Nefilozofujte u piva, přijďte na Svíci.cz!

Poslední komentáře

Střípky z diskuse

Zajímavé odkazy

Novinky na Svíci.cz

  • 30.11.2007: Nyní jsou nově přidané komentáře od poslední návštěvy zvýrazněny barevně
  • 13.4.2007: Možnost úpravy i zatím neschváleného článku
  • 22.6.2006: Zlepšeno vyhledávání
Proč používat Linux

Komentáře k článku

12.4.2007 21:04

V nebi dnes neberou...

Tento článek je trochu jiný, než na který jste zvyklí. Nejde mi o to, abych Vás přesvědčoval o nějakém názoru, nýbrž o to, abych Vás donutil přemýšlet - tento web je přece pro přemýšlivé lidi. Mohli jste si všimnout, že často používám příběhů nebo citací, které považuji za moudré. Kouzlo příběhů je v tom, že promlouvají ke všem a vyvolávají v nás asociace, které jsou důležité k pochopení čehokoliv. Vezměte si prosím z tohoto příběhu, co potřebujete.


Trošku jsem to přehnal s večeří. Ulehl jsem s těžkým žaludkem a okamžitě tvrdě usnul. Nevím po jaké době se to stalo, ale najednou jsem začal vnímat jakýsi houpavý pocit spojený s mírnou nevolností.
„Večeře“, napadlo mě jako první.
Nevolnost však vzápětí přešla a zůstalo pouze to pohupování a pocit nezvyklé lehkosti. Udělal jsem něco, co bych za normálních okolností nazval otevřením očí. Ale za okolností, které považujeme za normální, má člověk oči a může je tudíž otevřít. Teď ale bylo něco - nebo spíš všechno - jinak.
Neměl jsem oči a neměl jsem ani nic jiného. Ani ten žaludek obtěžkaný nepřiměřenou dávkou jídla. Přesto jsem viděl, slyšel - byl jsem. Ale co?
Nevím proč, ale vůbec mě nenapadlo, že bych měl mít strach. Neslo mě to pomaloučku vzhůru. Vzpomněl jsem si na astrální cestování. Pokud je to to, co se mi právě teď děje, znamená to, že si můžu vyrazit. Stačí pomyslet na nějaké místo.
Pomyslel jsem - a nic.
Tak jsem chvíli pomýšlel na různá místa, ale nic se nedělo. Tak to možná nebude astrální zážitek. Třeba je jednoduše po mně. Ale nakonec mi bylo fajn, tak jsem přestal hloubat a čekal jsem co bude.
Chvíli nebylo nic. Chápete, vůbec nic. A někde v tom nic se pomalu objevilo cosi. Říkáme tomu nebeská brána nebo brána do ráje apod. Aspoň to tak vypadalo.
Začínal jsem tušit, že je opravdu po mně. To je tedy něco. Člověk se probudí a je po smrti. Stejně bych čekal, že to bude větší nervák. Jak jsem se tak vznášel směrem k té bráně, přemýšlel jsem, jak blížící se situaci důstojně zvládnout. Říkali přece, že se s někým setkám, budeme se spolu šťourat v mém životě a pak si mě tam buď nechají nebo mě za čas vykopnou zpátky na Zem. Nebo tak nějak.
„Musíš udělat dobrý dojem“, říkal jsem si v duchu. První dojem je přeci důležitý.
Pocítil jsem nutkání utáhnout si kravatu a přeleštit boty. Před bránou se pohybovalo něco, asi Anděl. Nemělo to tělo. Jenom to tak nějak světélkovalo a působilo to silným dojmem, že to před bránou přešlapuje. Konečně jsem se přiblížil k Andělovi.
„Stát“, houkl na mě bez hlesu, zřejmě telepaticky, Anděl.
Trošku mě zaskočil, ale snažil jsem se zachovat důstojnost okamžiku. Člověk přeci jen neumírá každý den. První dojem je důležitý - připomněl jsem si znovu v duchu.
„Na to tady nehrajeme, synu“, skočil mi do myšlenek Anděl. „Za jeden život jsi dojmů zanechal až až.“
„Rád bych se ujistil“, zkusil jsem otázku, „jsem tedy opravdu mrtev?“
„To ti Pán Bůh řek“, odvětil Anděl. „Jseš mrtvej a lepší už to nebude“.
Nepřekvapilo mě to. Akorát ta poznámka na konci mě trošku znejistěla. „Co tím myslíte, že lepší to už nebude?“
„Klidně mi tykej“, navrhl Anděl.
„Tak teda, co tím myslíš?“, osmělil jsem se k tykání. „Zní to, jakoby být mrtvý bylo něco špatného.“
„A co skvělého si od toho slibuješ?“
„Tak moment“, snažil jsem si v tom udělat jasno. „To slyším prvně. Snažíš se mi naznačit, že mě čeká něco nepříjemného?“
„Kdybys měl tělo“, děl Anděl, „tak bych řek, že jsi poněkud pobledl. Ale zachovej chladnou hlavu. Nic nepříjemnýho tě nečeká.“
Asi na mě bylo vidět, že se mi ulevilo.
„Ehmm, ovšem“, odkašlal si anděl a pokračoval, „ovšem ani nic dobrýho.“
Být živý, tak mně to vyrazí dech. „Chceš tím snad říct, že po smrti nic není? Doufám, že si ze mě jenom tak utahuješ.“
„Máš snad nějaký nápad, co by jako mělo bejt?“, klidně se otázal Anděl.
„No já nevím co, ale slyšel jsem spoustu věcí. Třeba život věčný“, snažil jsem se přijít s nějakým návrhem. Třeba to projde.
„Život věčný? Chachá! Po smrti? Takovejch by bylo. Jó, to sis měl vzpomenout dřív“, bavil se očividně Anděl.
Ujely mi nervy a vyjel jsem na něj: „Vidím, že se dobře bavíš. Ale jestli nekecáš, tak mě jde právě o život“.
„Pozor, aby sis nepokazil dobrej dojem“, ušklíbl se Anděl. Když viděl, že jsem opravdu nesvůj, pokračoval smířlivě: „Hele, uklidni se. Zjevně ti neřekli, do čeho jdeš. Jak se říká v amerických seriálech: nechceš si o tom promluvit?“
„Mluvil jsem o tom se spoustou lidí a názory se různí.“
„A nikdy jsi neslyšel, že po smrti už nic není?“
„To jo, ale snad jednou dvakrát. Ostatní tvrdí, že něco je.“
„No, vidím, žes s tím tak trošku počítal. Tak povídej, co všechno se říká. Jestli chceš, tak se na to spolu ve zbývajícím čase mrknem“, navrhl Anděl.
Ve zbývajícím čase. To nezní dobře. Přemýšlel jsem čím začít. „Jak je to s dalšími zrozeními? Jsou tedy nějaké další životy?“
„Jsou i nejsou. Pamatuješ si něco z nějakých svých minulých životů?“
„Nepamatuju“.
„Takže byly nějaké minulé životy?“
„No, já nevím. Takže nebyly?“
„To víš, že byly. Ale co si z nich pamatuješ? Nic. Takže byly, ale zároveň nebyly. Chápeš?“
„No jo, ale spousta lidí si svoje minulé životy pamatuje“, oponoval jsem.
„Tak za prvé“, řekl na to Anděl, „s tou spoustou to dost přeháníš. Za druhé, jak vědí, že to, co poznali, jsou zrovna jejich životy? Za třetí, fantazii se meze nekladou. Každopádně většina lidí je na tom s minulými životy tak jako ty.“
„Když jsem teď teda umřel“, ptal jsem se dál, „a mám se narodit znovu, co ze mě zbude?“
„Jak bych ti to osvětlil“, zamyslel se Anděl. „Něco jako magnetofonová páska. Jenže vymazaná. Úplně prázdná. Akorát může mít jinou citlivost. To podle toho, jak jsi byl za života citlivý k ostatním lidem a k přírodě jako takové. Pokud jsi byl dost citlivý, i ta tvoje páska bude v příštím životě citlivější. Tím myslím k poznání a k pravdě, jestli mi rozumíš. Budeš schopen zaznamenat oproti minulému životu navíc věci, které ti v tomto životě unikly.“
„Souvisí to nějak s karmou?“, zeptal jsem se.
„Napřed mi řekni, co konkrétně pod tím slovem rozumíš.“
„Že si s sebou do dalšího života odnáším důsledky svým dobrých a špatných činů“, snažil jsem se odrecitovat obvyklou definici z duchovních knih.
„Vzít si s sebou důsledky dobrých skutků by bylo sobecké. Pro koho jsi je dělal? Vzít si s sebou důsledky špatných skutků by bylo jednoduché. Kdepak, cos na Zemi napáchal, to tam taky zůstane. Cos komu udělal dobrého, to mu nemůžeš vzít. A cos komu udělal špatného, od toho mu nemůžeš ulevit. Ani když umřeš. Ti lidi se toho buď musí zbavit sami nebo si to ponesou s sebou až do konce života.“
Anděl se odmlčel. Chvíli jsem si to rovnal v hlavě.
„Tak co, jasný?“, zeptal se Anděl. „Co tam máš dál?“
„Tak například, člověk si má prý vybrat kdy, kde a komu se narodí. Aby měl jako dobré podmínky pro duchovní růst v dalším životě.“
„Hele jak si lidi fandí“, podivil se upřímně Anděl. „Buď trošku sebekritický. Jsi snad Bůh, abys věděl, co je pro tebe dobrý a co špatný?“
„Takže to určí Bůh?“, otázal jsem se.
„Ale kdeže. Máte svobodnou vůli. Ani sám Bůh neví, co kdy a kde zase vyvedete. Svého času jste všichni měli ideální podmínky a sami jste se o ně připravili. A dnes, když se někde náhodou nějaký ideální podmínky naskytnou, stejně chytračíte tak dlouho, až o ně přijdete.“
„Takže jak je to s tím příštím narozením?“, chtěl jsem vědět.
„Překvápko“, mrknul na mě Anděl.
Překvapení tu bylo na jedno úmrtí víc než dost. Pořád mně ale unikalo, o co tedy jde. Zeptal jsem se na to.
„To je na delší povídání. Na to už nebude čas. A stejně, na to musíš přijít za života, jinak je ti to k ničemu“.
„A to, co mi teď říkáš, to si nezapamatuju?“, zeptal jsem se.
„Samozřejmě, že ne. Všechno zapomeneš. Starý člověk taky zapomíná, natož pak mrtvý.“
Zřejmě se něčeho povzbudivého už asi nedočkám. Vypadá to tak, že se bůhvíkdy bůhvíkde narodím a začnu zase pěkně od začátku.
„Nevěš hlavu“, navázal na moje myšlenky Anděl. „Nemusí být tak zle“.
„To se ti řekne nevěš hlavu, když se člověk dozví, že celá jeho snaha byla úplně k ničemu“.
„To jsem neřek. Řek jsem, že záleží na tom, jak jsi žil.“
„Meditoval jsem ráno a večer. Patnáct let. Skoro pravidelně. Chodil jsem do kurzů, četl duchovní knihy“, vypočítával jsem s nadějí své duchovní zásluhy.
„Nepochopil jsi mě, synu. Neptám se tě, jak jsi trávil svůj volný čas. Ptám se, jak jsi žil“, zchladil mě Anděl.
Chvíli bylo ticho. „Hele, už toho moc nestihnem“, ozval se mírným hlasem můj společník. „Chceš se ještě na něco zeptat?“
„Ani nevím. Když to stejně všechno zapomenu.“ Chvíli jsem přemýšlel. „Ale jestli máme ještě chvilku, tak by mi ještě řekni, kdo jsi ty?“
„Tvoje představa. Poslední, která ti zbyla“, zněla odpověď.
Svitla mi naděje. „Pokud jsi jenom představa, tak to znamená, že to, co mi tu povídáš, je taky jenom představa. Takže to celé není pravda.“
„Dovol synu, abych, ač nerad, zmírnil tvé nadšení. Podívej se, to máš tak. Vy lidi máte milióny všelijakých představ o všem možném. Někteří tomu dokonce nafoukaně říkáte vědění. Ale kromě těch představ, které se líhnou v těch vašich kebulích, máte v sobě každý Pravdu. Jenomže přes všechny ty představy není vidět ani slyšet. Občas se najde někdo, kdo si doma udělá pořádek a všechny ty představy a předsudky vymete dveřma a vyháže oknem. No a co mu zbude, táži se? Pravda. A teď zpět k tvojí ne příliš nadějné situaci. Jak jsme si už vyjasnili, je opravdu po tobě. Teda ještě ne úplně. Zbývá ti ještě špetka vědomí. Právě tolik, abys sis uvědomil, že umíráš. No a jakmile sis tohle uvědomil, ožila tahle představa, kterou sis za života o umírání vytvořil. Celá tahle kýčovitá nebeská brána a moje světélkující maličkost. Háček je v tom, že je to úplně poslední představa, kterou máš. A za mnou už je jenom Pravda. Tudíž, ač pouhá představa, říkám Pravdu, poněvadž a protože s představama je jednou provždy konec. Je ti to jasný?“
Moc jasné mně to nebylo. Moje vědomí totiž začínalo citelně slábnout. A jak sláblo, mizely moje poslední představy, nebeská brána i Anděl. A zůstala Pravda. Nebyla ani dobrá ani zlá. Byla nahá. Byla všude kolem mě a každým okamžikem mě měla pohltit, vymazat poslední zbytky mojí paměti a uhasit skomírající plamínek mého vědomí . . .
Probuzení. Jak jinak bych vám to taky mohl vyprávět, že. Ležím ve své posteli, za oknem světlo. Ležím a vychutnávám si, že žiju. A přemýšlím.
Byl to sen nebo jsem se v poslední chvíli vrátil? Já nevím. Řekne mi to někdo? Komu můžu věřit? Pravda je ve mě. Kolikrát jsem to jenom slyšel, kolikrát jsem to už říkal. Ruším víkendový seminář „Představte si realitu“ a zůstávám doma. Já a pravda, sami dva.
Co je pravda? Zatím nevím. Nevím, jestli jsem už někdy žil, ani jestli se ještě narodím. Záleží na tom? Člověku nakonec zbývá jediné. Žít. Žít tak, jakoby toto byla jediná šance.
Šance na co? Snad na nesmrtelnost? Nevím. To už mi Anděl nestihl říct. Prostě šance. Jen ji teď nepromarnit.
Žít tak, jakoby tento život měl být šancí první i poslední.

___
David Kořínek, 13.4.2007 18:46

Žít tak, jakoby tento život měl být šancí první i poslední...

Žít tak, jakoby tento život ..
plihalik, 13.4.2007 19:11

Ano, ano. „Jediné co můžeme změnit, je to, jak naložíme s časem, který nám byl dán.“ aneb „Dávejte si dobrý pozor, jak se máte chovat, ne jako nemoudří, ale jako moudří:
dobře využívejte času...“ (Ef 5,15)

Ani já nechci relativizovat všechny moudré filosoficko-teologické systémy světa, ale „žít v Pravdě“ je asi společné ponaučení. Problémem je, že bez pevného „náboženství“, které si i bude činit nárok na kritiku relativizace zdánlivě absolutního, není zřejmě většinová populace ochotna „dle Pravdy žít“.

Přijde mi to úplně přesný, i když...
Luko Karavan, 14.4.2007 10:13

Přijde mi to úplně přesný, i když samozřejmě nevím jak to ve skutečnosti je. Ale vždycky jsem si říkal, že jestli je něco jako bůh, andělé a podobný, budou se chovat nějak takhle, protože mají absoltuní nadhled a ironii a smějou se nám i když to s náma myslí dobře...tenhle článek mi připomněl Soumračnou holčičku z knížky „Zoufalci“

Odp: Přijde mi to úplně přesný, i když...
merlinn, 14.4.2007 15:20

Myslím, že je důlěžité si uvědomit, že anděl byl jen jeho představa. Mohl by to být třeba Převozník, Strážce brány nebo Buddha, ono je to jedno.

Odp2: Přijde mi to úplně přesný, i když...
Luko Karavan, 14.4.2007 15:25

však já to taky tak beru

brána cíleně
lada_rei, 14.4.2007 19:13

Merline, teprve tě začínám poznávat a už se mi tvůj styl líbí. Umíž to vyhmátnout. Těžko je nechat zobrazená témata jen tak být.
Mám osobní zkušenost: Věnoval jsem se Silvovce (je to stejné jako Modrá alfa) a prošel jsem si techniky práce s podvědomím. Naučil jsem se přitom oddělovat duši od těla a astrálně cestovat. Hodně jsem experimentoval a cestu k bráně jsme cíleně prošel čtyřikrát. Je to úžasné. Faktem je, že po osobní zkušenosti se mnoho změní jako např. v žebříčku hodnot, pohledu na svět, na život, na sebe. A když teď o tom přemítám, vlastně mě to postrčilo na cestu hledání a poznání.
Díky Merline za připomínku - díky za jemné nakopnutí. To jsem zrovna potřeboval.

Odp: brána cíleně
merlinn, 14.4.2007 19:36

:-);-) To je dobře, že máš takovou zkušenost. Teď už jenom zbývá si to dát dohromady. Řekněme, že rozdíl mezi astrálním cestováním a bdělou realitou není žádný - obojí se odehrává pouze v naší mysli... Kdybych to měl uvést na příkladu, tak astrální cestování je jenom starší verze programu matrixu :-) Nemůžeme vůbec tušit, jakýma peripetiema si to naše mysl v průběho tzv. evoluce prošla. Nebo jestli vůbec nějaká evoluce hmoty probíhala. Mohlo se měnit jenom vědomí, které si vytvářelo stále dokonalejší podmínky pro existenci.

Do nebe? Proč ne?
Alfons, 11.2.2009 6:52

Pobyt v napodobenině nebe si můžete odzkoušet na www.secondlife.cz Jste tam nesmrtelní, stále mladí, nemusíte pracovat a jen si užívat života. Podívat se tam vo co gou a rošířit si obzor o tom jak to vypadá v druhém životě není naškodu ani pro svícňáky. Tato virtualizace-hra-nehra je zajímavá.

život - smrt??
Qik, 15.4.2007 12:34

;-)Vesmír - změna,činnost ,proces?
Každá subatomická interakce se skládá z ničení původních částic.Subatomický svět je tedy jakse zdá,neustálým tancem tvoření a ničení,přeměn hmoty v energii a energie v hmotu .Přechodné formy se rozzáří v existenci a hasnou a vytváří(?) při tom nikdy nekončicí,stále nově vytvářenou skutečnost.Proto mě vždy vyvstane otázka.Čím je náš život,než tím tancem pomíjivých forem?? Z toho jsem si tak trochu kostrbatě vydedukoval. - To jediné,co opravdu máme,je současná chvíle,tedy nyní!

Přání
Kareta, 17.4.2007 9:26

Mám-li se někdy snad opravdu setkat s „andělem“, chtěla bych, aby byl stejný jako v Tvém příběhu. Je to moudrý sympaťák. :-)

Ačkoli většina Bibli odmítá, přece by...
Vladek, 17.4.2007 17:41

Ačkoli většina Bibli odmítá, přece by jsem rád citoval nějaká místa. Před nějakým časem, asi patnácti léty jsem měl zvláštní zážitek. Byl jsem v bdělém stavu, v posteli ve své ložnici. Měl jsem dlouhodobé bolesti v krku a lékaři si nevěděli rady. Tehdy v ten podvečer jsem si vzal rodinnou Bibli. Ne že bych se v ní někdy moc orientoval, párkrát jsem si v ní něco četl. Tehdy jsem ale vnímal jak mne ta zaprášená Bible přitahuje. Začal jsem číst a přiznám se, že jsem tomu moc nerozuměl. Až najednou jsem četl slova, která mne usvědčila z hříchu: … Ř 2,21 Ty tedy poučuješ druhého, a sám sebe neučíš? Hlásáš, že se nemá krást, a sám kradeš?...
Cítil jsem se špinavý. I když možná v lidských očích jsem byl bezúhonný – před Bohem jsem byl hříšník.
Poklekl jsem u své postele začal jsem prosit Ježíše aby mi odpustil a očistil mne. Když jsem tak z hloubi svého nitra volal k Němu, najednou do místnosti zazářilo silné oslňující světlo. Postupně naplnilo celý pokoj. Vnímal jsem jej jako Ježíše Krista. Z toho světla ke mně začala proudit obrovská vlna lásky, něhy, blaha – nevím jakými slovy své pocity vyjádřit. Cítil jsem jak se mne dotkly neviditelné, ale laskavé ruce. Spadla ze mne nějaká obrovská tíha. Jako, když vám někdo odlehčí těžké břemeno. Zapomněl jsem na svět kolem, na děti, ženu, věci... Mou jedinou touhou bylo být navždy s tímto světlem a jeho láskou. Vše co jsem v životě hledal a po čem toužil bylo v tom světle. Nevím jak dlouho tento zážitek trval. Ale když skončil byl jsem úplně jiným člověkem. Začal jsem číst Bibli. Najednou jsem ji začal rozumět. Jakoby se přede mnou otevírala. Změnil jsem se v chování doma i v práci. Začal jsem zpět do práce nosit nějaké maličkosti, které jsem si někdy vzal. Kolega který se mnou pracoval jen nevěřícně kroutil hlavou. Změnily se u mne také priority života. Mým smyslem dříve byl dům a vše s ním spojené. Trávil jsem tak veškerý svůj volný čas. Po setkání s Ježíšem jsem více toužil pomáhat jiným a také jim o Ježíši vyprávět. Také jsem porve v životě zažil pravdivost slova: „…proste a bude vám dáno…“ po nějaké čase jsem měl nemocnou dcerku na těžkou angínu. Nezabíraly antibiotika, měla nasazen „tetracyklin“ a přesto nic. Když teploty kolem 40 stupňů přetrvávaly již čtvrtý den a nezabíraly ani zábaly, poklekl jsem a porosil Ježíše o zdraví mé dcerky. Hned usnula. Po půl hodině jsem šel k posteli. Teplota byla pryč a od toho okamžiku byla úplně uzdravená.
Zašel jsem za místním katolickým knězem, ale ani on mi moc nemohl uvěřit. Poslal mne do Olomouce za biskupem. Avšak tam jsem se už nedostal, mezi tím se podobným způsobem setkal s Ježíšem bratranec mé ženy. Později ona a také děti. Pak jsme zjistili že jsou mezi námi lidé, kteří se také setkali z Ježíšem avšak jiným způsobem. Scházeli jsme se spolu a vyprávěli o tom nalezeném smyslu života.
A nyní slibené místa z Bible:

J 18,36-38Ježíš řekl: „Moje království není z tohoto světa. Kdyby mé království bylo z tohoto světa, moji služebníci by bojovali, abych nebyl vydán Židům; mé království však není odtud.“
Pilát mu řekl: „Jsi tedy přece král?“ Ježíš odpověděl: „Ty sám říkáš, že jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas.“
Pilát mu řekl: „Co je pravda?“

J 14,3-6 A odejdu-li, abych vám připravil místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli, kde jsem já.
A cestu, kam jdu, znáte.„
Řekne mu Tomáš: “Pane, nevíme, kam jdeš. Jak bychom mohli znát cestu?„
Ježíš mu odpověděl: “Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.
Z uvedených míst je zřejmé že ne „co“ je pravda, ale správně „Kdo“ je tou pravdou. Také „Kdo“ je tou cestou. A také „Kdo“ je tím věčným životem ………..Ježíš!
Vladek

Odp: Ačkoli většina Bibli odmítá, přece by...
Kelt, 17.4.2007 20:40

Nechci se Vás nijak dotknout, ale opravdu si myslíte, že předáte své svědectví o Kristu sáhodlouhým vyprávěním doplněným spoustou citace z Písma? Méně bývá někdy více ...

Odp2: Ačkoli většina Bibli odmítá, přece by...
Tři kroky do tmy, 17.4.2007 21:21

To je pravda a v případě bible to platí dvakrát. Také ji mám doma, leží v rohu knihovny a nic neříká.:-)

Odp: Ačkoli většina Bibli odmítá, přece by...
merlinn, 17.4.2007 22:03

Technická - souvisí to nějak s článkem nebo je tu podobnost pouze s nebem v názvu...?

Také si přidám pár citací, které nepatří zrovna mezi ty populární - Bible Kralická (1613):

Řeklť jsem já byl: Bohové jste, a synové Nejvyššího vy všickni; (Žalm 82.6) (sv.Jan-10.33) .
Protož nepečujte o zítřejší den, nebo zítřejší den pečovati bude o své věci. Dostiť má den na svém trápení.
(Mat-6.34)

A teď něco o láskyplné náruči hospodina:

Nebo poněvadž na to město, kteréž nazváno jest od jména mého, já začínám uvozovati zlé věci, a vy abyste bez hodné pomsty byli? Nebudete bez pomsty, nebo já zavolám meče na všecky obyvatele té země, dí Hospodin zástupů.
(Jerem-25.29)

Stane se pak, že národ ten i království to, kteréž by nesloužilo jemu, Nabuchodonozorovi králi Babylonskému, a kterýž by nepoddal šíje své pod jho krále Babylonského, mečem a hladem i morem navštívím národ ten, dí Hospodin, dokuž bych do konce nevyplénil jich rukou jeho.
(Jerem-27.8)
Muž pak neb žena, kteříž by měli ducha čarodějného a věštího, smrtí umrou. Kamením uházejí je, krev jejich [bude] na ně.
(3. kn. Mojz. - 20.27)
Řekl také Hospodin Mojžíšovi: Viděl jsem lid tento, a aj, lid jest tvrdé šíje. Protož nyní nech mne, abych v hněvě prchlivosti své vyhladil je, tebe pak učiním v národ veliký.
(2. kn. Mojz. - 32.9,10)
Protož takto praví Hospodin zástupů: Proto že jste neuposlechli slov mých. Aj, já pošli, a pojmu všecky národy půlnoční, dí Hospodin, i k Nabuchodonozorovi králi Babylonskému, služebníku svému, a přivedu je na zemi tuto i na obyvatele její, i na všecky národy tyto okolní, kteréž jako proklaté vyhladím, a způsobím to, aby byli k užasnutí, na odivu, a poustkou věčnou.

(Jerem-25.8,9)

To se divím, že náš národ ještě hospodin nevyhladil...

Odp2: Ačkoli většina Bibli odmítá, přece by...
Vladek, 18.4.2007 9:38

No já mám zato, že souvislost není jen v názvu nebe.( k technické poznámce). Světélkující mužíček v příběhu se snaží namluvit posluchači opak všeho toho o čem hovoří Bible. Věčný život, pravda, cesta …

Vladek

Odp3: Ačkoli většina Bibli odmítá, přece by...
merlinn, 18.4.2007 11:06

A mužíček je velmi moudrý. Mohl by totiž namluvit posluchači, že je to tak, jak je to v Bibli, a tím by mu moc nepomohl. Samotná Bible je velmi rozpoluplná, mnoho si protiřečí. A bibliomaniaci neustále omýlají ty části Bible, které se jim hodí... Slyšel jsem názor, že Bible je největší podvod v dějinách lidstva. Nevím, jestli to tak je, ale pro jistotu jsem četl také jiné knihy. Zkus to také. Nejdřív si ale musíš sundat pásku, kterou máš na očích.

Odp4: Ačkoli většina Bibli odmítá, přece by...
NEMO, 18.4.2007 11:26

Každopádně v Bibli jsou popsaná pěkná zvěrstva, kdo chce vidí a ví. Dnešní generaci se to špatně čte, jsou tam slova, kterým nerozumí, mám s tím taky problémy. :)
Oni vlastně nerozumí ani textu napsanému před pár desítkami let.
Popis ďábla a armagedonu je celkem drsný.
A kdyby někdo nafilmoval Bibli opravdu tak jak je napsaná, tak ho asi veřejně ukřižují a zlynčují. Stačili mi ohlasy na film od M. Gibson Ukřižování http://www.imdb.com/title/tt0335345/ .
Lidi na pravdu nejsou prostě připraveni, po staletích přesvědčování a ideologických válek.

Odp5: Ačkoli většina Bibli odmítá, přece by...
Kelt, 18.4.2007 16:06

Je pravda, že často by člověk k pochopení Bible, zejména Starého zákona potřeboval několik semestrů orientalistiky, dějin starověku, biblistiky apod. Je to tak rozporuplný a naší kultuře mnohdy tak cizí text, že podle mě ani řada kněží by dané pasáže nedokázala vysvětlit v patřičném kontextu.

Trošku jiná je podle mého situace u Nového zákona, který je naší kultuře mnohem bližší a mnohem srozumitelnější. Jednou mi jeden kněz doporučoval, že chci-li číst Bibli, rozhodně bych jí neměl číst od začátku a začínat Starým zákonem, ale přečíst si nejprve Janovo evangelium z Nového zákona. To je to pravé poselství Lásky. Ale to jsme poněkud odbočili od původního námětu autora článku :-)

Odp5: Ačkoli většina Bibli odmítá, přece by...
Mirka, 11.5.2007 19:28

Nevím zda se můžu řadit k mladší generaci, ale mám zkušenost, že Bibli můžu rozumět i v dnešní době.
Nejdůležitější je prosit Boha o moudrost porozumět správně této knize, potom- vybrat vydání které je psáno dnešním jazykem a za třetí- najít lidičky se kterými si můžu o tom co jsem četla či čtu povídat.

podvědomí
Jitka, 23.12.2010 0:10

znam odpoved na vasi otazku .Ale se mi z nejakeho duvodu skryla.Zitra vam odpovim Jitka

Odp: podvědomí
Platfus, 28.12.2010 15:13

Chtěl jsem se jenom připomenout s tou odpovědí. Nenechávejte mě déle napnutého :-).

air triax
new nike air max 2010, 4.7.2011 3:46

The teacher said, `This is an new nike air max unrealistic dream for a young boy like you. You have no money. You come from an itinerant family. You have no resources. Owning a horse ranch requires a lot of air max 90 men money. You have to buy the land. You have to pay for the original breeding stock and later you'll have to pay large stud fees. There's no way you could ever do it.’ Then the teacher added, `If you will rewrite air max 95 buy this paper with a more realistic goal, I will reconsider your grade."The boy went home and thought about it long and hard. He asked his father what he should do discount nike air max 2010. His father said, `Look, son, you have to make up your own mind on this. However, I think it is a very important decision for structure triax you. ZHC

Máte k článku co říct? Máte názor? Je jedno, že článek nevyšel dneska, téma je aktuální stále! Váš komentář se nám zobrazí, tak napište!

Přidat nový komentář

Pokud jste registrován(a), zadejte heslo:

Pouze Vaše jméno (přezdívka) a vlastní příspěvek jsou povinné položky.

Prosím můžete-li, používejte diakritiku - píše se to stejně dobře a mnohem lépe se to čte. Příspěvky naprosto mimo téma nebo obsahující vulgární výrazy budou bez odpovědi smazány - poškozují tuto diskusi.
Formátování: [bold]tučně[/bold], [ital]kurzíva[/ital], [url=adresa]text odkazu[/url] (viz Formátování textu).
Děkujeme za Váš názor.

Nahoru
O serveru, právní ujednání, přístupnost
Založeno na vlastním redakčním systému a vlastním fóru.