Pro všechny přemýšlivé lidi

Komentáře k článku

13.3.2008 20:01

Normy, pravidla a kde jsem já?

Jsem dospělá žena, za pár let mi bude padesát. 1.1.2005 mě opustil manžel alkoholik. Pil často a rád. Pil prý proto, že k tomu měl důvod. Opustil mě, protože jsem si to prý zasloužila. Tak jsem začala žít. Děti odrostly, našly si svoji cestu a já najednou měla moře času, prázdné ruce a bolavé srdce.

Začala jsem hrát badminton, vyjela do hor na kole, kde jsem skoro zahynula hrdinskou smrtí, ale dojela zpátky domů ... silnější a trošku i šťastnější. A na manžela alkoholika pomalu zapomínám. Mám dvě zaměstnání, jsem divoká a pořád hledám smysl života. Mám psa, čtyři kočky, polorozpadlý dům a fůru dluhů. Vymýšlím si, že bych třeba rozjela farmu s ovcema a kozama. Dělala si svůj sýr, kozí mléko rozdávala alergikům a když něco prodám, koupím si hrnčířský kruh a budu si dělat sama hrnečky, džbánečky a malovat obrázky ... a napíšu třeba knihu o tom, jak jsem trpěla a jak jsem si ublížila ... zatím jsem napsala jednu povídku a rozepsala šedesát stránek mé „knihy“, které nemají hlavu ani patu...chodím do práce, na brigádu, večer zalehnu vysílená a ráno vstávám, jakobych ani nikdy nespala.

Chtěla bych žít jinak, ale pořád nevím jak...můj nový přítel říká, že nejsem pokorná, že nemůžu snít , že bych měla žít spořádaně, přiměřeně svému věku...a tak se ptám: „co je správné? Kde je hranice? Proč někdo vypadá, že je spořádaný a má všechno tak krásně srovnané a já mám pocit, že jsem blázen a nevím, co chci od života?“ Něco hledám a nevím, co to je. Chtěla bych změnit něco ve svém životě, ale nevím co. Jakobych se někde ztratila a nemohla najít cestu zpátky. Tři roky se potácím mezi lidmi a všichni jsou mi cizí... někdy mám pocit, že jsem jenom nějak naprogramovaná. Vstát, jít do práce, přijít, uklidit, vyprat, uvařit, spát...vstát, jít do práce....... Nebrec

Znám jeden podobný případ takže vím...
Saw, 14.3.2008 15:59

Znám jeden podobný případ takže vím, jaký rozklad osobnosti se dostavuje pod velením manžela, který si nezaslouží žít. Potrvá dlouho než se z toho úplně vzpamatujete, ale vzpamatujete. Hodně štěstí přeju...

Odp: Znám jeden podobný případ takže vím...
Paštika, 17.3.2010 20:12

Sedí Arab za mešitou šuká krajtu tygrovitou,
z houští na něj kouká pštros drhne koule o kokos

Je to ve Vás už od narození, nemohou...
Yardasan, 14.3.2008 16:21

Je to ve Vás už od narození, nemohou být všichni stejní. Najděte si vhodnějšího partnera... a bude vám blaženě, já jsem taky takový, ale už jsem zadán. S pozdravem jK.

Vydržet
Hydraulik, 14.3.2008 18:03

Váš příběh se podobá tisícům jiných a dalších.Je hezké,že se tímto problémem svěřuje žena.Krizi středního a pozdního věku ventilují většinou muži.Mám ji za sebou.Prostě vydržte,poslouchejte svoje „pudy” a uvidíte co se vyvine.Nikdy ale neustupujte tzv.morálce společnosti.Dle toho co píšete jste dost rozumná a soběstačná a vytrvalá.Dovolím si malou radu.
Nejdříve se musíte mít ráda. A hodně.Ze všeho nejvíc.A pak teprve Vám správné řešení přijde samo.Láska sama k sobě neznamená vypjatý egoismus atd. apod.Láska k sama k sobě,pro Vás,přinese nadhled a posílení Vaší osobnosti a hlavně odstup od bývalých problémů a potíží.Přeji Vám úspěch v dalším životě Hy

Jsem také dospělá žena, také mi za pár...
K.Rena, 15.3.2008 2:11

Jsem také dospělá žena, také mi za pár let bude padesát. Manžel mě opustil v roce 2006.Nebyl alkoholik,byl holkař.Byl holkař proto,že mu věrnost byla cizí.Opustil mě,protože mi nerozuměl.Tak jsem začala žít.Až potud je náš příběh téměř stejný.Zůstala jsem s nedostudovanými syny sama,v nájemním bytě,bez práce,v posledním ročníku mého dálkového studia.
Jeho odchod jsem zpočátku nesla velice tragicky.Chtěla jsem zemřít.Cítila jsem se ztracená.Jenomže najednou jsem si uvědomila,že život pro mě nemůže skončit v takovéto etapě.V první řadě jsem si našla brigádu,zdroj peněz je nutný,syn mi také pomohl svou brigádou.Druhý syn, aby těch ran nebylo málo, se odstěhoval za otcem.I tohle jsem přežila,zjistila jsem že to udělal z toho důvodu,aby mi nepřidělával starosti o jeho finanční výdaje.Začala jsem chodit mezi mladé.Tak mladé, jako jsou mí synové.Dostat do duše trochu mládí,které mi uteklo v letech starostí o rodinu.Vrátila jsem se tam,kde jsem byla než jsem se vdala.Začala jsem chodit do společnosti,opět jsem začala poslouchat oblíbenou hudbu,dělala jsem jen to,co jsem chtěla,ne to,co musím.Během těch chvil jsem postupně na manžela zapomínala.Pomáhalo mi v tom i dokončení mého studia.Odmaturovala jsem,sháním práci,což vzhledem k mému věku i absolvenství je poměrně složité,ale nevzdávám se.Stále brigádničím,syn je už zaměstnaný,chystá se založit rodinu.Žijeme i s jeho přítelkyní v jedné domácnosti,občas si lezeme na nervy,ale protože náš rozpočet je napnutý,myslím,že nás to drží nějak víc pohromadě.Mám dva kočičí mazlíčky pro chvíle splínu.Nehledám si známost,nechci být omezovaná nikým,kdo by si mě chtěl přivlastňovat.Chci se rozmazlovat svými koníčky,vcelku nezvyklými na ženu mého věku.Manžel mi říkával že jsem divoká-nechala jsem se tetovat,mám pearcing,chodím na diskotéky,do čajovny,miluju vodní dýmku,vojenskou leteckou techniku,výpočetní techniku,hard rock,metal,naučné knihy,od svých 8 let čtu Shakespeara,chatuji s mladými lidmi,chystám se napsat svůj životopis (mám už připravených pár stránek),chci emigrovat někam,pokud se to nepodaří tak alespoň cestovat,chystám se opět začít chodit do posilovny kde jsem nebyla od mého opuštění,toužím si pořídit svůj malý byt,malé auto.Chtěla bych změnit hodně věcí s kterými asi nic moc neudělám.Nechci mít vzhled stárnoucí a osamělé ženy,dvě brady,povislá prsa,šedivé vlasy,tukové polštářky na těle,pytle pod očima,jaterní skvrny.Nechci být spořádaná,jako ostatní mého věku.Vím,že bych to ani nebyla já.Zradila bych svou duši.Cítím se na 25 let.Cítím,že mám ještě sílu žít,chci pracovat,milovat.Také si chci zachovat několik věcí.Své vrásky,zkušenosti,minulost,schopnost zase se zvednout a jít dál,smát se sama sobě,doufat že bude líp,nevzdávat se,probojovat se do vytyčeného cíle.
Procházela jsem několika etapami svého opuštění.První byla zoufalost,neschopnost cokoliv dělat,kamkoliv jít.Druhá byla bujnější-večírky,alkohol,hlavně zapomenout.Třetí procházím právě teď.Odřízla jsem se od světa,nikam nechodím,třídím si myšlenky,sestavuji si nový žebříček svých hodnot.Jsem pokorná k životu.Začínám se lidem na ulici opět dívat do očí.Už se tolik nebojím.Nebojím se být sama.Toužím po tom.Vím,že můžu spolehnout sama na sebe.Nemusím mít za sebou nikoho,kdo by mě táhl dolů.Začínám si uvědomovat, že jsem šťastná.Jsem šťastná že jsem svobodná.Volná.Volná........Jednou přijde čas,kdy začnu hledat někoho, kdo mi nabídne svou náruč,abych se mohla vyplakat,nebo radovat.A chci na to být připravená,očištěná od minulosti.....Těším se.
Držím ti palce,ať najdeš tu správnou cestu.Správná je ta,kde se cítíš svobodná a volná.Mám na mysli stav duše.Kašli na normy a pravidla.Řiď se citem.Je před tebou ještě pořádný kus,ale pokud sama chceš,zvládneš to.Jen to nech plynout pozvolna,nic neuspěchávej.Vše chce svůj čas.Tímto heslem se také řídím.A vida...ono to nějak funguje.

Odp: Jsem také dospělá žena, také mi za pár...
nebrec, 15.3.2008 2:59

děkuju, chce se mi lítat

Odp: Jsem také dospělá žena, také mi za pár...
Eliška, 21.3.2008 14:11

Prožila jsem si podobné věci poněkud dříve, ve čtyřiceti letech. Odstěhovala jsem se se třemi dospívajícimi dcerami na samotu, do domečku se zahrádkou a při práci v zemědělském družstvu jsem zahradničila, chovala slepičky a králíky, prasátko, zavařovala a nějak se mi můj bývalý muž vytratil ze života. Navíc se mi nejstarší dcera postarala o vnoučátko, se kterým zůstala u mně, sama, bez manžela, takže na nějaké smutky moc času nebylo. Dcery vyrostly, vdaly se, já se také znovu vdala, odstěhovala se do Prahy, začala pracovat v úplně jiném oboru, než dříve, ale zůstalo mi jediné poučení - muži nejsou až tak důležití, důležité jsou děti. Baví mne zahrada, stále sice pracuji, i když přes důchod, ale mám tisíc plánů, co budu dělat, až zůstanu doma - nestačím všechno do konce života a k tomu všemu ještě vnoučata, nádherný život. Vrásky mne nezajímají, postava natolik, abych byla zdravá, začala jsem se zajímat o alternativní duchovní literaturu, baví mne svět. Jak říkám, důležité jsou děti, ty kdybych neměla, cítila bych se sama. Mám životní touhu - velkou zahradu, kterou bych chtěla založit podle zásad permakultury, asi se mi ten sen už nesplní, ale snažím se takový malý ráj vybudovat na našem pozemku, i když nepatří k největším. Na cestě životem člověk ledakoho potká, ale to neznamená, že to musí být nastálo. Můj bývalý manžel mi dal to nejkrásnější - naše děti, můj nynější manžel mi zase pomohl v nejtěžších chvílích. Možná, že budu zase sama, ale opuštěná -nikdy.

Odp2: Jsem také dospělá žena, také mi za pár...
Yardasan, 21.3.2008 17:21

Nechtěl bych se zařadit do fronty Vašich mužů, jste bezcitná... S pozdravem jK.

Odp2: Jsem také dospělá žena, také mi za pár...
Pavel od vody, 21.3.2008 17:43

Tedy Eliško, v jediném příspěvku si docela pěkně protiřečíš.
Nejdřív se dozvím, že „muži nejsou až tak důležití“ abych byl na konci poučen, že „můj nynější manžel mi zase pomohl v nejtěžších chvílích“. Jak to tedy je? Jako muž se teďka cítím zle.
V každém případě muž aj žena patří k sobě jako zemské póly, jako oheň a voda, světlo a tma.
Jestliže žiju sám a přesvědčuju se, že toho druhého nepotřebuju, pak sám sobě lžu a volám o pomoc. Nejsme uzpůsobeni na to, abychom žili sami, beze vztahů k komukoliv blízkému. Byť by to byl třeba pes.
Ale i ten nejbáječnější pejsek nenahradí partnera, o kterého se lze opřít.

Odp3: Jsem také dospělá žena, také mi za pár...
Eliška, 26.3.2008 15:12

Bohužel, Pavle, nikdy jsem neměla partnera, o kterého bych se mohla opřít, celý život se mí dva muži opírali o mně. Ten první nechal většinu starostí s financemi a dětmi na mně. Po rozvodu platil pět stovek měsíčně a byl šťastný, jak vyřešil levně otcovství, na které je stále jak náleží pyšný. Děti už na něj tak pyšné nejsou a moje zásluha to skutečně není, jsou dospělé a mají vlastní úsudek. Většinu života jsem se musela postarat o rodinu a vždycky jsem na to byla sama. I můj nynější muž si myslí, že bych mohla sama zvládnout domácí práce, práce kolem domu a topení, pracovat na zahradě, chodit do práce, platit dluhy a půjčky... Jako ženská jsem se vedle svých mužů cítila málokdy. Spíše jako matka, starší sestra... Můj nynější muž mi pomohl, když jsem finančně nemohla dál, zaplatil mi rekvalifikaci, dodnes mu to vracím. Dávno nevěřím, že existují muži, kteří se chovají jako muži. A toho pejska mám a mám dva kocoury a mám děti a mám vnoučata, nejsem sama, nežiji sama. I muže mám, ale mám pocit, že mám jen velké děcko. Není pro mně oporou, je to naopak. Je na tom zdravotně velmi špatně, ale nic proti tomu nedělá, naopak, čím je to horší, tím více porušuje dietní režim, tím míň a míň se pohybuje, tolikrát už jsem v noci volala pohotovost, bála se o něj, už mockrát byl na tom velmi špatně a nevím, jestli si dokážete představit, jaké stresy z toho prožívám. A když nejhorší pomine, je vše při starém. Nejsem bezcitná, jak někdo nade mnou tvrdí, jsem už unavená, táhne mi padesát devět a vím, že už nikdy muže doma nechci. Mohu se opřít o své dcery, ne o muže. Už mne nebaví se starat o další děcko. Vím, že nejsou všichni muži stejní, bohužel, nemám už žádnou potřebu partnera.

Odp4: Jsem také dospělá žena, také mi za pár...
Yardasan, 26.3.2008 17:07

Že jste si nedokázala najít vhodného partnera, za to nikdo jiný než Vy opravdu nemůže; a už vůbec ne ti muži. S pozdravem jK.

Odp5: Jsem také dospělá žena, také mi za pár...
Eliška, 27.3.2008 12:43

Nedokážu pochopit Yardasane, proč Vám tolik vadí, když žena nemá potřebu žít s mužem? Nebo naopak? Je to každého rozhodnutí, jak chce se svým životem naložit. Pokud Vy máte patent na hledání vhodných partnerů, budiž Vám to přáno, ale mám pocit, že spousta lidí se spálí v životě několikrát, než dojde k tomu, k čemu jsem došla já. Přece neodsuzuji muže jako takové, ale nemám důvod neustále zkoušet, kdy to bude to pravé ořechové. Nevím, jak mne můžete posuzovat a odsuzovat, když jste můj život nežil. Jak říká pan Walsh: neposuzujte a neodsuzujte, neboť nevíte, proč a za jakým účelem k něčemu došlo. A pamatujte si, že to, co odsuzujete, bude odsuzovat vás a tím, co posuzujete, se jednou stanete.
A stejně tak hovoří o vztazích: Lidé často dělají to, co považují za nejlepší pro milovanou osobu. Ta však často reaguje tak, že toho druhého zneužívá. Nakonec se člověk, který se snaží dělat dobro pro druhého - odpouští, je soucitný, přehlíží špatné chování, stane nedůvěřivým a nepřátelským.
Chovat se ke druhým láskyplně znamená nedovolovat jim všechno. Život od vás vyžaduje, abyste dokázali čím jste, že vyjádřite nějaký aspekt toho, čím nejste. To neznamená, že musíte ubližovat druhým jen proto, že někdo ubližuje vám. Znamená to, že dovolovat druhým, aby vám ubližovali, nemusí být tím nejláskyplnějším chováním.
A protože je to přesně o mých vztazích, mrzí mne, že tohle mi v životě nikdy nedošlo.

Odp6: Jsem také dospělý muž
Yardasan, 27.3.2008 17:41

Nedokážu pochopit Eliško, proč si myslíte, že mi něco na Vás vadí. Dle Vašich názorů bych Vás nechtěl za partnerku, tečka. Žijte svůj život podle sebe a ne podle druhých. Jenom nesvalujte vinu na ostatní, za svůj život nesete odpovědnost jen Vy, a nikdo jiný... toť vše. Je to někdy těžké přijmout, někdo to ne nepochopí nikdy... nic víc... v tom nehledejte. Opravdu mi nevadí kdo s kým jak žije. S pozdravem jK.

Odp7: Jsem také dospělý muž
Eliška, 2.4.2008 12:07

Pane Yardasane, asi špatně čtete, já nesvaluji vinu na nikoho, mluvím o sobě, co se mi v životě nepovedlo a z jakého důvodu, a vůbec, nemám důvod si na svůj život stěžovat, jak jsem psala ve svém prvním příspěvku, jsem šťastná a spokojená a vím jistě, že k tomu nepotřebuji muže, toť vše. Že si za svůj život nesu zodpovědnost sama, vím velice dobře, také jsem se po rozvodu, kdy jsem musela víceméně sama živit tři dospívající dcery, dokázala zvednou a naprosto změnit způsob života, takže jsem jedinkrát nemusela žádat stát o jakýkoliv příspěvek. jen holt mně to nevyšlo s těmi partnery, to je vše. Vy máte recept na vynikající partnerské vztahy? Já ne. Jsem vděčná svému bývalému partnerovi, že se mnou zplodil děti, které mi přinášejí jen radost, svému současnému partnerovi za pomoc, kdy jsem se díky němu mohla odrazit ode dna, toť vše. Za obojí jsem dostatečně zaplatila a v současné době dále platím, manžela jsem zase odvážela narychlo do nemocnice, leží na JIPce, pro vás jsou to jenom slova, pro mne velké trápení. Takové fráze, kterými mne tady obšťastňujete jsou jen řeči, ten, kdo nechápe jste jen vy.

Odp3: Jsem také dospělá žena, také mi za pár...
Janacz, 7.11.2008 15:32

Ovšem kocour je lepší oporas aspoň duševní.

Odp3: Jsem také dospělá žena, také mi za pár...
janacz, 7.3.2009 10:37

Nemůžete mluvit za všechny, někdo si raději poradí sám. Nepotřebujeme často „toho druhého“ ale lidi jako takové.

soulad duší
hrabě, 16.3.2008 13:39

spočívá v hledání a nalézání bytosti, která vlastné navazuje na duchovní vývoj,který byl pozastaven umrtím v minulém životě.Kdo si plete sexus, prachy a touhu po moci s tímto vývojem, dostává životní lekce, které ho dokopají k poctivosti k sobě i jiným.Kdo již poznal svuj omyl, je nasnadě, že je na dobré cestě.V této emotivné nabité době je lámání chleba na denním pořádku.Takový pan Neff dostal též lekci, která ho muže změnit k lepšímu.

Odp: soulad duší
Jana, 16.3.2008 14:40

Nesnáším, když někdo tak nadutě mluví o cizím neštěstí. A už vůbec nesnáším filozofii, která tvrdí, že za své neštěstí si můžeme sami.

Odp2: soulad duší
Yardasan, 21.3.2008 17:23

Je vždycky jednodušší svalit vinu na někoho jiného, to je také filosofie. S pozdravem jK.

Odp3: soulad duší
Jana, 21.3.2008 18:12

Ale tak jsem to nemyslela. Nejde o to, hledat viníka. On se často těžko hledá viník nějakého neštěstí nebo těžké choroby. Kde hledat viníka toho, že se narodí postižené dítě? Nebo že někdo dostane rakovinu? A přece existují takoví, kteří věří, že za podobné rány osudu si lidé mohou sami.

Odp4: soulad duší
Yardasan, 24.3.2008 22:24

Možná nedokážeme přijmout to, co se stalo; a proto hledáme vinu někde jinde. A přitom je to právě v nás samotných. Žádný, ani „sebespravedlivější trest“ na pomyslném strůjci neštěstí nikomu nepomůže. S pozdravem jK.

Odp2: soulad duší
Pavel od vody, 25.3.2008 13:06

Ahoj Jano, našel jsem fotku toho křížku. Kam ti ji mám poslat?

Odp3: soulad duší
Jana, 26.3.2008 21:41

Pavle, stydím se, že jsem fotku křížku neposlala. Klekl nám počítač, skoro měsíc nefungoval. Nedávno jsme se rozhoupali a koupili nový, fotky už v něm mám přetažené. Ale mail sem nedám, napiš radši svůj. Snažila jsem se hledat to místo v diskuzi, kde jsi svůj mail napsal, ale nemohla jsem to najít, asi je to smazané.

Odp4: soulad duší
Pavel od vody, 27.3.2008 19:21

E-mail jsem sem nepsal, je firemní a to je risk. Ale mobil můžu: 604 83 86 83. Napiš SMS. Když napíšeš poštovní adresu, pošlu ti to poštou.
Anebo Ivan, ten má na mne kontakty, ale už se dlouho neozval.

Odp5: soulad duší
Jana, 28.3.2008 17:28

Ivan můj email má. SMS napsat můžu, ale až si koupím kredit, právě jsem ho dokonale vypotřebovala.
Jinak, Ivan tu opravdu dlouho nebyl, ale teď nevím jeho adresu, ty staré emalily mám uložené ve starém počítači a neumím to odtud dostat. Tak doufám, že se s ním nic zlého neděje.

Odp6: soulad duší
Pavel od vody, 1.4.2008 14:25

Tak napiš sem: jana@krejcovstvi.biz
To je neutrální adresa a málo užívaná.
S Ivanem jsem domluven na léto, že se setkáme v Krkonoších. Snad to vyjde, snad je vše v pořádku.

Odp: soulad duší
Shipper, 27.3.2008 7:00

Co kdybyste místo zveřejňování odporně hyenistických příspěvků, raději zapracoval na tom SVÉM duchovním vývoji.

Odp: soulad duší
Framont, 5.4.2008 20:56

Po vyhodnocení mých životních zkušeností mohu jen krátce konstatovat: Máš svatou pravdu!

Tak za prvé bych vyměnila přítele,který...
Maja, 16.3.2008 15:17

Tak za prvé bych vyměnila přítele,který mi „zakazuje“ snít! Ve snech je každý tím,čím chce být.A ať už jsou sny jakkoli absurdní,jsou jen naše a hrajeme v nich hlavní roli.Sní každý a je to náš vnitřní svět,kterým nikoho neobtěžujeme.Za druhé co je norma a co ne ? Normu si určuji sama,každý má své hranice za které nejde.Někdo je má blíž a někdo dál.Netřeba se svazovat normami jiných,jelikož každý je originál a každému vyhovuje něco jiného.Za třetí pokud bych tápala jako ona pisatelka a chtěla bych změnit život,tak ne ničím jiným než svým postojem k životu! Nevidět jen : . ..Vstát, jít do práce, přijít, uklidit, vyprat, uvařit, spát...vstát, jít do práce,ale vidět :Vstát je nový den a slunce svítí,mám práci,jsem zdravá a můžu všechno na světě co jen chci.Jsem svobodný člověk a nikdo mne nenutí k tomu jak žiji.Není to totiž o tom že bych chtěla změnit ale chci změnit.Protože když řeknu chtěla bych,jsou to slova do prázdna.

Maja

Co mě oslovilo: Hydraulik, K.Rena...
Laďa, 16.3.2008 17:08

Co mě oslovilo: Hydraulik, K.Rena, Jana, Maja.

Pro autorku: je těžké najít někoho, když nemůžete najít ani sebe samu, protože tam vše začíná. Budu opakovat, co už tady bylo řečeno, ale přesto: řiďte se svým srdcem, intuicí, prostě tím, co vás žene dopředu. Na normy nehleďte, ty si časem vytvoříte sama. Ale chce to tu lásku k sobě - akceptovat se, umět si odpustit. Přijmout se v této životní fázi hledání. Je to jen hledání, nic víc, časem se to stabilizuje a získáte pevnou půdu pod nohama. Ale teď se věnujte naplno hledání, dokud nebudete cítit, že je čas zhodnotit.
Když už se v této fázi do něčeho pustíte, je třeba to dělat úplně, totálně, protože jinak začnete spoustu věcí, ale nedoděláte je, to tříští síly a vede k rozkladu. Taková životní situace, ve které se nyní nacházíte, je svým způsobem požehnáním - mohla jste žít do konce svého života ve vyjetých kolejích stereotypu. Ale život měl jiné úmysly... je třeba se změnit, riskovat. Takovou šanci nedostává každý. Tak nehleďte na to, co říká přítel, vy sama jste dostatečně kompetentní rozhodovat o sobě.

Odp: Co mě oslovilo: Hydraulik, K.Rena...
Maja, 16.3.2008 21:37

Souhlasím,hezky jsi to napsal.;-)

nevím,nevím
lejlo, 17.3.2008 12:49

osud s námi někdy pěkně zacvičí,je těžké si vybrat správnou cestu,někdy se ta cesta hledá celý život a hlavně už se člověk nemůže vrátit...tvůj přítel ti asi poradit dobře a jestli ho máš ráda a stojí za to,tak mu určitě porozumíš....držím vám palce

každý svého osudu strůjcem!
skeptik, 21.3.2008 18:14

:-)Měl jsem velmi šťastné manželství,které jsem docenil až po smrti manželky.Situace v této době? Hospodářská funkce náročná na čas.Syn v I.ročníku VŠ,neuměl jsem vyprat,neuměl jsem vařit,prostě neuměl jsem nic mimo „svou práci“.Toto vše jsem se musem učit takříkajíc „při pochodu“.Syn přijel z VŠ,a na odjezd musel mít vše připraveno,prostě makal jsem jako barab,ale zvládl to!Pozdějí jsem po takovém náhodném pokecu se seznámil blíže s bývalou kolegyní z práce.Ta byla cestovatel s velkým C,prostě co našetřila to projezdila - svobodná holka(sice již straší,ale o to bylo horší)!Je fakt,že jsem jí naučil vařit,(prádlo a žehlení uměla)...no co bych dále vypravoval.Jsme spolu již přes dvacet let,syn má svou rodinu.No a MY? Žijeme,máme společné zájmy,klasickou hudbu,cykloturistiku,pěší turistiku,Manželka každý rok vyráží „do světa s bandou stejně postižených “bab!No a já ,já zase třeba na milovanou Jižní Moravu,kamarádům na dobrého červeného a další jiná alotria.Proč toto vše píší?Proto,že když je člověk tolerantní,má k druhému vztah a c h c e s ním žít,nikdy nesmí myslet jen na sebe,ale na to že je s ním blízká osoba které je nutno tolerovat její zájmy.Promiňte mě,ale nechápu,ty duševní „výlevy“ některých dam ,např.jak zoufale mládnou,chtějí něco vracet(co již odeznělo),mají značný zmatek ve svých hlavách a sami si nedovedou dát ani základní úlohu - „co jsem“ ve společnost(lidi) a co bych měla být!To,pokud si nezanalyzují,budou nešťastné do konce života a jejich marná honba za nějakými chymérami je zcela ubije!Teď to řeknu velmi tvrdě - každý svého osudu strůjcem!Nic více a nic méně!Přesto jím přejí dobré „duševní“uzdravení!

Odp: každý svého osudu strůjcem!
Yardasan, 22.3.2008 12:34

Myslím, že většina se jich nemá šanci uzdravit - a je to také dobře, vždyť by to bylo hrozné, kdyby byly všichni stejně „chytří“. S pozdravem jK.

Odp: každý svého osudu strůjcem!
Petula, 15.8.2008 20:00

Skeptikovi:Máte pravdu v tom,že ve vztahu je důležitá vzájemná tolerance.Mě je již také přes padesát a ke svému poslednímu příteli jsem byla tolerantní až moc.Bohužel jsem se po třech letech našeho vztahu dozvěděla,že jsem pro něho nebyla jedinou a že mě podváděl kde mohl.Ale nezlobím se na něho.Zažila jsem s ním krásné chvíle za které mu budu do smrti vděčná a na které budu vzpomínat.Teď se věnuji vnoučatům a pomáhám s nimi svému synovi,který zůstal sám.A nestěžuji si.Každý mi říká,že to není žádný život a že bych si měla ještě něco užít.Já toho ale s vnoučaty užívám tolik,že by mi někdo mohl i závidět.Jinak celý život jsem děti vychovávala sama po odchodu jejich otce a naučila jsem se také spoléhat sama na sebe.A než se doma hádat s mužským,kterému by byla tolerance cizí,to je lepší věnovat se vnoučatům.

Prázdné řeči
Shipper, 26.3.2008 16:47

...poslouchejte svoje „pudy”
...neustupujte tzv.morálce společnosti
Kašli na normy a pravidla
...za prvé bych vyměnila přítele,který mi „zakazuje“ snít!
Normu si určuji sama
Jsem svobodný člověk
...je třeba se změnit, riskovat

A až zaklepe exekutor, zjistíte, že něco je jinak.

Odp: Prázdné řeči
Yardasan, 26.3.2008 17:09

Takhle bychom se daleko nedostali; snad jen do kostela a do raboty. S pozdravem jK.

Odp2: Prázdné řeči
Shipper, 27.3.2008 6:57

No já myslím, že dostali, když se postavíte na skálu a rozhodnete se, že budete jen tak lítat, asi moc nepochodíte.
Ty výroky, co jsem vypsal, mají společného jmenovatele - jsou jen polovina pravdy. Nežijeme v podmínkách, jaké si stanovíme, pokud autorka článku navštíví manželskou a předmanželskou poradnu, (což taky měla udělat, místo prezentování svého problému na Svíci) nejspíš jí poradí něco jiného, než kašlat na normy a na pravidla. A myslím, že první věc, která by se řešila, by byly asi dluhy...a třeba by se ukázalo, že přítel není až tak přízemní...

Odp3: Prázdné řeči
Yardasan, 27.3.2008 17:44

Myslím, že bez těch lidí, kteří se na tu skálu postavili, bychom těžko seděli u PC a létali do Ameriky;-) S pozdravem jK.

Odp4: Prázdné řeči
Shipper, 27.3.2008 19:26

To, že fiasko jednotlivce je součástí pokroku lidstva, neznamená, že by jednotlivec měl dobrovolně toto fiasko podstupovat.

Odp5: Prázdné řeči
Yardasan, 27.3.2008 20:39

Naštěstí pro Vás jde pokrok kupředu právě díky fiaskům a ne přízemnosti konzumu a bázně, kterou je z vás cítit. S pozdravem jK.

Odp6: Prázdné řeči
Shipper, 27.3.2008 21:13

Yardasane pokuste se zamyslet. Dvě roviny problému:
1.Obecná - Pokrok jde kupředu i díky fiaskům - tady je shoda.
2.Individuální - Mám se vrhat ze skály, když si mohu snadno zjistit, od kamarádů, od rodičů, v knihovně, na internetu atd, že se nejspíš zabiju?

Odp7: Prázdné řeči
Yardasan, 27.3.2008 21:36

Nad touto otázkou je třeba aby jste se zamyslel Vy sám a sám si na ní odpověděl - je to prostě individuální. Pokud někdo vyniká, nemůže prostě být v davu. S pozdravem jK.

Odp8: Prázdné řeči
Shipper, 27.3.2008 22:11

Hloupostí se moc nevyniká.

Odp9: Prázdné řeči
Yardasan, 28.3.2008 18:34

Vynikat můžete samozřejmě čímkoliv, třeba i hloupostí - záleží jen na Vás. S pozdravem jK.

Odp10: Prázdné řeči
Shipper, 28.3.2008 19:50

Pokuste se zamyslet ještě jednou. Opravdu můžete vynikat čímkoliv?

Odp11: Prázdné řeči
Yardasan, 28.3.2008 20:18

Bez komentáře... Váš život musí být nudný. S pozdravem jK.

Milá nebrec, podle mě jste prostě...
bratr David, 28.3.2008 17:27

Milá nebrec, podle mě jste prostě perfektní ženská. Jste dost odvážná, tvrdohlavá a taky citlivá. A já jsme si po dlouhé době přečtl konečně pořádný člověčí příběh. Je vidět, že máte co řít, protože, ať je to jakkoliv tak svůj život prožíváte. Prožívat život ale neznamená mít ho spořádaný a včas platit dluhy a chodit včas do práce a vůbec být stoprocentní. To vnitřní bohatství je právě v tom nepořádku, který se kolem nás a v nás hromadí a krása každého z nás je v těch otázkách na něž stále nemáme odpověď. Jak říkám jste perfektní baba :)

děkuji!
nebrec, 28.3.2008 20:01

:-)..všem a hlavně bratru Davidovi a JK a taky Laďovi. A taky Shipperovi za svoje názory. Tak především mám dluhy, které řádně platím - pracuju jako čert, exekutor určitě nezaklepe na moje dveře. Taky mám přítele, který je anděl - panbůh už se nemoh koukat, jak se tady trápím a poslal mi ho na zem.. tady přece vůbec nejde o moje dluhy a moji nestálost Shippere...nebo bláznivost nebo nevděčnost... hledám klid a pohodu, bohužel zatím jsem je nenašla. Nešla jsem k psychologovi.. promiňte, kecám...byla jsem tam jednou...to když jsem jela z práce domů a najednou mi bylo tak hrozně špatně, že jsem málem omdlela a zvracela u silnice...dali mi prášky a že se to prý srovná...něco jako dali prášek podle rady, mraveneček stůně dál.... a tak jsem si vás našla na netu a četla spoustu vašich článků a neodolala....co kdyby mi někdo nějak pomohl...co když je tu někdo, kdo má stejné problémy.. není lehké svěřovat a odhodlat se psát o svém nitru. chtěla jsem vědět, zda je někdo, kdo cítí jako já.. já přece vím, že nezastavím čas. Nejsem žádná puberťačka, jsem jenom někdy hodně smutná..
přeji krásný den

Odp: děkuji!
Shipper, 28.3.2008 23:24

...co kdyby mi někdo nějak pomohl...
O to jde, aby vám někdo mohl pomoci, musí tomu za prvé rozumět - hodinář hodinám, psycholog lidské duši, a za druhé by vám potřeboval položit spoustu velmi osobních otázek, někdy dost nepříjemných, proto si myslím, že poradna by pro vás byla vhodnější než Svíce. Jak má člověk z vašeho článku rozpoznat jak vysoké jsou vaše dluhy, jaký máte vztah k příteli, jestli vás vaše práce aspoň trochu baví, jak reálné jsou vaše sny atd. Je to běh na dlouhou trať systémem step by step. Ale pokud jste chtěla slyšet jen trochu povzbuzení a fráze typu jděte za svými sny, tak to snad svůj účel splnilo.

Odp2: děkuji!
Yardasan, 28.3.2008 23:39

Pane Shipper, zdá te se mi příliš škatulkářský. Život není tak jednoduchý, jak si ho snažíte představovat. Je maximálně rozmanitý a tím pádem nesešněrovatelný a nestálý - a v tom je jeho krása, tajemnost a absolutní svoboda nezávislá na vývoji společnosti. S pozdravem jK.

Odp3: děkuji!
Shipper, 29.3.2008 6:23

...absolutní svoboda nezávislá na vývoji společnosti...?

Proboha, tak to žiju už téměř padesát let úplně špatně...dík za upozornění, pozdě, ale přece.

Odp2: děkuji!
nebrec, 30.3.2008 10:27

dluhy mám velké, srdce široké, práce mě nebaví a moje sny jsou reálnééé..., vztah k příteli je přiměřený! A že je to běh na dlouhou trať to vím taky. Jenom tak nějak nevidím na konci toho běhu světýlko! To je asi tak všechno o co tu jde. Měla jsem zavedený život. Nepokládala jsem si ani jednu otázku. Prostě jsem fungovala jako matka, manželka a chodila do práce a o všechny jsem pečovala. Byly dobré dny a taky špatné, ale věděla jsem kam patřím...cítila jsem to. Najednou mám prázdné ruce...chyba...cítím, že mám prázdné ruce ..a tak jsem do nich vrazila kočky, košíky, pálku, cihly... a ještě spoustu dalších věcí a hledám to naplnění...ten klid a pohodu, co jsem jí cítila dřív. Rozum ví, že teď je to lepší, ale srdce mi říká, že tomu něco chybí. Přece musí být někdo, kdo ví, co to je...ten pocit marnosti, kdy se ráno nechce ani z postele... a naopak taky rána, kdy člověk vylítne šťastnej, že je zdravej a že svítí sluníčko a má tolik plánů a pracuje až do padnutí..... měla jsem ráda svojí práci a najednou mám pocit, že je zbytečná...nechci jí zatratit, protože mi dává peníze, které potřebuju k životu, ale myslím, že jsem jenom trochu unavená a že to zase bude dobré, už jsou to tři roky, co jsem musela začít znovu a jinak ... no a pořád mám pocit , že se míjím... no to je všechno. děkuju za názory. Nebreč.

Odp: děkuji!
Yardasan, 28.3.2008 23:26

Jste úplně normální v téhle „normální“ společnosti v tomhle věku. Jen jen na Vás, jaký život bude. A pak jde jen o zdraví; aby drželo. Trochu štíska na toho partnera... trocha filosofie taky není na škodu. Život je krásný; stačí, když vyjde slunce... Pan Malíř - Komárek jednou řekl: Mám rád život stojatý, jako moje obrázky. Není kam spěchat, jenom posečkat, než přijde konec... Prachy nejsou všechno, ani v dnešní hyenistické době; kdo se neumí radovat z maličkostí, které mu nabízí jeho vlastní duch je největší žebrák. A umět být někdy hodně smutná, to je taky velký dar; velký cit. Kdo má tolik síly, aby si pomohl sám - někdy to jde, někdy ne - ale nakonec, musí to jít - ale nevzdát se svého já - to je život - věčný boj - být či nebýt, a proč - a proč právě já... Jdu vlhkým lesem a slunce vytahuje svými drápky opar nad maliní... vůně jehličí a podhoubí mně melancholicky rozhoupává ze strany na stranu; nejraději bych ulehl do mechu a srovnal si záda - les je ještě příliš šťavnatý a studený a nevím ještě nevím jestli chci být sám; anebo se mi jen stýzká... už mám dost zimy... anebo se mi jen stýzká... po „t“vém živočišném teple... nebo jen po „t“vé ruce, kterou jsem ztratil při loučení... vidím „t“vůj upřený pohled, nevěřící, že odcházím, ale toužebně si přejícím dalšího shledání... banda rozčepýřených vrabčáků mi přerušila zasnění do minulých let... co zbývá... ještě se snad máme na co těšit... doufáme... no tak jsem se zapsal no... Tuhle jsem se zakecal - zapovídal se známým, skoro dědečkem, až došlo na jeho věk - čtyřicet osm... sakra, to už jsem skoro taky tak starý... a přitom žiju živěji než náctiletí... nebo se jen snažím dohnat cosi... snad duch je ještě mladý, alespoň podle jejich odezvy... no, mám to smazat, nebo poslat... S pozdravem jK.

ano?
lejlo, 31.3.2008 7:37

Píšete,že máte pocit marnosti,to asi zažívá občas každý.A pocit,že se míjíte?A co Váš přítel,s ním to neprobíráte?To je škoda...jestli je Vám oporou,tak určitě najdete společnou řeč.Je smutné,když dáte na názory cizích,než na názory svých nejbližších....

Odp: ano?
nebrec, 4.4.2008 8:24

:-)..Milá Lejlo(e?), bylo by moc hezké si popovídat s přítelem a všechno by bylo vyřešené. Ale tak to prostě nefunguje. Přítel je super, pracovitý a má mě opravdu moc rád. Snažíme se najít společné koníčky, povídáme si, ale každý z nás to má nastavené jinak. Původně mě trápila otázka, zda jsem vůbec normální, že chci od života víc, než bych měla. Já jsem extrovert, on je introvert. To znamená, že se občas nedovím, co ho trápí a někdy mám pocit, že je hrozně daleko. Já to tak cítím, není to žádný výmysl ženy, která chce mermomocí něco „dohnat“. Že hledám naplnění svého života a nějak se nemůžu dobrat cíle, mě dohání k tomu, že pletu košíky a hraju badminton a maluju květináče, učím se anglicky a ... je toho prostě hodně... možná řeknete, abych se zastavila a přemýšlela... no ale já se přece zastavila! Když večer sedíme u čaje a povidáme si, zajedeme do sauny a odpočíváme, chodíme do polí se psem ... jenom to necítím jako kdysi. To je vše. Nic víc v tom není. Chtěla bych prožívat ten svůj život tak nějak zaostřeněji. Těžko se to vysvětluje, prostě mi chybí ta blízkost všeho, jakobych se na ten svůj život koukala nějak z výšky nebo co... omlouvám se, možná to je špatně napsané, ale jsem moc ráda, že jsem se tady pár věcí dozvěděla. Zdravím Vás. Nebrec.

Hihihi mě se líbí jak se tady nimráte v...
bratr David, 2.4.2008 13:37

Hihihi mě se líbí jak se tady nimráte v osudu jednoho člověka, jakobyste nikdo z vás netáhnul sebou svůj „pytlík průserů“. V podstatě jsme na tom všichni stějně. V tomhle světě totiž vyjde všechno nastejno, ať uděláte cokoliv, ať to je dobře nebo špatně, pokaždé to v zásadě vyjde úplně nastejno. Myslím, že cenná je odvaha ne výsledky a tohle paní nebrec docela určitě chápe sama nejlíp. Já když čtu co ona píše, tak z toho cítím schopnost nějak „čelit životu“ a „bojovat za něco o čem zrovna nemusíte hned vědět, že je to to jediné správné“ a to je odvaha. Z mého pohledu je paní nebrec docela pokrocilá jogínka:) prostě dobrá baba

Odp: Hihihi mě se líbí jak se tady nimráte v...
Yardasan, 2.4.2008 18:56

Ano, každý má svůj patent na „rozum“ a snaží se ho vnucovat ostatním. S pozdravem jK.

Odp2: Hihihi mě se líbí jak se tady nimráte v...
Janacz, 7.11.2008 15:37

a každý má svého kostlivce ve skříni.

Zdravím Tě. Omlouvám se, že jsem nečetl...
havranznarsie, 6.4.2008 6:40

Zdravím Tě. Omlouvám se, že jsem nečetl co Ti kdo napsal. Toto je ode mě. Každý máme své problémy a někomu něco dluží, peníze protislužbu atd.. Sni!! Snění je druh víry. Tedy máš pro co žit a tak jsi živá!!! Uvědom si, to co máš (obě nohy, zdravý rozum atd..) a co nemáš (rakovinu atd..) Být na světě ještě neznamená žít, je třeba mít pro co, koho. Beny

děláte to dobře
janacz, 7.3.2009 10:41

Děláte to dobře, ale asi ve velkém rozsahu kdyby se to omezilo na to co vás baví nejvíc to by bylo dobře. Dělejte to podle sebe.

děláte to dobře...
nebrec, 27.3.2009 8:15

:-)uběhlo zase několik měsíců, omezovat to nejde, už jsem začala chodit i do lidušky a teď maluju. mám už cíl a tak jdu pomaličku k němu. Cestou se naučím spoustě věcí a ty se mohou hodit....
ale jedna dobrá zpráva je, že už nehledám smysl, ten jsem asi našla. Říkám tomu sžít se, nepálit a nebourat. Jenom si tak žít, mít pár korun na živobytí a dělat krásné věci. J:-)

Odp: děláte to dobře...
Tlapka, 27.3.2009 11:41

To je moc dobré chtělo to hodně statečnosti a síly.

Odp2: děláte to dobře...
Tlapka, 27.3.2009 11:43

dodatek: Napiště více podrobností.

Máte k článku co říct? Máte názor? Je jedno, že článek nevyšel dneska, téma je aktuální stále! Váš komentář se nám zobrazí, tak napište!

Přidat nový komentář

Pokud jste registrován(a), zadejte heslo:

Pouze Vaše jméno (přezdívka) a vlastní příspěvek jsou povinné položky.

Prosím můžete-li, používejte diakritiku - píše se to stejně dobře a mnohem lépe se to čte. Příspěvky naprosto mimo téma nebo obsahující vulgární výrazy budou bez odpovědi smazány - poškozují tuto diskusi.
Formátování: [bold]tučně[/bold], [ital]kurzíva[/ital], [url=adresa]text odkazu[/url] (viz Formátování textu).
Děkujeme za Váš názor.

Nahoru
O serveru, právní ujednání, přístupnost
Založeno na vlastním redakčním systému a vlastním fóru.