1) to, že kvůli vám ukončil roční vztah není závazkem pro vás
2) šmarja

Mno, u mě to bylo to samý, až na to že bych to asi nemohl popsat tak hezky. Za ten rok co to uplynulo je to pořád všechno stejně zku*vený, co sem bez ní. Ale obávam se že s ní bych na tom nebyl o moc líp, prostě by to tak jako tak dřív nebo později nejpíš přišlo, tak nad tim moc nepřemejšlim...

Všechno má svůj smysl. Všechno špatné je k něčemu dobré. To co dneska vidíte jako chybu, tomu s odstupem času porozumíte a najdete na tom velké dobro jak pro sebe, tak možná pro něj. Tady je na místě (přestože se najde spousta lidí, kteří Vás od toho budou možná odrazovat), snažit se myslet pozitivně a věřit tomu, že to má dobrý smysl a pozitiva do budoucna.

Vracení se do minulosti a přemýšlet způsobem „kdybych to udělal jinak“ může vést k depresi. Jest třeba okamžitě si všechny minulé chyby odpustit a pochybnosti zavrhnout.

Hmm, no je to problém, který už jde jen těžko vyřešit, když se to tak zamotalo... Ale jde na to nahlížet ze dvou úhlů, když někdo něco ukončí, tak je možné že se to bude opakovat u někoho jiného, když najde zase někoho jiného, ale to jak to vlastně dopadne nemůže nikdo vědět, ale myslím si (neznám okolnosti), že to byla správná volba... lítost nad svými činy by se měla promítat jen u činu, které jsou lítostihodné. Ale to je prostě běžná věc na cestě životem:) Na světě je přece spousta krásy:)

Týjoo ve tvém článku vidím přesně má slova, mé myšlenky,...u mě jinak vztahy ani nekončí :(.
Ale taky jsem toho názoru, že „zlé je k něčemu dobré“, to se ukáže až časem ... Kolikrát se mi to potvrdilo. Ale něco mě mrzí i teď a mooc !! :(
Nejhorší je nad tím moc přemýšlet a neustále se tím zabývat,... stejně je to už zbytečný.
Chce to hlavu vzhůru a „pozitivní myšlení“ ... jinak bysme se asi zbláznili :))

Když už jste v těch citátech, přidám jeden od Mistra:
Na minulost se dá vzpomínat, na budoucnost bychom měli myslet, ale žít, žít se dá jen v přítomnosti.
Ať jsme si doposud prožili co chtěli, žijeme jenom teď a tady. A navíc jenom jednou.

To asi známe všichni. Hlodající červík pochybnosti, který nám nedovolí užít si naplno krásné chvíle a bezmezně se radovat z čehokoliv. Nemá cenu s pochybností bojovat, je prostě nezničitelná. Možná jsme tak nastaveni kvůli jakési duševní rovnováze, abychom se příliš nenechali unášet nejrůznějšími vějičkami. Těžko říct. Praško by k tomu určitě sdělil více, ale pro pouhého příslušníka lidu obecného je v tomto ohledu velmi těžko nalézti vhodná slova.