... jednotlivcům, není vlastní ostatním jeho spoluobčanům, není vlastní světu. Empatie je vyjímečná etická vlastnost jen některých vyjímečných lidí, kteří se nejen dovedou vcítit v potřeby druhého člověka, pochopit je, porozumět jim, ale i aktivně zasáhnout, aby mu pomohli a pomoc realizovat.
Pomoc potřebným není pravidlem v žádném „ světě “, negeneralizujte !
Ba dokonce se rozmáhá názor bohatých etnik, že pomoc chudákům těm chudákům ubližuje.

Přímo k tématu nevím co říct, ale když jsem o tom chvilku přemýšlel, tak mě napadlo téma autonehod. Spíš než úměrně přidělovat trest (což nejde) by bylo dobré zohledňovat nějak míru provinění (což taky nejde). Konkrétně mám na mysli autonehody - když někdo někoho zabije autem. Pokud je to nějaký debil, který předjíždí přes plnou nebo na přechodu a potom se snaží ještě vykroutit ze zodpovědnosti, osolil bych mu to, ale pokud je to člověk, který jezdí slušně a měl jenom smůlu na nějakou souhru náhod, má potom sám horší výčitky svědomí než co mu může přinést vězení, tam bych od potrestání upustil. Ale je mi jasné, že to je nerealizovatelné a musí být potrestáni všichni.

S trestáním to nejde - nikdo neví, jestli si stokilový psychopat náhodou s chudákem zavřeném za hloupost nebude rozumět - naopak dvě vstejné váhové kategorie se mohou utrápit psychicky.

S prahem bolestivosti to taky nejde. Různé typy lidí se chovají různě. Jsou poserové, kteří skučí a omdlévají při odběru krve a jsou taky lidi, kteří zkousnou zuby a vydrží bez problémů i poměrně bolestivý zákrok.

Tak nějak se v tom ztrácím Jestli jsem to správně pochopil, tak než např. soud odsoudí zločince, měl by si zjistit co má a co nemá rád, a pak mu svým soudem co nejvíce znepříjemnit pobyt ve vězení. Když někdo trpí klaustrofobií, zavřeme ho do malé cely a když miluje svíčkovou, nedostane jí až do konce trestu na talíř

Dotaz - proč by měl mít stokilový psychopat ve vězení veget -?- Účel je zbavení svobody, a ten je dodržen. A pokud hovořte o vrahovi - psychopatovi, tak ten nebude na cele s někým, kdo provedl nějakou hloupost.

Ještě k té empatii - ta je základem veškerého fungování společnosti. Ztráta empatie = psychopatie. Právě díky té empatii by se Vám mohlo při zákroku v nemocnici stát, že analgetika dostanete, i když to není standartní postup. A toto platí také všude. Stačí říct, že máte problém mít projev před tisíci lidmi, a hned se lidi okolo Vás přetrhnou, aby Vám mohli pomoci, pokud budete muset před těch tisíc lidí předstoupit.
Zajímavé, že? Dva náhledy na tutéž věc. Oba jsou pravdivé a oba o ničem

Nakonec by sedl citát. Snad mi odpustíte, že už si nepamatuji, kdo to řekl
Pokud pochopíte teorii relativity, všechno je přesně tak, jak je. Pokud teorii relativity nepochopíte, všechno je přesně tak, jak je.

Ano, někoho stresovat je velmi nebezpečné a možná i trestné. A smát se vystresovanému člověku nebo zvířeti je vrchol sadismu; to už je šikanování, a to už trestné určitě je.

Po všech těch komentářích bych se pokusila vrátit zpět k tématu Několikrát jsem si přečetla úvodní článek a přemýšlela nad tím, o co v něm skutečně jde. Vzala jsem si na pomoc pár komentářů, ale tak nějak jsem se v nich začala ztrácet, jak už ostatně tady bylo řečeno... Celý článek na mne působí vcelku dobře, je plný paradoxů a o to asi šlo. Nicméně mě zaujala poslední věta: „Když už něco děláme, měli bysme /bychom/ to dělat pořádně.“ A tak si říkám, že vlastně tady jde o lidskou spravedlnost, která má s empatií dost společného. Ovšem, jak mohou lidé dělat něco pořádně, pokud k tomu nemají vnitřní vybavení? Svět je takový, jaký je a myslím, že do spravedlnosti mu bude stále něco chybět...

myslím, že jednoznačně odkazjete na problém, o kterém se myslím bude v blízké budoucnosti hodně diskutovat. Civilizace, tak jak jí známe dosud byla zaměřena na celek. Svobody a potřeby individua byly vzásadě pouze formální, plošné. Vedlo to ke zvýšení kvality života celku, realitivníekonomické, sociální a politické stabilitě západního světa. Každý vývoj má ovšem své prahy a každá společnost je charakterizována procesem „emancipace“ určitých skupin s tím jak stoupá míra jejich nezávislosti na celku. V globále se nalézáme skutečně na takovém prahu. Další vývoj bude směřovat opačně k hodnotám individua a osobní orientace. V podstatě zažijeme ve výhldu 50ti a jednoho stal let podobný vývoj jako po pádu římské říše.