodila boso až do Vítkovic pěšky s obědem tatovi a nazpáteční cestě jak našla kůrku chleba donesla mamě ta to očistila a dala upéct a děcka měly večeři tak to by bylo hodně nalehko. Dnes by nad tím bezdomovec ohrnul nos.
Není nalehko NAOSTRO? 
Může být a nemusí to být schválně, ale třeba, když jde člověk na krytý bazén už v plavkách a zapomene si vzít náhradní prádlo.
ano. není.
No a ještě připočítejte ten aeroplán... ale asi bude lehký... třeba je i ultra-lehký... 
A pokud se týká těch boháčů „na lehko“ (a to nemyslím pana Ivana
) pak ty opravdu drahé a luxusní věci jsou opravdu lehké... jejich hodnota není v množství hmoty, ale v precisním, luxusním uspořádání, v kvalitě... budík obalený v igelitovém sáčku je větší a hamatnější, jakož i méně pohodlný, než švýcarské automatické vodotěsné hodinky...Buď si vykračujete nalehko i ve velké zimě v sofistikovaném thermo oblečení, které pak složíte do úhledné taštičky, nebo se vlečete s ohromným rancem zimníků a hubertusů, ušanek kožofilcáků... Být v pohodě nalehko je nepochybnou známkou luxusu, přepychu, bohatství...
Ten příklad s oděvem byl jen příměr, ale platí to třeba i o bydlení... „ hodně nalehko“, to je asi někde v pensionu... „natěžko“ to je ve vlastním domě, se zásobou paliva, bečičkou zelí, flaškou medu a demižónkem slivovice...nebo ne?
------------------
a že pořád o tom palivu, jenom že tu bylo ráno -13°C... jsem jako to medvídě, co se ptá na severní točně svého tatínka ledního medvěda: „Tati a jsem já vůbec lední medvěd?“ „A to víš, že jsi, podívej, jsi celý bílý, jsi lední medvěd! A proč se ptáš?“
„Tati, když mi je tak hrozná zima!“
Můžu vlastnit pět továren a žít nalehko. Nebo mít jenom tu garáž a celý život se klepat, že o ni přijdu. To je to natěžko. Svázán vlastními strachy a nářky. Nelpět na věcech, s radostí získávat a s lehkým srdcem ztrácet a opouštět. To si představuju životem procházeným nalehko. Taky se to snažím naučit. Mám rád věci a dost mě deptá, když se mi nějaká pokazí. Jsem jejich otrokem. Lepší by bylo nemít nic a mít čistou hlavu. Bohužel to nedokážu. Pořád mám pocit, že potřebuju hodně věcí, Je mi líto něco vyhodit...
Tak nic nevyhazuj !
I jiní, Tobě podobní, si už koupili další baráček a pak ještě další, aby tam mohli uskladnit ty věci, které mají rádi a nechtějí je vyhodit. A tak mají z těch věcí „ Múzeum“
a chodějí ho ukazovat návštěvám. Udělej to také tak !
To tě potěší, když máš ty věci tak rád
.
Rozdat to chudým a bezdomovcům by Ti asi takovou radost neudělalo. To „ Múzeum“ je lepší také proto, protože skýtá možnost v budoucnu ty věci mnohem dráže prodat, protože se z nich stanou „Starožitnosti“, a ty „Starožitnosti“ mají někteří lidé ještě raději, než bývalé „Současžitnosti“, a proto za ně později mnohem víc zaplatí. Vyplatí se Ti proto být „otrokem věcí“
, jenom se nesmíš příliš brzy odebrat do věčných lovišť
, aby to „Múzeum“ nemusela po tobě dávat dohromady Tvoje paní.
Romantiku, ty si taky takovej Dobrouš pichlák. Já kdybych mohl, tak bych koupil úplně všechno a hlavně to co nepotřebuju, házel bych to na hromadu, na tu bych si sednul, všechny bych propustil z práce bez udání důvodu i ty co neznám, zvednul bych ceny na dvojnásobek a aby o mně nikdo nemohl říct, že myslím jenom na sebe, tak bych Zvoníkovi koupil konečně ten pohon na zvony s dálkovým ovládáním a tlumičem hluku aby se s tím nemusel chudák dřít a poslouchat ten rambajz.
V tom případě si Ivane nezasluhuješ
mou, pro tebe napsanou dnešní zprávičku o osudu mé kavky.
Měl jsem v době, kdy byl dravec škodnou a myslivci je stříleli doma sokola stěhovavýho. Taky ti nenapíšu jak to s ním dopadlo.
Jste oba dva volové. I když lidi, co znají ptáky a něco s nima v životě zkoušeli si moc považuji, protože tato zvířata mi připadají velmi křehká a neochočitelná. Jestli se ani přes to nepřenesete, nic s ptákama od vás taky nechci číst.
S Romantikem, tečkou čárkou, se známe už od začátku Svíce. Některým špičkováním, Ivo, nemůžeš rozumět ani při nejlepší vůli, mají kořeny hluboko v minulosti. Ani pes při každém vycenní zubů nekousne. Už bychom si vzájemně chyběli, doufám, že nám to vydrží další roky. Romantik má u mě statut chráněného druhu a já u něj asi taky. Jsme takový Pardubice a Hradec, nebo Frýdek s Místkem, což ti bude asi bližší.
Co je hezčí, Frýdek nebo Místek?
FRÝDEK!
Co je nejhezčí na Frýdku?
ZÁMEK!
Co je nejhezčí na zámku?
VÝHLED NA MÍSTEK!

Pěkné.
Ivane, aspoň to, děkuji. Možná, že se nakonec dopracujeme i stavu, kdy se obejdeme téměř bez „cenění zubů“
.
Také uletěl ? Třeba se mu také podařilo založit si hnízdo.
Oni ti ptáci i ostatní zvířátka považují člověka, se kterým nějakou dobu žijí, za svou rodinu. A pokud se jim ten člověk z nějakého důvodu nemůže později věnovat stejně intenzivně, jako dříve, tak ta kavka (nebo Tvůj sokol) prostě uletí. Podle K. Čapka by se dalo napsat, že tím člověku říká:„...zklamal jsi mne svou nepřítomností, nezasloužíš si dále mé přátelství“.
A tak mám tu zásadu: když doma chovat nějaké zvířátko, kanárka, křečka, pejska, kočku, tak by ti rvorové měli být alespoň dva, aby si navzájem mohli dělat společnost, když člověk není doma.
Možné by bylo soužití kavky a sokola a taky nějaké porozumění mezi |Ivanem a .,, ale nemůže žít ., s kavkou nebo Ivan se sokolem tak dobří nejsou. Zvířatům nesaháme ani po kotníky.
Ivo, sokola jsem neměl proto, že bych si ho přál, ale protože mě nebyl jedno jeho osud. Jednak byli v té době ,,škodnou" než, mysleti-myslivci dostali rozum, a pak si jeho rodiče vybrali špatné místo k vyvedení mladých. Naproti VÚJF v Řeži (jaderná fyzika) je asi 60-70 metrů vyskoká, skoro kolmá skála, která je letitým hnízdištěm kolonie poštolek. Toto místo je přímo nad železniční tratí a je skutečně skoro nedostupné, naštěstí. K zahnízdění si ho krom nich vybral taky pár sokolů. Spíš je to tak, že se malá poštolka stává potravou svých větších bratříčků, tak když mohou, tak se mu vyhnou. V případě zahnízdění se ale situace otáčí. Poštolčí mláďata se líhnou dřív než mladý sokola a jejich rodiče zuřivě shání pro svoje potomstvo potravu i s nasazením života. V tuto dobu se ještě soklí rodiče střídají na hnízdě, ale po vylíhnutí vajec musí vyletět za potravou oba, aby svoje hladovce uživily. To je okamžik kdy je nechráněné sokolí hnízdo kořistí, na zemi a ve skalách lovících poštolek, zatímco poštolčí mladý jsou poměrně v bezpečí, protože sokol loví takřka výhradně ve vzduchu. K hnízdu jsem se spouštěl za účasti spolužáka Havlíka, který mě měl jistit odshora asi patnáct metrů dlouhou prádelní šnůrou přivázanou k borovici na břehu skály. Byla krátká, tak jsme nedaleko libčické skládky našli vyhozenou roli starého drátěného pletiva a z něj vypletli chyběcící délky drátu. Dopadlo to tak tak! Odzdola nás viděla nádražčka, která zpanikařila a řvala abych se držel a nehýbal, že už volala do Libčic policajtům a hasičům.
To byl povel ke zrychlenému ústupu z pozic.
Sokol se jmenoval bezpohlavně Frony. Měl jsem ho navolno přes rok, až do příštích prázdnin, pak jsem z nařízení rodičovstva musel jet pomáhat na chatu, kterou jsem nesnášel.
Frony dostával kousky hovězího s konopnou koudelí vyválenou v písku podávanou za letu z ruky, na kterou mě taky sedal. Žádné chrániče předloktí ani rukavice, když s ním neškubeš tak tě ani neškrábne. Sousedi mě říkali, že se tam zdržoval po mém odjezdu ještě několik dní, pak šel po svém. Bylo mě to hodně líto, ale na druhou stranu se to takhle vyřešilo samo, jednou k tomu muselo stejně dojít.
------------------------------------------------------------------ Romantiku, protože si byl dva dny hodnej a doufám, že sypeš ptáčkům, tak to máš za tu kavku.
Zvoníku, mladej sokol stojí v arabských státech až 200 000 dolarů. Vyloženě promarněná příležitost, taková škoda, taková škoda!
Pěkné. Je to odvaha starat se o ptáka. Taky jsem tu někde zahlédla něco od kavky, ale nemohla jsem to dočíst neb syn něco pracoval a furt mně od počítače vyhazoval. Snad na to natrefím. fgakt s ptákem to není jak se psem je to divočina.
Bylo to velice jednoduché, nejdřív jsem ho měl ve společném pokoji s bráchou, kde byla podlaha z PVC, takže šla velice dobře utírat. Byl v krabici naležato položené na kraji psacího stolu, aby si nešpinl hnízdo, tak jako to má v přírodě. Dy dva tejdny uklízení jsem vydržel. Koncem jara s otevřeným oknem to nebylo nijak zatěžující. Když začal přepeřovat, tak jsem ho dal na střechu verandy, kam se nedostaly kočky. Když povyrostl a začal mávat křídlama, tak jsem s ním šel na travnatý kopec, kam se chodilo v zimě sáňkovat a vyhazoval ho jako klzuák, letět mu docela šlo, ale neskládal před dosednutím křídla, takže zůstával jako model letadýlka s roztaženýma křídlama ve vysoké trávě. Postupně se zlepšoval, až k prvním letům, to bylo asi nejkritičtější místo chovu, protože kdybychom ho nenašli, nabo se nevrátil, tak by se nedokázal uživit. Pak si našel svoje místo na ochozu komína blízké ubytovny a větracím oknu na půdu u Schůtových, nedalekých sousedů. Žádnej problém.
To musela bejt nádhera,mít ho na očích. Moji kamarádi měli vlaštovčí hnízdo v ložnici přilepené na té tyči,co na ni jsou záclony. Vlaštovky zjistily,že je stále otevřené okno,tak tam vlítly a rozhodly se tam bydlet... Obyvatelé ložnice byli šťastní,že si právě tu jejich ložnici vybraly. Na zem dali igelit a záclonu obětovali. Přestali zavírat okno a měli vše na očích až do odletu vlaštovek. Pak odstranili záclony,ale hnízdo nezbořili. Vlaštovky se tam zas vrátily....
Ivo, život Tečkačárky s kavkou byl myslím ještě pevnější vztah, než se psem. Pes se zaběhne a najde si třeba jiného páníčka. Ale kavka sama žít neumí, je jí moc smutno, a proto ze stesku uletí do hejna mezi ostatní kavky. Ona si potřebuje celý den s někým „povídat“ a být od něho tak říkajíc „ jen na zavolání blízko“.
Ivane, Zvoníka tím motorovým pohonem zvonů nehecuj, to od Tebe není hezké a je to ke Zvoníkovi necitlivé ! Málo platné, Zvoník jediný z nás je na zvony odborník, jediný z nás zvonům rozumí a navíc takové specifické znalosti o zvonech a názory na ně a na zvonění nám ostatním nezištně sděluje.
Uznej, že opravdu je správné a mnohem kulturnější zvonit zvon lidskou rukou než motorem. To je bez debaty.
Motor s naprogramovanou lidskou inteligencí a citem umí totéž co zvoník. Dnes jsme trochu dál. Programátoři nechrápou.
Motor má gumový rotor, gumovou hřídel a každá gumová kulička v ložisku má vlastní mikroprocesor. Lahodný zvuk zvonu snímají akustická čidla u zvonu a ty řídí motorový pohon. Stupeň lahodnosti a libozvučnosti zvonu se dá nastavit a naprogramovat. Jsou to tzv. AUDIO-CNC-ZVONY. Zvon je ovládaný na dálku ovladačem, který má zvoník ležící v posteli. Zvoník má ještě na hlavě čidla, které přenášejí do motoru doplňkové signály o libozvučnosti podle vyhdnocení zvoníkových sluchových orgánů.
Nezakrněl tady někdo?
Žádnej motor nenahradí zvoníka. To je,myslím,jasný
časem motory nahradí zvoníky, lékaře i učitele. Lidský personál budou policie, soudci a politici.
To už i z lidí budou fujtajkslíci...
Tak začnu - daruji ti za odvoz kytaru Jumbo z Cremony, koupena jako nová v roce 1991 nebo 1992. Kdysi se rozklížil krk, opravář hudebních nástrojů to slepil, ale moc neladí háčko. Nevím, jestli se to dá opravit. Jinak je celkem fajn - na zadní desce je trochu odřený lak od opasku. Já jsem ji měl hodně rád, i když jeden kytarář se o tomto typu kytar z kremony vyjádřil, že „ty jumba s tou smrkovou rezonanční deskou z Cremony byla hrůza a paskvil“.
Možná bych se nechal ukecat k prodeji stejného typu kytary, taky měla rozklížený krk, ale spravena je lépe a celkem ladí. Když se tam nedají měkké struny, tak je dost drsná - lidi si stěžovali, že je z toho bolí ruce. Má trochu vyšší dohmat, ale zato hezký zvuk. Kdybych ji chtěl prodat, tak by byla cena asi 3000.
Potom máme jednu malou kytaru s rozklíženým krkem. Je to španělka, velikost přesně nevím, v tom se moc nevyznám, odhaduju to na 7/8 (nebo žeby 3/4?). To se nemůžu rozhodnout, jestli ji nechat spravit nebo vyhodit a dítěti koupit novou. Obávám se, že oprava by vyšla nastejno jako nová kytara stejné kvality, přitom výsledek je nejistý. Ale vyhodit to je mi líto, nabízet to někomu by mi připadalo hloupé.
Potom už máme jenom dvě kytary, které nejsou zbytečné. Syn má španělku (protože chodí do lidušky a tam jinou mít nemůže), ale stejně on i já hrajeme na cca 4 měsíce starou kytaru Durango od Furcha (to je typ, který má tvar korpusu jako jumbo, ale malinko širší krk. Rozdíl je taky v tom, že narozdíl od klasického jumba je hmatník mírně zaoblen).
Takže máme v rodině pět kytar (4 normální, jednu malou), z toho dvě se běžně používají, jednu bych si rád nechal, protože na ni občas může hrát návštěva nebo ji můžu vzít k vesnickému ohni, kde se občas najde kytarista bez kytary (třeba na čarodkách). Dvou bych se rád zbavil, ale je mi líto je zničit a nabízet je nikomu nechci.
K poslední větě - nabízet je nikomu nechci, protože jedna z nich je nepoužitelná, druhá je použitelná jenom tam, kde nebude slyšet 
No tak Jurasi, to tvé „otročení“ věcem (podle předchozího komentáře) zas není tak hrozné. „Otročit“
jenom pěti kytarám přece je docela příjemné; a na pět kytar nemusíš ani zřizovat to Múzeum. Ty kytary se Ti domů určitě vejdou.
Hrát na kytaru neumím, ale pamatuji prázdninové večery u táboráků u Špinky, kde se na kytaru hrávalo a k tomu zpívalo. Lidem tam u táboráku bylo dobře a byli za společnost ostatních vděční.
P.S.: Vím, že někde v západních Čechách v obci Kraslice je škola na hudební nástroje. Možná, že tam by na kytarách opravili (a dobře opravili), co je třeba. Věci ci také zaslouží opravu, jako lidé si zaslouží léčení, pokud jsou nemocní.
To nejsou jenom ty kytary. Ty mě jenom tak napadly, že jsou nejvíc na ráně.
Romaniku, v Amati Kraslice je výroba žestí,-plechových a dřevených dechových nástrojů. Kytary se vyráběj a opravujou v Akordu nebo Strunalu v Lubech, ale výrobců je jinak docela dost. U kytar je to obráceně než u houslí. Ty se stářím vylepšujou, zatímco kytara věkem hluchne a ztrácí. Pokud není kytara nějak extra zajímavá nebo památná, tak se její léčení nevyplatí. Utratit!
Ten Strunal býval dřív Cremona.
Mám cremonskou konzertní španělu. Tu jsem dostal k osmnáctinám když jsem roky trsal na překližkárnu za 120 kaček. Mám rád blůzovky a liboval jsem si v sedmičkách a devítkách ve dvanáctinovém rytmu. Pařili jsme na ni s několika jinejma kytarama v Roztokách v ,,chlupáči," to byl takový zarostlý park kam nebylo odnikud vidět. Dnes už je vyšeptaná a já bych ji už neuměl nikomu ani podržet, natož něco zahrát. Všechno jsem zapoměl, ale tenkrát jsme v partě vydrželi trsat celý večer aniž bychom něco opakovali. Vzal to ďas a odnes čas.
No ono je asi nejhorší, když to vyschne. Zavlhčovals ji někdy? Já jsem si teď k nové kytaře koupil zvlhčovadlo a občas to do ní strčím.
Strkat bez zvlhčovadla?
Není to otázka majetku,ale postoje.
Už jsem to nechtěl nikomu ani vysvětlovat, bylo by to marné, jediné co se na člověku změnit, je jeho účes.
Nikdy to nepochopí.
Jo jo,běda však,když zmokne...
Takže z toho plyne: Pokud prší, nedá se na člověku změnit NIC.
pokud má hlavu jako kuželka,ani za slunečního svitu
V Africe si o běloších říkají, že asi zase tak moc chytří asi nebudou, když potřebují tolik věcí, aby mohli žít. Pořídí si deset dětí a když jim umřou tak za to nemůže infekce, ale něco jiného, nebo někdo jiný. Nějakou baktérii, tu oni neuznávají. S problémy, s timi si hlavu nelámou. To ovšem platí i u nás.
Podobně je to taky s tou teorii na lehko.
Když někdo nemá žádné peníze, jen důchod, tak když se mu něco zničí, tak ví, že novou takovouto věc si již nepořídí. No a tak skladuje třeba i starou pračku, jako rezervu za automatickou pračku. Důchodce musí mít takovou tu teorii jako zpěvák Suchý. „Za rok, za dva bude rád, že ji má“ tedy alespoň tu starou věc.
Jsou ovšem také takoví důchodci, kteří vše vyhazují do kontajnéru, bydlí v domově pečovatelské péče a říkají si, že jim nic neschází. Najednou, ale potřebují dojet někam dál, třeba na nákup do supermarketu a co vidí, služba nákupů byla zrušena, protože to bylo pro provozovatele drahé. Na odvoz starého rozbitého mražáku nemá důchodce peníze, protože taxík je příliš drahý atd.
Takže na lehko se dá žít jen tehdy, když má člověk dostatečnou rezervu financí, nebo když se odstěhuje do Afriky, tedy do tepla a může si tam lehnout někde přímo do teplého písku. Kam si lehne, tam si lehne. Jenže i v té Africe jsou místa dost nebezpečná, nebo přímo celé nebezpečné oblasti. /malárie, spavá nemoc atd./
Takže na lehko může žít jen člověk bohatý, nebo člověk který nemyslí do předu.
Ano, trefil jste to... boháč, LEHKOmyslník, nebo člověk bez (špatných)zkušeností... a když mu to vychází, tak hlavně šťastlivec...
viz předchozí příspěvek = přeplaval žraločí zátoku a řekl: „Chce to jen chtít“ 
To si náramně zjednodušujete. Nalehko může žít člověk nejen bohatý nebo který nemyslí dopředu, ale taky který věří nebo kterému nezpůsobí každé bebínko smrtelné trauma. Ten, který ví, že každá dnešní křivda či „tragédie“ bude možná už zítra zapomenuta. Natěžko žije ukřivděnec, který se neustále trýzní myšlenkami na to, kdo všechno mu „ubližuje“ a snaží se to vracet.
Kdo žije nalehko, na toho ostatní rádi naloží svoje tragedie.
Na sdělení pana Jurase: „Natěžko žije ukřivděnec, který se neustále trýzní myšlenkami na to, kdo všechno mu „ubližuje“ a snaží se to vracet.“
Nedávno jsem viděl takový pořad v televizi, kde ukazovali co věcí lidé na vesnicích skladují na svém pozemku a pravili, že je to taková česká národní povaha mít všechno pro strýčka příhodu. Vy zase říkáte, že jsou to ublíženci. Já bych spíš řekl, že je to stav nejistoty z nedostatku peněz a dělání si jistoty.
O takových těch sběračích, co si myslí, že si vytřídí materiál a ostatní prodají a zavalí tím celý pozemek nemluvim, protože jim zbyde spoustu nevytříděného materiálu a ten pak stále přibývá.
Také nevím, proč zrovna důchodci by měli být ukřivděnci. Prožili už celý svůj aktivní život a tedy něco kladného zaručeně provedli, takže bych řekl, že jsou se svým životem v podstatě spokojeni. Na nějaké zázraky už také nečekají. Do ciziny netouží, protože cestu už by nepřežili, vnoučata mají a těší se z nich. Takže jestli jim něco schází, tak pouze ty mizerné poměry řízení státu ve světě a doma a ta špatná vyhlídka těch mladých do budoucna s tím související. Na mizerné výdělky za socializmu byli zvyklí a nejsou tak nároční, jako dnešní omladina. Takže bych řekl, pane Jurasi, že se mýlíte.
Jak jste přišel na to, že mamonář a hamoník je ukřivděnec? A kdo napsal, že jsou důchodci ukřivděnci? Kdybych měl zareagovat ve stejném duchu, jako Vy, tak bych musel napsat, že nemáte pravdu s těmi důchodci, protože lidojedi ještě nikdy žádného Jurase neupekli.
Bohužel nemám čas na žabomyší války.
??? vůbec vás nechápu
Vysvětlete mi jedno. Když jsem napsal, že natěžko žije třeba chudák, co lpí na své garáži, potom, že natěžko žijí taky ukřivděnci, kteří se trápí vlastními pocity - jakými myšlenkovými pochody jste došel k: „nevím, proč zrovna důchodci by měli být ukřivděnci“. To mi hlava nebere.
A já zas nechápu, že nechápeš, že někdo bere dar jako že by za to měl být vděčný, takže to není zadarmo. Prostě jsme každý jiný a já se snažím pochopit a porizumět těm druhým. Ano někdo tu mele pořád to svoje, ale taky mu je třeba poradit dát najevo, že ho člověk chápe, ale ty se vůbec nesnažíš. Vím, že někdy tě tu taky někdo urazí, ale jde o to aby to tu nebylo jak v Bosně a Hercegovině, že se lidi budou hádat, kdo začal a kdo víc dostal bodů.
Vděčnost ale není žádné placení. Neplyne z toho žádná povinnost. Takovéto uvažování je nepřípustné. Dárce nemá žádné nároky - nesmí říct „ty nevděčníku, já jsem ti dal dar a ty mi teď nechceš udělat malou službičku“. To by už potom přestal být dar. Takže je možné, když říkáš, že to není zadarmo, že nemluvíš o skutečných darech, ale o jiné formě prodeje, která se praktikuje k malému domácímu vydírání nebo třeba u úplatků.
ASi to beru fakt blbě, že když mi někdo něco dá mám mu být vděčná. O malém domácím vydírání nemám ani šajn. Jen mám asi pocit , že mám být pořád někomu za něco vděčná. Je chyba na mé straně
Ivo,Juras má pravdu. Dar je dar a pokud za něj musím bejt vděčná a někdo ještě nakonec kontroluje,jak s ním nacházím a jestli ho opečovávám,jak třeba,ať si dar nechá,eventuelně dá někomu ,kdo si ho více zaslouží. Psáno jest : Nechť neví pravice tvá,co činí levice tvá. Dám co dám a nepátrám a nehledám vděk. Když něco dám,dělám si tím radost sama. je to moje věc. Je strašný dělat si radost navzájem z jakési povinné vděčnosti,to nemá konce a je to plné pokrytectví. Dvakrát dává,kdo rychle dává a kdo honem rychle zapomene,co komu dal. Jinak to nemá smysl.
Proto je taky pro spoustu lidí tak těžký něco bez výhrad a postranních úmyslů přijmout. Jen tak. Dary se mají dávat jen tak. Bez pomyšlení na nějaké splácení. Pak to není dar,ale závazek. A závazek plodí nechuť až nenávist. Vděčnost je zavazující pocit a často ukončuje vztahy. Svoboda dávat jako svoboda dar přijímat je čistá radost. Chceš-li tu radost zkazit,přemejšlej,čím se odvděčit. Ber dar jako dar a ne půjčku. To,co člověk od jednoho dostane,pak může vrátit někomu ouplně jinýmu. Bohužel to platí zvláště o ošklivých věcech. 
Perfektní!
I když jsou i případy, kdy rodiče svému dítku něco věnují, sami se třeba i velmi výrazně uskrovní, aby děcku pomohli k lepšímu... potomek ale darované lehkomyslně promrhá a dlaň natahuje znova... Dej a nestarej se do které hospody, herny či zastavárny darované odnesu...Pak byste snad, v popisovaném případě, mohla svůj jinak výborný příspěvek poupravit, ne?
Je to složité tema.
Jo jo,dostala jsem od maminky staré švýcarské hodinky,bylo mi třináct. Čísla na ciferníku už nebyla čitelná.... Ještě ve třiceti jsem dvakrát tejdně slyšela,že jsem ty švýcarské hodinky v patnácti ztratila - Chechtám se tomu dodneška. Trvám na svém. Chyba je v rodičích. Dítě nemá nárok na majetek svých rodičů ani po jejich smrti. Tedy - automatický nárok. To si zavedli rodiče takhle sami. Pokud svým potomkům upravujou pěšinku a podlejzají jim,dějí se věci s dary tak,jak je popisujete. Usurpuju si právo dát svoje peníze,čas etc. komukoliv,koho si umanu a moje děti mi do toho nemají co kecat. U nás doma tohle platí,možná,že to je pro mnoho lidí podivné,ale když si už dospělí synové doma u rodičů otevřou ledničku,slušně se zeptají rodičů,jestli to či ono mohou zdlábnout. Žádná automatika. jEDNÁ SE O PRINCIP,NE O JÍDLO. Vděčnost přichází sama od sebe po zažití jistých principů a též nouze,před kterou dnes rodiče své děti křečovitě brání k jejich vlastní škodě. Je to blbé říkat,ale když třeba moje děti začly být vybíravé v jídle,nedostaly najíst. Vybíravost brzo přešla. Když v obchodě začly něco vynucovat,dostaly na zadek přímo u regálu,vynucování přešlo. Rodiče si tohle,o čem píšete,dělají sami,lituju. Dar je dar a vděčnost nečekám,netoužím po ni.
Paní Kozárová, nejsem a nechci býti s Vámi ve sporu... asi jsem se nevyjádřil správně... jde mi o jiný případ, než je čokoláda v krámě... ku příkladu dospělé děti opravdu potřebují byt... chtějí ho... rodiče se tvrdě uskromní, a dětem byt opatří... nu a děti byt LEHKO-myslně prodají a pořídí si nějakou hloupost, kvůli které by se rodiče rozhodně netrápili... tak jsem to myslel... nic ve zlém, paní Kozárová...
a ještě dovolte jednu poznámku o životě „nalehko“... jako chlapec jsem se se svými kamarády vypravil na toulání po Rumunsku... tehdy byla jiná doba, a v těch horách to byla prostě fantasie... šlo nás pár kamarádů a kamarádek... i připojila se k nám jakási Gábinka... ta šla „nalehko“... někdo nesl stan, někdo vařič, někdo kotlík, nádobu na vodu, kolemanku, každý něco...ale Gábinka šla „nalehko“... když v noci začalo začalo pršet, tož se ta dívenka vevinula do toho stanu ke kamarádovi a jeho dívce, s chutí snědla polévku, kterou někdo koupil a přinesl, kterou uvařil na svém vařiči někdo jiný z vody, kterou ve svém vědérku zase někdo jiný přinesl... a když jí ztvrdly vysušené boty, požádala o tuk na boty, který zase nesl někdo jiný... pak si půjčila svetr...pak žádala trimin (prací krém) na své prádlo... sama netahala nic, šla přece „NALEHKO“ ... jistě život není toulka po rumunských horách, ale když někdo řekne, že jde „nalehko“, tož si vzpomenu na to trochu vykutálené, parasitující děvčátko... no ale byla velice hezká, půvabná, štíhlá a drobná... a tak jí to parasitování procházelo...
Pane Čech,já taky nic ve zlém.Ale rodiče se nemají co tvrdě uskrovňovat,děti si mají prostředky zapůjčit a splácet,nikoli ožebračovat rodiče. Kdyby to museli splácet,tak by to nezašantročili.... Je to v rodičích a jejich uskrovńování,mají se uskrovńovat ti mladí. Jsem asi staromilec. Jít nalehko neznamená parasitovat,s takovou by se u nás v partě nikdo nemazlil. Jít nalehko v duchovním významu totiž znamená nést i břemeno těch druhejch. je to někdy pěkně tvrdá cesta,když se jeden rozhodne jít nalehko,ale stojí to za to a je radost! Dneska jsem šla nalehko s pinglem starýho chleba pro krávy na pastvě v závějích, jen jedna poslechla,co jí říkám a vyštrachala se do stráně,vyplajzla jazyk a já jí na něj položila půl krajíce tvrdýho chleba.bylo to jak svatý přijímání
Když to viděly ostatní,přišly si taky. Národ a zákonodárci,co připustí tenhle život dobytka,si zadělávají na řádnej průšvih. Vše se nám vrátí a vysype na hlavu,až to nebudeme čekat. Teď se jdu zeptat tečkyčárky,jestli jim můžu přivézt nalehko taky pingl jablek. K pití tam mají jen sníh...
Nedaleko truhlárny je silážní žlab, když přijedou zákazníci a je něco potřeba v horním skladu, tak je musím véct takřka kolem. Vždycky poznamenám, že to co vidí jsou ty voňavé jogurty všech značek z rozkvetlých alpských luk. Málem padaj! Jablíčka pro ně budou skutečnou alpskou loukou. Fakt je, že se jeden někdy stydí že je človek.
Ony si to ty krávy řekly a dnes u stromu na kraji čekala ta moje první statečná. A jakmile jsem tam přisvištěla,přiběhly další i s telátkama. Jabka jsem rozřezala na půlky,aby se jim dobře žývejkaly . V létě se krávy létajícího jídla bojí a utíkají od chleba i jablek,co jim hodím. Teď se jim to bombardování líbilo ,ale za půlkou jabka musely strčit hlavu do závěje. Zejtra zkusím kroupy lámanku a ovesné vločky nasypat na kus ztvrdlý závěje. Některé jsou na kost vyhublé. Udělám sbírku tvrdýho chleba mezi bábama důchodkama,který ještě něco pociťujou. I ty srny jsou na tom líp,nejsou za ohradníkem a v lese se napasou borůvčí a ohlodají si,co je napadne. Přemejšlela jsem cestou domů,jestli dělám dobře. Jestli není milosrdnější smrt v závěji,než smrt na jatkách.Ten odvoz do koncentráku a ta hrůza na rampě. Já nevím,co je horší,ale dokud žijou a já to vím,nepojedu kolem s prázdnou. Můj táta by to řešil jinak. Šel by vymlátit nějakou kancelář,nebo by unesl nějakýho ouředníka z ochrany přírody a zvěře a hodil by ho do rybníčka a pak vyválel v závěji... Ale táta už není a já na to nemám...
Poznala jsem na synech, že nejlíp si užijí věc, kterou si koupí za svoje bez naši pomoci. Nechci se nějak vychloubat. Zatím žijí doma , ale jeden studuje a nedostává kapesné hradí si svoje zájmy z brigád a druhý zatím spoří stavební spoření a dává domů peníze na jídlo. Možná že by byla jiná situace, kdyby náhle potřeboval koupit byt.
Je to přesně tak,Ivo,cenu všeho pozná člověk nejlíp,když si to musí sám obstarat. Naše rodičovská přepéče a přestarost je jen deformuje a zbavuje svobody. Ať mají práva,ale i povinnosti. A pak z nich vyrostou fajn lidi... To,co je dnes vidět,nejsou dospělí lidé,ale často jen parazitující přestárlí puberťáci...
Perfektní, přesně to si taky myslím. 
Jednou dar- podruhé povinná dávka.
Tlapko,jak Ty to děláš,že tak lakonicky a mile přesně glosuješ. V jednoduchosti tlápnutí jsi mistr.Já moc melu.
To já jsem zase nejlenivější člověk na světě a tím to je
To nejde
A co jako že nejde, Jerry?
„Setne měl sen a probudil se, avšak mnozí jiní se probudili ze svého snu až v Domě smrti. Sinuhete, musím ti říci, že i já jsem kněžkou a nikoli ženou hodnou opovržení. [...]“
...proto mi musíš dát dárek, aby ses se mnou mohl obveselit...

Nevím, protsch jsem si na to tak najednou fspomněl.
Musím si to koupit, abych si to zase přečetl. Nevím, kde enkrát ta knížka skončila.
Třeba ji mají ještě naši... 
Nevšímejte si mě, to jen uvažuju nahlas 
myslím,že mám dvě....
A jak prodal hrobku svých rodičů, pamatuješ?
Jo. Na rodiče se snadno zapomene,ale nedá se to vydržet věčně. jeden stárne a mění se. Je to moudrá kniha. Ale děvky vládnou světu...
Jo, děvky a váleční štváči.
Báječné:
Po návštěvě krčmy u Krokodýla mně bily v hlavě krokodýlí ocasy.
Sypu si popel na hlavu a proklínám den svého zrození i den svého početí.
Nevím jestli stojím na hlavě nebo na nohách.
Skoro jako Job...
Zdravím Tě, Tlapko. Jsem nakrátko zpátky...
Jak nakrátko, co je to za řeč... Ivanko. Spíš Zakrátko, ne?
Milá tlapko,nakrátko zpátky,nakrátko,mám pracovní stres
. Změna pracoviště,jiné zvyky,pravidla,vztahy,pěšiny etc. Tak se učím. Ale sem na svíci se za-Tebou po robotě ráda juknu!
Ahoj Ivanko já mám práci stresovou ale jsem na to zvyklá protože ji dělám pořád a mezitím řeknu „to jsem měla štěstí že do dopadlo aspoň tak“ ale rozpoznávat nové možné stresy je stresovější bych řekla ! 
Tlapko,už jsem to taky hodila za hlavu a snažím se všechno dělat jak nejlíp umím. Co víc nadělám? Nemá cenu bejt vyjevenej,nikomu to nepomůže.Ale zůstat v klidu je hodně těžký
Zůstat v klidu je hodně těžký ale vyplatí se to.
Než v klidu, je lepší zůstat v rovnoměrném přímočarém pohybu. Teda ne, že by se to v téhle vaší směšné souřadné soustavě dalo pořádně rozlišyt.
Musím přiznat i když nerada že máš pravdu. Ale abych dosáhla pohybu r.př. - co na to potřebuji?
Potřebuješ maximální hybnost: buď zvýšit rychlost nebo hmotnost. Nebo obojí.
A minimalizovat vnější vlivy: snížit nebo ignorovat odpor prostředí a přitažlivost (včetně osobní).
A znesnadnit nebo znechutit zamíření.
Dobrá rada. Ale při zvýšené hmotnosti bych měla problém s garderobou.
Nevíte náhodou někdo něco o geotermální energii? Syn čerpal z netu a chybí mu asi 5 stránek do diplomky k matuře. Je sdice nasraný, když se mu do něčeho seru, ale snad zkusím touto cestou.
Já vím jen,že lidi bydlí na draku. A že ten drak se jednou pěkně naštve a oklepe. Viz pohádka o putování - Orlando
Já nic. Jenom mám pocit, že jsem slyšel něco takového, že se udělají vrty, nad nima postaví barák a ony vytápí dům (?)
Nebo jej vymrští do povětří a nebude se pak muset už topit.
PS pravděpodobně jde o teplé prameny.
Takové to běžné využívání geotermální energie je využití teploty země pro vytápění budovy. To je záležitost specializace ústřední topení, tedy projektanta topenáře ve stavebnictví.
Využítí činnosti sopek a zřídel teplé páry na vytápění domů, či skleníků je běžné na Islandě.
Je třeba si dojít do vědecké knihovny v krajském městě a tam si knihy půjčit. Pod hlavičkou„ geotermální energie“ se tam asi ledacos najde. Nebo také „sopečná energie a její využití“.
Ještě odtud čerpal myslím, že by to byla cersta k vytápění
http://gnosis9.net/view.php?cisloclanku=2006110006
Hm. Já o tom slyšel asi před 5 lety, to kolem toho byly velké tanečky. Teď jsem díky tomuto upozornění hledal, co je v LT nového ... a nic. Poslední zpráva z roku 2007, když končil zkušební vrt a dotace M6P ČR a pan starosta si zaplaval se sklenkou šampaňského v gumovém bazénku naplněném termální vodou .
Vzhledem k tomu, že letos LT nabízejí občanům, aby si koupili podíl v novém projektu - tentokrát ale jiné, solární elektrárny - moje nadšení ochladlo jak ta voda.
Články o děčínské teplárně (což je proti LT něco docela jiného) jsou typické. Noviny nám debilům tvrdí, že „polovina Děčína je vytápěna geotermální energií“, ano to by přece byla cesta, no ne? Ve skutečnosti je tam tepelné čerpadlo, které snižuje teplotu podzemní vody z 30° na 20° a tím předehřívá v jednom stupni normální plynové teplárny vodu z 50° na 75°. Naštěstí - jestli tomu dobře rozumím - v tom DC ta 30° voda teče z 550 m hloubky sama. Takže zhruba je to ve velkém to, co si dávno můžete nechat namontovat do rodinného domku.
Samozřejmě, držím tomu palce a všechna čest za každou úsporu, ale držme se reality.
Taky se mi zdá, že to nějak v těch Litoměřicích utichlo. Přitom by to bylo řešení, jenže aby se lidi skládali na něco u nás je dost risk.
Dílk za snahu, syn už to dokončil. Geotermální energie- to je z hlubinných vrtů vedeno teplo. Má o tom několik stránek tak kdyby byl zájem něco napíšu. Jakl píše neuvedeno vytápí se hlavně na Islandu, ale počítá se se stavbou elektrárny v Austrálii. Nejdražší na tom všem je ten vrt nemůže to být v jakémkoli podloží.
Proč pořád shánět teplo? Obalit se tukem jako tuleň a je pohoda. Lehnu venku do teplého sněhu, opaluji se a nepotřebuji ani žádný dům nebo byt. A jsem na čerstvém vzduchu. Jen konzumuji bůček s chlebem a je mně hej.
Nebo si nechat narůst kožich jako lední medvěd.
Barvy jsou teplé ( červená, žlutá, oranžová, hnědá),
barvy jsou studené (zelená, modrá).
Do barevného spektra pak patří ještě bílá a černá. Primární barvy jsou: červená, žlutá a modrá. Zajímavé jsou další odkazy týkající se barev. Která barva s kterou druhou barvou ladí je nejlépe popsáno v posledním odkaze. Tedy: žlutá ladí s modrou a zelenou, modrá ladí se žlutou, zelená ladí se žlutou a s hnědou. Zelená kotrastuje s červenou, bílá kontrastuje s černou. Bílá, černá a šedá se hodí ke všem pestrým barvám. Krásná kombinace je světlá tyrkysově modrá se světle růžovofialovou.
http://cs.wikipedia.org/wiki/RGB
http://olejomalby.sweb.cz/zakladni.htm
http://colorschemedesigner.com/previous/colorscheme1/help.html
http://www.homeoporadna.com/alternativni-medicina/barvy-a-mandaly/barvy/
http://interval.cz/clanky/magie-barev-na-webu-zaklady-teorie/
http://fpm.gomanpages.com/soubory/barvy/barvy.htm
http://www.malirstvi-nateracstvi.eu/rady_barvy.html
Máte k článku co říct? Máte názor? Je jedno, že článek nevyšel dneska, téma je aktuální stále! Váš komentář se nám zobrazí, tak napište!
Pouze Vaše jméno (přezdívka) a vlastní příspěvek jsou povinné položky.
Prosím můžete-li, používejte diakritiku - píše se to stejně dobře a mnohem lépe se to čte. Příspěvky naprosto mimo téma nebo obsahující vulgární výrazy budou bez odpovědi smazány - poškozují tuto diskusi.
Formátování: [bold]tučně[/bold], [ital]kurzíva[/ital], [url=adresa]text odkazu[/url] (viz Formátování textu).
Děkujeme za Váš názor.