Pro všechny přemýšlivé lidi

Poslední komentáře

Střípky z diskuse

Zajímavé odkazy

Novinky na Svíci.cz

  • 30.11.2007: Nyní jsou nově přidané komentáře od poslední návštěvy zvýrazněny barevně
  • 13.4.2007: Možnost úpravy i zatím neschváleného článku
  • 22.6.2006: Zlepšeno vyhledávání
Proč používat Linux

Komentáře k článku

7.10.2007 13:01

Súčasný šport – jedna veľká tragédia!

Správa z tlače: Angličan David Beckham podpísal päťročný kontrakt s Los Angeles Galaxy. S platom päť miliónov dolárov bude najdrahším hráčom Major League Soccer. S bonusmi za príjmy z reklamy môže zarobiť až 250 miliónov dolárov.


Pojem „tragédia“ sa netýka samotnej podstaty športu, ako takého, ale predovšetkým nesprávneho, pokriveného, ba až zvráteného postoja k nemu. Lebo žiaľ, dnešné ľudstvo, spoliehajúce sa najmä na chladný rozum a ignorujúce citové hnutia svojej osobnosti, sa podobným prístupom k životu už natoľko vzdialilo od prapôvodnej prirodzenosti, že kriví a až do grotesknej podoby deformuje všetko, čoho sa len dotkne. Ide teda o problém komplexný a všeobecný, týkajúci sa v podstate všetkých vecí okolo nás. My sa však teraz zameriame iba na šport a konkrétne, na tie najvypuklejšie nesprávne postoje dnešných ľudí k nemu.


Ako teda bolo naznačené, šport je sám o sebe niečím veľmi pozitívnym, podporujúcim fyzické zdravie a tým i celkovú, duševno – telesnú harmóniu ľudskej osobnosti, pretože okrem mimoriadne pozitívnych zdravotných účinkov má vplyv i na formovanie určitých morálnych a vôľových vlastností, akými sú napríklad sebadisciplína, vytrvalosť, zmysel pre spoluprácu a podobne.


Ale všetky tieto pozitívne vplyvy možno športu pripisovať iba dovtedy, kým sa v súvislosti s ním nezačne hovoriť o peniazoch, alebo o iných, hmotných či nehmotných výhodách. Práve tento moment je totiž jedným z najrozhodujúcejších faktorov, ktorý spôsobuje degradáciu športu na niečo obludné, na niečo, za čo by sme sa mali hanbiť.


Ak teda športujeme pre radosť z pohybu, celkom nezištne a jedinou našou odmenou je iba táto čistá radosť, potom ide o správny a zdravý postoj k športu a ku všetkým športovým aktivitám, čo sa musí následne odzrkadliť v upevnení nášho zdravia i v celkovej harmonizácii našej osobnosti.


Len si napríklad spomeňme na známe slová, ktoré práve v súvislosti so športom hovoria, že „nie je dôležité vyhrať, ale zúčastniť sa“. V týchto slovách možno cítiť dávno minulé časy lepšieho ľudstva, ktoré ešte nebolo vypočítavosťou vlastného rozumu natoľko odtrhnuté od prirodzenosti. Ľudstva, ktoré sa ešte dokázalo dívať na všetky veci a javy okolo seba pohľadom, omnoho bližším pravde.


A čo dnes? Rastúcej domýšľavosti ľudského rozumu sa táto prapôvodná prostota zdala až príliš jednoduchou a obyčajnou. V kŕčovitej rozumovej snahe vedieť všetko lepšie, začali byť teda do športu vnášané isté „vylepšenia“, ktoré ho však iba strhli z jeho pôvodnej prirodzenosti, čím vzniklo niečo naprosto nezdravého, pokriveného a v konečnom dôsledku prinášajúceho iba skazu.


Pozrieme sa teda, už celkom konkrétne, na tie najvypuklejšie negatívne aspekty súčasného pohľadu na šport, za ktoré by sa malo ľudstvo hanbiť.


Všetko sa začína odvíjať od pokriveného a pokrúteného vnútorného postoja k športu. Ľudia dneška ho totiž už nechcú pestovať pre zdravú a čistú radosť z pohybu, to znamená nezištne, ale naopak, chcú z neho „niečo mať“. Napríklad peniaze, pocty, výhody, popularitu a podobne. K takýmto „ideálom“ vedú už od malička aj svoje deti, v ktorých tým nechtiac, ale celkom zákonite, pestujú mnohé negatívne vlastnosti, ako napríklad nezdravú ctižiadostivosť, ješitnosť, vypočítavosť, alebo domýšľavosť.


Zrazu už prestáva mať význam iba „zúčastniť sa“. Pre súčasníkov sú to už úplne prázdne slová. Jediné, čo naozaj za niečo stojí je len a len víťazstvo a s ním spojená prestíž najrôznejšieho druhu.


Víťazstvo za akúkoľvek cenu! I za cenu poškodzovania zdravia dopingom, za cenu podvodov, klamstva, alebo neférovosti. Toto je ovocie, ktoré nám prináša nesprávny postoj k športu takmer vo všetkých výkonnostných úrovniach – od tej najnižšej žiackej súťaže až po vrcholový šport.


No a samotný vrcholový, alebo profesionálny šport je kapitola sama o sebe. Spomínaná negativita sa v ňom kumuluje až naozaj do „vrcholovej“ a v skutočnosti priam odpudzujúcej podoby.


Prvá z najväčších necností súčasného trendu profesionalizácie vrcholového športu spočíva predovšetkým v pútaní a viazaní obrovského množstva finančných prostriedkov. V celosvetovom meradle ide skutočne o nesmierne veľké sumy, ktoré by rozhodne mohli byť využité inak a na omnoho zmysluplnejšie a potrebnejšie účely. Stačí si totiž iba uvedomiť, že v dnešnom svete, v 21. storočí, ešte zomierajú na zemi ľudia od hladu a ďalšie milióny iných trpia tisícorakými formami hmotnej núdze.


Ako protipól k tomu faktu si teraz predstavme niekoľkohodinový otvárací ceremoniál olympijských hier, ktorý zhltne miliardy. A to ešte nehovoríme o finančných prostriedkoch, investovaných usporiadateľskou krajinou do prípravy športových areálov a tak ďalej. Mimochodom, aj samotné olympijské hry sa už úplne vzdialili od pôvodného kritéria súťaže, určenej pre vyslovene neprofesionálnych športovcov.


Nie, šport nikdy nemal byť a nemôže byť zamestnaním, pretože nie je nijakým výrobným, ani umeleckým odvetvím, ktoré by snáď vytváralo celospoločenské hodnoty materiálneho, alebo duševného charakteru.


Jedinou „hodnotou“, o ktorú sa v dnešnom pokrivenom vnímaní športu všetci usilujú, je iba nezdravá honba za víťazstvom a výbornými umiestneniami v rôznych ligách, tabuľkách a súťažiach. No a vlastným zmyslom tohto snaženia je len uspokojovanie akejsi regionálnej, alebo národnej ješitnosti. Je preto úbohé, smiešne, ba až poburujúce, keď dnešné ľudstvo s vážnou tvárou a s množstvom vzletných slov vráža veľké milióny iba do voľkania si vo vlastnej ješitnosti. A snáď vrcholom tejto absurdnosti sú napríklad platy špičkových hráčov v NHL, v rôznych európskych futbalových kluboch, alebo trebárs výhry na prestížnych tenisových turnajoch.


Je totiž napríklad známe, že ročný zárobok jedného, jediného takéhoto vrcholového športovca by mohol byť významným prínosom do ekonomiky niektorého z chudobnejších afrických štátov. K tomu naozaj niet čo dodať. Snáď iba toľko, že šport jednoducho nesmie byť zdrojom obživy. Zarábanie peňazí totiž nie je a nikdy nemalo byť jeho účelom, ani zmyslom. Nerešpektovanie tejto jednoduchej zásady časom zapríčinilo enormné pútanie a strhávanie, celou spoločnosťou vytvorených, finančných prostriedkov, ktoré by mohli byť omnoho lepšie využité tam, kde ich naozaj akútne treba. No a k opätovnému a novému zneužívaniu obrovských finančných rezerv, v súvislosti so športom, dochádza i vo všeobecne akceptovanom a tolerovanom parazitizme stávkových kancelárií, ktoré predstavuje samostatnú kapitolu.


Ďalším negatívnym faktorom, nabaľujúcim sa na všetko to nesprávne, o čom bolo doteraz hovorené, je neuveriteľná surovosť, vulgarizmus a živočíšna nízkosť, prejavujúca sa v správaní diváckej verejnosti, sústredenej okolo športového diania. To čo sa deje v hľadiskách štadiónov a športovísk a čo si tam môžeme vypočuť je vskutku absolútne nedôstojné človeka. A ak by sme boli čo i len trochu súdni, už iba tento odstrašujúci jav sám o sebe by nám mal dostatočne jasne signalizovať, že so športom a okolo športu nie je čosi v poriadku.


A hoci neskrývaná agresivita, fanatická túžba po výhre a otvorená nenávisť voči „nepriateľskému“ táboru už viac krát vyvrcholili až vzájomným vraždením, všetky protiopatrenia boli vždy iba povrchné a vonkajškové, odstraňujúce iba dôsledky a nie príčiny. Nikto sa totiž nesnažil hľadať vnútornú, čiže skutočnú príčinu daného stavu a zamerať sa práve na jej odstránenie, čím by sa automaticky odstránili aj všetky vonkajšie dôsledky, z nej vyplývajúce.


No a skutočnou príčinou nezdravého fanúškovstva je práve chorobná túžba po víťazstve a po čo najlepšom výsledku. Túžba, na míle vzdialená od onoho pôvodne správneho, že nie je predsa dôležité vyhrať, ale zúčastniť sa. Táto zásada, reprezentujúca múdrosť našich predkov, predsa dostatočne jasne upozorňuje, že v športe treba hľadať úplne iné hodnoty.


Všetko má však ešte hlbšie korene, pretože to úzko súvisí so zle nastaveným, hodnotovým rebríčkom celej spoločnosti. Spoločnosti, ktorá sa samotná klania modle úspechu, sprevádzaného zodpovedajúcim finančným a materiálnym prospechom. Ľuďom je nahovárané, že spoločenský úspech je tým najdôležitejším, o čo by mal každý človek usilovať a pre mnohých v podstate už ani nie je natoľko dôležité, či ho dosiahnu čestným, alebo nečestným spôsobom.


Ak by teda v športe i v spoločnosti prestala dominovať nezdravá túžba po víťazstve a úspechu za akúkoľvek cenu, túžba po prestíži a finančnom ohodnotení s tým spojenom, ak by sa znovu začal klásť dôraz na už zabudnuté slovo: „nezištnosť“, postupne a akoby samovoľne by sa začali vytrácať aj všetky negatívne javy, sprevádzajúce súčasné športové dianie. Nakoniec by zostala iba čistá radosť z pohybu, ako tomu bolo kedysi veľmi dávno. Tým by samozrejme taktiež stratili živnú pôdu všetky nezdravé prejavy fanúškovstva, s ktorými by zároveň vymizla i všetka agresivita a vulgárnosť.


Ak totiž chceme niečo naozaj meniť k lepšiemu, musíme sa zamerať predovšetkým na najvnútornejšiu príčinu daného javu, z ktorej sa odvíjajú všetky dôsledky, prejavujúce sa navonok. Lebo potlačovanie vonkajších prejavov, bez poznania a snahy o zmenu skutočnej, vnútornej príčiny, nevedie k ničomu. Preto teda zatiaľ ani nie je možné odstránenie agresivity a vulgarity z hľadísk našich športovísk. Tu totiž naozaj nepomôžu nijaké dômyselné a drahé bezpečnostné opatrenia, či kordóny policajtov okolo štadiónov.


Všetko, čo robíme je dokonalým odrazom toho, aký sme. Dokonalým odrazom nášho vlastného vnútra. Platí to bezo zvyšku o každom jednotlivcovi, ale aj o celom ľudstve. Aké je teda toto ľudstvo? Je dobré, prirodzené, múdre, zdravo a ušľachtilo jednajúce, alebo naopak, domýšľavé, hlúpe, vnútorne úbohé a odtrhnuté od prapôvodnej prostoty a prirodzenosti? Odpoveď nájdeme v jeho postojoch a v jeho činoch. Ak však zameriame svoju pozornosť na šport a dianie okolo neho, odpoveď musí dopadnúť veľmi nepriaznivo.


Ale aj napriek súčasnej, nie príliš povzbudivej situácii, by sme nemali upadať do rezignácie. To ani nebolo účelom týchto riadkov. Ak teda chceme začať s nápravou, prvým, nevyhnutným krokom by mala byť predovšetkým odvaha pozrieť sa pod povrch vecí okolo nás. Odvaha strhnúť ligotavé vonkajšie pozlátko, obratne skrývajúce úbohú vnútornú prázdnotu.


No a z tohto poznania skutočnej podstaty vecí, z poznania prázdnoty, pokrivenosti a nedôstojnej ničotnosti, ktorej sme aj mi sami, vo svojej nevedomosti, dlhé roky slúžili, by malo vyrásť naše odhodlanie pozorovať, vnímať a robiť všetko úplne inak a po novom. Lepšie, pravdivejšie, prirodzenejšie a ušľachtilejšie. V súlade so skutočnými hodnotami v tomto stvorení. V dnešnom marazme a pokrivenosti všetkých vecí, prameniacom v prehnanej rozumovej domýšľavosti, je totiž mimoriadne cenný každý človek, ktorý je schopný svojim správnym vnútorným postojom k životu a z tohto postoja sa odvíjajúcim, správnym jednaním, vniesť o kúsok viacej svetla do temnoty, ktorá v súčasnosti panuje na zemi.


Lebo žiaľ, v lenivosti a v povrchnosti v myslení sa mnohí radšej uberajú onou širokou cestou všeobecne zaužívaných názorov. Ale my predsa už 2000 rokov vieme, že skutočné hodnoty možno objavovať a nachádzať iba na známej, úzkej ceste samostatného myslenia, schopného zájsť pod povrch a vnímať skutočnú podstatu vecí.


Nebojme sa teda po tejto úzkej ceste kráčať. Hoci aj sami! Lebo neochvejnosť nášho odhodlania kráčať správnym smerom môže ovplyvniť i zmenu smeru všetkých ostatných. Navyše, ak veľmi dobre vieme, kam spomínaná úzka, ako aj široká cesta vedie.


M.Š.
Slovenské občianske združenie pre posilňovanie mravov a ľudskosti
www.zdruzenie-ludskost.sk

věčně aktuální je citát moudrěho...
colorado, 7.10.2007 18:49

věčně aktuální je citát moudrěho profesora v komedii Cesta do hlubin študákovi duše. Netřeba k tomu další komentář.

Slovo sport ve mě vyvolává dvě...
Plurivultis, 9.10.2007 11:31

Slovo sport ve mě vyvolává dvě asociace:
1) v článku zmiňovaná radost z pohybu
2) a souboj mezi několika sportovci, kde zvítězí jen ten nejlepší, přičemž na konci si všichni potřesou rukou a mohou si navzájem říct: „byl to dobrý boj. Bylo mi ctí soupeřit právě s vámi.“
Ale jak se tak dívám, tak je to jen iluze..

S mým nejlepší kamarádem hrajeme tenis. Nejsme v něm žádní mistři. Dokonce přiznávám, že známe asi tak tři nebo čytři pravdila. Při hraní nepoužíváme normální rakety, ale dřevené pálky, které jsou těžší a mají menší síťku pro odpálení míčku. Ani nehrajeme na body. Jenom pro tu čistou radost z pohybu a z každé dobře zachycené a odpálené rány ať už mé a nebo soupeřovy. Takovým pocitům, jaké prožíváme na tenisovém kurtu, se vyrovnává velice málo věcí.
Tu se jednou vrátil můj drahý taťík z práce a povídal, jak mu jeden jeho známý říkal, že nás viděl hrát. „Ten tvůj synek teda hraje. Dělej s ním něco,“ byly jeho slova nebo něco tomu velmi podobného. Škoda je, že nevím, co to mohlo být za člověka a určitě se s ním ani neznám. Stejně ale mohl alespoň pozdravit...

Žel, většina společnosti se ubírá preferovanou (ne cestou, ale) dálnicí pohodlnosti, napěchovanou příliš mnoho lidmi, lemovanou reklamními bilboardy na každém kroku, které jim vtloukají standardizované názory a mnohé předsudky, s McHlodany a eskalátory zbudovanými, když jde terén do kopce, místo aby šli po uzoučké, nevyšlapané stezce bez všudypřítomného cigaretového kouře, smogu a politiků.
Možná že té zmíněné většině křivdím, ale takový názor má hodně lidí okolo mě.

Odp: Slovo sport ve mě vyvolává dvě...
Archibald, 9.10.2007 14:46

Tedy, nemůžu nic jiného než jednoznačně souhlasit. Ve sportu, přece jde o to, aby se člověk hýbal. Je to mnohem lepší cesta než neustále sedět doma či v nějakém „zaplivaném pajzlu“. Samozřejmě jsou zde jako vzor všelijací vrcholoví sportovci. V tomhle případě ti, jenž se účastní Wimbledonu. Ale samotnému hráči jde však především o ten prožitek. Ne?;-)

Odp2: Slovo sport ve mě vyvolává dvě...
Juras, 9.10.2007 15:42

Já myslím, že hodně vrcholových sportovců mají požitek z hmotných požitků - machrujou, čekají jen až je někdo zadraho koupí a navíc si k tomu střihnou nějakou reklamu. Nechápu ty lidi, kteří to svým zájmem podporují.

Současný sport je založen na soutěži...
Pavel od vody, 9.10.2007 15:51

Současný sport je založen na soutěži, obdobně jako celá „civilizovaná“ společnost. Jeden musí vyhrát, druhý prohrát. To je zákon sportu. A cena za výhru je vysoká. Když vyhrávali naši v hokeji, celý národ šílel u TV. A mně bylo vždycky líto těch poražených. Vždyť prohráli třeba jen o jeden gól a dali tomu stejně, jako ti naši. cítil jsem to jako nespravedlnost. I když jsem měl taky radost z našeho vítězství :o)
Takový turnaj, kde každý jen ukáže, co umí a kde se nerozdávají ceny, je v našem světě nemyslitelný.
Sport by měl být především hra a jako hraní si by měl být provozován.

Rekreační a výkonostní sport budiž...
ivan, 9.10.2007 22:24

Rekreační a výkonnostní sport budiž oslaven. Vrcholový sport současnosti vidím jako vrták státních rozpočtů a nástroj politické a ekonomické síly. Rozpuštěné miliardy do privátu a vyprodukvané ohromné množství exhalací (Megastavby) jsou prezentovány jako podnět ke sportování pro zdraví a pohyb na čerstvém vzduchu. Co dodat?
Vrcholový sport je kšeftem a Olympiáda je jeho supermarketem. Některé sporty jsou soupeřením laboratoří,které by si zasloužily stát spolu se sportovcem na stupních vítězů. Zvláštní kategorií jsou technické sporty kde je projev důmyslnosti a technologie přiznanou spoluúčastí výkonu. Poslední dobou se ale stává, že pořadí závodu je platné až po potvrzení soudem. Z mých oblíbených sportů (Siniční motozávody, letecká akrobacie, sjezdové lyžování) se pomalu stává ,,fotbal" Sparťansko- Baníkovského typu. Jsem z toho zklamaný.

Odp: Rekreační a výkonostní sport budiž...
Pavel od vody, 10.10.2007 10:02

To je právě to. Pohyb na vzduchu už se sportem vůbec není spojen. Sportoviště se stěhují do hal, pod střechu. Už i fotbalová hřiště se zastřešují.
Nedávno jsme si s manželkou říkali, co energie se spálí ve fitnesech na všech těch rotopedech, činkách a jiných mučících strojích. Měly by být napojeny na nějaké generátory a vyrábět elektriku alespoň na svůj vlastní provoz.

Odp2: Rekreační a výkonostní sport budiž...
Pavel od vody, 10.10.2007 10:03

Ivane zdravím :o)

Odp3: Rekreační a výkonostní sport budiž...
ivan, 11.10.2007 0:48

U važuju o setkání, v nabídce mám placetnici, auto, koně letadlo. Jenom myslím na pavla jak zládne obížnější nastupováni

Odp4: Rekreační a výkonostní sport budiž...
ivan, 11.10.2007 8:45

Při nedostatečném signálu transformovaný text neodpovídá předloze. Rozpadlá slova,vypadlá písmena, funkce Caps Look, tečky, čárky. Pavle, máš-li zájem, zvu tě na výlet . Náklady hradím. Ivan 775 314 132. Ozvi se co nejdříve.

Odp5: Rekreační a výkonostní sport budiž...
Pavel od vody, 12.10.2007 12:46

Poslal jsem SMS na uvedené číslo. Patřilo to mně?

Odp6: Rekreační a výkonostní sport budiž...
ivan, 12.10.2007 14:37

Jasně, patřlilo. Číslo je správně, ale nic tu nemám. Myslel jsem na to, co by tě mohlo bavit, ale nevím co zvládneš a jestli o to vůbec stojíš. Je to pouhá nabídka, ale při respektu nedotknutelnosti tvého soukromí.

( už to došlo) Zatracenej signál, pije mě krev.

Odp2: Rekreační a výkonostní sport budiž...
NEMO, 11.10.2007 9:37

V tomhle případě je asi výhodnější koncepce Matrixu... Alespoň „konzervovaní“ nekecají do procesu výroby energie a sní si svůj životní sen pod dohledem strojů. ;)

Souhlasím, že sport už není sport a ještě když do něj kecaj různé „hošanské“ rádoby odborné časopisy nebo ty podivnosti co valej do mladejch slovanskejch holek - končí v nemocnicích s podvýživou.
To se pak na to jeden vyflákne a dá si radši pivo a knedlíky se zelím... ;)

Bohužel se tato jedna velká tragédie...
Framont, 10.10.2007 11:35

Bohužel se tato jedna velká tragédie sportu prohlubuje! Mám obavu,že za nějaký čas budou některé sporty i zakázány, protože v jejich souvislosti budou přibývat mrtví...a to hlavně v hledištích. Lidé se do ochozů některých sportů odcházejí v ě d o m ě v y b o u ř i t a stále přibývá těch, kteří jsou nervově labilní a své emoce nezvládají...Stačí se podívat, jak se zdeformovalo fandovství k určitému klubu: z fandů různých klubů se stávají nepřátelé na život a na smrt ...schopní i ochotní zabíjet...ptám se proč člověk 21. století tak hluboce klesá a mravně upadá?

Odp: Bohužel se tato jedna velká tragédie...
NEMO, 10.10.2007 17:34

Lidé odjakživa válčili. Teď nebyla žádná pořádná válka poměrně dlouhou dobu, tak se někde vybít musí... :/

Vypatlaná paka jsou v každé době. A taky je v tom všichni podporují - podívejte se třeba na reklamní šoty pivovarů, a jiných. Čím větší lopata, tím větší borec...

Všechno to souvisí s tím neuvěřitelným množství peněz co se tam valí a s modlářstvím, novodobí hrdinové a gladiátoři a naprostý lidský odpad ve „Vyvolených“ (no comment) nebo zoufalci ve „Vem si mě“ (to je jak na trhu kobylama) .

Co si jako mají myslet děcka, když na to hledí v TV a kolem sebe? No že je to normální...

Viděli jste někdy, že by v TV byl takhle oslavován nějaký vědec, který pro nás má mnohem větší cenu než nějaký šmatloň za kulatým nesmyslem... ;)

To, že se lítá do kosmu to nikoho už nezajímá... Ani krátká zpráva pomalu v TV není.

Viz. IAN

Odp2: Bohužel se tato jedna velká tragédie...
Growen, 14.10.2007 19:58

Válka nebyla poměrně dlouhou dobu ?! To je pak ale smutné. Jestli lidé potřebují co 50 let válku, jinak se začnou rvát kvůli vlastní ,, nedozrálosti ", nemáme budoucnost. Snad se to týká jen oněch několika stovek fanoušků. Oni to možná berou jinak, možná že jim skutečně nejde o fandění ale jen o prostor k vybití agresivity... těžko říct ;-)

A taky bych tě chtěl, NEMO, po dlouhé době pozdravit. A vás ostatní taky :-)

Chléb a hry
Pavel od vody, 11.10.2007 14:46

Napadá mne paralela se starým Římem. Chléb a hry dneska taky dostáváme (lépe - draze a dobrovolně kupujeme) a nezajímá nás nic jiného. Plebs.
Starý Řím rozbili barbaři a naši společnost ... ?

Odp: Chléb a hry
NEMO, 11.10.2007 14:55

Razítka, formuláře a šílení byrokrati s právníky jak u nás tak v Bruselu... :-)

Umlátíme se razítky, formuláři, politickou korektností, rasismem a nesmyslem zvaným multikulturní prostředí.
Lidé začnou umírat ve frontách na úřadech a v šílených nočních můrách, že opomněli nějaké razítko nebo potvrzení a tím pádem budou exkomunikování ze společnosti. Lidé budou nervní a uzavření ve svém virtuálním světě.
Pak přijde „civilizace“, která nás vysvačí a sežere, v lepším případě asimiluje...
Dobrý ne? ;-)

Odp2: Chléb a hry
Pavel od vody, 11.10.2007 15:04

Hm, tak jo. Brečíme si hezky na rameni, ale co s tím? Dá se něco dělat? I když se na to nebudu dívat, budu si sportovat venku, kolik lidí udělá totéž?
To je jako když jezdím do firmy na kole. To jsem sám s několika málo šílenci a kličkuju mezi auty, polykám jejich výplody. Nemělo by to být naopak?

Odp3: Chléb a hry
Juras, 11.10.2007 22:27

Co by mělo být naopak? Aby řidiči aut polykali výplody cyklistů? ;-)

Odp4: Chléb a hry
Pavel od vody, 12.10.2007 11:05

Já vím, napsal jsem to rychle a napsal jsem to blbě. U nás v Pardubicích jsou ideální podmínky pro cyklisty (všude rovina, do kopce je to jenom na nadjezdy), přesto je město plné aut, ve kterých jezdí jen jeden. A když se zavře jedna ulice v centru, tak je dopravní kolaps. Busy jezdí prázdné.
Cyklostezky se dělají tak, že se rozpůlí chodník, takže jsou časté kolize s chodci.
Tady si říkám, jestli by to nemělo být opačně. Více kol - méně aut. Ale co by se mělo stát, aby tomu tak bylo? Benzín za 100,-Kč ... ?

Odp5: Chléb a hry
Growen, 14.10.2007 19:59

Inu, pohodlnost :D

Odp5: Chléb a hry
Jana, 15.10.2007 8:09

Jsem pro kola! Všemi deseti!
Mimochodem, jsme asi poslední rodina v ČR, která nemá auto. Nebo je nás takových víc?

Odp6: Chléb a hry
NEMO, 15.10.2007 9:07

Hlásím se do klubu... :)
Jezdím pouze vlaky (R a EC/IC) a taxíky do 100km a pak samozřejmě na kole.
Autobusy v nejvyšší nouzi, nejsem sebevrah, na D1 mě jen tak někdo nedostane.

Odp6: Chléb a hry
Pavel od vody, 15.10.2007 9:45

No my taky. Už dávno jsem zjistil, že to jde docela dobře. Měli jsme Warťáka, když byly děti malé, ale teď máme s manželkou 4 kola, tři lodě, jedno letadlo (plastikový model). Někdy, zejména v zimě, je to krušnější, ale je to jen zvyk a otázka dobrého oblečení.

sport...
zuz23, 25.8.2008 20:36

nemam pocit, ze tento clanok pisal sportovec, pretoze keby to tak bolo, ten text by vyzeral uplne inak... lebo co sa tyka tych penazi: ta namaha ma ovela vyssiu hodnotu ako vsetky peniaze co za to dotycni sportovi dostanu, tomu verte. a este jedna malickost: kazdy sportovec, KAZDY, toho psychicky dosiahol ovela viac ako hocikto iny.. pretoze vyhrat sam nad sebou, je najtazsie

Máte k článku co říct? Máte názor? Je jedno, že článek nevyšel dneska, téma je aktuální stále! Váš komentář se nám zobrazí, tak napište!

Přidat nový komentář

Pokud jste registrován(a), zadejte heslo:

Pouze Vaše jméno (přezdívka) a vlastní příspěvek jsou povinné položky.

Prosím můžete-li, používejte diakritiku - píše se to stejně dobře a mnohem lépe se to čte. Příspěvky naprosto mimo téma nebo obsahující vulgární výrazy budou bez odpovědi smazány - poškozují tuto diskusi.
Formátování: [bold]tučně[/bold], [ital]kurzíva[/ital], [url=adresa]text odkazu[/url] (viz Formátování textu).
Děkujeme za Váš názor.

Nahoru
O serveru, právní ujednání, přístupnost
Založeno na vlastním redakčním systému a vlastním fóru.