Pro všechny přemýšlivé lidi

Komentáře k článku

20.5.2007 19:34

Prečo a ako padlo výtvarné umenie?

Umenie je jediným odvetvím ľudskej činnosti, ktorá sa dokázala zachvievať po dlhé stáročia v súlade so Zákonitosťami vo stvorení. Avšak v dobe vrcholiaceho temna na zemi, vyznačujúcej sa domýšľavou pýchou v neobmedzené schopnosti ľudského rozumu nakoniec padlo aj ono.


V čom teda spočívalo tajomstvo veľkosti umenia a v čom zase príčina jeho pádu?


To, čo v skutočnosti robí človeka človekom je jeho cit, sú jeho citové schopnosti, umožňujúce mu spojenie s najvnútornejším jadrom vlastnej bytosti – duchom. Alebo inak povedané – podstata každého človeka, čiže duch, sa prejavuje práve citom. Citom, ktorý je rečou ducha!


Okrem ducha, teda nášho najvnútornejšieho „ja“, má človek v hmotnom tele k dispozícii aj rozum. Úlohou rozumu je plniť a realizovať podnety ducha v hmote. Rozum, ako najdokonalejší produkt hmoty, má totiž schopnosť všetko hmotné lepšie chápať a následne aj ovládať.


Takýto vzťah medzi citom a rozumom je potom ideálnym stavom harmonického spolupôsobenia dvoch základných zložiek ľudskej osobnosti, zachvievajúci sa v súlade so Zákonitosťami vo stvorení.


Ale žiaľ, ľudstvo všetko sa obrátilo v pravý opak! Z hmoty vzišlý a teda hmotou obmedzený rozum postavilo na vyšší stupeň, ako cit. No a cit, túto reč ducha a most k nášmu skutočnému „ja“, odsunulo ďaleko do úzadia, na podružné miesto.


Zo sluhu sa stal vládca a z vládcu sluha! Avšak v sluhovi, kŕčovito sa držiacom vladárskeho žezla, niet schopností vládnuť, čo si ale on sám, v bezmedznej domýšľavosti, za žiadnu cenu nechce priznať a v mylnom presvedčení, že vedie ľudstvo cestou k pokroku, ho ženie do istej záhuby.


A bolo to práve umenie, ktoré dokázalo najdlhšie odolávať nadvláde rozumu, deštrukčne sa prejavujúceho vo všetkých oblastiach života. Iba v umení bol totiž až donedávna na prvom mieste ...práve cit! V tom je skryté i tajomstvo doteraz sviežo, živo a aktuálne pôsobiacich diel starých majstrov, alebo dokonca i tvorcov, žijúcich pred tri, štyri, či šesť tisíc rokmi. Iba cit človeka je totiž schopný vytvárať diela, svojim spôsobom večné, nadčasové, prechovávajúce hodnoty trvalého charakteru.


Len si teraz skúsme predstaviť, ako by asi vyzerala súčasnosť, keby sa rovnakým, čiže správnym spôsobom, nevyvíjalo po tisícročia iba umenie, ale úplne všetky odvetvia ľudskej činnosti. Skúsme uvážiť, na akej úrovni by sme mohli dnes byť, keby sme priam hlúpo nenadradili a aj doteraz stále nenadradzovali druhoradý a teda, istým spôsobom menejcenný rozum, nad citovú zložku vlastnej osobnosti.


Áno, život na zemi by sa podobal rajským záhradám – bol by to vskutku raj na zemi! Ak by sa totiž všetko vyvíjalo tak, ako sa malo, teda v súlade so Zákonitosťami vo stvorení, mohlo by byť skutočnosťou to, čo sa nám dnes zdá, ako krásna, ale nerealizovateľná rozprávka. No a pri zohľadnení zmienených skutočností potom pôsobí naozaj až smiešne, ak sa súčasní, úbohí ľudia rozumu, snažia presvedčiť svet o veľkom a nevídanom pokroku, ktorý dosiahla naša civilizácia, neuvedomujúc si, že je to žalostne málo v porovnaní s tým, čo sme v dnešnej dobe už mali a aj mohli naozaj dosiahnuť.


Ako teda bolo povedané, umenie sa dlhé stáročia vyvíjalo správne a ako jediná bašta citu vzdorovalo všeobecnej pokrivenosti, ktorá postupne zasahovala, zamorovala a otravovala úplne všetko okolo neho. Je však ale logické, že za podobnej, nezdravej situácie, bolo iba otázkou času, kedy nakoniec padne aj umenie. No a táto chvíľa nadišla v období nástupu vrcholnej nadvlády rozumu na zemi, a síce, v období takzvanej priemyselnej revolúcie, koncom 19. a začiatkom 20. storočia.


Od prvých jaskynných malieb, čiže v podstate od zrodu ľudstva, až po túto dobu, reprezentovali umenie dva základné princípy. Prvým bola už zmieňovaná prvotnosť citu a druhým pevná väzba so stvorením, prostredníctvom vizuálneho zobrazovania mnohorakosti jeho foriem.


Vo stvorení má totiž všetko jestvujúce nejakú formu. A tieto formy, či už ide o formu človeka, zvieraťa, rastliny, ľudskými rukami vytvorených diel, alebo čohokoľvek iného, všetko toto zodpovedá svojou krásou a mierou zušľachtenia, skutočnej duchovnej úrovni obyvateľov zeme. No a čím je duchovná úroveň vyššia, tým ušľachtilejší, vznešenejší a nádhernejší je jej vonkajší prejav, čiže forma.


Nad naším hmotným svetom sa totiž nachádzajú ešte aj iné svety, alebo oblasti, ktorých obyvatelia žijú v plnom súlade so Zákonmi stvorenia. A táto ich vysoká duchovná vyspelosť sa potom priam neopisateľným spôsobom odráža v nádhere foriem tamojšieho sveta. No a tým najvyšším poslaním umenia a umelcov, by mala byť ich schopnosť spájať sa s týmito vysokými úrovňami, prostredníctvom plného rozvitia svojich citových schopností. Mali by dokázať vedome čerpať z tamojšej dokonalosti a nádhery a sprostredkovávať ju ľuďom vo svojich dielach, ktoré by v nich vzbudzovali túžbu po krajšom, vyššom a vznešenejšom. A nielen túžbu, ale aj snahu sformovať každodennú realitu podľa vzoru prijatých predobrazov, aby sa aj naša zem stala žiarivým odleskom nádhery výšin. Možno snáď, v uvedenom kontexte, lepšie pochopíme aj známe slová: Ako v nebi, tak i na zemi!


Ale vráťme sa naspäť k dvom základným atribútom pravého umenia, ktorými sú, zjednodušene povedané, - cit a forma. Tak tomu bolo po stáročia, až do obdobia priemyselnej revolúcie, kedy sa vzrastajúca domýšľavosť rozumu, v silu vlastných schopností, nakoniec zmocnila aj umelcov, ktorí, v takzvanom „tvorivom experimentovaní“, rozbili a potreli oba základné princípy pravého umenia.


Najskôr nastalo postupné uvoľňovanie spojenia so stvorením, keď sa jeho formy začali ľubovoľne pretvárať, „štylizovať a zjednodušovať“, aby boli nakoniec rozbité úplne a na ich troskách vzniklo nové, slobodné, moderné, abstraktné „umenie“, vyjadrujúce iba pocitový svet autora, bez akéhokoľvek spojenia s realitou vo stvorení.


Tak teda vznikol bizardný, rozumom vykonštruovaný, paralelný svet chorobných predstáv, vedome odsúvajúci jestvujúcu realitu kdesi bokom, ako niečo „nemoderné“, už prežité a málo atraktívne. Nastal čas „absolútnej umeleckej slobody - slobody bez hraníc“, v ktorom sa môže vytvárať úplne bez zábran čokoľvek. Začali vznikať a množiť sa diela, ktoré sa vo svojej rozumovej vykonštruovanosti a maximálnej odtrhnutosti od reality stali iba bezduchým produktom rozumu. Produktom, podväzujúcim citové zainteresovanie autora, ako aj širokej verejnosti, pre ktorú sa takýto druh umenia stáva úplne nezrozumiteľným.


A tak je dnes zvykom, že mnohí bohatí ľudia nekupujú „moderné umenie“ preto, lebo sa im snáď nejako obzvlášť páči, ale hlavne preto, aby držali krok s momentálnym módnym trendom, čiže s tým, čo letí. A aby náhodou neurobili nejakú chybu, pri výbere „diela“, využívajú služby kunsthistorikov, ktorí ich samozrejme iba utvrdia o „hodnotách“ podobnej tvorby, využívajúc svojich erudovaných a, ako inak, rozumových argumentov.


Naopak, obyčajný človek, na ktorého sa v tomto smere zvykne pozerať s istým podceňovaním, si podobné „umenie“ kúpi sám od seba iba málokedy, pretože sa mu jednoducho, keďže na kunsthistorika nemá peniaze, nepáči. V zmienenom postoji sa však neskrýva nevzdelanosť, ako sa to neraz prezentuje, ale zbytky zdravého cítenia, ktoré jediné umožňuje rozpoznávať skutočné hodnoty vo stvorení.


Urobme si malý pokus. Ukážme štvor – päť ročnému dieťaťu dve fotografie, z ktorých jedna bude reprezentovať umenie staršie a druhá naopak, „umenie moderné“. Keď sa ho potom spýtame, ktorý obrázok sa mu viacej páči, vo svojej citovej bezprostrednosti a rozumovej nezaťažensti, vyberie bez zaváhania iba skutočné umenie.


A nevravel nám snáď už pred 2000 rokmi niekto Veľký, že máme byť ako deti? Tým ale nebolo myslené na nič iného, ako práve na udržanie si detskej citovej bezprostrednosti a rozumovej nezaťaženosti po celý pozemský život. Inak nám totiž hrozí, že sa staneme bezduchými ľuďmi rozumu, ktorí, ako poľutovaniahodné kreatúry človeka, vytvárajú iba pokrivené diela. Pokrivené diela nielen v umení, ale i vo všetkých ostatných oblastiach života.


Ak však má život na zemi ozdravieť, musí sa všetko zmeniť. Všetko musí byť nové! I umenie sa teda musí stať opäť pravým umením a tvorcovia, skutočnými tvorcami, aby sa potom, podľa ich vzoru, stali všetci ľudia ...umelcami! Každý vo svojom vlastnom odbore činnosti. Umelcami, čiže ľuďmi citu, ktorí využívajú svoj rozum len ako dobrý nástroj. Lebo rozum je naozaj dobrým sluhom, ale žiaľ ...zlým pánom!


Úplne na záver je však potrebné spomenúť, že nie všetko v umení dôb dávno minulých bolo celkom správne. Ako celok síce po stáročia kráčalo dobrou cestou, ale jeden z jeho okruhov je nutné čo najdôraznejšie odsúdiť. Ide o, celou históriou umenia sa tiahnúci, kult nahoty, ktorý je jeho veľkou poškvrnou. Bližšie objasnenie tohto „fenoménu“ by si však vyžadovalo ďalší článok.

M.Š.
Slovenské občianske združenie pre posiľňovanie mravov a ľudskosti
www.zdruzenie-ludskost.sk

Moderní umění
Juras, 20.5.2007 22:39

S názorem na moderní umění souhlasím. Já to prostě nechápu. Jednou jsem viděl v TV nějakýcho psychopata, kterého natočili během tvořícího aktu: poházel po zemi větve, přikryl to plátnem a potom tam nalil nějaké barvy a začal se v tom válet. Když mu tvůrčí trans povolil, stříslivě se na to dílo podíval a za přikvokávání kolemstojících si pochvaloval, jak z toho díla krásně vyzařuje ta atmosféra :-) To mi teda dost nešlo na ten méněcennej rozum ;-)

Odp: Moderní umění
Luko Karavan, 20.5.2007 23:06

Vidíte, mně a mému kamarádovi bylo vyčítáno, že jsme jednou v noci vystříkali celou zkušebnu hasičákem. A přitom to bylo umění. :-)

Odp: Moderní umění
David12345678, 26.5.2007 23:10

Je umění a Umění. To ketré zmiňuješ taky nechápu, ale není to jediný druh současného umění. Viděl jsem třeba hezký výtvor ze staré cisterny, ze které byla vytvořena mozaika květů. Nebo počítačová 3D grafika na vebu (hlavně na zahraničních stránkách, přikládám i odlaz ale bohužel nemůžu najít ty nejlepší co jsem viděl http://www.galleryof3d.com/site/gal-top.php?Name=Asc).
Nebo některé moderní posezení. Dost jsem ocenil, jak někdo udělal posezení u nás ve městě. Hezké a vandluvzdorné. Na druhou stranu se mi nelíbí uniformita našich nádraží.
Rozhodně bych nevinil moderní umění jenom kvůli páru kýčům. Jsou zde i krásné výtvory.

Odp2: Moderní umění
Juras, 29.5.2007 13:35

Asi se všichni navzájem trochu míjíme. Moderní umění, to podle mého není současné umění anebo umění tvořené moderní technikou, ale umělecký směr. Neznám definici a netrvám na tom, že mám pravdu - jenom říkám, jak na mě termín moderní umění působí.

Za moderní umění považuju především výtvarná díla (obrazy a sochy), která podle autorů jsou něco úplně jiného než jak vypadají anebo natolik postrádají nějaké charakteristické rysy, že je kdokoliv může prohlásit za cokoliv a tvářit se u toho jako frajer. Něco, o čem si někteří, kteří před ostatními blbci nechcou vypadat jak blbci, povídávali v Katovně. ;-)

Odp3: Moderní umění
David12345678, 3.6.2007 15:05

Některé takové sochy a obrazy jsou hezké. Bohužel jsou v menšině protože právě ten faktor který popisujete dává prostor komerci. člověk pak něco napatlá na plátno a dostane za to zaplaceno protože kupec se vždycky najde.
Nemyslím si že tento směr je jednoznačně špatný. Viděl jsem i zajímavé obrazy tohodle typu, ale takové si autoři většinou nechávají pro sebe, protože k nim mají nějaký vztah.

Rozum
Juras, 20.5.2007 22:41

Nesouhlasím s názorem na rozum. Myslím, že nelze upřednostňovat ani cit, ani rozum. Jsou to stejně důležité hodnoty.

Shrnutí
romantik, 22.5.2007 0:40

Bylo by pane Milane dobré, abyste na závěr vašeho článku napsal jakési krátké shrnutí.
Donívám se, že výtvarné umění nepadlo, že v některých lidech je rozum, cit i vztah k umění a nejen výtvarnému, že dosud existují lidé, kteří pod pojmy ROZUM a UMĚNÍ nevidí pouze peníze a že tedy ještě někteří lidé používají k posuzování světa kolem sebe i CIT. Spíše se domnívám, že hodně mezi lidmi ubylo citu, ubylo schopnosti výtvarnému umění rozumět, ubylo potřeby a schopnosti pomáhat trpícím a těm, kteří si sami pomoci neumí nebo nemohou. Pro nedostatek citu mnoho současných lidí nechápe význam klasického i moderního umění.

Malba versus fotografie
Jana, 22.5.2007 7:26

Mám na moderní umění trochu jednodušší názor. Cestu malířství v devatenáctém století zkřížila fotografie. Spolu s rozvojem tohoto žánru se ztrácela potřeba, aby malířství zobrazovalo svět téměř realisticky. A tak umělci hledali jiné cesty, jak se pomocí štětce a plátna realizovat. Takový Piccaso byl schopen namalovat velmi realistické obrazy, ne že ne. Ale nedělal to. Hledal jiné způsoby, jak pomocí štětce a plátna vyjádřit, jak věci vidí. Jak se mu to povedlo? Přiznám se, taky moderní umění nemusím. To už radši ty fotografie. ;-)

Abstraktní díla
Tři kroky do tmy, 22.5.2007 9:02

Nesnáším abstraktní obrazy a další výtvory. Naopak jejich milovníci tvrdí, že odpůrci abstrakcí těm dílům jednoduše nerozumějí. Ha ha. Docela by mě zajímalo, kdyby se sešli dva „experti“ u neznámého abstraktního obrazu, zda by se nezávisle na sobě shodli, co to je? Dejme tomu flákanec černé barvy na papíře, kteréžto dílo jeho autor pojmenoval např. Pohřební nálada pěti černochů v tunelu. Dospěli by soudruzi experti ke stejnému výsledku? :-)

Nemusím „rozumět“ ...
romantik, 22.5.2007 23:37

... abstraktnímu obrazu. Mně stačí, když na mne působí příjemně, když ve mně vyvolá příjemnou představu např. tepla doma v kruté zimě, nebo vůně posečené letní louky, nebo např, zurčícího čistého potůčku. Některé moderní také zvané „abstraktní umění“ u mne žádný příjemný pocit nevyvolá: např. obraz cca 40 x 100 cm, celý blankytně modrý, který měl v pravém rohu dole přilepený jeden knoflíček od pánské košile; tedy z uvedeného „obrazu“ nebyl moudrý nikdo z návštěvníků výstavy. Jedině snad, že každý člověk tomu obrazu může vymyslet jiný název.

pekná skomolenina
umelec, 30.3.2008 4:24

v súčasnosti nevieme určiť či vzniklo skôr figuratívne alebo abstraktné umenie - Dejiny umenia I, Pichoan

Odp: pekná skomolenina
vodnik007, 31.3.2008 17:48

Praveke malby v jeskynich jsou abstraktni. Rembrant prisel trochu pozdeji.
Dalo by se rict ze abstraktni malby delaji ti co neumi dobre malovat.
Na druhou stranu Picasso umel malovat ale proslavil se mazanicemi o kterych se sam podivil, ze za ne lide tolik plati.

Odp2: pekná skomolenina
umelec, 31.3.2008 18:57

práveže nie sú, išlo o snahu reálne zachytiť zvieratá, abstraktné kresby z tohto obdobia sú rôzne kľukatky, meandre a rôzne ornamentálne rastlinné motívy (presné – realistické zobrazenie priestoru sa začalo používať až v renesancii (perspektíva...deskriptívna geometria na základe racionálnych poznatkov)

Máte k článku co říct? Máte názor? Je jedno, že článek nevyšel dneska, téma je aktuální stále! Váš komentář se nám zobrazí, tak napište!

Přidat nový komentář

Pokud jste registrován(a), zadejte heslo:

Pouze Vaše jméno (přezdívka) a vlastní příspěvek jsou povinné položky.

Prosím můžete-li, používejte diakritiku - píše se to stejně dobře a mnohem lépe se to čte. Příspěvky naprosto mimo téma nebo obsahující vulgární výrazy budou bez odpovědi smazány - poškozují tuto diskusi.
Formátování: [bold]tučně[/bold], [ital]kurzíva[/ital], [url=adresa]text odkazu[/url] (viz Formátování textu).
Děkujeme za Váš názor.

Nahoru
O serveru, právní ujednání, přístupnost
Založeno na vlastním redakčním systému a vlastním fóru.