Nové články
Nejčtenější
Témata článků
Odběr, stažení webu
Podpora
Poslední komentáře
Střípky z diskuse
- Mně to zase tak strašně směšné nepříjde, spíš je to kyselé...
- Proto se mi chce zvolat s Karlem Kosíkem: „Již dosti lamentování a...
- Pane Čechu, děkuji Vám za povzbudivá slova.
- Teď jsem to chtěl říct - jasně, z toho kouká zluté spiknutí :-)...
- Já vím prasatům nesaháme ani po kolínka. CHtěla jsem jen říct, že je...
Zajímavé odkazy
Novinky na Svíci.cz
- 30.11.2007: Nyní jsou nově přidané komentáře od poslední návštěvy zvýrazněny barevně
- 13.4.2007: Možnost úpravy i zatím neschváleného článku
- 22.6.2006: Zlepšeno vyhledávání
Komentáře k článku
Spálit, nebo do hlíny?
Hned po svatbě se největší rodinné účasti těší pohřeb. Poslední rozloučení může být záležitost pár stovek korun, i pár stovek tisíc. Jaký je tedy obvyklý průběh?
Když dáte tělo do krematoria, dostanete urnu s popelem a s tím si můžete dělat co chcete. Uložit do rodinného hrobu, vystavit v obývacím pokoji, kolumbáriu, nebo rozprášit popel na milovaném místě. Samotné ukládání urny na hřbitově (pokud se pro něj rozhodnete), bývá obvykle záležitostí páry nejbližších a trvá krátce, mnohdy i bez kněze. Rozloučení s mrtvým může být před kremací samozřejmě provedeno v kostele nebo obřadní síni.
Náklady na klasický pohřeb se vyšplhají mnohem výše, krom obřadu ještě platíte rakev (může stát až několik desítek tisíc), za práci atd. Vše obvykle proběhne v jeden den za velké účasti pozůstalých. Krom majetných je tato volba obvyklá pro některé skupiny lidí a národnosti (např. romové). Někteří lidé věří, že spálení působí utrpení duši zesnulého...
Zaplatit hodně peněz za pohřeb může člověk brát jako projev úcty a poslední službu blízké osobě. Možná si i napravit svědomí za zanedbání mrtvého v posledních letech jeho života (typicky „odložení“ do domova důchodců).
Spálení je zase moderní, ekonomické, odstraňuje „zbytečné komplikace“ se smrtí.
Já osobně bych nechtěl být pohřben, uložen, nechci aby za mnou někdo chodil a vzpomínal, prostě chci být rozprášen a zapomenut. Na rozloučení ať si rodina pronajme hospodu a zavzpomínají u sklenky alkoholu...
Jak chcete skončit Vy? 
Do hlíny, do nechutně drahé, ale decentní krypty, která bude odrážet můj úspěšný život.
Měl jsem vzdálenějšího příbuzného, Evžena...Byl nemocen a věděl, že umře.. Napsal si sám sobě pohřební řeč, zařídil si pohřeb a požádal v závěti příbuzné, aby se sešli a na jeho památku se POVESELILI!
A protože to veselí odpovídalo Evženově nátuře a protože to rodina věděla, a protože to bylo poslední přání, tož to udělali... Tak veselý pohřeb jste neviděli.... Jestli to Evžen viděl z nebe, tak se chechtal tak, jak se mu to líbilo za života...
Jednou jsem se dostal do krematoria -tedy do té strojovny- a viděl jsem, jak se to dělá... je to rychlé, čisté, hygienické a důstojné...zdá se mi to lepší, než někde hnít, nadouvat se a třeskutě páchnout v zakopané bedně...no ale každému co kdo rád...
Tak z hlediska pohřbu je to muj osobní hrdina, nasmát se, spálit a sbohem...
Berete mi to přímo z hlavy - chci být spálen, rozprášen (nebo spláchnut do záchoda:) a zapomenut. Žádné návštěvy
Snad nás pozůstalí poslechnou .)
Klidně pohodit. Iv.
Mrtvole je to jedno. Jedná se jen o pozdní lítost pozůstalých, kteří se většinou po pohřbu poperou o konzumní zbytky. S pozdravem jK.
Také pravda...
Spálit, pak hurá do urnového hrobu. V ultrakatolickém kraji, odkud pocházím, pochopitelně drtivá většina zemřelých končí v zemi v celistvém stavu, ale já holt patřím k přátelům žehu. Návštěvy, vzpomínky...proč ne, jsme přece lidé. K tomu ovšem postačí urnový hrob o jednom metru čtverečním, netřeba čtyřposchoďová hrobka s čestnou stráží. Mrtvole to pochopitelně jedno je, na druhou stranu se přece jen považuji za něco víc, než uhynulé zvíře, které se odveze do kafilérie. Tož tak.
Zdá se mi, že nejvíce problému vzniká právě proto, že se člověk považuje za něco víc... 
S pozdravem jK.
To se vůbec nepovažuji, ale příbuzní by přeci jenom viděli mé ostatky raději v urně než v plechovce žrádla pro psy...
Když se necháte spálit, představte si kolik červů umře hladem
Po mé smrti je mi už vše jedno, dokonce i co se stane s mým tělem! Klidně mě nechte hnít v hrobě... cokoliv předpokládám, že ať už budu kdekoliv bude mi to jedno..
Vykopat si hrob a sám se zaházet !!
Pro odstranění mrtvoly je nejjednodušší spálení. Ale měl jsem na myslí, že o mrtvolách by měli rozhodovat živí a ne mrtví před tím než zemřou. Takže o tom nemusíte dumat, co s vámi bude.
A tchýni nechat zahrát:„Mám rád vůni tvý kůže, hřej, když můžeš mě hřát...“ :-D aneb co shoří, neshnije...
Souhlasím s autorem článku. Nechci pohřeb- ani nic takového. Přijde mi to barbarsko rituální. Chci vymizet. Když zemřela moje matka, tak jsme jí to přáli, protože už nemohla dýchat. Ale pak z nás pohřební rituál udělal depresivní ruiny.
Máte k článku co říct? Máte názor? Je jedno, že článek nevyšel dneska, téma je aktuální stále! Váš komentář se nám zobrazí, tak napište!
Přidat nový komentář
Pouze Vaše jméno (přezdívka) a vlastní příspěvek jsou povinné položky.
Prosím můžete-li, používejte diakritiku - píše se to stejně dobře a mnohem lépe se to čte. Příspěvky naprosto mimo téma nebo obsahující vulgární výrazy budou bez odpovědi smazány - poškozují tuto diskusi.
Formátování: [bold]tučně[/bold], [ital]kurzíva[/ital], [url=adresa]text odkazu[/url] (viz Formátování textu).
Děkujeme za Váš názor.
články přes e-mail | RSS komentářů tohoto článku | RSS článků od tohoto autora | jiné...
