Nové články
Nejčtenější
Témata článků
Odběr, stažení webu
Podpora
Poslední komentáře
Střípky z diskuse
- 100% pravda... napadlo mne, zdali ta potřeba pomoci z vnějšku...
- Ojoj, třeba zahrada, ta taky nepozná pokropení kerosenem?
- To máš dobrý. Na střídavá Géčka musí mi stačit kolotoče ! Musím si...
- Možná se to do téhle diskuse nehodí, ale navázal bych na tvůj dnešní...
- Pane, jak vás čtu vy to musíte znát nejen teoreticky. Prý hever...
Zajímavé odkazy
Novinky na Svíci.cz
- 30.11.2007: Nyní jsou nově přidané komentáře od poslední návštěvy zvýrazněny barevně
- 13.4.2007: Možnost úpravy i zatím neschváleného článku
- 22.6.2006: Zlepšeno vyhledávání
Komentáře k článku
Vícerozměrný čas
Plním svůj slib a píšu článek o vícerozměrném času. Nedokážu posoudit jeho srozumitelnost, ale dost jsem přemýšlel o tom, jak to podat, tak doufám, že námaha nebyla zbytečná. V každém případě doporučuji knihu zmíněnou v prvním odstavci článku. Je jedna z mých nejoblíbenějších 
Známe jeden rozměr času, myslíme navíc, že nemůžeme jeho tok ovlivňovat a že jsme časem neustále „postrkováni“ do budoucnosti. Pokusím se předestřít myšlenku, se kterou přišel Isaac Asimov ve svém románu „Konec věčnosti“. On tam tu myšlenku nijak neformalizoval, jeho hrdinové v tom prostě žili.
Věčností je v románu míněno místo mimo náš svět a čas. Pro jedince, který se do Věčnosti dostal, plyne subjektivní čas stejně jako v našem světě. Věčnost má svůj vlastní čas. Náš svět a náš čas je Skutečnost.
Věčnost a Skutečnost mají každá svůj rozměr času. Zkusme si nakreslit na papír dvě osy, tak jak je známe ze školy. Osa x bude představovat rozměr času Skutečnosti, osa y bude rozměr času Věčnosti. Každá přímka rovnoběžná s osou x představuje Skutečnost. Na této přímce se člověk narodí například v roce x=1969 a zemře v roce x=2049, přitom nemá ani tušení o existenci nějakého jiného rozměru času. Neví, že jeho čas Věčnosti je y=15 a po celý jeho život se nemění. Historické události předcházející jeho narození jsou pro něj nezpochybnitelně dané.
Představme si člověka, který dokáže vystoupit ze Skutečnosti na Věčnost. Věčnost je svět, ve kterém podléháme pohybu v čase v ose y. Věčnost je nadřízený svět, umožňuje vstupovat do Skutečnosti v libovolném místě souřadnice x. Řekněme, že ten stejný člověk, který ve Skutečnosti y=15 klidně dožije až do roku 2049, se v nějaké pozdější Skutečnosti (např. y=16) dostane z nějakého důvodu na Věčnost (v roce 2009). Svých prvních čtyřicet let prožil v jedné Skutečnosti, byl jí ovlivněn a vyzrál v ní. Na věčnosti uplyne nějaký čas a člověk se rozhodne, že zkusí provést nějakou změnu Skutečnosti. Může se rozhodnout provést nějakou zásadní změnu (zabít Hitlera nebo Stalina), nebo nějakou menší (zabít svého dědečka). Může si vybrat datum a místo, do něhož vstoupí, tam normálně žít a snažit se něco změnit. Vstoupí tam tedy – jenže není to jeho Skutečnost, spousta věcí tam může být jinak. Svou vlastní Skutečnost, ze které pochází, už ovlivnit nemůže.
Takže vstoupí třeba do konce roku 1869 v Simbirsku a kopancem do břicha manželky Ilji Nikolajeviče Uljanova ukončí ještě nenarozený život. Nebude hlavní organizátor Říjnové revoluce, události poběží jinak a ovlivní to celou Skutečnost. Místo VŘSR v roce 1917 dojde k prodloužení první světové války. Spiklenci v Rusku najdou vůdce o pár let později a bolševici začnou řádit třeba až v roce 1925…. Další pokračování skutečnosti se od naší Skutečnosti bude lišit…
A co časové paradoxy? Přesunu se ve Skutečnosti zpátky časem a zabiju dědečka dříve než zplodil mého otce. Kde potom budu? Jaktože existuju? Jednoduše – ve své Skutečnosti žádnou změnu v minulosti napáchat nemůžu. Změna, která eliminuje moje já nastane až v nějaké budoucí Skutečnosti. Ba co víc, v nějaké ještě vzdálenější Skutečnosti ke změně nedojde, dědeček se potká s babičkou a tatínek opět přijde na svět…
Nebudu se už více rozepisovat, nechám prostor k diskusi. Věřím, že námět zaujme a že princip skrývá ještě netušené otázky. Jeden problém mě zrovna teď napadl – ale nechám to až do diskuse, bude-li jaká.
Aha, částečně jste to opsal z knihy, částečně z dnešní zprávy na Atlasu o tom Kopáči do těhotné přítelkyně. Ale ten už je v base. Určitě byste si spolu rozuměli, kdybyste si za ním zajel podebatovat! On je Vaše „krevní skupina“ !
A jinak se máte dobře, romantiku? Dlouho jsem Vás tady nezaregistroval.
Tuším co jste chtěl říci.Pokusme se na problém podívat hlouběji.Co je to čas? Neexistující veličina,kterou si člověk vymyslel,aby chápal sled událostí.Ve skutečnost velice imaginární valičina.Je to důkaz lidské ješitnosti.Aby jsme chápali děje okolo nás ,tak si je pojmenováváme a hrdě tomu říkamě přírodní zákony a protože každý zákon má své vyjímky tak to s tím naším poznáváním světa nebude tak žhavé jak si namlouváme.Ale je s podivem, jek daleko jsme se s tou naší nedokonalostí dostali.Co říkáte na tuto myšlenku?
A potom že nejde říct nic chytrého? Gratuluji a souhlasím na 100%. P.S.
Aj to znie veľmi zaujímavo. Čas ako neexistujúca veličina.
Definícia veličiny: veličina je vždy parametrom, ktorý možno vedome meniť. Čas nemožno meniť. Čas je vlastne len jednoduchým pojmom, ktorým vyjadrujeme poradie udalostí v súlade s večným nestvoreným zákonom kauzality. Čas je plynutie udalostí.
Proč myslíte, že veličinu je možno měnit? Třeba to slovo znamená ve slovenštině něco jiného než v češtině (?).
Slovo veličina má ten istý význam v oboch jazykoch: slovenčine a češtine. Nie je tam žiaden rozdiel.
Neber to osobne Juras. Toto je pre všetkých. Všimol som si, že mnohí, ktorí tu chodia debatovať a filozofovať, nemajú šajnu o správnych definíciách jednotlivých slov, ktoré sa tu bežne používajú. A takto to potom vyzerá, jedni hovoria o jabĺčkách, druhí o hruštičkách a pritom máme všetci pred očkami slivočky, však? Nóóó! To je ten správny ovocníčkový mixíček, však?! Ľudia, spamätajte sa konečne, ak chcete o niečom debatovať a filozofovať, tak si najprv nájdite správne definície jednotlivých slov, ktoré sa tu bežne používajú. Potom si budeme všetci rozumieť, o čom tu vlastne píšeme. Nie len písať bez hlavy a päty. Buďte kritickí a používajte logiku!
S pozdravom Juraj
S tím souhlasím. Ale právě proto nechápu, proč zavádíš vlastní definici pojmu veličina. Veličina je měřitelná vlastnost nějakého přírodního jevu. Žádný parametr, který je možné vědomě měnit.
Sorry, ale tohle neberu. Výše zmíněné je definice filosofická, která se liší od definice používané v přírodních vědách, která se zas liší od definic používaných v matematice. Navíc si nikdy nemůžeme být jisti tím, že definice je správná. Osobně bych tedy vycházel spíše z toho _CO_ se tím slovem běžně označuje, nikoliv z toho _JAK_ si ho definovali filosofové. FILOSOFOVÉ NEMAJÍ PATENT NA ROZUM!!!
Představme si, že se budeme vzdalovat od země až dosáhneme rychlosti světla. Vzlétáme a vidíme zemi jak se vzdaluje. Představíme-li si, že vidíme co se děje na zemi pak čím větší rychlostí se vzdalujeme, tím je pohyb na zemi pomalejší a pomalejší jakoby čas běžel pomaleji a pomaleji. Dosáhneme-li rychlosti světla pohyb se zastaví, jakoby se zastavil čas a pro nás budocnost na zemi přestane existovat úplně. Vidíme světelný otisk, který je neměnný - letíme stejně rychle. Naše přítomnost a budoucnost je jen zde v tomto pohybujícím se bodě. Budemeli zrychlovat můžeme se dostávat zpět v otisku času až se dostaneme na místo v otisku, kdy jsme zem opustili. Budeme-li dále rychlejší než světlo budeme v otisku pokračovat do minulosti země až do vzniku prvního otisku zrodem země nebo slunce. Z pozice pozorovatele ze země se budeme vzdalovat a čím rychleji poletíme tím náš pohyb se bude zdát pomalejší. Při rychlosti světla budeme pro pozorovatele bez pohybu. Při rychlejším pohybu než je rychlost světla budeme pro pozorovatele na zemi neviditelní. S pozdravem jK.
„Představme si, že se budeme vzdalovat od země až dosáhneme rychlosti světla. Vzlétáme a vidíme zemi jak se vzdaluje. Představíme-li si, že vidíme co se děje na zemi pak čím větší rychlostí se vzdalujeme, tím je pohyb na zemi pomalejší a pomalejší jakoby čas běžel pomaleji a pomaleji.“
Zo skúsenosti vieme, že čím rýchlejšie sa pohybujeme, tým pomalšími sa udalostí okolo nás zdajú.
Pozor však!! Udalostí sa pomalšími len zdajú! Je to len a len subjektívny dojem, keď sa nám zdá, že udalostí plynú pomalšie! V skutočnosti a teda objektívne, udalosti plynú úplne normálne, každá z nich vlastnou rýchlosťou.
„Dosáhneme-li rychlosti světla pohyb se zastaví, jakoby se zastavil čas a pro nás budocnost na zemi přestane existovat úplně.“
Blbosť! Myslíte si, že rýchlosť svetla je najvyššia možná rýchlosť? Je dokázané, že rýchlosť svetla bola niekoľkonásobne vyššia pred niekoľkými tisícročiami, v čase stvorenia života na Zemi, než je teraz. Najvyššia možná rýchlosť je rýchlosť nekonečná. Rýchlejšia už neexistuje.
Takže ťa opravím. Ak sa budeme pohybovať rýchlosťou svetla, udalosti sa subjektívne takmer zastavia a aj čas sa subjektívne takmer zastaví. Ak sa však budeme pohybovať NEKONEČNOU rýchlosťou, udalosti okolo nás a čas sa subjektívne úplne zastavia. Nie však objektívne.
Teraz konečne chápem, prečo je v biblii napísané, že pre Boha môže byť jeden deň ako tisíc rokov, a tisíc rokov ako jeden deň. Boh sa dokáže pohybovať nekonečnou rýchlosťou a rýchlosť jeho reflexov je nekonečná. Preto môže jednoduchý kratučký moment vnímať subjektívne extrémne dlho. Preto vravíme, že Boh je nadčasový alebo stojí mimo času. Boh nepodlieha skazonosným vplyvom času, lebo je mimo neho a aj preto, lebo Boh nemá začiatok a koniec. Boh je pánom času, avšak aj napriek tomu v súlade s večným nestvoreným zákonom kauzality, kde príčina vždy logicky predchádza svojmu dôsledku.
Ak dosiahneme nekonečnú rýchlosť, všetky udalosti a čas okolo nás sa subjektívne, z nášho hľadiska, zastavia. A teda pre nás subjektívne budúcnosť na Zemi prestane existovať. Ale veď budúcnosť nikdy neexistovala. Existovala len minulosť, existuje len prítomnosť a budúcnosť ešte len bude existovať. Existuje len prítomnosť, nie však minulosť a budúcnosť. Minulosť bola prítomnosťou a budúcnosť prítomnosťou ešte len bude. Toto je zákon prítomnosti.
Opakujem ešte raz, ide vždy len o subjektívny dojem, skutočnosť je len a len objektívna. To, že niečo vnímame z nášho uhla pohľadu, a teda subjektívne, neznamená, že to musí byť pravda či skutočnosť. Chcete poznať pravdu a skutočnosť? Úplne sa zastavte a pozorujte okolie. Zabudnite, že existujete. Vnímajte, čo sa deje okolo vás a nezabudnite na jednu vec: buďte kritickí a používajte logiku! Takto nájdete skutočnú pravdu a pochopíte realitu!
„Budeme-li dále rychlejší než světlo budeme v otisku pokračovat do minulosti země až do vzniku prvního otisku zrodem země nebo slunce.“
Treba to ešte raz opraviť. Najvyššia rýchlosť nie je aktuálna rýchlosť svetla ale rýchlosť nekonečná. Teda teoreticky - ak budeme rýchlejší než nekonečná rýchlosť, budeme sa pohybovať zo stavu absolútnej nečinnosti okolo nás naspäť v čase do minulosti (zrejme to si mal na mysli) v zmysle, kde čas sa pohybuje dozadu namiesto dopredu a kde by dôsledok mal predchádzať svojej príčine.
A tu sa dostávame sa ku koreňu problému.
Po prvé: nemožno sa pohybovať rýchlejšie než rýchlosťou nekonečnou.
Po druhé: v žiadnom prípade sa nedá obísť zákon kauzality. Nemožno ho nikdy porušiť. Vždy je najprv príčina (kauza) a tak jej dôsledok (konsekvencia). Tento vzťah medzi kauzou a jej konsekvenciou nemožno porušiť. Toto je večný nestvorený zákon kauzality (príčinnosti).
Už len z týchto dvoch bodov nám veľmi jasne vyplýva, že sa nemožno pohybovať späť v čase ani len do minulosti cestovať.
S pozdravom Juraj
V mém zamyšlení jsem pracoval s otiskem, něco jako s filmem, který není uložen na médiu, ale letí prostorem rychlostí světla. V mém případě se tedy jedná o vizuální kontakt. Nelze tedy do minulosti vstoupit fyzicky, jen nahlédnout. Tolik jen pro upřesnění k Vaší bujné, ale svázané fantazii. S pozdravem jK.
Blbosť! Myslíte si, že rýchlosť svetla je najvyššia možná rýchlosť? Je dokázané, že rýchlosť svetla bola niekoľkonásobne vyššia pred niekoľkými tisícročiami, v čase stvorenia života na Zemi, než je teraz.
Mohl byste pro toto tvrzení poskytnout nějaký odkaz?
Wikipedie říká něco jiného: http://cs.wikipedia.org/wiki/Nadsv%C4%9Bteln%C3%A1_rychlost
Ano, ano... akorát, že větší rychlostí světla se pohybovat neda... Byl by jste nekonečně hmotný. Příroda to má dobře zařízené.
Tohle bude pro někoho platit jen do té doby, než se stane relativistická fyzika speciálním případem pro ještě obecnější (stejně jako to udělala relativistická s klasickou) 
Jinak - pohyb tady někdo nadefinoval jako změnu místa pobytu. Této definici vyhovuje i teleportace. Myslím, že se teleportace provádí okamžitě. Čas je tedy 0 a rychlost je při teleportaci nekonečná
Máte pravdu. Budoucí generace se nám budou usmívat jako my našim dědům... -)
Pohyb je změna polohy vzhledem k nějaké vztažné soustavě...
Zajímavá teorie - zjevně vznikla proto, aby se dalo předejít onomu paradoxu „zabití dědečka.“ Ale nešlo by to i bez ní? Pokud vím, kvantová teorie to vysvětluje dostatečně (relativně dostatečně :-D) Nebo by stačila prostá myšlenka, že ve vesmíru existuji jako těleso - vesmír nepřemýšlí stylem „hele, ty bys tu vlastně logicky vůbec neměl být, když jsi zabil svého dědečka, padej.“ Vesmíru by to bylo jedno.
Nevím, proč vznikla knížka. Já jsem tu teorii odvodil z knížky, když jsem se snažil pochopit, proč se skutečnosti během pobytu ve Věčnosti neustále mění. Jednoduché vysvětlení časových paradoxů je pouze důsledek - to mě napadlo až když jsem měl principy fungování světa a Věčnosti ujasněny.
To je názorná ukázka toho, čím vším se dokáží lidé živit,myslím,rozvádění různých teorií ad absurdum.Vím že věda takovéto myšlenky potřebuje,třeba se najde životaschopná teorie a posune naše vědění zase o kosek dál.Někdy se musím pousmát když třeba nějaký vědec mluví o velkém třesku,nebo o teorii nekonečna(dokonce naši matematici jsou schopni porovnávat větší a menší nekonečno) pak se dozvíme o rozpínání vesmíru.Divíte se? Je to otázka základní,prostě filozofie.Připustili jsme nekonečnost vesmíru,jak jinak.Co by bylo za tím koncem.tim padá otázka velkého třesku, protože tady vyvstává otázka nám známého vesmíru.To je asi podobné jako že bůh stvořil člověka k obrazu svému,Jen člověk dokáže být ak ješitný.Ale přiznám se, že teoretizování mě baví ,protože občas vypadne i myšlenka která stojí za to.
Kdybych se tím dokázal živit, to by se mi líbilo
větší a menší nekonečno z pohledu mohutnosti množin, myslíte asi. Tady rozlišujeme dva základní pojmy: spočetné a nespočetné nekonečno.
Vesmír nemá s nekonečnem nic společného. Věda možná nezná hranice vesmíru, ale to neznamená, že neexistují. Není to ani tak filozofická otázka jako spíš fyzikální.
Vesmír může být klidně nekonečný a přesto nemít žádné hranice
Od včerejška nad touto poznámkou přemýšlím a nemůžu uhodnout, jestli je v ní absurdita vložena záměrně nebo chybou. Jako byste říkal: můžu být bohatý přestože mám spoustu peněz.
Jedna známá analogie je s nafukovacím balónkem. Zjednodušíme si vesmír na plochu, aby bylo možné si ho představit. Představte si nafukovací balónek na něž jste si na počátku namaloval body, představující hvězdy a galaxie. Když budete balónek postupně nafukovat, body se vám budou od sebe postupně vzdalovat, stejně jako ve vesmíru, aniž by měli střed onoho roztahování (tedy rychlost rozpínání bude všude stejná). Zároveň, když se budete když se budete pohybovat po ploše onoho balónku, nenarazíte na žádné hranice. V konkrétním čase bude rozměr balónku - vesmíru konečný, přestože nebudou existovat jeho hranice. V dlouhodobém pohledu bude moci balónek expandovat do nekonečna , tedy bude nekonečný.
Jako každá analogie to trochu kulhá, ale hrubou představu o dává.
Tak je to jasný, jde o chybu. Chtěl jste napsat „vesmír může být konečný a přitom nemít hranice“. To samozřejmě souhlasím
V některých ohledech si je fyzika (matematika) blízká s filosofií. Je tu ovšem podstatný rozdíl - fyzika dosud nerezignovala na vědecká ověření svých teorií. Resp. pokusů o ně.
To ano, mě zaujaly hlavně ty paradoxy. Jedno z vysvětlení se nabízí právě v té knize...jak že je stará?
Nicméně nejvíce bych tedy věřila kvantové fyzice. Ať tak či tak, zabíjet dědečky je možné bez újmy na existenci
Román vznikl 1955. Předtím napsal povídku na přelomu let 1953/54, později rozpracoval téma v románu.
Mohla byste upřesnit, jaké vysvětlení časového paradoxu v kvantové teorii máte na mysli?
1. každý objekt se chová jako vlnění...každá částice objektu „se vlní“ ve vlastní prostoru a čase, aby se později, v nějakém bodě, všechny tyto částice zase spojily
2. představme si dvě jednosměrná zrcadla - pokud půjdeme přes polopropustné zrcadlo jedním směrem (= nezabil jsem svého předka), pak při návratu do minulosti budeme mít nulovou pravděpodobnost, že půjdeme směre, cestou druhou (=zabijeme svého předka)
Tj. minulost je zcela determinována...na detaily se mě neptejte :-D
Ak hovoríme o cestovaní v čase, najmä do minulosti, a zmene istých udalostí, napríklad zabitie vlastného dedka, paradoxom sa vyhnúť nedá. Je len logické, že aj keby som mohol cestovať do minulosti a zmeniť udalosť, na ktorej moja existencia závisí, tak by ma jednoznačne napadlo, ako ma to celé ovplyvňuje.
Teda si predstavme, že som v roku 2008. Rozhodol som sa zacestovať si do minulosti. Vrátim sa 47 rokov dozadu, teda do času, ktorý je len jedným rokom pred narodením môjho otca. Navštívim svojho dedka, ktorý je v tom čase v minulosti mladý, zdravý a silný, ženatý s mojou babkou. Vysvetľujem mu, že som jeho vnuk, ktorý prišiel z času, ktorý je pre môjho dedka budúcnosťou a pre mňa logický prítomnosťou, teda relatívnou budúcnosťou vzhľadom na minulosť, do ktorej som vstúpil, 47 rokov pred mojou prítomnosťou. No ako poznám svojho dedka a z rozprávania môjho tatka, dedko nikdy nemal rád, keď si niekto z neho robil prdel. Samozrejme sa mu nebude páčiť, čo mu rozprávam a vysvetľujem o svojom cestovaní, a bude si myslieť, že som pomätený a že si z neho robím haluz. Povie mi, že som predsa nemohol pricestovať z budúcnosti, lebo budúcnosť neexistuje, že existuje len prítomnosť a budúcnosť ešte len bude a stane sa prítomnosťou. Povie mi, že predsa potom nemôžem existovať, lebo on dedko si to s babkou ešte nerozdal a môj tatko nemohol byť vôbec splodený. No ja mu stále budem vravieť to svoje. Povie mi, že čo si to dovoľujem, tvrdiť také voloviny a robiť z dedka blbého. Strhne sa medzi nami slovný súboj, ktorý prerastie do fyzickej bitky, v ktorej nechtiac svojho dedka zabijem. Ááá? A čo teraz? Teraz mi dajte logickú odpoveď. Čo sa so mnou stane?
No čo by sa so mnou malo stať, mal byť som logicky zomrieť a neexistovať, však? Zabil by som dve muchy jednou ranou. Nóó, prvotriedna samovražda!
Dovoľte mi to vysvetliť. Cestujem do minulosti, 47 rokov dozadu. Môj tatko ešte nebol splodený. Zabijem svojho dedka. Dedko zomrie a logicky už nemôže v žiadnom prípade splodiť môjho tatka, však? Teda, ako vidíme, v žiadnom prípade nemôže môj tatko splodiť mňa, pretože môj tatko nemohol byť v žiadnom prípade splodený svojím tatkom čiže mojím dedkom, lebo tatko môjho tatka, teda môj dedko bol zabitý nešťastnou náhodou (mnou) svojím nesplodeným vnukom svojho nesplodeného syna, ktorého splodiť nemohol, lebo dedko bol zabitý a zomrel v čase predtým, než by bol mohol splodiť svojho syna a teda môjho tatka, ktorý by bol mohol splodiť mňa svojho syna, ktorý nesplodený by som bol mohol cestovať do minulosti, pokecať so svojím zabitým dedkom o tom, že som jeho ešte nesplodený vnuk prichádzajúci z budúcnosti predtým, ako by mohol splodiť môjho tatka, a potom ho môjho zabitého dedka zabiť.
No pozor!! Ja nesplodený vnuk svojho vlastného mnou v minulosti zabitého dedka zabijem svojho zabitého dedka ešte raz (teda vlastne len raz, veď som len raz cestoval do minulosti), no logicky aj môjho tatka, ktorý ešte nebol býval splodený, pretože jeho tatko čiže môj dedko bol zabitý mnou. Čiže ja som zabil svojho už zabitého dedka, ktorého nezabil nikto iný ako ja už predtým, ale veď som cestoval do minulosti len raz. Prečo to vyzerá, akoby som zabil svojho dedka dvakrát keď to bolo len raz, to je rozpor. Zabil som aj svojho nesplodeného neexistujúceho tatka. Super! A zabil som ja nesplodený neexistujúci samého seba nesplodeného neexistujúceho. Wow wow wow!! To sa nám ale haluz podarila. Ale počkaj počkaj! Veď ja mám aj brata a sestru. Teda som zabil aj ich. Už sa mi z toho hlava krúti, už ani nemôžem spočítať, koľkých ľudí a koľkokrát som ich zabil, vrátane mňa samého. Aká parádna hromadná vražda a samovražda! No vidíte ľudia, kam sme sa to dostali, však?
A práve v tomto príbehu sú ďalšie paradoxy. Ako som mohol prísť do minulosti a zabiť svojho dedka a teda v konečnom dôsledku aj seba samého? Ale keď niekoho zabijem, tým však nemôžem zabiť seba, však? Paradox. Zabil som aj svojho tatka, ktorý nebol splodený, pretože som zabil jeho tatka, môjho dedka. Ďalší paradox. Ako to že som zabil tatka, ktorý ešte nebol na svete? Odstránil som možnosť, že môj tatko by bol splodený. Nemôžem predsa zabiť niekoho, kto neexistuje. A ďalší paradox. Ale odstránením možnosti splodenia môjho tatka som odstránil aj možnosť splodenia mňa a mojich súrodencov mojím tatkom. A ešte ďalší paradox. Teda v konečnom dôsledku akýmsi zázračným spôsobom som spôsobil, že som sa stal nesplodeným neexistujúcim, ktorý som vlastne zabil seba samého nesplodeného neexistujúceho. A ešte jeden paradox.
Čo by sa stalo, keby som cestoval do minulosti až do času Adama a Evy a ich dvoch by som zabil?
„Pokud vím, kvantová teorie to vysvětluje dostatečně (relativně dostatečně :-D) Nebo by stačila prostá myšlenka, že ve vesmíru existuji jako těleso - vesmír nepřemýšlí stylem „hele, ty bys tu vlastně logicky vůbec neměl být, když jsi zabil svého dědečka, padej.“ Vesmíru by to bylo jedno.“
Vesmír ani len nemôže premýšľať. Veď vesmír je len priestor podľa hlavnej definície. Vesmír je všetok priestor okolo nás, priestor, ktorý je nekonečný vo všetkých fyzických smeroch a časovo, priestor, ktorý nebol stvorený, pretože byť stvorený nemohol. Priestor nie je hmota, do ktorej možno transformovať energiu. Tento priestor existuje večne bez začiatku a bez konca, presne tak ako Boh. Priestor stvoriť nemožno, pretože priestor nie je hmota (ani hmotu nemožno stvoriť, len transformovať z energie). Keďže vesmír ani len nemôže premýšľať, nemôže si ani len povedať „hele, ty bys tu vlastně logicky vůbec neměl být, když jsi zabil svého dědečka, padej.“ Vesmír si nevyberá, lebo si vybrať nemôže, vesmíru je to jedno aj tak, aj keď mu to jedno byť nemôže, pretože vesmír nemá žiadnu inteligenciu.
A čo logika?! Veď ani ta nemá inteligenciu! To je pravda. No povedzte mi, čo je základom inteligencie? Logika! Skôr či neskôr, chtiac či nechtiac sa jej musíme predsa len všetci podriadiť! Môžete proti nej bojovať, nič nezmôžete. Celý ten príbeh hore je založený na logike s výnimkou teoretického cestovania v čase, najmä do minulosti.
Ešte tu mám dve veľmi dôležité otázky?
1. Keďže vesmír nemá fyzické a časové hranice, koľko takýchto nekonečných vesmírov môžeme mať, tak aby vôbec žiadne dva z nich neboli akýmkoľvek fyzickým spôsobom spojené a tak aby boli všetky tie vesmíry od seba absolútne oddelené?
2. Koľko časových okamihov môžeme mať na jednom mieste označeným relatívnymi súradnicami {x, y, z} vzhľadom na istý priestorový bod, pričom časový rozdiel medzi dvoma časovými okamihmi musí byť nenulový a teda absolútnou hodnotou väčšou než nula?
Dúfam, že sa vám reakcia páči
S pozdravom Juraj
Vidím, že nikto si ani len netrúfol reagovať akýmikoľvek námietkami na moju reakciu. Po viac než roku! To je haluz, I am bloody smart, guys
Reagoval jsem, ale tak abstraktně, že se to nedá popsat. Jen myšlenkami. Jsem zde jako Bůh, vždy a všude, neviditelný a lidskými pojmy a slovy nepopsatelný. Tak daleko jsme se v diskuzi dostali, ale to se dalo čekat, tam směřuje vývoj. Tam kde zdánlivě nic není, tam jsem JÁ.
Ve vesmíru je prý všechno propojeno všechno se vším souvisí. Je to nějaká hmota neviditelná už jsem o tom četla v několika článcích prý ji objevili teprve nedávno. Těžko člověk může cestovat do minulosti a změnit ji. Možná ale člověk může změnit budoucnost
mě by prozatím stačilo umět změnit přítomnost!!
Zdravím, román jsem nečetl, ale obsah jsem se dozvěděl na netu. Skupina odborníků z Věčnosti řídí osudy lidstva na Zemi. Jestli jsem vás správně pochopil, mohu si Skutečnosti na ose „y“ představit jako paralelní vesmíry. Takže žijeme např. v roce y-15 „času Věčnosti“, jestliže „napravím“ manželku Ilji Nikolajeviče v roce y-16 „času Věčnosti“, budou paralelně existovat dvě Skutečnosti: y-15 (ta naše) a y-16 (ta opravená). Pak je to jako kdybych si naklonoval špatně vychované dítě a začal ho vychovávat líp, měl bych ovšem obě...nemůže sice dojít k časovému paradoxu, ale takhle to v románu myšleno nebylo, nebo ano? To samozřejmě nemusí být na závadu, jde mi o to, jestli jsem vás pochopil.
P.S. Odpovídá představa z tohoto odkazu http://www.ssakhk.cz/home/vobornik/ té vaší?
Díky za odkaz. Na to se ještě podívám, ale už po krátkém čtení si myslím, že sice je základní myšlenka podobná, je to ale jiné. Hlavně - pan Voborník pátým rozměrem nemyslí čas, ale (asi) novou veličinu (r -reality) a čas je člověk schopen trávit pouze v tom čtvrtém rozměru. Oproti tomu na Věčnosti se dá žít a přitom čas, který tam běží, není nijak svázán s časem, který funguje ve Skutečnosti.
O paralelní vesmíry se nejedná. Možná jsem něco formuloval špatně, takže teď upřesnění: Skutečnost je pouze jedna, mění se v čase věčnosti. y=15 a y=16 nejsou různé Skutečnosti, je to ta stejná Skutečnost, starší o dy=1. Paralelní vesmíry existují vedle sebe ve stejném čase, dost často ve sci-fi vznikají dělením reality (Když se rozhoduji ano nebo ne, vzniknou z jednoho dva vesmíry, v jednom se rozhodnu ano, ve druhém ne). Paralelní světy - to je tak trochu kvantový princip, ne?
Představovat si to jako paralelní vesmíry můžeme, určitě to zjednoduší představu, když uvažujeme o konkrétních událostech ve dvou různých časech Věčnosti. Ale, co už je pro mě horší oříšek - čas ve Věčnosti se mění spojitě, tedy i ty Skutečnosti se musí měnit spojitě. Je to strašně těžká představa, obzvláště když k ní jdeme přes úvahu „přesunu se do roku 1890 a tam udělám to a to - to přece žádná spojitost není“).
Četl jsem na wikipedii obsah románu a zjistil jsem, že si to musím přečíst znovu
Byl bych rád, jestli to někdo přečete, aby mi naspal, jestli to chápe stejně jako já nebo jestli vidí problematiku jinak.
Začíná mě to čím dál více zajímat Vy byste se měl živit reklamou na knihy, tahle funguje Škoda že je před zkouškovým
Nejlépe se dostanete do jiné dimenze po konzumaci přiměřeného množství alkolholu, s viagrou při sexu pro pokročilé skokany nebo si postačí skočit z 8 patra na chodník rovnou po hlavě. Jaký to bylo se ovšem veřejnost už nedozví - zkušenosti a duševní zážitky jsou bohužel nepřenosné, stejně jako roční kupón MHD. Zdar všem věčným studentkám. P.S.
Tak si na to vzpomeňte po zkouškovým. Přeju Vám, ať každou zkusíte jen jednou
Musím přiznat, že jste mě skutečně navnadil...já sice radši čtu tzv. klasiku a mojí nej knihou dosud bývala Hlava XXII či Květy zla, ale tohle zní lákavě
Souhlas, Asimov určitě větvení Skutečností alá pan Voborník na mysli neměl, jedná se jen o jednu Skutečnost, která je opravována z Věčnosti.
Myslím, že jakákoli představa Věčnosti v prostoru a čase naráží na nepřekonatelné obtíže(jakmile dám času ve Věčnosti směr, jsem v koncích )to by nemuselo vadit, černou díru či zakřivení času a prostoru si lze také jen obtížně představit, ale na rozdíl od vaší či Asimovovy představy je lze matematicky popsat (aspoň předpokládám).
Román jsem začal číst, když už je Asimov všude zadarmo...tak se pak ozvu.
Ve Věčnosti neexistoval Čas v tom smyslu jako v okolním vesmíru, avšak lidské tělo podléhalo stárnutí normálně, což bylo dokonalé měřítko Času i za okolností, kdy tento fyzikální parametr ztrácel svůj konkrétní význam. Ve fyziologickém smyslu Čas plynul vpřed a za jeden fyziorok člověk zestárnul ve Věčnosti úplně stejně, jako by se mu přihodilo za běžný rok v Čase.
Dokonce i ti nejpedantičtější příslušníci Věčnosti si jen zřídkakdy ten rozdíl uvědomovali. Bylo mnohem pohodlnější říkat Zítra na shledanou nebo Včera se mi po tobě stýskalo či Sejdeme se příští týden, jako by tady existovalo nějaké včera, zítra nebo příště i v jiném než fyziologickém smyslu. Lidské instinkty vyplouvaly na povrch v tom, že Věčnost rozstříhaly na umělé dny složené ze čtyřiadvaceti fyziohodin, že ji rozdělily na noc a den, na dnes a zítra.
Tak jsem to dočetl a z těchto dvou úryvků se mi zdá, že čas ve Věčnosti nemá šipku, neplyne. Pochopil jsem to tak, že lidé ve Věčnosti stárnou jakousi setrvačností, protože pocházejí ze Skutečnosti, ve Věčnosti se nikdo nerodí. A Skutečnost je opravdu jen jedna, o paralélní skutečnosti se nejedná.
Myslím, že jednou se zjistí, že čas plyne stejně, nezávisle na místu a pohybu. Odchylky budou pro člověka zanedbatelné. Zdá se mi, že se čas zaměňuje s rychlostí světla, respektive se světelným otiskem přítomnosti, asi jako kdybyste si nechali natočit celý svůj život na film a pak se vraceli nazpět - nahlídnete, ale nemůžete zasáhnout, stále to sledujete jen svou vlastní biologickou přítomností bez toho, že by jste museli cestovat. I v případě teorie relativity, je časový posun pro bytost člověka zanedbatelný a nemůže toho nikdy dosáhnout jinak, než ve svých myšlenkách a nehmatatelných pokusech. S pozdravem jK.
Yardasane, jste si jistý, že reagujete na správný článek? To je podle mě o něčem úplně jiném.
Myslím, že reaguje správně. Nejlépe, nejbezpečněji a nejpohodlněji se cestuje kamkoliv: časem i prostorem ve své mysli. Realita nedokáže naši fantazii ničím ve skutečnosti předstihnout. V míře slasti rozhodně ne. V míře utrpení ovšem realita poráží naší fantazii na celé čáře. Tak to vidím já - pane Jurasi. P.S.
a myslím, že podobná myšlenka je také v knize „Osmý den stvoření“ ... jde o to, že se ku změně minulých událostí vracejí a setkávají lidé z různých alternativ budoucnosti...
Ale ještě poznámku k známému paradoxu dvojčat (jedno z nich odletí velikou rychlostí do vesmíru, aby zkoumalo cizí svět a když se vrátí, je z jeho dvojčete stařeček...)
Nu, a napadlo mě:
pohyb je relativní, vždy se pohybuje něco k něčemu, že. A řekněme, že v pokusu nebudou dvojčata, ale hnedle čtyřčata. Dvě z nich cestují nějakým ukrutně rychlým kosmickým letadlem, dvě z nich zůstávají na Zemi. A z každého páru v jeden okamžik jeden odletí ještě třeskutěji rychlejším strojem na návštěvu těch zbývajících dvou. Pak se vrátí, na svá původní místa. Jak se to bleskurychlé cestování projeví na jejich věku? Po návratu ke svým původním partnerům se to kosmické letadlo vrátí na Zemi...Kdo z těch čtyřčat bude nejstarší teď? ....Ono se mi ani úplně původní paradox dvojčat moc nezdá...jestli JE pohyb relativní, pak nejen že to cestováním posedlé dvojče se vzdaluje velikou rychlostí, ale dá se přece říct, že i domácí se od toho cestovatele vzdaluje, ne? kdo nebo co rozhoduje o tak nespravedlivém zestárnutí
Platí vůbec ta poučka, že rychlost je relativní? Vždy vůči něčemu?... Představme si ku příkladu nějaké kosmické letadlo daleko ve vesmíru.... nikde nic vůkol tma jak v tunelu, beztíže... cestujícím se podává káva... a pan pilot v zájmu pohodlí a navození tíhy pomocí síly odstředivé začne dělat se strojem krásný pravidelný looping...vylije se ta káva nebo ne? Vůči čemu se letadlo tím loopingem pohybuje? A pohybuje se vůbec, když vůkol ničehož nic není?
Tuhletu fysiku jsme se neučili, to neznám než z těch fantastických románů a povídek... tož jestli to někdo víte, poučte mě, prosím...
Tak to je něco jiného. Tady neexistují různé alternativy budoucnosti.
Dilatace času je také o něčem jiném. Dilatace času je jev vydedukovaný nad naším „normálním“ jedním časovým rozměrem. K druhému rozměru času nemá žádný vztah.
Souhlasím, ten jev s tím nemá nic společného.... chtěl jsem jen využíti ku vlastnímu poučení toho, že se zde baví poučení a moderně studovaní lidé o záhadách času... doufám prozatím, že mě někdo k tomu pohybu v čase něco řekne... tož nemyslel jsem to ve zlém, a nechci se nikoho dotknout...
Myslím, že právě zde si fantastická literatura vybrala jen co se jí hodilo. Vlastně skoro vždy se zápasí s vybraným úzkým motivem. Pokud Vaše letadlo zvládá umělou gravitaci a její rušení pak při letu nic necítíte, jakobyste seděl v kuchyni u stolu. Ono deformování času je pro člověka nerealizovatelné už z toho důvodu, že by jste musel několikrát překročit rychlost světla pro což ve vesmíru není dálnice. Bylo by to asi jako byste vyrazil z Prahy do Brna po dálnici a frčel si to třeba jenom 250 km za hodinu - jak byste asi dojel daleko? Ještě pár nepraktičností: Einstein prohlásil, že rychlost světla ve vakuu je stálá a mezní za všech okolností a proto se této stálé rychlosti musejí přizpůsobovat všechny ostatní jevy naší fyzikální skutečnosti, tedy i prostor a čas a ti se deformují podle toho, jak se vzájemně vůči sobě jednotlivá tělesa pohybují. Čím rychleji se těleso pohybuje, tím se při pohledu zvenčí více zkracuje ve směru svého pohybu. Při rychlosti světla by se muselo zkrátit na nulovou délku... dále se při rychlejším a rychlejším pohybu zvětšuje pro pozorovatele z venčí úměrně hmotnost zrychlovaného tělesa a při rychlosti světla by mělo nekonečnou hmotnost. Podobné je to s časem. To všechno je ještě komplikovanější tím, že každý pozorovatel od jinud i z každého pohybujícího se tělesa vždy považuje jen ten svůj pohled za pravdivý. Neexistuje absolutní výlučné místo, kde by byl správně změřen některý z uvedených fyzikálních jevů v absolutismu. Proto je vše relativiní tedy zdánlivé, skutečnost, jak si jí vysvětluje takový blb jako jsem já, je proto zdaleka jednodušší. Pro člověka je to nemožné protože žije ve svém světě a matka příroda mu nedovolí takové povznesení v realitě.... Příklad dle Thomase Golda z Cornellovy university: Kdyby nějaká starostlivá matka své dítko pravidelně obkládala velmi hmotnými předměty, stárnulo by v silnějším gravitačním poli pomaleji než ostatní děti. Ale jak by to prakticky vypadalo, když relativistické efekty pro člověk jsou zanedbatelné? Kdyby matka obkládala na noc děcko bloky o hmotnosti 10tun, pak by děcku ušetřila ročně čtyři desetitrilóntiny sekundy - a podobné je to i s cestováním v čase. Ale ještě půjdeme dále... Každý večer matka na dvanáct hodin musí nashromáždit hmotu, kolik je jí na planetě Saturnu. Musí obkládat děcko symetricky ze všech stran najednou aby nedošlo ke gravitačnímu zrychlení - děcko by uletělo. Navíc musí hmotu směsnat co nejblíže k děcku, takže tato by se zhroutila do sebe... A i kdyby se to všechno podařilo tak během spánku by stárlo dvakrát pomaleji. Když jeho vrstevníkům bude dvacet, jemu bude teprve patnáct a když půjdou do důchodu tak jemu bude teprve 45 let. Víte ono atomové hodiny při vyslání ze země sice zrychlují, ale při návratu zase zpomalují, takže si myslím, že pro člověka je to bezvýznamná záležitost. A to ještě nepadlo slovo o biologických hodinách. S pozdravem jK.
Uff... tak tohle mi už hlava nebere... vlastně mi jde kolem...či kam......jsem prostě rád, že téhle nové fysice už rozumět nemusím a teď vidím, že mi ty časové záhady zůstanou asi utajeny...
nicméně vám děkuji za marný pokus o vysvětlení... chyba je na mojí straně...
Čtyřčata:
A+B letí do vesmíru rychlostí v1, C+D zůstávají na zemi. V určitý okamžik odletí A navštívit D a C navštívit B rychlostí v2 (v2>v1).
Po návratu na zem bude nejmladší A - určitý čas se pohybovalo rychleji než B a ve vesmíru strávili stejný čas ( pokud návštěva A na zemi trvala jen okamžik)
Druhé nejmladší bude B, C sice letělo rychleji než B když ho letělo navštívit, ale předpokládejme, že let A+B trval dostatečně dlouhou dobu a návštěva C pouze okamžik.
No a C bude mladší než D, protože si zaletělo na návštěvu B, zatímco D bylo celou dobu na zemi.
Aspoň doufám, že to tak je.
Proč se vše musí posuzovat z hlediska D, tj ze země, je jednoduše a srozumitelně vysvětleno zde: http://fyzika.jreichl.com/index.php?sekce=browse&page=674
Káva:
Při loopingu se káva vylije, dochází ke zrychlení - velikost rychlosti se sice nemění, looping je pravidelný, ale mění se její směr (tzv normálové zrychlení) http://fyzika.jreichl.com/index.php?sekce=browse&page=15
Teorie je hezká, ale možnost udržet život při zrychlení a udržení rychlosti světla je „nekonečně“ nulová, stejně jako nutnost získání nekonečné hmotnosti vzhledem k rychlosti a tím pádem by nebylo vůbec jasné kdo by byl poté inercionální a káva by se nevylila. S pozdravem jK.
Proč rychlost světla?
Proč by se káva nevylila?
Odp: paradox
XYardasan, 11.12.2008 21:27
S pozdravem jK.
Vlastimle, myslím ,že by při lopasu to kafe přišlo posádku docela draho. Osa letu by musela být vychylována tahem motorů do kruhu, až do výchozího bodu, z tohoto by mohla pokračovat v původnm kurzu po přímce
Alt. II.
Zachycení gravitace jiného tělesa na nižší úrovni než je jeho geostacionární pozice, ,,pádem" po nižším zakřivení po spirále by se vytvořila malá gravitace, a následně tahem motorů se dostat zrychlením na úletovou dráhu a zpět na původní kurz a pokrčovat v letu po přímce
Alt. III.
Rotací kolem některých os, nejméně jedné, by se vytvořila síla mimo jejich těžiště, která by gravitaci nahradila. Těleso, -kosmické letadlo, by klidně mohlo pokračovat v nezměněném kurzu. Asi nejefektivnější pití kafe! Síla na uvedení tělesa do rotace by nevyžadovala změnu kurzu, působila by dlouhodobě až do okamžiku potřeby navození původního stavu.
Měl jsem na mysli, že když vesmírné letadlo (stav techniky v jeho době), tak určitě by v něm byla i umělá gravitace - tedy nic by jste necítili... maximálně se můžete koukat skrz „okénko“ . S pozdravem jK.
Zdravím letce!
No měl jsem na mysli nikoliv oběžnou dráhu, ale právě hluboký vesmír... nikdež ničeho vůkol... no v takovém případě by bylo jedno, jestli to moje hypotetické letadlo „krouží“, nebo dělá „loopingy“ ... asi jsem se nezeptal správně...otázka byla, ZDA SE VŮBEC při těch kruhových zatáčkách (nebo loopingování) POHYBUJE... protože pohyb je relativní... vždy vůči něčemu... a když nikde nic není, tož se nemá ten stroj vůči čemu pohybovat...no kdyby se nepohyboval, tož nevzniká odstředivá síla držící kávu v hrnečkách....
V tomto teoretickém případě máte pravdu, sic nejde o „odstředivku“, ale gravitaci. Takže v beztížném stavu by jste neměl kávu v hrnku, ale v bublinách kolem Vás. S pozdravem jK.
ZDA SE VŮBEC při těch kruhových zatáčkách (nebo loopingování) POHYBUJE... protože pohyb je relativní...
Neexistuje žádný absolutní pojem pohybu. Pohyb je vždy relativní, ale tohle neplatí pro pohyb s proměnnou rychostí nebo směrem stručně zrychlený pohyb. (váš loopingový případ)
Protože v uzavřeném prostoru nelze rozlišit gravitaci od účinku zrychleného pohybu (v tomto případě odstředivé síly), tak to, jestli se káva vylije nebo ne, bude záležet na poloze podlahy letadla k pomyslnému středu kružnice (dráhy loopingu).
Při kruhových zatáčkách (křídlo letadla směřuje ke středu kružnice) se káva vylije, při loopingu (hlava pilota, nebo strop letadla směřuje ke středu kružnice) se káva nevylije, pokud je poloměr loopingu dostatečně velký a káva nepříliš plná.
Jestli je to špatně, jistě mne někdo opraví, matematika a fyzika je pro mne španělská vesnice.
Už v roce 1968 bylo široké veřejnosti představeno rozumné řešení jak si vytvořit gravitaci ve vesmíru a nemuset rotovat celou raketou, ale jen její vnitřní částí. Mám na mysli film 2001 vesmírná odysea. Navržené řešení má sice nějaké mouchy, ale do vynálezu „inerciálních tlumičů“ ze Star treku nic lepšího asi vymyslet nepůjde. Takže rotovat s celou raketou aby se posádka napila kafe stejně nikdo nebude
Bingo! To je oč mi běží... Pohyb je změna místa pobytu. Místo pobytu je určeno souřadnicovým systémem (třeba X1;Y1;Z1)...přemístění do jiného místa souřadnicového systému se nazývá pohyb... pokud ovšem nikdež nic, tož jaký systém? vztažený k čemu? Není-li souřadnice, není pohyb...není-li pohyb, nemůže být změna směru pohybu...
Ale ještě prosím k té rychlosti... kdosi tu napsal, že rychlost světla je rychlostí konečnou a nic se rychlostí vyšší nemůže pohybovat...
nu četl jsem kdesi, že se zkoumá možnost vybavit umělé kosmické těleso jakousi „plachtou“ do které se bude opírat sluneční záření a ta věc bude tak roztlačována světlem Slunce jako plachetnice větrem... nu, z toho ovšem vyplývá, že sluneční paprsky musí míti jakousi hmotnost... jakkoliv nepatrnou...potom při jejich ohromné rychlosti se může projevit účinek -hybnost..= m x v
ovšem pak dva světelné paprsky letící proti sobě mají vzájemnou rychlost větší než rychlost světla... Má-li (dle fysikálních tabulek) rychlost světla být nižší ve skle než třeba ve vakuu, kdo, nebo co, ty hmotné kousky světla urychlí na těch tři sta milionů metrů za vteřinu, až bude tabulka skla prosvícena?? jestli je světlo nehmotné, jako třeba teplo, nebo radarové vlny, pak stěží může pohánět vesmírnou „plachetnici“... tož nevím... jak pravil mjr. Terazky : „Som akýsi zmätený“...
no, je zajímavé o tom uvažovat, ale naštěstí mě to neživí a tak když se nenajde dobré vysvětlení, nic se neděje...
Toto už jsou projevy kvantové mechaniky, takže selský rozum při pokusu o vysvětlení těchto jevů selže. Prostě platí v těchto malých kvantech energií a hmotností jiné zákony.
Doporučuji si přečíst např. popis na wikipedii, viz foton.
...Foton existuje pouze v pohybu, přičemž se vždy pohybuje rychlostí světla. Má proto nulovou klidovou hmotnost...
Foton ale nese energii a protože energie je pouze jiná forma hmoty (E=mc2), tak má i setrvačnost, tedy hmotnost a tedy i nese hybnost, kterou může při dopadu předat. Podrobnosti na wiki.
Pohyb je změna místa pobytu. Místo pobytu je určeno souřadnicovým systémem (třeba X1;Y1;Z1)...přemístění do jiného místa souřadnicového systému se nazývá pohyb...
Ano, ale pouze ve vztažné soustavě.
...pokud ovšem nikdež nic, tož jaký systém? vztažený k čemu? Není-li souřadnice, není pohyb...není-li pohyb, nemůže být změna směru pohybu...
Tak to ne, není- li souřadnice je pohyb, pohyb zrychlený. Letíte-li v letadle bez oken konstantní rychlostí jedním směrem (rovnoměrný přímočarý pohyb) nevíte, jestli se vůči vnějšímu pozorovateli pohybujete, či ne a nemáte žádnou možnost, jak to zjistit. To je předpokládám jasné.
Když ale pilot zvýší rychlost (zrychlený pohyb), zjistíte i bez vnějšího pozorovatele, že se pohybujete - budete vmáčknut zády do sedadla.
...není-li pohyb, nemůže být změna směru pohybu...
Ano a opačně - je-li změna směru pohybu, je pohyb. Ve vašem případě při kruhovém letu budete tlačen ke straně sedla, jako na řetízkovém kolotoči. A při loopingu budete vtlačen do sedadla směrem dolů a podle toho i bez vnějšího pozorovatele poznáte, že vykonáváte pohyb-zrychlený i když looping probíhá rovnoměrnou rychlostí, mění se směr pohybu(normálové zrychlení).
Paradoxy spojené s cestováním časem mají dvě možná řešení. Za prvé – můžou-li se v řece času tvořit víry, potom svou cestou ve stroji času minulost možná prostě jen naplníme. Znamená to, že cestování časem je možné, ale minulost nemůžeme změnit, pouze ji dovršíme. To, že jsme do stroje času vstoupili, se muselo stát. Tento názor zastává ruský kosmolog Igor Novikov, jenž říká: „Nemůžeme poslat cestovatele časem do zahrady rajské, aby vysvětlil Evě, že to jablko ze stromu nemá trhat.“ Za druhé – sama řeka času se může rozdělit na dvě řeky; to znamená, že se může otevřít paralelní vesmír. Pokud tedy zastřelíte své rodiče dřív, než se narodíte, zabili jste prostě osoby, které jsou sice geneticky totožné s vašimi rodiči, ale vašimi rodiči ve skutečnosti vůbec nejsou. Vaši vlastní rodiče vás skutečně porodili a umožnili existenci vašeho těla. Došlo k tomu, že jste přeskočili mezi naším a cizím vesmírem, takže všechny časové paradoxy jsou vyřešeny. http://www.scienceworld.cz/sw.nsf/ID/DB4B4D8CCE80CA88C1256FF3003E2E6A
Myslím, že jsou vyřešeny, ale jen pro tomu „věřící“. S pozdravem jK.
Víra hory přenáší a famtazie nám dává křídla do všech směrů a časoprostorů, které si jen dokážeme představit. P.S.
a fantazmagoria je inspiraciou pre tych co nemaju nic ine na praci len vymyslat dalsie dementne teorie o cestovani v case bez pouzitia logiky
Logicky vzato jsme sice v pěkné bryndě, ale pokud máme víru, že dokážeme najít nějaké východisko ze slepé uličky vývoje společnosti - máme také naději.
Slováci jásali nad Eurem a za pár dní už chystají spuštění přestárlé atomovky. Realita je probuzení z růžového snu o lehkosti bytí. P.S.
Čas není dosud vyřešen tak o to lépe můžeme se tém zabavit. Kdo by se bavil problémy již vyřešenými?
... jasně, ČAS není ani politický, ani aktuální a nepálí; ČAS je pouze a jedině pozitivní (: ---). Tiká jen kupředu, zpátky ni krok. ČAS nelze napadnout jako „ubrečený“, ČAS je záležitost zvyková a relativní.
1) Kdo má práci, nemá ČAS.
2) Kdo nemá práci, má ČAS.
3) ČAS jsou peníze. Z toho matematicky vyplývá, že ten, který nemá práci a má proto hodně ČASU, by měl mít také hodně peněz, což není pravda.
4) Takže nelze věřit starým příslovím, už neplatí.
5) Nelze věřit novým pověrám, tedy ani vícerozměrnému času, leda že by se za každý rozměr ČASU považovala jedna vteřinka (; -).
6) Rok má 365 dní, den má 24 hodin, hodina má 60 minut, minuta má 60 vteřin a ČAS vcelku ( ? ), ČAS je přece nekonečný (: --) a běží stále od lepšího k horšímu, a běží každému z nás. KAŽDÉMU, Každému, každému, ooo, ..... .
7) A nejvíce toho o ČASE asi věděl A. Einstein. Pěkně se jeho teorií (nebo to byla teorie jeho paní ?) bavte dál. Třeba to pomůže Řecku (( -- ;).
Jako další nosné téma navrhuji:
„PROSTOR“ (; -). Postupujte systémem „Od ČLOVĚKA přes náboženství a politiku k fyzice, a od fyziky k nekonečnu a k nebití, kde je náš “radostný" ( --;) CÍL. Až na věky ÁMEN.
Jde totiž o to, že k času si skutečně můžete přidat další rozměry a můžete s tím vcelku v pohodě počítat. Ze současnosti máte přímku, z minulosti a budoucnosti půl roviny. Otázkou je, co s tím!
Jakejkoliv model, kterej si tu vytváříme, by měl sloužit k popisu reálnýho světa. Jinými slovy, dokud nenarazím na jev, kterej nedokážu popsat současným modelem (tj. s jednorozměrným časem), nemá smysl zavádění vícerozměrnýho času. To, že si mohu zavést dvourozměrnej (nebo vícerozměrnej) čas a můžu si tam modelovat nějaký jevy neznamená, že to stejný může reálně existovat. Nevíme, zda v případě času nejsou taková fyzikální omezení, která ve svém důsledku způsobí, že takové rozšíření pozbude smyslu. Nevíme, možná to smysl má, možná ne, to by měla být věc dalšího zkoumání. Nenarazil jsem na místo, který by znemožňovalo užití dvou a vícerozměrnýho času, ale nenarazil jsem na jev, kterej by se choval do té míry divoce, aby mě nutil takové rozšíření použít.
Závěrem k tomu mohu říct pouze to, že ač jsem se tím trochu zabýval, nic o tom nevím.
Sorry - první chyba. Ze současnosti máte bod! Pak z minulosti a budoucnosti máte půlroviny z kterejch je odebranej tenhle bod.
Máte k článku co říct? Máte názor? Je jedno, že článek nevyšel dneska, téma je aktuální stále! Váš komentář se nám zobrazí, tak napište!
Přidat nový komentář
Pouze Vaše jméno (přezdívka) a vlastní příspěvek jsou povinné položky.
Prosím můžete-li, používejte diakritiku - píše se to stejně dobře a mnohem lépe se to čte. Příspěvky naprosto mimo téma nebo obsahující vulgární výrazy budou bez odpovědi smazány - poškozují tuto diskusi.
Formátování: [bold]tučně[/bold], [ital]kurzíva[/ital], [url=adresa]text odkazu[/url] (viz Formátování textu).
Děkujeme za Váš názor.
články přes e-mail | RSS komentářů tohoto článku | RSS článků od tohoto autora | jiné...
