Pro všechny přemýšlivé lidi

Poslední komentáře

Střípky z diskuse

Zajímavé odkazy

Novinky na Svíci.cz

  • 30.11.2007: Nyní jsou nově přidané komentáře od poslední návštěvy zvýrazněny barevně
  • 13.4.2007: Možnost úpravy i zatím neschváleného článku
  • 22.6.2006: Zlepšeno vyhledávání
Proč používat Linux

Komentáře k článku

17.1.2008 20:45

O vědě a víře

V poslední době se mi dostaly do ruky dvě velmi zajímavé knihy (A. Markoš: Tajemství hladiny a E. Krumpolc: Antropický princip). Udělal jsem si z nich nějaké výpisky dosti nekonzistentního charakteru, které si dovoluji zde ocitovat, spolu s některými mými úvahami - pro pořádek psanými kurzívou.
Podotýkám, že nechci nikoho k víře nutit, jsa si vědom (jakožto konvertovaný militantní ateista), že víra je dar. Přechod od ateismu k víře považuji za záhadný, těžko sdělitelný proces a největší událost v mém dosavadním životě. Chci podnítit zamyšlení nad skutečnostmi, které se mohou zdát samozřejmé..
A co mě - vědeckému pracovníkovi - věda a víra (které považuji za komplementární) dávají?
Věda mi poskytuje informace o stavbě světa a víra dává mému životu smysl, možnost vidět v širších souvislostech, divit se a žasnout.
Budu se těšit na vaše komentáře a přeji vše dobré.


* Rozložení hmoty ve vesmíru, které pozorujeme – charakterizované rozptýlením hmoty a poměrně nízkou hustotou v podobě hvězd a plynových oblaků, muselo vzniknout z velmi nepravděpodobných podmínek. Roger Penrose počítal, jaká je pravděpodobnost, že takový vesmír vznikl náhodou – jedná se o pravděpodobnost 1:10 na 30tou.

* Poměrně malá změna slanosti oceánu by mohla být zničující pro život v mořích. Fyzikální vlastnosti Země, které kladou přísná omezení vývoji pozemského života, závisejí na její hustotě, chemickému složení, vzdálenosti od Slunce, hmotnosti Slunce a jeho rozměrech. Také poloha Země mezi ostatními planetami je delikátní. Sluneční soustava je tak jemně vyladěna, že jenom změna hmotnosti Jupitera o 1% by mohla způsobit ztrátu stability soustavy, která je jednou u nezbytných podmínek pro život na Zemi

* Struktura vesmíru je s velikou přesností v korelaci s přesnou rovnováhou mezi explozivní silou a gravitační přitažlivostí…. Kdyby počáteční exploze měla energii odlišnou jen o 1/10 na 60tou, vesmír, který dnes pozorujeme, by neexistoval.

* Radiace pozadí vesmíru k nám přichází ve všech směrech s odchylkami menšími než 0.01%. Kdyby velký třesk byl nahodilou událostí, homogenita a izotropie vesmíru – ve velkém měřítku – by byly vysoce nepravděpodobné.
Kdyby poruchy homogenity byly menší než 0.001%, nevytvořily by se galaxie.

* Jakákoli forma života se velmi pravděpodobně nemůže obejít bez prvků těžších než lithium, a tedy je potřebný velký vesmír, aby se v něm mohly takové prvky vytvořit.

tedy, aby existoval člověk, je k tomu třeba celého vesmíru bez kterého by ony těžší prvky nemohly vzniknout. Uvědomíme-li si, jaké množství chemických prvků a sloučenin v přesných poměrech život potřebuje, je to více než udivující...

* Molekula proteinu zaujímá specifickou prostorovou konformaci. Existuje prakticky nekonečný počet možných konformačních stavů (s velmi podobnými minimy volné energie). V živé buňce však protein má jen několik málo typických, přesně definovaných konformací, které souvisí s jeho funkcí. Jiné, nefunkční konformace buď nevznikají, nebo pokud vzniknout, jsou v buňce aktivně vyhledávány a odstraňovány. Jak se podaří dosáhnout, aby se protein omezil jen na funkční konformace?
Levinthalův paradox: kdyby se konečného funkčního uspořádání dosahovalo náhodným náhodným hledáním přes všechny možné konformační stavy, potřeboval by k tomu řetězec aminokyselin o velikosti běžné proteinové domény (cca 100 aminokyselin) astronomický čas. Odhad činí řádově 10^120 sec.

* Antropický princip nám říká, že náš úžas při zjištění mnohých vlastností vesmíru které se nám zdají a priori neobvyklé, musí být zmírněn poznáním, že mnohé z nich tu prostě musí být, má-li být vesmír studován inteligentními pozorovateli. Pozorovatelé jsou nezbytní k tomu, aby uvedli vesmír v bytí.

Věc se stává reálnou, teprve je-li pojmenována, to jí dává bytí. Bible o tom mluví „..Když vytvořil Bůh ze země všechnu polní zvěř a všechno nebeské ptactvo, přivedl je k člověku, aby viděl, jak je nazve. Každý živý tvor se měl jmenovat podle toho, jak jej nazve“. V důsledku bez existence člověka ztrácí Vesmír svůj smysl.

* Existence Boha není zřejmá sama o sobě, jinak by nemohli existovat ateisté. Poněvadž člověk nemůže dosáhnout na božskou přirozenost, existence Boha není zřejmá vzhledem k nám a dá se zjistit pouze z jejích účinků. Jenom v blaženém patření bude možné poznat to, čím je Bůh sám v sobě.

Pokud by existence Boha byla explicitně zřejmá, bylo by to proti naší svobodě (tudíž proti lásce), neměli bychom volbu nevěřit. V jistém smyslu (a s trochou nadsázky) lze existenci ateistů považovat za důkaz Boha.
Dovolím si uvést ještě několik vět majících charakter matematické definice :)
Pilířem ateismu je pýcha
Pýcha = nedostatek pokory
Pokora = otevřené nezaujaté myšlení

a související tvrzení
* Potlačení všeho zla ze strany Boha by vedlo ke zničení veškeré svobody tvorů, a tedy také k podstatnému zmenšení jejich dobra.

* “A Bůh viděl, že je to dobré”.. Podle Polkinghorneho rozumově důsledné vysvětlení, proč je tomu tak, se vymyká možnostem empirické vědy, která musí brat zákony přírody za své východisko. Vlastnosti “jemně vyladěného” světa mají svůj původ v blahovolném plánu Stvořitele.
http://en.wikipedia.org/wiki/John_Polkinghorne

zvídavým doporučuji pořad „Po hladině“, např. ten o číslech
http://www.ceskatelevize.cz/vysilani/10150511652-po-hladine/307298380180003-01.10.2007-16:10-cislo.html

* ..”Naše zapojení do dění vesmíru je příliš niterné. Přírodní druh Homo nemusí ještě nic znamenat, ale existence mysli v nějakém organismu na nějaké planetě ve vesmíru je jistě skutečností základního významu”.

* Fyzik Paul Davies ve své knize The Mind of God přiznává s odvoláním na plánovitý vzhled vesmíru svou náklonnost k víře v transcendentální skutečnost: “Pokud jde o mne, jsem ochoten věřit, že takové vlastnosti jako důvtipnost, úspornost, krása a jim podobné mají za základ pravou transcendentní skutečnost…”
http://cosmos.asu.edu/

Podle mě je jednou z největších záhad přítomnost humoru, vtipu a potažmo paradoxu ve světě. Pochopení vtipu a paradoxu považuji za výhradně lidskou schopnost. Nemám vlastně zcela jasno v tom, jak humor definovat :) Úsporně-důvtipná řešení mají v přírodě své nezastupitelné místo, myslím, že plné pochopení struktury světa není možné bez humoru. Podobný problém mám s definicí krásy. Proč existuje taková „zbytečnost“ jako třeba hudba? Proč je člověk obdařen schopností zpívat? Považuji tajemství krásy za člověku vrozený, materiálně neuchopitelný atribut.
K mému překvapení to nasvědčuje i nedávný výzkum
http://www.osel.cz/index.php?clanek=3106

* ..”Naše zapojení do dění vesmíru je příliš niterné. Přírodní druh Homo nemusí ještě nic znamenat, ale existence mysli v nějakém organismu na nějaké planetě ve vesmíru je jistě skutečností základního významu”.

* Antropický princip ukazuje, že člověk není cizincem uvnitř vesmíru, ba naopak, je s ním těsně spojen.

* Vesmír se jeví jako pochopitelný, protože je stvořen osobním Slovem. Jeho vývoj není náhodný, nýbrž je zapříčiněn racionalitou, která má v Bohu svou příčinu účinnou a účelovou. Vznik života je způsoben jeho tvůrčí vůlí a směřuje k vytvoření inteligentního života jako svého vrcholu. Člověk má zvláštní důstojnost, protože je stvořen k obrazu Božímu a podobnosti s Bohem a protože je schopen Boha poznat, když pozoruje jeho skutky.

* Lidská mysl se jeví jako něco, co je víc něž hmota, jako rozumný a svobodný subject, schopný úplného pochopení vesmíru a otevření se Transcendenci. Uznání Transcendence, tj. Náboženský úkon člověka, se stává základem pro uznání důstojnosti člověka, totiž lidské osoby.

* Člověk poznává sám sebe jako jediného tvora, kterého Bůh chtěl stvořit pro něho samotného, který je schopen hovořit s Bohem a být jeho zástupcem ve vztahu k přírodě.

Základní myšlenka podle mě je: proč by...
Laďa, 17.1.2008 22:51

Základní myšlenka podle mě je: proč by se vůbec měla věda a víra vylučovat? Mohou dobře fungovat dohromady. Věda popisuje „jak se to děje“, víra říká „proč se to děje“. Třeba náš přední vědec, p. Grygar, často uvádí, že on sám je věřícím a také má na toto téma přednášky. Ptám se... a co jako? Co je na tom tak zvláštního? Samotný fakt, že věda a víra mohou koexistovat, podle mě není tím posledním stupněm. Ona totiž není víra jako víra.

Otázkou by spíš mělo být, zda je víra vhodným přístupem k životu. Ano, víra je dar. Ale přece jen je asi rozdíl mezi vírou, která spočívá v uctívání bible (nebo jiného „posvátného“ textu) a jejím mechanickém papouškování, což je spíš víra-zaslepenost. Anebo je možností víra bez knih, bez tradic, bez zvyků, bez obřadů, která pramení zevnitř... to je pak víra-otevřenost. Rozdíl je mi nimi kolikrát v toleranci - první typ se snaží ostatní „přivést na cestu“, zatímco druhý jen respektuje...

Odp: Základní myšlenka podle mě je: proč by...
PP, 17.1.2008 23:13

Tak já třeba si to (že se vylučují) myslel do svých 17ti let.
Člověk uznávající Bibli by měl být respektující, pokud to není nějaká póza či něco podobného...

Odp2: Základní myšlenka podle mě je: proč by...
Juras, 17.1.2008 23:48

Za to může to ateistické školství. Ateismus je jedna z nejtmářštějších věr. Jste na tom trochu líp, já jsem prohlédl a přestal lpět na ateistické platformě až kolem 20.

Před několika málo lety mě napadlo aplikovat předpoklady materialistů na vznik života a jejich přesvědčení mi přišlo jako nelogické. V otázce krecionismus vs. evolucionismus jsem přesvědčen, že se oba principy nevylučují, jak už i zde v diskusi zaznělo.

Z této úvahy vznikl článek, jestli jste ho nečetl, tak je zde. Podobná úvaha proti idealistům (kreacionistům) nelze přirozeně udělat, protože pokud připustíme existenci vyšší moci, je možné úplně cokoliv a nikdy nemůžeme dojít ke sporu.

Odp3: Základní myšlenka podle mě je: proč by...
PP, 18.1.2008 13:09

Článek jsem četl, díky.. K bodu 1 resp. 2.
Domnívám se, že je vědomí samostatná entita duchovního charakteru (využívá zatím neznámých fyzikálních zákonitostí), nezávislá na svém nosiči (člověku). Je mi absurdní představa, že bude někdy vytvořen komplex (byť obrovského rozsahu) neuronů/tranzistorů/či jiná síť, mající svobodnou vůli, který mi odpoví na triviální otázku „jak se máš“? Nemyslím odpověď typu „zdroj OK +11.7V / -11.9V“ :) Vědomí si sám pro sebe definuji jako svobodné „cosi“ schopné abstrakce, představy a uvědomující si samo sebe. Myslím, že výpočty, skládání hudby, emoce apod. nejsou prováděny přímo v mozku, nýbrž v duši a za pomoci mozku jako přijímače/vysílače + neuronové sítě, schopné vykonat např. nějaké zpracování signálu řekněme přicházejícího ze sluchového nervu. Propojení mozku a duše by mohlo být zajištěno skrze např. jevy na kvantové úrovni, jak naznačuje Penrose.

Pravděpodobnost
Juras, 17.1.2008 23:29

Mám výhrady ke slovu pravděpodobnost. Z matematického pohledu je pravděpodobnost definována na nezávislých jevech. Pravděpodobnost, s jakou se něco stalo - to je nesmysl. Buď se to stalo tak anebo jinak. To, že nevíme, je pouze neznámá. S pravděpodobností to nemá co dělat.

Slovo
Juras, 17.1.2008 23:40

Dovolím si připomenout, že na začátku bylo slovo. V době, kdy ten text vznikl a lidi neměli naši soudobou terminologii, neexistoval ještě pojem informace. Myslím, že tato věta říká vše. Podstatou našeho vesmíru je informace. Hmota, energie, vlny a další fyzikální pojmy, jsou jenom simulace.
Pokud přijmeme tuto myšlenku jako možnou, musíme připustit, že je v našem světě možné cokoliv. Nemáme tušení, jaká všechna pravidla náš tvůrce do systému vložil, netušíme, kdy je změní a kdy se změní nějaký důležitý přírodní zákon...
Co myslíte?

Odp: Slovo
PP, 17.1.2008 23:56

Možné cokoliv - nevíme.. připustit to musíme.. Vyžaduje to pokoru,zodpovědnost za svěřenou „platformu“ a víru ? :)

Odp: Slovo
PP, 18.1.2008 0:08

S rostoucími poznatky se svět stává čím dál složitějším, i když velká řada důležitých fyzikálních zákonů je paradoxně jedoduchá. Nedivil bych se, kdyby složitost světa byla nekonečná. Zatím se naštěstí nezdá, že by se fyzikální zákony za poslední epochu měnily. Líbí se mi to, je to takové konzistentnější..

Odp: Slovo
Shipper, 21.1.2008 17:39

...musíme připustit, že je v našem světě možné cokoliv. Nemáme tušení, jaká všechna pravidla náš tvůrce do systému vložil, netušíme, kdy je změní...

To ale, domyšleno do důsledků, vede k naprostému nihilismu, lidstvo nikam nesměřuje, nic nemá smysl...i to je samozřejmě legitimní názor, opravdu ten váš?

Odp2: Slovo
PP, 21.1.2008 18:58

pokud za tím necítíme plán.. Za každým dílem je plán, tedy měl by být i v tomto případě

Odp3: Slovo
Shipper, 21.1.2008 19:24

:-) Lze hovořit o plánu v případě, že je možné cokoliv?

Odp4: Slovo
PP, 21.1.2008 19:48

Myslel jsem možné z pohledu člověka. Není nám dáno vědět vše

Odp5: Slovo
Shipper, 21.1.2008 19:55

Pan Juras píše o tvůrci, ne o člověku, a tomu by mělo být dáno vědět vše.

Odp6: Slovo
Yardasan, 21.1.2008 20:52

Já myslím, že i člověk tvoří a přitom předem neví co. S pozdravem jK.

Odp7: Slovo
Shipper, 21.1.2008 20:57

Obávám se, že na tento váš příspěvek to platí doslova...bez urážky.

Odp6: Slovo
Juras, 21.1.2008 21:21

Tento předsudek nesdílím. Nemyslím, že by náš tvůrce věděl vše. To zavedli pochlebovači, kteří se Mu chtějí zavděčit tím, že ho titulují Všemohoucí a Vševědoucí. Já nevím, co je zač, jakého má šéfa a jestli náhodou, když přijde ze šichty domů, není třeba tak trochu pod pantoflem ;-)

Odp7: Slovo
Yardasan, 22.1.2008 8:06

Ono taky pořád není jisté, zda to není ženská... ;-) S pozdravem jK.

Odp6: Slovo
Juras, 21.1.2008 21:30

Ještě dodám - křesťani (kteří jsou nám nejblíž), mají jediného boha, předpokládají, že je to jediná bytost, přitom ho vidí v rolích stvořitel, operátor našeho světa (který nás hlídá a stará se o nás) a jánevímco ještě. Když si představíme trochu větší projekt z našeho světa, vždycky tam najdeme více lidí, kteří si mezi sebou práci rozdělují. A zrovna dvě hlavní role - stvořitel a provozovatel - jsou téměř vždy různí lidé. Spíš by mi přišlo logické, kdyby Oddělení Tvorby Světů stvořilo svět a předalo ho do Provozu, kde se o jeho chod starají provozní operátoři. Mezitím musí svět ještě projít nějakým testováním - přece nemůžeme hned nasadit do ostrého provozu ten bazmek, který OTS-ka zase nějak v hořícím termínu namastila...

Já jenom doufám, že už je ten náš svět odladěný a že ho Testovací oddělení nevrátí z testů jako nenasaditelný ;-)

Odp4: Slovo
Juras, 21.1.2008 21:10

Určitě. Proč by to nešlo?

Odp2: Slovo
Juras, 21.1.2008 21:18

To se asi trochu rozcházíme. Já nevím, k jakému účelu nás stvořil (stvořil-li nás). Lidstvo si namlouvá, že je to nějakým vrcholným božím dílem, ale on klidně může zítra pilotní projekt stopnout a udělat novou verzi pořádně ;-)

Samozřejmě to můj názor není. Narozdíl od „pánbíčkářů“ a ateistů já jsem nevěřící, takže můžu jenom spekulovat nad různými variantami, k žádné se ale nemůžu přiklonit, protože nemám důkazy, dokonce ani indicie hovořící pro některou z variant. Jedinou jistotu mám, že všichni, kteří názor mají - ať už kreacionisti nebo evolucionisti, ti všichni došli ke své víře iracionálním způsobem.

Odp3: Slovo
Shipper, 21.1.2008 21:34

...ti všichni došli ke své víře iracionálním způsobem.
V tom s vámi souhlasím, ale pokud vás správně chápu, z vašich odpovědí mohu vyvozovat, že si nejste jist, že lidstvo někam směřuje...

Odp4: Slovo
Juras, 22.1.2008 5:19

ANo. A Vy jste si jist? :-)

Odp5: Slovo
Shipper, 22.1.2008 5:46

Já tomu VĚŘÍM, věřím tomu, že člověk se vyvíjí, že lidstvo někam směřuje, že člověk poznává vesmír, že lidský život má smysl...atd. Proč bych se snažil rozvíjet a seberealizovat, proč bych měl děti, stačilo by přece jen to tu nějak přežít, jak navrhuje Yardasan.

Odp6: Slovo
Yardasan, 22.1.2008 8:12

Ono Vám v podstatě nic jiného nezbývá, ale je těžké si to uvědomit a ještě těžší to přijmout. S pozdravem jK.

Odp7: Slovo
Shipper, 22.1.2008 9:03

No myslím, že v dnešní době a zejména u nás, je těžší věřit než opak.

Odp8: Slovo
Yardasan, 22.1.2008 17:08

:-) „věřit“, to je to nejjednodušší, to jsou ty berle pro život, když jsem líný - vírou jěště nikdo nic nedokázal; jedině snad tím že přesvědčil k víře ostaní. S pozdravem jK.

Odp9: Slovo
merlinn, 22.1.2008 20:45

To je omyl. Úspěšní lidé jsou úspěšní právě proto, že v úspěch VĚŘÍ. Je to právě naopak - bez víry ještě nikdo nic nedokázal. Ta berle, o které mluvíte, je účinný prostředek ke zkvalitnění života. Naučte se jí používat, a začnou se dít věci ;-)

Odp6: Slovo
Juras, 22.1.2008 13:04

Tak to je shoda. Ani jeden si nejsme jisti, že lidstvo někam směřuje :-)

Odp7: Slovo
Shipper, 22.1.2008 14:54

Pokud mi nechcete podsouvat, že je v našem světě možné cokoliv, tak jistě.

Odp8: Slovo
Juras, 22.1.2008 15:32

Nevěnoval jsem tomu v narážce výše pozornost. Vypadá to, že jste nejednoznačnou formulaci pochopil jinak než jak byla myšlena. Tím „je možné cokoliv“ nemyslím, že by snad existoval nějaký superman, který by dokázal dělat cokoliv, ale že tvůrce může do systému vložit jakékoliv bláznivé pravidlo, která by typický skeptický rozumný člověk neočekával. Například existenci duchů anebo že každé vánoce jednou za sto let z nebe prší šneci.

Odp9: Slovo
Shipper, 22.1.2008 16:09

Já tím myslím, že například nevěřím, že je možné překročit rychlost světla atd, ale to je stejně jedno, protože i když mi odpovíte, že vy tomu věříte, opak vám nedokážu.

Odp11: Slovo
Shipper, 22.1.2008 19:14

...This means Einstein's relativity is preserved...

Odp10: Slovo
Juras, 22.1.2008 20:54

To je zcela irelevantní, co tím myslíte Vy. Reagoval jste na mou větu, tak jsem se snažil vysvětlit, jak jsem to myslel já, abyste třeba zcela zbytečně neprotestoval proti něčemu, co jsem říct nechtěl.

S rychlostí svěla: Nevěřím, že je možné překročit rychlost světla a zároveň nevěřím, že není možné překročit rychlost světla.

Pokud je náš svět naprogramovanej, tak možnost nebo nemožnost překročit rychlost světla je možná záležitost jediného parametru v nastavení systému.

Odp11: Slovo
Shipper, 22.1.2008 21:26

Měl jsem dojem, možná mylný, že jste mou reakci nepochopil, proto to Já tím myslím...

S rychlostí svěla: Nevěřím, že je možné překročit rychlost světla a zároveň nevěřím, že není možné překročit rychlost světla
Vy nevěříte, že není možné překročit rychlost světla, já věřím, že není možné překročit rychlost světla.
Pokud je náš svět naprogramovanej, tak možnost nebo nemožnost překročit rychlost světla je možná záležitost jediného parametru v nastavení systému.

Na tomto výroku se mi nezdá ta dodatečná možnost změny jediného parametru.

Chci jen vyjádřit co o tom věřím já, rád bych vás přesvědčil, jenže to nejde, protože můj názor je stejně iracionální, jako ten váš, tím si nechci přivlastňovat váš výrok.

Odp12: Slovo
Yardasan, 22.1.2008 22:34

Speciální teorie relativity platí za předpokladu, že můžeme zanedbat působení gravitačních sil. Pokusy zobecnit ji i na gravitaci nebyly příliš úspěšné, a nakonec dovedly Einsteina r. 1915 k formulaci podstatně složitější teorie, obecné teorie relativity. Pokud jde o naše vesmírné okolí, můžeme říci, že se zákony speciální teorie relativity dají aplikovat zhruba na oblast naší kupy galaxií, s výjimkou blízkého okolí velmi hmotných objektů. Pro větší části vesmíru již tyto zákony použít nemůžeme. S pozdravem jK.

Odp12: Slovo
Juras, 22.1.2008 23:10

Správně jste zkopíroval celé „S rychlostí svěla: Nevěřím, že je možné překročit rychlost světla a zároveň nevěřím, že není možné překročit rychlost světla“. To by Vám mělo stačit, abyste poznal, že moje nevěření není opakem Vašeho věření. Váš názor je iracionální, s tím souhlasím. Každá víra je iracionální, protože se neopírá o fakta, ale především o intuici. Tím neříkám,k že je to špatně nebo že jde o méně kvalitní názor. Třeba máte pravdu a skutečně nejde překročit rychlost světla. Každý ale uvažujeme trochu jinak a já už jsem se spoléháním na intuici za život tolikrát spletl, že nejsem schopen jen tak něčemu věřit. Takže dokud nebude podán nějaký důkaz, musím připustit obě možnosti (možná to jde, možná to nejde), ale protože považuji iracionální přístup za nespolehlivý (u mé osoby), ani jedné možnosti nevěřím. Vy věříte a dost možná, že Vám intuice funguje spolehlivěji a máte pravdu. Proto se cítíte být s mým názorem v nesouladu. Pravdou ale je, že v nesouladu být nemůžeme, já totiž v této otázce žádný názor nemám (proto ani nemůže být iracionální).

Cit.:„Na tomto výroku se mi nezdá ta dodatečná možnost změny jediného parametru“ - tak tady asi není o čem diskutovat. Nemáme možnost nahlížet do naší metaúrovně a nemáme tak šanci zjistit, jaká je podstata našeho systému, jak je koncipován. S tou DODATEČNOU změnou jediného parametru - já jsem netvrdil, že by mělo jít změnit tuto vlastnost za chodu. Spíš jsem si to představoval tak, že je systém parametrizován při svém vzniku. Představme si třeba pojistnou smlouvu. Uzavřete smlouvu na nějakou sumu a k tomu si vybíráte další parametry: Posílat časopis - Ano/Ne. Úrazové pojištění - Ano/Ne. Pojištění schopnosti pracovat - Ano/Ne. Stejně tak fáze inicializace systému vesmír může mít parametry: Gravitační síla - ano/ne. Možnost překročit rychlost světla: Ano/Ne.

Odp13: Slovo
Shipper, 23.1.2008 2:11

Každý ale uvažujeme trochu jinak a já už jsem se spoléháním na intuici za život tolikrát spletl, že nejsem schopen jen tak něčemu věřit.
Vy věříte a dost možná...
Nejsme v nesouladu?

Odp14: Slovo
Juras, 23.1.2008 8:12

Nejsme v nesouladu, Vy myslíte, že jo? Nesoulad je, když někdo s někým nesouhlasí. Já s Vámi nemohu nesouhlasit, protože nemám důvod domnívat se, že Vaše víra v nepřekročitelnost rychlosti světa je mylná, Vy zase nemůžete nesouhlasit se mnou, protože já v této otázce nevěřím ani v možnost ani v nemožnost překročit rychlost světla. Druhá věc je, že ani nevím, o čem se vlastně bavíme, protože místo abyste nadefinoval, co znamená Vámi zvolená formulace, začnete relativizovat dávno zavedené a jasné pojmy, jako je čas.

Odp15: Slovo
Shipper, 23.1.2008 16:21

No, já myslím, že jo.
...já v této otázce nevěřím ani v možnost ani v nemožnost překročit rychlost světla.
Já s tímto výrokem nesouhlasím.
Jestli umíte definovat čas, tak nezbývá, než gratulovat (chudák Jan Sokol o tom napsal knihu a definici času vzdal předem) Ale měnit téma není fér, uvedl jsem to proto, že překročení rychlosti světla jsem uvedl jako příklad (např. atd) a vy jste se zaměřil na definici, tohoto jednotlivého příkladu, což mně připadalo taky jako změna tématu.
Měl jsem na mysli něco, jako že věřím, že 1+1 nebudou nikdy 3.
Je přece jedno, jestli uvedu takovýhle příklad, Pythagorovu větu nebo nepřekročitelnost rychlosti světla. Vyplývá z toho snad jasně, proč nesouhlasím s vaším výrokem, že je v našem světě možné cokoliv

Odp16: Slovo
Juras, 23.1.2008 21:56

>> >>já v této otázce nevěřím ani v možnost ani v nemožnost překročit rychlost světla.
>> Já s tímto výrokem nesouhlasím.

To mám chápat jako že mě obviňujete ze lži? Nakolik mě vůbec znáte, abyste mohl posoudit, jestli je to pravda nebo lež?

Jak jste přišel na to, že umím nadefinovat čas? Já dokonce ani nevím, jestli je to diskrétní nebo spojitá veličina. Napsal jsem jenom, že to je jasný a zavedený pojem, narozdíl od překročitelnosti rychlosti světla. Na první pohled to svádí k interpretaci „být rychlejší než světlo v prostoru“ a tady v současné době máme za to, že platí, co vymyslel Einstein, pokud ale pomyslíme, že nad tím může být ještě obecnější pravidlo, mohou nastat podmínky, ve kterých se člověk dokáže dostat na jiné místo dřív než tam doletí světlo naším prostorem. Proto mě zajímalo, jak to myslíte. Žádost o upřesnění není zaváděním od tématu - ale když je to podle Vás jedno, klidně se můžeme bavit třeba o fenoblasterech :-)

Zatímco správnou odpověď na překročitelnost světla neznáme, u výroku 1 + 1 nerovná se 3 můžeme provést v rámci patřičné matematické teorie důkaz. Tomu není potřeba věřit. Stejně tak můžeme vymyslet množinu s operací plus takovou, kde bude platit 1 + 1 = 3. To je úplně jiný příklad.

Odp17: Slovo
Shipper, 24.1.2008 1:31

>> >>já v této otázce nevěřím ani v možnost ani v nemožnost překročit rychlost světla.
>> Já s tímto výrokem nesouhlasím.

To mám chápat jako že mě obviňujete ze lži? Nakolik mě vůbec znáte, abyste mohl posoudit, jestli je to pravda nebo lež?

To máte chápat tak, že jsme v nesouladu

Jak jste přišel na to, že umím nadefinovat čas?

Z vašeho výroku

S relativizací pojmu čas nepochodíte - ten je celkem přesně definován.

Odp12: Slovo
Juras, 22.1.2008 23:15

Apropos - co vlastně znamená „překročit rychlost světla“? A) mít schopnost pohybovat se vyšší rychlostí než světlo a spojitě zvětšovat vzdálenost od fotonu pohybujícího se stejným směrem, anebo B) umět se objevit na místě B dřív než tam dorazí foton, se kterým jsem se společně vyskytoval na místě A?

Myslím, že ten termín by se dal použít na oba případy, ale případ B) je spíš takové obejití rychlosti světla, možná by se dalo říct trik.

Odp13: Slovo
Shipper, 23.1.2008 2:37

http://www.vesmir.cz/clanek.php3?CID=6048
Tady to Yardasan opsal, je to poměrně obsáhlý článek a autoři připouštějí, že se jedná o zjednodušení, jak chcete tady na Svíci diskutovat stylem...Apropos - co vlastně znamená „překročit rychlost světla“?? V okamžiku, kdy použijete slovo čas a já se vás zeptám tím samým stylem, nikdy to neskončí...to přece nemá význam, já nepředstírám, že jsem studovaný fyzik.

Odp14: Slovo
Juras, 23.1.2008 8:02

Já neříkám, že se tváříte jako studovaný fyzik. Jenom jsem se zeptal, co vlastně myslíte termínem „překročit rychlost světla“. Zkusím to jinými slovy. Ten článek se týká možnosti A. Možnost B znamená skoky hyperprostorem, teleportaci a telepatii a možná ještě něco jiného, co fantasty dosud nenapadlo. Možnost A znamená předstihnout světlo v regulérním závodě a to může být něco jiného než možnost B. S relativizací pojmu čas nepochodíte - ten je celkem přesně definován. Takže znovu a snad srozumitelněji: Věříte jenom, že nelze „předběhnout světlo v regulérním závodě“ anebo navíc i že není možné „zakřivit prostor tak, abyste proskočil okamžitě do místa, kam světlo dorazí až po Vás“? (tu formulaci se zakřivením prostoru jsem si vypůjčil ze scifi, můžeme ale dosadit jakýkoliv jiný způsob, kde se dá obejít omezení rychlosti světla).

Odp15: Slovo
Shipper, 23.1.2008 16:28

Ať odpovím A nebo B, nic to přece nevyřeší, pod výrokem
že je v našem světě možné cokoliv
si já představuji, že například zítra někdo vymyslí perpetum mobile, ale protože jste mne už výše upozornil ve svém příspěvku o Supermanovi, že takto jste to nemyslel, nepřijde mi fér to znovu sem tahat, takže buď jste se na začátku vy vyjádřil nepřesně, nebo jsem vás já špatně pochopil, to už je jedno.

Odp16: Slovo
Juras, 23.1.2008 22:05

Prosím, přečtěte si znovu můj výrok, abyste pořád dokola neopakoval jen pravou stranu implikace: „Pokud přijmeme tuto myšlenku jako možnou, musíme připustit, že je v našem světě možné cokoliv.“. Nevím, jak jste na tom s výrokovou logikou, ale v kontextu s dříve řečeným to znamená, že jestliže je náš svět simulován v informačním systému, je v něm možné cokoliv. Jinými slovy - aby mělo smysl zpochybňovat tvrzení, že je v našem světě možné cokoliv, musíte nejdřív přijmout jako fakt myšlenku (nebo tomu uvěřit), že jsme naprogramovaní.

Nevím, jestli má cenu dál toto téma rozvádět. Vypadá to, že se navzájem těžko chápeme :-)

Odp17: Slovo
Shipper, 24.1.2008 1:35

Pokud přijmeme tuto myšlenku jako možnou, musíme připustit, že je v našem světě možné cokoliv.

Napsal jsem jen, že tentovýrok vede k nihilismu a naznačil, že já tomu nevěřím.

Nevím, jestli má cenu dál toto téma rozvádět.

To samozřejmě nemusíte.

Názor
WALLIANT, 20.1.2008 21:40

Myslím, že duše a věda mohou mít k sobě blízko, pokud dotyčný stvořitel (autor), vytváří například výpočty s láskou, stejně jako hudbu, psaní, bádání. Musí být s jistým oborem propojen srdcem a duší, a pak možná jiskra vzniku pochází z duše samotné. Protože duše je naše anima, naše povaha z části vrozená, z části zušlechtěná životem. Tudíž vše nakonec dle mého vypouští do světa mozek. Chci říct, že věda není jen matematika, počty, vzorce, ale může to být myšlenkový pochod, který se rozrůstá v našich mozcích. Ten se může vytvářet a vyvíjet z individuality do pluráru - do množného. Může napomáhat rozvíjet vědu a zcela jistě tvořit svět složitějším. Proto může existovat domněnka, že složitost nejen světa, ale i Vesmíru, může bý nekonečná. A tím se dostáváme k zásadnímu: Víra nemusí znamenat věřit v Boha, nýbrž věřit ve správnost a spravedlivost svých činů. Není na škodu se občas pomodlit k Bohu, je-li naše přání upřímné a toužebné, a když vyzařuje touhu po dobrém skutku vštípit lidstvu radu pro lepší svět. To ostatně může vyvěrat z naší duše, nikoli z mozku. Pak se možná zeptáme: „Není nakonec celá věda výplodem lidské duše? Nebo je výsledkem upřímné víry, anebo víry v Boha?“

Odp: Názor
Yardasan, 10.2.2008 22:05

Zdá se mi, že vírou v boha ještě nikdo nic vědeckého nedokázal. To, že člověk pojmenovává, poznává a přichází takzvaně věcem na kloub, znamená, že to, co se zdálo složité je najednou úplně jednoduché; a možná takto dopadne časem i celý vesmír. S pozdravem jK.

Odp2: Názor
merlinn, 11.2.2008 1:26

Stále ponižujete věřící, tak poslyšte.

1.) I velikáni vědy věřili v boha. To až ti po nich z toho udělali vědu bez boha. Např. A. Einstein, N. Bohr, D. Bohm, I. Newton, C. G. Jung, Goethe, DaVinci, dokonce i Darwin, jehož jméno je tak často dáváno do protikladu s věřícími.

2.) Je to právě naopak. Věda pomalu přichází na kloub věcem, které jsou již dávno našim předkům známi, o kterých se píše ve starých náboženských spisech.

Odp3: Názor
PP, 11.2.2008 15:15

znamená, že to, co se zdálo složité je najednou úplně jednoduché..
já bych řekl spíš .. je najednou ještě složitější .. :)

ad 1) ano.. někde mám takovou brožurku s výroky top vědců, něco sem časem hodím..
ad 2) souhlasim

Odp4: Názor
Yardasan, 11.2.2008 18:05

Nemusíte chodit daleko, něco Vám pustím i já:
Blaise Pascal - Bůh jest, nebo není. Ale na kterou stranu se přikloníme? Rozum zde nemůže rozhodnout nic; je tu nekonečný chaos, který nás dělí. Do této nekonečné vzdálenosti hraje se hra, při níž padne hlava nebo orel. Nač vsadíte? S pozdravem jK.

Odp5: Názor
merlinn, 11.2.2008 20:17

Nevsadím na nic. Tato informace už sama pro sebe je pro mě v životě přínosem, aniž bych se přiklonil k jakékoliv straně. Vy jste se přiklonil (vsadil si) k jedné. Gratuluji, máte 50% šanci, že to tak je. Tak přestaňte tedy špinit ty druhé, protože oni mají dalších 50% šanci.

Odp4: Názor
Yardasan, 11.2.2008 18:19

Friederich Nietze: Náboženství, ako křesťanství, navěky zachovává, navzdory učení o Ježíšovi, nesnášenlivost a konformismus a právě tyto vlastnosti jsou obzválště odporné. Vše, co je staré, obvyklé a normativní či dogmatické, je v protikladu s životem a důstojností; je to výraz otrocké mentality. Každý člověk, aby mohl žít, musí zabít vnucovaného Boha - musí překonat dogmata, konformitu, předsudky a strach. To je první nezbytný krok k tomu, aby se člověk stal ne Bohem, ale nadčlověkem. S pozdravem jK.

Odp3: Názor
Yardasan, 11.2.2008 17:45

Z hlediska teorie determinismu na vědeckých základech je mozek fyzikálním objektem a tak se musí řídit fyzikálními zákony - myšlenky i chování, stejně jako všechno ostatní ve vesmíru se ubírají po předem určené cestě. Vše je tedy předpověditelné a pak je samozřejmě také předurčeno, zda nějaké teorii věříte, či ne; a je zbytečné pak o takových věcech diskutovat. S pozdravem jK.

Odp4: Názor
merlinn, 11.2.2008 20:01

Není vůbec nic předpověditelné. Cokoliv můžeme říci jen s pravděpodobností, a to ani ne moc velkou. Např. už nějakou dobu víme, že elektrony krouží kolem jádra atomu. Víme, že tam někde jsou, ale nikdy nevím kde. Jsou všude a nikde (což je mimochodem v souladu s buddhistickou a hinduistickou náboženskou tradicí-oni to věděli mnohem dříve, než moderní vědci). Čím dál víc se ukazuje, že např. v pokusech z fyziky částic hraje velmi velkou roli pozorovatel, který má vliv na celý průběh pokusu jen samotnou svou přítomností - pozorováním (opět na východě je to v souladu s tradicí). Jakoby si pozorovatel vytvářel svojí vlastní realitu, jakoby svůj vlastní matrix ve své vlastní hlavě :) (když si těď nazpět promítnete o čem film matrix byl, tak by vám mohlo konečně něco dojít).

Slyšel jsem hezké přirovnání od jednoho amerického fyzika: S pokusy v kvantové fyzice je to těžké, protože do poslední chvíle nemůžete předpovědět výsledek. Přirovnám to k pokusu s kočkou. Laborant má dokázat, co se stane s kočkou, kterou zavřeme do bedny, do které se vypustí radioaktivní látky. Zemře nebo ne? Co se stane se nedá v kvantové fyzice předpovědět. Do bedny nevidíme, a ta kočka je tam celou dobu jakoby v latentním stavu, kde se neděje vůbec nic. Ve chvíli, kdy laborant otevře víko bedny se stane ta podstaná věc, že se objeví pozorovatel, a právě v tu chvíli se z latentního stavu kočka stane mrtvou, či živou. V jakékoliv fázi pokusu se nedá předpovědět, jestli tam bude mrtvá nebo živá. Prostě se jí stane na konci pokusu znenadání.
Ono se to špatně chápe a příjmá, protože to odporuje zdravému rozumu (newtnovsko-descartovskému rozumu), ale opět mi to potvrzuje myšlenku, že bychom neměli odsuzovat náboženství jen proto, že ho některé organizované náboženské spolky zneužili. Protože se v něm skrývá mnoho moudrého.

Odp5: Názor
Yardasan, 11.2.2008 22:16

Můj názor, že se nejde dobrat výsledku, respektive zaměření elektronů, není v přítomnosti pozorovatele, ale zatím v možnostech techniky, která z dnešního hlediska vypadá, že ani do budoucna neskýtá moc naděje. Ovšem to, co je dnes běžné, to pro naše dědečky bylo také nepředstavitelné; takže, kdo ví... V podstatě jde o to, že kvantové chování se zdá zmatené a neurčité, protože je zatím nezměřitelné - polohu elektronu lze zatím určit pouze, když z něj něco vychází - například světlo - Ále aby z něj něco vyšlo - například, to světlo, tak se musíme postarat o určitou formu záření, jež má vlastní energii - Ále tato energie naruší dráhu elektronu = v současné době čím přesněji chceme určit polohu = tím více dodání energie = tím větší zásah do jeho hybnosti = maximální nepřesnost. Chceme-li přesně určit polohu elektronu, musíme jeho záření co nejvíce minimalizovat a tím v současné technologii znemožníme určení jeho polohy vůbec. Podle Planckovy konstanty se neurčitost nemůže snížit na nulu. Zatím se tvrdí, že žádná technika nikdy nedokáže překonat zásadní neurčitost nebo chcete-li zmatenost kvantového chování. Elektrony se ve skutečnosti třeba mohou chovat zcela přesně = zatím se zdá, že tvrzení té, či druhé strany jsou nesmyslná a zbytečná aniž by byly na základě měření (pravděpodobnost a statistika) podložené. Čím více se věda přibližuje, tím více se náboženství, i když těžko, vzdaluje. S pozdravem jK.

Odp6: Názor
merlinn, 12.2.2008 0:08

tvrzení té, či druhé strany jsou nesmyslná a zbytečná,
-proto nemá smysl se k nějaké přklánět více, než ke druhé.

Čím více se věda přibližuje, tím více se náboženství, i když těžko, vzdaluje

- v tom se neshodneme.

Odp3: Názor
Yardasan, 11.2.2008 18:39

Tady není prostor na polemiku, ale hned Einstein v Boha nevěřil a mohl bych pokračovat dále... Nevěřím v Boha jako osobu - sám prohlásil - je-li ve mně něco, co lze označit za náboženství, pak je to bezmezný obdiv ke struktuře světa do té míry, do jaké je naše věda schopna tuto strukturu odhalit. S pozdravem jK.

Odp4: Názor
merlinn, 11.2.2008 19:15

Nevěřím v Boha jako osobu znamená, že věří v Boha, jen ne zosobnělého.

Odp5: Názor
Yardasan, 11.2.2008 19:38

Ještě krátce přiblížím názory jiného „nejmenovaného“ velikána, protože jsem trošku už mimo téma článku.
Náboženství není jen předsudkem nebo iluzí. Má svou zvláštní funkci - odvádí utlačované od pravdy o jejich útlaku. Jestliže vykořisťovaní a ušlapovaní věří, že jejich utrpení jim přinese svobodu a lepší svět v posmrtném životě, pak považují svůj útlak za součást přirozeného řádu - za nezbytné břemeno, a ne za něco, co na ně uvalili jiní lidé. Opium lidstva, neboť tiší bolest, ale zároveň činí lidi netečnými, zahaluje jejich vnímání reality a zbavuje je vůle ke změně. S pozdravem jK.

Odp6: Názor
merlinn, 11.2.2008 20:05

Myslím, že byla řeč o křesťanech, což rozhodně nemůže platit o všech náboženstvích světa. Už VŮBEC to nemá co dělat s vírou v boha,

Odp7: Názor
Yardasan, 11.2.2008 22:26

Vždyť také píšu, že už jsem trošku mimo téma článku. S pozdravem jK.

Odp4: Názor
merlinn, 11.2.2008 19:24

Jedna z nejslavnějších Einsteinových vět, která byla použita ve smyslu obrany proti novým myšlenkám z oblasti kvantové mechaniky zněla: Bůh nehraje v kostky

Odp5: Názor
Yardasan, 11.2.2008 19:26

Bohužel Einstein nikdy toto neřekl. Doslovně uvádí: On nehraje v kostky. S pozdravem jK.

Odp6: Názor
merlinn, 11.2.2008 20:13

Kdo je ON. Vy nebo já, soused, prezident, kolega? Tím je myšlen samozřejmě bůh a proto se to taky tak běžně překládá.

V časopise Distance jsem narazil na pěkný článek, kde se píše mimo jiné: Pro moderního čtenáře je jistě velmi působivé, když se dozvídá, že geniální Einstein věřil v Boha a že si bral v této souvislosti za své historické vzory takové osobnosti, jakými byli Démokritos, František z Assisi a zvláště Spinoza. Od jmenovaných osobností si vzal Einstein ponaučení, že jediným správným náboženstvím je náboženství „kosmické“, očištěné od každého dogmatu, církevní struktury a kněžské kasty. Einstein věřil v Boha, kterého zjevil světu filosof Spinoza, protože v něm spatřoval pojetí poslední skutečnosti slučitelné s jeho fyzikálním pohledem na svět: „Spinoza byl první, který důsledně aplikoval myšlenku deterministické sounáležitosti veškerého dění na lidské myšlení, cítění a jednání“

Odp7: Názor
Yardasan, 11.2.2008 22:20

Já myslím, že věřil v řád ve vesmíru a ne v neurčitost kvantových fyziků. ON - byl pro Einsteina vesmír. S pozdravem jK.

Odp8: Názor
merlinn, 12.2.2008 0:13

Ano, Einstein byl v opozici proti kvantovým fizikům. Trvalo to dluho, ale musel jim částečně dát zapravdu (hlavně Nielsovi Bohrovi, se kterým často debatoval). ON byl pro Einsteina bůh. Když pochopíte co je bůh a k čemu je dobrý, pak pochopíte, že v něho musel věřit, jinak by nedokázal, co dokázal.

Odp9: Názor
Yardasan, 12.2.2008 19:10

Pokud řád ve vesmíru nazýváte bohem, pak kvantová fyzika je rukou ďábla ;-) . S pozdravem jK.

Odp10: Názor
merlinn, 12.2.2008 21:52

Bůh je obojí. A nebo není nic. ON totiž nehraje v kostky ;-)

Prosim vás, kde jste přišel k tomu, že Einstein myslel vesmír. Ať hledám, jak hledám, nemůžu to najít... Dokonce i ve wikipedii jsem našel výrok v originále:„I, at any rate, am convinced that He [God] does not throw dice.“ (Einstein 1969)

Odp8: Názor
merlinn, 12.2.2008 22:31

Tak jsem hledal, ža jsem našel:

Einsteinův náboženský názor je většinou považován za deistický: věřil „v Boha, který se mu zjevuje v harmonii všeho, co existuje, ne v Boha, který řídí osud a činy lidí“. Einstein chtěl „vědět, jak Bůh stvořil svět“: po té, co byl tázán na náboženské otázky Martinem Buberem, Einstein zvolal „My fyzikové se jen snažíme obtáhnout čáry, které nakreslil On.“ A pokračoval „Budhismus popisuje co je v budoucnosti očekáváno ve vesmírném náboženství: Převýší osobního Boha, vyvaruje se dogmat a teologie; bude se zabývat jak přírodou, tak duchovnem, a bude založeno na posvátném smyslu a povstane ze zkušeností všech věcí, přírodních i duchovních, jako jejich smysluplné sjednocení.“ Svou víru pak shrnul takto: „Mé náboženství sestává z pokorného obdivu neomezeného vyššího ducha, který se odhaluje jako drobné detaily, které jsme schopni postřehnout svou chatrnou a vetchou myslí.“

Ještě vysvětlení, co znamená deismus:

Deismus (z latinského deus – Bůh) je nábožensky nevyhraněný filosoficko-teologický směr, podle něhož Bůh (nadpřirozená bytost) existuje a je stvořitelem světa, ale po stvoření světa (a všeho, co se světem souvisí) již do jeho chodu nezasahuje, ale ponechává jej jeho vlastním zákonům. Jako takový, tento filosoficko-teologický směr zaujímá kompromisní postoj mezi teismem (filosoficko-teologický směr, který tvrdí, že jeden existující, různě personifikovaný Bůh, různými způsoby zasahuje do jakéhokoliv dění ve světě, a to dle své libosti a jak chce) a ateismem (Bůh neexistuje a svět se řídí jen v zavislosti na přírodou či lidmi vytvořenými pravidly a zákony života). Mnohdy, a to zejména s ohledem na různé důkazy podporující existenci Boha, slouží deismus jako obhajoba Boha, ale také jako obhajoba náboženství.

Myslím, že tím bychom mohli tuto debatu ukončit...

Odp9: Názor
Yardasan, 13.2.2008 17:01

Anoano, tak poslední citace:
S odstupem času se zdá být logické, že kombinace úžasu a rebelského postoje učinila z Einsteina mimořádného vědce. Co je ale méně známé, je to, že tato dvojkolejnost jeho vývoje silně ovlivňovala také jeho víru. Nejdříve odmítl sekularismus svých rodičů, později koncept náboženských rituálů a koncept osobního Boha, který zasahuje do každodenních záležitostí člověka. V padesáti letech ho ale pojal úžas, který ho vedl k deismu a k přesvědčení, že „duch se projevuje ve vesmíru“ a „Bůh se projevuje v harmonii všeho, co existuje“.

Einstein byl ze strany obou rodičů potomkem židovských obchodníků, kteří žili skromně po dvě staletí na jihozápadě Německa. S každou generací se víc a víc asimilovali v tamní společnosti, kterou milovali – nebo si alespoň mysleli, že ji milují. Co se týče náboženství, neměli o ně velký zájem. Ve svých dopisech zmiňoval Einstein vtip o nevěřícím strýci, který chodil jako jediný z rodiny do synagogy – a na otázku, proč to vlastně dělá, odpovídal slovy: „Nikdy nevíš“. Rodina ale neměla s náboženstvím prakticky nic společného.

Albert se ale zničehonic začal zajímat o judaismus. Začal dodržovat striktní předpisy. Jak popisovala později jeho sestra, nejedl vepřové maso, všechno muselo být „košer“ a světil sobotu. Skládal si dokonce vlastní náboženské písně, které si prozpěvoval cestou ze školy. Největší stimulací pro něj byl chudý student medicíny Max Talmud, který chodil k Einsteinovým každý čtvrtek.

Byla to určitá tradice, že se židovské rodiny měly starat o chudé. Einsteinovi si ji přizpůsobili tak, že pravidelně zvali domů tohoto studenta. Bylo mu 21 a Albertovi bylo 10. Talmud nosil Albertovi knihy o vědě, a ten je pak četl se zatajeným dechem. Uvedl ho také do tajů matematiky. Malý Einstein mu pak každý čtvrtek ukazoval, co vyřešil – a brzo předběhl svého „učitele“. Když mu bylo dvanáct, opustil judaismus. Nebylo to ale kvůli vědeckým knihám, protože mezi náboženstvím a vědou neviděl žádný konflikt.

Až když mu bylo padesát, začal se vyjadřovat k víře v různých článcích, rozhovorech a dopisech. Jeho verze víry byla neosobní. V roce 1929 byl se svou manželkou u jakýchsi hostitelů v Berlíně. Jeden z hostů začal mluvit o své víře v astrologii. Einstein se tomu vysmál jako čiré pověrčivosti. Další host se podobným způsobem začal vyjadřovat i o náboženství.
Hostitel ale poznamenal, že samotný Einstein se kloní k víře, což vyvolalo překvapení. A Einstein prohlásil: „Když se snažíte pronikat našimi omezenými prostředky do tajů přírody, zjistíte, že za zřejmými zákony a souvislostmi existuje něco velmi jemného, neuchopitelného a nevysvětlitelného. Úctu k této síle, jež se za vším skrývá, můžeme označit za moje náboženství. V tomhle smyslu jsem tedy náboženský“.

Těsně po svých 50. narozeninách poskytl Einstein pozoruhodný rozhovor o nacionalismu a víře. Na otázku, zda ho ovlivnilo křesťanství, odpověděl: "Jako dítě jsem byl vychovávaný na Bibli i na Talmudu. Jsem Žid, ale zářivá postava z Nazareta mě fascinuje.“ Následovala otázka, zda si myslí, že Ježíš byl historickou postavou. Einstein odpověděl: „Nepochybně ano. Nikdo přece nemůže číst evangelia bez toho, aby cítil přítomnost Ježíše. Jeho osobností přece pulzuje každé slovo. Žádný mýtus není takhle naplněn životem.“

Další otázka tedy zněla, zda věří v Boha. Einstein odpověděl: „Nejsem ateista. A myslím, že se nemůžu označit za panteistu. Je to otázka, jež je příliš široká pro naši omezenou mysl. Jsme jako malé dítě, vcházející do obrovské knihovny, přeplněné knihami v nejrůznějších řečech. Dítě ví, že někdo musel ty knihy napsat, ale neví, jak je napsal. Nerozumí řečem, ve kterých jsou knihy napsané. Matně tuší jakýsi nadpřirozený pořádek v tom, jak jsou knihy uspořádané, ale nic o něm neví. Takové je podle mě postavení i toho nejinteligentnějšího člověka vůči Bohu.“
Einstein byl během celého života naprosto konzistentní v odmítání nařčení, že je ateista. Dokonce ho rozčilovalo, že ho ateisté citovali ve svých argumentacích. Nikdy nepociťoval potřebu snižovat něčí víru, ale v případě ateistů tuto tendenci měl. Jednou prohlásil: „Rozdíl mezi mnou a většinou takzvaných ateistů je pocit naprosté pokory před neuchopitelným tajemstvím a harmonií kosmu.“ S pozdravem jK.

Odp10: Názor
merlinn, 13.2.2008 23:48

Tak jsme se konečně shodli. To, co jste tu zkopíroval vlastně je můj názor na věc.

Odp7: Názor
Yardasan, 11.2.2008 22:21

Pro někoho je Bůh Jágr... ;-) S pozdravem jK.

No je sice hezké
Grush, 1.2.2008 20:38

co vypočetl kupříkladu pan Penrose, ačkoliv (nechci tím nijak snižovat jeho genialitu) zcela jistě nenavštívil ani jeden další vesmír kromě našeho, čili ví prd jak to kde může vypadat - má k dispozici pouze teorie, nic víc. A i kdyby byla pravděpodobnost životapříznivého vesmíru jedna ku 10 na 30, tak právě bytosti v tom jednom případě se budou tak naivně divit jak je to možné, že jsou. No, prostě praděpodobnost vyšla zrovna na ně. Kdyby nevyšla, nedivili by se - prostě by vůbec nebyli :-))) atd... :-)

Důležité je především pochopit
havranznursie, 15.2.2008 1:22

Nadzvedni kámen a uvidíš mě, rozštípni poleno a nalezneš mě. Neuvidíš a nenalezneš Boha, ale víru! Důležité je věřit, ne oběkt „Bůh“. To co se stalo potom, že lidé jako vždy něčeho zneužily, je téměř ve významu zanedbatelné. Tím myslím majetek a moc. Věř ve víru jako takovou a nemarni čas o hvězdách atd. Jdi se radši podívat jestli je vše uděláno a tomu koho máš rád to dej znát. Tím učiníš více.

No jo Einstein...
slayd, 11.6.2008 21:20

On to pochopil. Úžasné! Pokud sdílíte názor génia pane Yardasane, který jste zařadil do diskuze o víře, potom nechápu, proč na jiných portálech svíce .cz se stavíte proti jakékoliv víře v cokoliv, z pochybného důvodu, že je nebezpečná atd. Nebezpečná není osobní víra jednotlivce. Nebezpečné jsou organizace, které se na obranu své víry vytvoří a začnou ji vyhlašovat, jako jedinou univerzální pravdu pro celé lidstvo. Potom začnou páchat zločiny na všech, kteří s nima nesouhlasí. Katolíky já např. nemusím, ale matka Tereza udělala díky této víře kus práce a dobra na Zemi. Komunisty taky nemusím, ale ten nejmenovaný řadový člen, který pilně pracoval v zaměstnání a po práci na akci Z stavil na vesnici kulturák nebo sekal trávník na hřišti,je taky dobrej člověk... atd. A dělali to pro svoji víru v něco lepšího, co je přesahuje....... S pozdravem P.S.

Odp: No jo Einstein...
Skittys, 11.6.2008 22:40

Je až hrozný, jak náboženství s lidma vlastně manipuluje.. Člověk může věřit čemu chce, záleží na něm jakou si vybere cestu a já si myslim, že žádná cesta neni špatná nebo dobrá, prostě jsou různý cesty.. jako jsou jiný názory a přitom nemůžeme říct, kterej je ten správnej:-)

Odp2: No jo Einstein...
slayd, 12.6.2008 13:59

Pane Skittys, pokud náboženství nebo politika atd. s lidma manipuluje v kladném smyslu - neviděl bych osobně na tom nic špatného.
Že neexistují špatné cesty životem? A co například život pedofila ze Slovenska a jeho vražda 9 letého chlapce? I se svojí nemocí - úchylkou dobře věděl, že nečiní nic moc dobrého, přesto se rozhodl...
A řešení mu dokonce nabídla i společnost tzn. léčbu ne vraždu. Co je správné lze někdy jistě těžko odhalit, ale někdy je to jasné zcela jistě. P.S.

Máte k článku co říct? Máte názor? Je jedno, že článek nevyšel dneska, téma je aktuální stále! Váš komentář se nám zobrazí, tak napište!

Přidat nový komentář

Pokud jste registrován(a), zadejte heslo:

Pouze Vaše jméno (přezdívka) a vlastní příspěvek jsou povinné položky.

Prosím můžete-li, používejte diakritiku - píše se to stejně dobře a mnohem lépe se to čte. Příspěvky naprosto mimo téma nebo obsahující vulgární výrazy budou bez odpovědi smazány - poškozují tuto diskusi.
Formátování: [bold]tučně[/bold], [ital]kurzíva[/ital], [url=adresa]text odkazu[/url] (viz Formátování textu).
Děkujeme za Váš názor.

Nahoru
O serveru, právní ujednání, přístupnost
Založeno na vlastním redakčním systému a vlastním fóru.