Neptejte se co, ale proč

Nový komentář k článku "Děti - smysl života?"

Odpovídáte na příspěvek:

Odp2: Jsou děti smyslem života?
Eliška, 29.1.2008 13:14

Je to zvláštní, říci vyrostou, odejdou... Mám tři a jak to vypadá, vyrostly už dost dávno. Ale jsou pořád se mnou, i když jedna 100km na sever, druhá 100 km na jih a třetí poblíž. Stále o nich vím, stále s nimi počítám, stále jsem tady, když mně potřebují a vím, že ony zase budou tady, když budu potřebovat já. A vnoučata - ten pocit, že je mám a když jsou se mnou, radost a štěstí, možná hodně silná slova, ale já to tak cítím. Když jsem měla v jedenačtyřiceti první vnouče, slova babička mi tak nechtělo z pusy, dnes mi to příjde jako nejkrásnější slovo, když mi má sedmnáctiletá vnučka napíše SMS, mám tě babičko ráda, když mě má tříletá vnučka bere za ruku a říká pojď, babi. Když jsem byla holka mladá, říkala jsem si, jak strašné bude, až budu stará, teď bývám velice šťastná. A čekáme šesté vnouče. Nevím, jestli jsou děti smyslem života, ale bez nich to musí být smutné. Jen mně udivují dnešní mladí, já toužila po prvním dítěti už v devatenácti, všechny mé děti se narodily jako vytoužené a v šestadvaceti jsem měla, jak jsem říkávala, rodinu pohromadě. A nevím jaké je to u jiných, ale já pocítila největší štěstí, když jsem stála nad postýlkou svého dítěte, není to žádné klišé, prostě je to tak, a myslím si, že to zná každá matka.

Pokud jste registrován(a), zadejte heslo:

Pouze Vaše jméno (přezdívka) a vlastní příspěvek jsou povinné položky.

Prosím můžete-li, používejte diakritiku - píše se to stejně dobře a mnohem lépe se to čte. Příspěvky naprosto mimo téma nebo obsahující vulgární výrazy budou bez odpovědi smazány - poškozují tuto diskusi.
Formátování: [bold]tučně[/bold], [ital]kurzíva[/ital], [url=adresa]text odkazu[/url] (viz Formátování textu).
Děkujeme za Váš názor.