Neptejte se co, ale proč

Komentáře k článku

8.4.2007 11:44

Jak to říci dětem?

Pětiletý syn mé sestry se jí nedávno zeptal, proč lidé umírají. Odpověděla mu, že staří lidé onemocní, a pak zemřou (nešťastně řečeno), čeká to každého. Pak se jí zeptal - proč ale umírají taky děti??! Na to odpovědět nedokázala. A proč jdou na hřbitov, a proč se zakopávají pod zem??? Pak ho našla brečet. Když se ho zeptala co mu je, tak měl prý strach, že maminka onemocní a umře. On sám se teď bojí onemocnět.
Jak to říci dětem? Já jsem slyšel, že je dobré použít příběhu. Ukázat to třeba na zvířátkách nebo rostlinách. Ale proč umírají taky děti? Přiznávám se, že nevím jak to šetrně říct. Můžu si ulehčit práci a hodit to na boha. Dítě vlastně neumře, ale příjde do nebe. Řekněme taková malá lež jako např. s Ježíškem, co nosí dárky. Jaký je Váš názor?

Nevím
Tři kroky do tmy, 8.4.2007 12:50

Tady je dobrá rada drahá. Nicméně vím zcela určitě, jak by mně na tuto otázku odpověděli moji „šílení“ rodiče - některé děti umírají proto, že zlobí, neposlouchají své rodiče a nechtějí jim pomáhat.

Asi bych na to dítěti neodpověděl, beztak na to za chvíli zapomene. Na otázku svého (případného) malého dítěte, zda umřu já, bych odpověděl - to víš, že ne. Bylo to tak v seriálu *Báječná léta* a kupodivu to vypadalo velmi rozumně a přijatelně.

Odp: Nevím
merlinn, 8.4.2007 23:53

Nejde neodpovědět. Moje malá dcerka se mě nezeptala, ale ptá se na mnoho jiných věcí denně. Nedá si pokoj, dokud neodpovím. Jako mlejnek stále dokola a proč a proč a proč... A kdybych jí řekl, že ona neumře, tak bych se bál, že někde provede nějakou odvážnou lumpárnu, která jí bude stát min. její zdraví.

Odp2: Nevím
Tři kroky do tmy, 9.4.2007 9:20

Chyba lávky. Ta otázka v seriálu Báječná léta byla myšlena na otce - syn se zeptal: „Tati, že nikdy neumřeš?“ A on odpověděl: „To víš, že ne.“ Vraceli se totiž z pohřbu nějaké tety a synové v autě začali rozjímat nad nesmrtelností chrousta. Ostatně, celý ten seriál byl bezva, hlavně vtipné „myšlenky nahlas“ v podání Donutila.

Odp3: Nevím
merlinn, 9.4.2007 20:46

:-) To jsem pochopil! ALE řekneš svému dítěti,že ty nikdy neumřeš, ale on ano?????

Prvni vec je ta,ze se prijme faktum...
NESVOBODNY ZEDNIK, 8.4.2007 13:38

Prvni vec je ta,ze se prijme faktum stokrat proprane a to je reinkarnace,ktera se Vatikanu jaksi nehodi,tak ji kdysi na jednom koncilu dali do klatby. Druha vec je ta, ze jedno dite umrelo a zarmouceni rodice si pozdeji poridili znovu inkarnovanou dusi onoho mrtveho ditete, ale do naprosto priznivejsich podminek./Vedecky overeno,zamerne zamlcovano/.Diteti lze sdelit pravdu,ze smrti tela nic nekonci,pouze se vedomi presouva na cas do vyssich dimenzi,takze nic neni ztraceno.Ostatne pokrytecky Vatikan ma svoji webovku, kde lze v italstine zjistit fakta o pristroji,kde lze putovat casem,coz je samozrejme jen zlomecek utajovanych informaci,ktere se dnes samozrejme,jako vzdy davu na namesti neserviruji.

Odp: Prvni vec je ta,ze se prijme faktum...
opičák, 8.4.2007 13:58

takhle to zkus vysvětlit dítěti:)
osobně nevidím příliš velký rozdíl mezi reinkarnací a nebem pro hodné děti. obě možnosti si žádají dobré chování na tomto světě. o té konspiračce bych dítěti asi také raději nic neříkal:)

Odp2: Prvni vec je ta,ze se prijme faktum...
merlinn, 9.4.2007 20:49

Ale jinak souhlasím. Jen vymyslet, jak to podat, abyses do toho nezamotal...

Odp2: Prvni vec je ta,ze se prijme faktum...
Štoky, 13.4.2007 1:53

ono fakticky vzato, hinduisti se obvykle snaží „vysvobodit“ z „reinkarnačního cyklu“, a nikoli se za „dobré chování“ zase vrátit :-)
Zrovna dneska nám umřel rodinný právník (nejsme však nějaká honorace:-)) byl to dobrej chlap a tak jsem se i já trochu zamyslel nad zásadní otázkou života vesmíru,...a vůbec. :-)
Já si především myslím, že v podstatě ani nemáme co těm dětem říct. V zásadních otázkách máme jen chabé odpovědi, typu „odešel do nebe“ málo se zabýváme tím co je to život a smrt. Odkud také máme brát zkušenost? Dneska aby se na smrt chodil člověk dívat do zologické zahrady, a o našich dětech ani nemluvím, ti neviděli ani živé prase, natož mrtvé!
Zajimavé, jak v příspěvcích je spojováno stáří s nemocí. „onemocnět a umřít“ - to je plánem každého z nás? Umřít v nemocnici v cizí posteli, mezi cizími lidmi?
Jak to vysvětlit dětem? Opravdu máme co vysvětlovat, … že (dědeček) neumřel ve spánku a v posteli, bez bolestí a v klidu rodinného kruhu, protože to dnes už není v módě. „My jsme ho totiž chtěli mít ještě několik týdnů v nemocnici víš Pepíčku?.“
Vybudovali jsme si fabriky na smrt (bohužel zákon praví, že stařík před smrtí nesmí pobýti déle, než tři měsíce v nemocnici jedné,... takže si jej převážejí tam a spátky, sotva když si už „zvyknul na smrtelnou postel“.)
Chraň nás pánbůch, abychom se smrtí zabývali déle, než je nutné,... musíme si užívat života, čas nám jej neúprosně ukrajuje! Také proto jsme smrt odstranili ze svých životů. (krásné spojení:-))
Vší silou se snažíme zabránit, (často metodami, co mají opačný účinek) ošklivé smrti aby si nás, vzala. Bývali doby, kdy lidé chápali smrt jako něco normálního a nebyli by tak jako vy patrně rozhořčeni z přímosti mých keců :-)
Je pro nás opravdu tolik nepochopitelná představa, že člověk může umřít, prostě proto, že nadešel jeho čas? Když předtím prožil plný a radostný život, vykonal již vše co vykonat mohl, předal své zkušenosti z toho všeho,... tak proč by už u všech aláhů nemohl v klidu odejít?
Jaká je moje rada?... „nechte dědu umří ve své vlastní posteli“ a nechte své dítě na smrt přirozeně zvykat, aby navzdory společnosti tvářící se, že smrt neexistuje, bralo tento důležitý moment života, jako normální. Pak budete moci svému dítěti vysvětlit ještě ten detajl, že život nikdy nekončí. (právě díky narození a smrti pochopitelně :-)) a teď si přečtu zbylé příspěvky,... těch smajlíků sem tam ale nasekal... :-)

Odp3: Prvni vec je ta,ze se prijme faktum...
opičák, 14.4.2007 12:34

ono fakticky jde o to samé - „chovej se tak, jak si my myslíme, že se chovat máš a čeká tě odměna“. různá náboženství mají různé odměny.

a co předčasná smrt?

Odp: Prvni vec je ta,ze se prijme faktum...
merlinn, 8.4.2007 23:44

Jo, takhle si to můžu odůvodnit možná sám, ale dítě by na tebe koukalo s otevřenou pusou. Dostal by ses do pěkný kaše. Co je to reinkarnace a co je to duše a co je to vědomí. Já nejsem já? Dítě není filozof.

Odp2: Prvni vec je ta,ze se prijme faktum...
NESVOBODNY ZEDNIK, 10.4.2007 19:51

Davkoval jsem dceri na jeji dotaz detsky srozumitelne, bez dospelackych obezlicek.Dnes je ji 23 let,mrkne na cloveka a ma ho,precteneho, tusim,ze,ac nejmladsi v rodine,je nejstarsi /jeji duse ma za sebou hodne zivotu,tedy vice nez my se zenou,takze je na svuj vek svrchovate moudra/

Odp: Prvni vec je ta,ze se prijme faktum...
Jana, 10.4.2007 20:00

Reinkarnace zemřelých dětí je pěkná myšlenka, ale osobně tomu nevěřím, nedává mi to smysl. Pokud to zarmouceným rodičům pomůže, budiž. Mohl byste trochu objasnit to vědecké vysvětlení?
Vatikán a stroj času - dáte odkaz na onu webovku?

Odp2: Prvni vec je ta,ze se prijme faktum...
nesvobodny zednik, 11.4.2007 19:02

prosim omluvu, ta webovka z Vatikanu v italstine je jednoho vysokeho kneze,jehoz jmeno jsem zapomnel,ale mam tady podobnou zpravu,jiz 10 let starou, ale ty rozhovory stoji zato.http://www.sweb.cz/wingmakers/anne/poznamky.htm

Odp3: Prvni vec je ta,ze se prijme faktum...
Víla, 24.4.2007 12:10

Hele tak jsem u třetího interview a asi Ti poděkuji, protože jsem doposud nečetla nic tak přesvědčujícího. Vlastně je docela těžké přiznat, zda li-je to všechno pravda, noboť mysl mi skutečně oponuje, jak může. Ale věc je ta, že je mi úplně jedno, jestli to pravda je, či nikoliv. Za důležité považuji nadhled a lehkost, kterou to vneslo do mého života, což mi dává prostor zabývat se otázkami globálnějšími. To mě číní opravdu šťastnou.:-)

Odp2: Prvni vec je ta,ze se prijme faktum...
nesvobodny zednik, 12.4.2007 19:48

ve Vatikanu operoval s pristrojem na putovani casem Otec Pellegrino Ernetti a jmenuje se to Chronovisor. /Chce to trochu vetrit na italskem webu, bohuzel jsem ho ztratil./

U velmi malého dítěte bych vyvedl tema...
ivan, 8.4.2007 14:59

U velmi malého dítěte bych vyvedl tema do slepé uličky.Zkušený rodič by to mohl zvládout. K životům po životě a různým formám reinkarnace se lidé uchylují rádi.Chápu to a nijak to neodsuzuju,dokonce se ani nehádám jestli je něco takového možné,cokoliv zmírní jejch strach ze smrti pokládám za užitečné a prospěšné. Já se domnívám,že budeme demokulizováni a atomizováni.,,Naše částce přestanou představovat onu organizovanou hmotu a nadále se budou potkávat už jen nahodile. Vytratí se vědomí s nimi svázané,to je ta smrt. Nějak jsem se zakecal,už jsou skoro tři,mám sraza na letišti a už teďko sekáč.
Kdybych náhodou už večer věděl jak to doopravdy je,dám vědět! ;-) Padám.!!

Odp: U velmi malého dítěte bych vyvedl tema...
Jana, 8.4.2007 17:07

Co říct dětem, to je opravdu otázka. Haniččiny problémy s plynulou řečí začaly právě před pátým rokem, kdy se začala velmi intenzivně těmito otázkami zabývat. Obávám se, že jako ateistka jsem jí uspokojivou odpověď na to, proč lidi umírají a co s nimi po smrti je, dát nedokázala. Hanička je spíš typ věřícího člověka, i když po nás rodičích to nemá. To Honzík je prostě materialista, tyhle věci vzal tak, jak jsou, a nijak nad tím nehloubá, i když jinak je to náš malý Einstein, nebo možná právě proto. V jeho světě na nebe a posmrtný život není místo.
Odpověď na to, proč musí umírat i malé děti, nedokázal dát ani náš farář před pár týdny na pohřbu našeho malého souseda, za tři dny by Tomáškovi byly tři roky. Kamarád našeho Šimonka. Meningitida zase jednou zákeřně zaútočila.

Odp2: U velmi malého dítěte bych vyvedl tema...
ivan, 9.4.2007 1:01

Dodneška nevím co mě tenkrát vlastně bylo,nedostal jsem od nikoho jasnou odpvěď. Meningiální encefalitida nebo Leptospirosa,myslím, že se tenkrát lékaři neshodli,ale nikdo to nepřiznal. Zažito na vlastní kůži.No a oTomášovi to víš taky,-také zažito na vlastní kůži. Prostě jsem to vzal na vědomí,ale jak tohle vysvětlit díděti,to neumím a ani to nevím.Je to jenom moje představa,ale myslím,že se tímto tematem každý prokouše sám, iHanička, přijde to samo. Dvě statečná srdce to určitě zvládnou. Jen tak mimo mě napadá,že už je Velikonoční pondělí,a tema zrození a smrti je vlastně aktuální. Tak holky,ať to ráno nebolí.

Odp3: U velmi malého dítěte bych vyvedl tema...
Jana, 9.4.2007 9:30

Díky, vzhledem k tomu, že máme celá rodina kromě taťky angínu jako hrom, jsou na nás kluci hodní. O Tomášovi jsem četla, nenašla jsem však a ani nenajdu slova, která by v takové situaci měla nějaký smysl. Žádný rodič nechce toto zažít, ale na někoho bohužel Černý Petr padne, je to velká nespravedlnost. Nejhorší je, že třeba od našich sousedů se začali lidi téměř odvracet po tom, co jim náhle synek zemřel. Když je uvidí, zrychlí krok, pozdraví, nebo taky ne, uhnou pohledem a honem spěchají pryč. Snažíme se být s manželem jiní, nevím ale, nakolik se nám to daří. U malého Tomáska taky lékaři vlastně vůbec nezjistili příčinu hnisavého zánětu mozkových blan, když jsem s jeho maminkou mluvila asi před týdnem naposledy, neměli ještě pořád pitevní zprávu.
Jsem ale přesvědčená, stejně jako jeho rodiče, že tam došlo k podcenění situace ze strany lékařů, to by bylo ale na delší povídání.

Odp4: U velmi malého dítěte bych vyvedl tema...
ivan, 9.4.2007 22:05

To odvracení je způsobeno rozpakama,nikdo si není jistý jak se má v takovéto situaci chovat a tak se radši vyhne, domnívaje se,že by mohl narušit něčí zármutek nevhodnou poznámkou nebo naopak zdáním neůčasti. U Tomáše to tak bylo. Takové to našlapování kolem. Ve svém případě jsem už byl poučenější a když mě byla potvrzena diagnoza ChOPN (smrtelné,nelečitelné,stav progred se dá pouze zpomalovat,ale ne zlepšit), tak jsem to vzal v úplném klidu, až mě překvapilo jak. Všem známým a kolegům v práci jsem to oznámil na rovinu,za takové ,,to bude dobrý, určitě se spletli „ jsem poděkoval ale ujistil je že ne. Tím ,že to věděli všichni naráz jsem se vyhnul takovým těm šuškandám a jsem v klidu a oni taky.Stalo se to samozřejmostí,tak jako když někdo nosí brejle. Dneska už,,jedu“ třetí,začínám čtvrtý rok,zatím to nějak jde. Za smrt považuju,ne tu fyzickou o které je vždycky řeč, ale tu sociální. Ta je tou skutečnou! Ztráta kontaktů se svým dosavadním životem,vím,jak bylo těžké když jsem končil se závoděním,všechny moje kontakty měly vztažnost k této oblasti a v reálném světě jsem vlastně neuměl ani žít,musel jsem si zvykat. Čeká mě daleko větší šupa v podobě neprodloužení zdravotní doložky k piloťáku a možná ztráta řidičáku a jiných oprávnění.To bude asi to konečné odstřižení od života a uvržení do závisloti mám za nepřípustné! Moje ,,Svoboda a zodpovědnost" je ti určitě známa. Zatím si z toho houby dělám,ale musel jsem už hodně slevit.Na Merlinnovo přijímání skutečnosti s láskou se příjdu podívat i kdybych měl vylézt z hrobu. :-)

Odp5: U velmi malého dítěte bych vyvedl tema...
Jana, 10.4.2007 8:36

To je mi líto, Ivane, hned jsem si CHOPN našla na Googlu. Někde si tuším psal, že jsi kuřák. Nechceš toho nechat? Nebo už se stalo? A promiň, že ti kafrám do života.

Odp6: U velmi malého dítěte bych vyvedl tema...
ivan, 10.4.2007 22:33

Klídek,klídek,kůli tomu krafání tady jsme .Vysvětlení najdeš na Technodromovém ,,Kuřáci do plynu" (archiv) v odkazu z 14.8 06 a 11.1 07 v 17:36

Velice si vážím znalostí lidí, ale mnozí z nich argumentují donekonečna poukázáním na znalosti jiných včetně jejich citací . Mám mnohem radši,když mohu sledovat utvoření názoru vývojem, vznesení pochybností, nebo potvrzení souhlasem. Často objevuji objevené a velice mě těší, když vlastní cestou dospěju k něčemu, co už je potvrzeno uznanou autoritou,třebaže jsem se o stovky let zpozdil. Některá temata se teprve tvoří.Proto mě velice zajímá co si o zrovna probíraných tematech a závěrech z nich myslíš,vím,že jsou podpořena nejen znalostí,ale i vlastním rozumem a citem. Moc si toho cením!

Odp7: U velmi malého dítěte bych vyvedl tema...
Jana, 11.4.2007 8:21

No, dobrý, Ivane. To mi ušlo. Jsi dobrej, že si s tím nakonec sekl, ne každý to dokáže. Diskuzi o kouření jsem moc nečetla, je to zoufalé téma, na kterém bych si nabila hubu stejně jako na romské otázce.
O těch kouřících rodičích je to tristní, ale můj tatínek taky kouřil, když jsem byla malá, tchánovcí dokonce kouřili oba. Bylo to naprosto běžné. Dokonce pokud dnes ucítím určitou značku cigarety, nevím teda, jaká to je, přenese mě to do radostných chvil našich prázdninových pobytů na chatě u strejdy a tety, strejda asi kouřil nějakou podobnou značku.
Dodnes se mi příčí představa tchýně, jemné a kultivované ženy, s cigaretou v ruce! Pak se mohli divit, že jejich děti měly pořád ekzém, kopřivky, kašel, angíny a podobně. Naše děti taky zdědily atopické sklony po tatínkovi, je to bohužel v genech, ale myslím, že jsou na tom mnohem líp, než v dětství jejich tatínek a strejda.
Můj tatínek přestal s kouřením před osmi lety. Měl tenkrát nějaké potíže a moje sestra - lékařka mu zařídila účast v nějakém preventivním programu. Hned na prvním vyšetření mu cosi neurčitého našli, takže od té doby nekouří a každý rok si užije bronchoskopii a cétéčko. Zatím je to dobré a snad už to tak zůstane a nic se z toho nevyvine.
Ale pravidelné posezení v zakouřené restauraci si tatínek neodpustí, škoda.

Asi tak
Maura, 8.4.2007 18:27

Myslím si, že by bylo dobré od malička dětem vyprávět o životě i smrti. Já žasnu, jak je toto téma tabuizované a strach ze smrti ůže v malém dítěti vyvolat traumata.
Třeba si sednou s dítětem k novinám a číst mu i ty nešťastné zprávy a mluvit o tom, vysvětlovat, aby si dítě uvědomilo, že smrt je součást života.

Příklad na zvířatech
Kareta, 8.4.2007 23:12

Mám zkušenost pouze se svou malou neteří. Řekla bych, že s vědomím smrtelnosti se srovnala poměrně přirozeně prostřednictvím zvířat. Už jsme společně pochovali několik akvarijních rybiček, párek křečků, králíka a kočku. Všechna zvířata mají svůj hrobeček, kam má neteř pravidelně dochází, aby sdělila pochovaným poslední rodinné novinky, seznámila je s jejich zvířecími následovníky a informovala je o tom, v čem byli právě oni nezastupitelní a nenahraditelní. Než pošli, stihla se s nimi rozloučit, oplakala je, má jejich fotky a hlavně si v sobě nosí vzpomínky na zážitky s nimi. Uvědomuje si, že když někdo zemře, neznamená to, že na něj ostatní zapomenou, a dobře ví, že i když někoho ztratí, zůstává tu ještě spousta jiných, kteří jí zůstali.

Neexistuje univerzální recept
Juras, 8.4.2007 23:25

S každým děckem se musí mluvit jinak. Neexistuje univerzální návod. S děckem, které se vyptává tak dlouho, až se dostane k jádru věci, musí člověk kápnout božskou, co si myslí, ať chce nebo ne. S děckem, které se ptá jenom z chvilkového zájmu a hned nato „zatočit“ nebo „houpačku“, s tím je to jedno. Mám oba typy dětí...

Jednou mi dítě - bylo mu asi 5, řeklo: „Tati, a my ještě u nás v Popovicích nemáme žádnej hrobeček“ (bylo to ovlivněno předcházející návštěvou hřbitova u mé matky, když šli poklidit před dušičkama). Já na to: „však ho nepotřebujeme“. --- „No jo, ale co kdyby nám někdo umřel?!?!“

Odp: Neexistuje univerzální recept
Jana, 10.4.2007 20:04

Jo, to je velice pravdivé. Děti jsou i v tomhle velice různé.

Ještě si vzpomínám, jak jsme coby malí...
Juras, 8.4.2007 23:29

Ještě si vzpomínám, jak jsme coby malí haranti byli s bráchou na pohřbu naší babičky. Ležela v seknici v rakvi, kolem ní chodili lidi a dávali jí lístečky s takovými těmi hesly odpočívej v pokoji a budeme vzpomínat... To se nám moc líbilo, a tak nás jednou přistihli rodiče, jak si hrajeme v pokoji - brácha byl nataženej na zemi a já jsem po něm rozkládal kanastový karty :-)

Jo, a tak je to správně
Jana, 10.4.2007 8:22

Děti se na pohřeb asi brát mají. Naši nás poprvé s sebou vzali na pohřeb jedné z pratet, když nám bylo asi třináct nebo čtrnáct. Dřív nechtěli, báli se, že by nás to moc rozrušilo. Ale myslím si, že nás měli klidně vzít dřív, děti by si měly zvyknout na smrt už od malička jako na (bohužel) nevyhnutelný konec života.

Taky jsem se na to ptala,
ren, 9.4.2007 22:13

když mi bylo asi pět (to jest před pětatřiceti lety), bylo mi odpovězeno, že třeba někomu praskne něco v hlavě a pak umře (asi míněna třeba mozková mrtvice) - no nebylo to nejšťastnější vysvětlení (ale kdo v té době uměl konverzovat s malými dětmi, bylo to trochu jiné, než teď) - každou noc jsem se pak bála usnout, pořád jsem poslouchala, zda mi něco nepraská v hlavě a bála jsem se, že umřu ve spánku a ráno se probudim mrtvá! A trvalo to dlouho, než jsem se s tím nějak vypořádala. U svého nyní 15ti letého syna si vysvětlení nepamatuju, ale nemá s tím problém doposud, tak jsem asi lépe vysvětlovala... Ale kdoví?

Lež nebo pravda...
bratr David, 10.4.2007 14:56

Existuje „názor“, a existuje již poměrně dlouho, který však křesťanství systematicky vymýtilo, protože jeho původ je pohanský a gnostický. Podle tohoto názoru si lidské bytosti, samy vybírají den a způsob svojí smrti, a nejen ten! Tento názor dokonce tvrdí, že si vybíráme rodiče, své nemoci, úspěchy a neúspěchy a sami a dobrovolně si „plánujeme cestu“. V okamžiku zrození na tento plán prostě zapomeneme, abychom mohli klidně projít svou jedinečnou životní cestou. Je logické, že neplánuje-li nám život bůh, ale jsme li definitivně a úplně svobodní i v největších detailech života a všechno záleží jen a pouze na nás, pak takový názor musí být z hlediska židokřesťanské monoteistické logiky vymýcen. Tak nám nezbývá, než poskytovat si vzájemně neustále lži.

To je zvláštní, že bytosti o generaci...
Víla, 10.4.2007 17:09

To je zvláštní, že bytosti o generaci starší, než jsou sami děti, nejen že neumí odpovědět na otázku týkající se smrti, ale ono to vypadá, že si ji málokdo z nás položí. To musí ty malé (a nejen je) neuvěřitelně mást! Proč se o něčem tak přirozeném nemluví, třeba i ve škole? Ano, děti jsou s tím v konfrontaci, ale vrstevníci si to přehazují jako horký brambor a nikdo neví, jak se k tomu vlastně vyjádřit. Děti pak musí nabít dojmu, že s tím nejsme srovnaní a odpověd vlastně neznáme a to v nich musí vyvolávat stejný strach, s jakým my jsme si už zvykli žít. Nikdo neví, jaký zaujmout postoj, a ponecháni vlastnímu pátrání, či popírání, jakoby se nás to netýkako, vězníme sami se i naše potomstvo ve strachu z něčeho, co přišlo zároveň s životem. Vím, že ztrati někoho blízkého musí byt hrozné, proto bych se nerada pohybovala na tomto tenkém ledě a tvrdila, že bych vše s láskou přijala. Nikoliv. Ale ráda bych, aby postoj, který jsem vůči smrti v posledních letech zaujala, byl natolik pevný, abych si ho v daném okamžiku udržela. Nicméně věřím a s pokorou chci o tom hovořit, že každý z nás se rozhdl žít v tomto světě a každý z nás si přišel pro nějakou zkušenost. Je-li tato naplněna, tak se podle mne záměr duše uskutečnil a i když bychom se my osobně možná rozhodli jinak, jelikož nedohlédneme tak daleko a jsme sto posoudit jen naše pozemské záměry, duše se rozhodne odejít na další pouť, naše pozemské vztahy v potaz nebraje. Trápí nás to, že nemáme žádný důkaz, že se s onou bytostí ještě potkáme. Ale to si žádá velkou duchovní práci, aby se člověk přiblížil skutečnému porozumění těmto věcem tak, aby ho situace opravdu nestrhla s sebou a dokázal to vidět z vyšší perspektivy.
Moje známá mi vyprávěla před pár lety, co se jí doma přihodilo. Má dvě děti. Chlapečka, kterému tehdy bylo pět a holčičku se kterou přijela čertsvě z porodnice. Jednou, když zjistila, že je chlapeček u malé v pokoji, šla se podívat, co se děje. Byl nakloněný nad miminkem a povídal: „ Pověz, povídáš si s Bohem? Já ano, ale už ho skoro neslyším. Pověz, co ti říká??“
Nemohla jsem tomu uvěřit! Děti ví podle mého o smrti mnohem víc, než my, ale naše společnost je tak nastavená, že děti v sobě takové myšlenky musí okamžitě potlačit. Vyprávěla bych jim pohádky, rozvíjela fantaziji, hlavně jm nezavírala dveře, které máme jako děti všichni otevřené. Není potřeba hledat konkrétní stanovisko. Ať si s touto myšlenkou pohrávají a sami si na ni vytváří svůj pohled. Jsou to děti, ale to nezamená, že jsou v této otázce méně znalí,než my. Nechme je vidět skřítky, povídat si s bytostmi, na které nevěříme. Věřím, že jejich svět je mnohem skutčnější než náš - dospělých.

Vílo, jak s tím můžeme být srovnaní a...
Jana, 10.4.2007 19:27

Vílo, jak s tím můžeme být srovnaní a jak můžeme znát odpovědi, když tam nikdo z nás ještě nebyl? A ti, co byli, nám už nic nepoví.
Dítě si smrt uvědomuje až od určitého věku. Psychologové tvrdí, že si vlastní smrtelnost uvědomují až kolem desátého roku, ale moje zkušenost, zkušenosti mých známých a nakonec i Merlinnův článek hovoří spíš o tom, že děti o tomhle začínají uvažovat dřív, už kolem čtvrtého či pátého roku.
Klidně nechám mluvit děti se skřítky, ale děti to zase tak moc často nedělají. Nemám v tomto směru žádné iluze. Děťátko je velice tvárné a když mu budeme číst pohádky o vílách a skřítcích, bude nám tvrdit, že bydlí u nás v muškátech. Když ho povedeme k náboženské víře už od útlého věku, vychováme v něm věřícího, který dokonce bude třeba „mluvit“ s Bohem.
Nejsem zase takový cynik, v lese už jsme postavili spoustu domečků pro skřítky a zásobili je krmením. Ale nepodléhám iluzi, že se od dětí dozvím odpovědi na otázky života a smrti.

Odp: Vílo, jak s tím můžeme být srovnaní a...
Víla, 11.4.2007 11:30

Děkuji za racionální rozbor;-) Nicméně s Tebou souhlasím, že děti jsou tvárné. Pokud jim budeš vyprávět o Skřítcích a oni je začnou vidět, jak to můžeš nazvat iluzí? Je to snad méně skutečné, než to, co jsme se naučili vidět my? Není to spíš o tom, co vidět chceme? Já bych raději, aby mé dítě vidělo bytosti takové, než aby otupěné konzumní společností trávilo hodiny u televize, či počítačových her. To sice neznamená, že budu své děti vychovávat jako nějaký hippieasák. Ale myslím si, že je třeba profiltrovávat věci, které nám tato doba podsouvá a pokřivuje lidské hodnoty.
A co se týče smrti, tvrzením, že tam nikdo z nás ještě nebyl, bych si nebyla tak jistá. To že jsme dostali možnost vstoupit do nového života s čistým štítem a prošli řekou zapomnění neznamená, že se to nestalo a že jsme se tu prostě jen tak ocitli. Ostatně naprosto přesně to popsal bratr David. Ale jak říkám, je to ohromný kus práce, aby nám naše potlačená, nevědomá část naší bytosti odhalila vzpomínky na životy minulé. Je dost těžké žét jeden život, ne? Záleží, jestli vůbec chceme věřit v nějaký hlubší význam života jako takového a smrt začneme chápat jako další pouť, nikoliv konec. Protože jaký konec? Co by bylo potom? A proč? Je to jako říct, že jsme jediná planeta ve vesmíru, kde je nějaký život. Nebylo by to trochu povýšené a naivní, myslet si to? Nebylo by to plýtvání místem? Není tedy potom lepší, dát si otázku, co je život a proč jsme tady? Funguje svět jako změt náhod, k tomu všemu podpořený Darwinovou teorií, nebo to má vše nějaký hlubší smysl? Nezdá se Ti, že ten život nějak zvláštně funguje, všechny ty „náhody“ , co do sebe zapadají, jako by to vše bylo řízeno něčím úžasným?
Myslím, že by se vyřešením otázky posmrtného života taktéž vyřešily globální problémy, které vznikají pravě naší sobeckostí a nezájmem o další generace a podmínky, ve kterých je necháváme. Kdybychom to neviděli tak krátkozrace a věděli, že si kalíme vlatsní pramen, zřejmě bychom o své životní podmínky pečovali trochu jinak. Smutné je, že motivací jsou nám vlastní zájmy, nikov těch, co přidou po nás. To ale zase pramení z toho, že „jsem tady chvilku, tak z toho vyždímám, co se dá. ne??“

Odp2: Vílo, jak s tím můžeme být srovnaní a...
Jana, 11.4.2007 12:23

Vílo, nechci se tě nějak dotknout, ale myslím si, že schopnosti dětí přeceňuješ. Jsou ještě malincí a jejich smysly mají strašně daleko k dokonalosti. Nemají periferní vidění, nedokážou odhadnout vzdálenost a velikost předmětů, neslyší zvuky zezadu a podobně. Myslím, že optické iluze jsou u dětí velice časté, vzhledem k jejich sugestibilitě a nedostatku zkušeností.
Sama jsem jako holčička vi děla polínka tančit kolem kamen, v noci se kolem mě proháněla hejna pestrobarevných bonbónů...
Moje kamarádka kdysi rok učila v mateřské školce, a protože jí bylo teprve devatenáct a věřila na minulé životy, rozhodla se udělat mezi tříleťáčky průzkum, protože slyšela, že maličké děti si na své minulé životy pamatují. Všechny holčičky jí však bez zaváhání odpověděly, že před narozením byly princezny, chlapečci byli piráti a podobně. Kamarádka usoudila, že to bude všecko jeden velký humbuk. Já si to myslím taky, i když by se mi asi líp žilo, kdybych na podobné věci věřila.

Odp3: Vílo, jak s tím můžeme být srovnaní a...
Juras, 11.4.2007 13:26

Jestli takhle odpovídali tříletí caparti, tak už museli být zkažení kolektivem a „střízlivým“ vedením. A ve třech letech už je podle mě pozdě, aby si něco pamatovali. To už by muselo být dost závažné selhání systému. Na své pravé já si - podle toho co jsem kdy četl - vzpomínají jenom po krátkou dobu po narození. Ptát se člověka, kterej už umí mluvit, nemá vůbec žádný smysl. Kdosi říkal, že se to novorozencům pozná na očích. Na své děti jsem zkoušel mluvit, ptal se jich na předchozí životy, jakým způsobem zemřeli a tak, čuměl jsem jim do očí.... Zíraly na mě neskutečně moudře ale nepoznal jsem z nich nic :-)

U dětí bych víc než nedokonalé smysly viděl spíš nenaprogramovaný mozek. Co když mají pravdu všichni ti, kteří říkají, že děti přestanou přírodní bytosti (víly a skřítky) vidět až potom, co jim to dospělí vsugerujou?

Odp4: Vílo, jak s tím můžeme být srovnaní a...
NEMO, 11.4.2007 13:34

Teda, takové hokus pokusy na vlastních dětech... :)
Děti než začnou mluvit, mi přijdou stejně rozumné jako pejskové, taky „rozumí“ tomu co říkám, pozorně mě „poslouchají“, občas zakroutí hlavou, ale stejně se nic nedovím.
A takové dítě co toho „napovídá“, bohužel nemám potřebný slovník... Třeba nám opravdu chtějí sdělit něco důležitého, bohužel tomu nerozumím.
Jinak je s nima sranda, to se musí nechat. :-)

Odp3: Vílo, jak s tím můžeme být srovnaní a...
Juras, 11.4.2007 13:28

cit: „Sama jsem jako holčička vi děla polínka tančit kolem kamen, v noci se kolem mě proháněla hejna pestrobarevných bonbónů...“

By mě zajímalo, co Vaši doma kouřili... ;-)

Odp4: Vílo, jak s tím můžeme být srovnaní a...
NEMO, 11.4.2007 13:30
Jurasi
Jana, 11.4.2007 15:40

Jurasi, ty provokatére. Samozřejmě, že zelí nepukali. Taťka sice kuřák býval, ale maminka by mu nikdy cigaretu doma netolerovala. A on to uznával.

Odp4: Vílo, jak s tím můžeme být srovnaní a...
ivan, 11.4.2007 21:25
Odp3: Vílo, jak s tím můžeme být srovnaní a...
Víla, 11.4.2007 13:58

Jani, pokud Tě to téma zajíma, nakoukni do pár knížek a můžeš se dočíst několika set příběhů malých dětí a jejich vzpomínek na minulý život. Jeden mám pocit jsem přečeta v Tibetské knize o životě a smrti. Vemu to velmi zkrátka: Dívenka jela s rodiči na dovolenou a když se autem vraceli zpět, tak asi pětileté děvčátko vykřiklo, že chce do sousední vesnice. Rodiče jejímu naléhání podlehli a když se tam ocitli, dívenka vyskočila z auta a vběhla do nějakého domu. Všechny v domě oslovila jménem a vykřikovala, že chce své zelené šaty. V závěru se zjistilo, že rodina, kterou chtěla dívenka navštívit, přišla před pěti lety o malou holčičku. Autonehoda. Tehdy dostala k narozeninám zelené šaty, které však už nestihla nosit.

Takových příběhů je nespočet a že by byly všechny optické iluze?

Odp4: Vílo, jak s tím můžeme být srovnaní a...
Jana, 11.4.2007 15:43

Tuším Nesvobodný Zedník tady nakousl otázku zemřelých dětí. Prý jsou důkazy pro to, že se rodičům jejich duše vrací v dalším děťátku. Nevím ale, jak by se něco takového dalo prokázat. Jsem skeptik.

Odp5: Vílo, jak s tím můžeme být srovnaní a...
Juras, 12.4.2007 8:25

Já myslím, že to jsou takové „důkazy“ v uvozovkách. Jsou popsány určité jevy (jako že třeba dítě ví něco, co by normálně asi vědět nemělo - třeba zná vesnici, ve které v životě nebylo) a jedním z vysvětlení může být, že tam mohlo žít v minulém životě a vzpomnělo si na to.

Existuje však spousta jiných vysvětlení. Od telepatie přes akášu až po teorii informačního pole, které je v naší realitě všudypřítomné, a z něj někteří jedinci občas pochytí nějaké informace - mají potom pocity deja vu, znalosti, tušení, intuici a tak podobně.

Dokonce bych to principiálně přirovnal k tzv. vědeckým důkazům velkého třesku. Fyzikové mají vypozorované všelijaké rudé posuvy, reliktní záření a jánevímco ještě a vydávají to za důkaz velkého třesku, protože podle nich kdyby došlo k velkému třesku, došlo by i k těmto jevům. Je škoda, že tito vědci nečichli i trochu k logice. :-)

Odp4: Vílo, jak s tím můžeme být srovnaní a...
ivan, 11.4.2007 22:10

Vílo,zkuste najít nějakou chybu v této rozvaze.

Jestliže naše životy budou reinkarnovány a budou pokračovat ve svém životě i po naší smrti,pak z toho vyplívá, že i náš současný život je reinkarnací našeho života předchozího. Podle tohoto předpokladu by na Zemi muselo žít stále stejně lidí. Donedávna by bylo těžko prokazatelé,že tomu tak není.
Za posledních 200 let žilo a žije na Zemi více lidí,než za celou historii vývoje lidstva. Počet lidí na Zemi neustále stoupá,jak je to možné?

Odp5: Vílo, jak s tím můžeme být srovnaní a...
NEMO, 11.4.2007 22:35

Je to vysvětlováno rychlejším obratem reinkarnací a snahy duší o vyšší úrovně své podstaty. V dochází údajně ke změnám v astrálních úrovních planety. (?)
Takže se v poslední době rodí mnoho a mnoho lidí, aby se stihlo dosáhnout určité duševní úrovně před přechodem úrovně planety, kam (?) to zcela nechápu. Možná na to mají velký vliv války a konflikty, možná dochází k očistě takto reinkranovaných duší, před zatracením (???). Musí vykonat nějaké dobro, aby nebyly smeteny... Moc ty mechanismy nechápu, a asi taky není proč nad tím hloubat, nidko na této planetě asi neví jak to skutečně je a funguje.

Na druhou stranu, přeci není možné, aby se vědomí lidí jen tak ztratilo. Vždyť by to bylo jen mrhání časem a prostředky. :)

Je to tenký led. Pouštíme se do neznámé oblasti a do těžké abstrakce. :)

Odp6: Vílo, jak s tím můžeme být srovnaní a...
ivan, 11.4.2007 22:49

Nemo,vesmír nezná výrazy ,,čas a prostředky". Jsou mu fuk. Tak fuk,že o tom ani neví.

Odp5: Vílo, jak s tím můžeme být srovnaní a...
Juras, 12.4.2007 5:39

To už máš moc předpokladů najednou, o žádném z nich nic nevíš.

Třeba - aniž o tom mluvíš, předpokládáš, že „tam u nebeských bran“ je čas a ještě k tomu stejný jako v naší realitě. Proč myslíš, že si příští inkarnaci neprožiješ třeba v roce 1400? Dokonce není vyloučeno, že mohou být souběžné. Třebases do své příští inkarnace už někde narodil...

Proč předpokládáš, že všichni inkarnáti se inkarnují na Zemi?

A o frekvenci - o té mluvil Nemo.

Jak si představuješ Očistec? ;-)

Odp6: Vílo, jak s tím můžeme být srovnaní a...
ivan, 12.4.2007 7:45

:-) :-) :-) No,takovejhle maglajs.-Představuju si ten dispečink.
Kdyby ho řídili němci,tak každej bude mít přesně vypracovaný plán svých znovuzrození na tisíc let dopředu,příplatky za neoblíbené země a plné diety za opuštění heliosoustavy.Kdyby ho řídili češi,tak po celé Zemi zavládne organizovaný zmatek a neskutečná sranda. Docela se této představě chechtám.

Odp7: Vílo, jak s tím můžeme být srovnaní a...
Juras, 12.4.2007 8:43

No ten maglajs je daleko horší. Lidi si vymysleli jedinej pojem - bůh. Některá náboženství mají bohů víc, některá míň. Pokud jich je víc, tak mají na starosti nějaké resorty - např. v antice byly ministři - teda bohové - lásky, války, pastevectví, atd.... Ale ještě jsem neslyšel, že by nějaké náboženství mělo nějakou profesní strukturu bohů. Motají to všechno dohromady a používají různé termíny záměnným způsobem.

Například Židi, křesťani, muslimové a zkrátka všichni, kteří uznávají Starý zákon. Bůh stvořil světlo a zemi, potom stvořil život. Potom se o tu zemi staral, hlídal, co se na ní děje a dělal do toho dění zásahy. Spousta lidí se snaží s bohem komunikovat. Modlí se k němu a rozmlouvají s ním...

Přitom svět je celkem složitej systém. Podíváme-li se na to, jak se chovají naše systémy tak můžeme definovat čtyři základní role:
1) Někdo systém vymyslí a navrhne, jak by měl fungovat - analytik, designer
2) Někdo systém realizuje - programátor
3) Někdo systém zapne a provozuje - hlídá co se v systému děje, provádí zásahy - provozovatel, operátor
4) Někdo systém používá - uživatel

Potom jsou ještě role, které nejsou nevyhnutelné, ale bývá vhodné anebo se na systém nabalí jen tak mimochodem
5) auditor
6) tester
7) hacker

A ještě bychom toho mohli vymyslet daleko víc.
Všechny tyto role přisuzují některá náboženství jedinému bohu a ještě po něm chtějí, aby vyslyšel jejich přání a dělal v systému nějaké explicitní protekční zásahy ;-) :-)

demiurg
Jana, 12.4.2007 10:03

O té profesní struktuře - hermetismus, pokud vím, zná pojem demiurg. Je to tvůrce světa, bůh, ale ne ten dobrý, který o nás pečuje. Moc mi to ale není jasné, původní zdroj informací si už nepamatuju a internet ke slovu demiurg záhadně mlží...

Odp: demiurg
Juras, 12.4.2007 10:37

Vyvolalas mi množství navzájem nenavazujících myšlenek :-)

Dobrotivost Boha - to je jenom taková propaganda církví - Dobrotivaj a milující byl přece i Věčnej Rudej bratr :-)

Mnozí argumentující proti Bohu potažmo kracionismu argumentují tím, že kdyby byl bůh, nemohl by dopustit války a utrpení nevinných. 1) přijali propagandu, že bůh je dobrotivý. 2) předpokláají, že je spravedlivý. 3) Myslí si, že by milující bůh měl každého jednotlivce ochraňovat. Miluju i slepice na dvorku nebo králíky v králíkárně, ale do života se jim nepletu - je jejich věc jaké mají vztahy mezi sebou.

Odp2: demiurg
Jana, 12.4.2007 15:14

Přece jsem něco stručného k demiurgovi našla. http://sweb.cz/unamyr/texty/slov.htm
Slovník gnostických pojmů.

Odp: demiurg
Juras, 12.4.2007 10:42

K tématu spravedlivého boha - nedávno jsem po dvaceti letech znovu přečetl Zemi žen od Párala. A tam jeden hrdina říkal perfektní „vtip“:

Sedlákovi zemřela koza, potom kráva a nakonec manželka. Zoufale naříká a ptá se boha „Za co? Za co mě tak trestáš?“. A bůh mu odpoví: „A víš, člověče, že ani nevím? Ty mě prostě nějak sereš.“

A tak je myslím potřeba boha chápat. I bohové mají „své dny“ - nemohou být bez chybičky. V rámci naší reality (jimi ovládaného světa) jsou možná všemohoucí a vševědoucí (nebo nám to jenom nakukali), ale ve skutečnosti mají také svá omezení a nedostatky :-)

Odp2: demiurg
Víla, 12.4.2007 12:33

To bude pravděpodobně nějaký virus!! Systém byl napaden:))

Odp8: Vílo, jak s tím můžeme být srovnaní a...
merlinn, 12.4.2007 12:47

Znám někoho, kdo dokáže hrát všechny tyto role a ještě mnohem víc!JSI TO TY. Pokud existuje nějaký bůh, tak se jenom baví krásou stvoření. Všimni si, že všichni bohové všech náboženství mají lidské vlastnosti, včetně těch špatných. Např. židovský bůh byl pěkně krvelačný, pomstychtivý a sobecký. Tyto atributy mu přiřadili jeho vlasní stoupenci. Hledání boha někde mimo svoují vlastní mysl je to samé, jako by ses snažil přesvědčit židli, aby si vzpomněla, kam jsi odložil klíče. Mohl by sis sednout na židli a čekat na vnuknutí. Třeba by přišlo a sepsal bys Velkou knihu o klíčích. Přišli by jiní lidé a začali by uctívat židli. Mohlo by se stát, že některý z nich se projde kolem židle a zjistí, že ho přestalo náhle bolet koleno. Židle ho vyléčila! A další zakopne a spadne. Židle ho potrestala! A kde jsou ty klíče? Až po smrti, až po smrti. V ráji je tolik klíčů, že se z toho zblázníte. :)

Odp6: Vílo, jak s tím můžeme být srovnaní a...
Víla, 12.4.2007 12:35

;-) Co dodat...

Odp7: Vílo, jak s tím můžeme být srovnaní a...
ivan, 12.4.2007 15:55

Nic ,ten dodatek jsem čekal od Vás,já nic netvrdím,ptám se.

Odp8: Vílo, jak s tím můžeme být srovnaní a...
Víla, 12.4.2007 16:09

Bohužel jsem se, Ivane, dříve na stránky nedostala a pokud byl někdo rychlejší a vyjádřil se k tomu slovy mě blízkými, pak nevím, proč bych to měla po něm opakovat, či hledat nová slova, kteými to znovu omýlat.

Odp9: Vílo, jak s tím můžeme být srovnaní a...
ivan, 12.4.2007 16:48

,,;-) Co dodat" jsem nepochopil jako Vaše stanovisko....;-)Beru na vědomí.

Odp5: Vílo, jak s tím můžeme být srovnaní a...
Tomas, 18.4.2007 23:57

A jeste jeden Tvuj predpoklad je krajne nejisty - ze duse existuje v case stale, ze pocet dusi se zachovava. Co kdyz se duse odstepuje od Boha a opet s nim splyva?

Ovsem nekdo bude protestovat proti teto myslence, a ja asi taky, protoze predstava ztraty identity duse je natolik desiva, ze ji radeji popreme. To je ovsem znamkou toho, ze nezname Boha.

Mimochodem princip trojjedinosti, princip „Vse je jedno“, a Jezisovo: „kdo svou dusi ztrati pro mne, ten ji ziska“ by mohl naznacovat, ze tomu tak je...

Odp4: Vílo, jak s tím můžeme být srovnaní a...
Jana, 12.4.2007 15:10

A ještě. Říká se: Co je psáno, to je dáno. Psané slovo je pro mnoho lidí posvátné. Mají tendenci mu věřit, přikládat mu větší důvěryhodnost než mluvené řeči.

Ale taky se říká: Papír snese všecko. A já dodávám: Internet snese naprosto neuveřitelný věci.

Pokud bych ve svém okolí znala příběh, který by aspoň trochu naznačoval, že by se duše mohly takhle převtělovat, budu aspoň nahlodaná. Ale takhle to spíš pokládám za moderní folklór.

Odp5: Vílo, jak s tím můžeme být srovnaní a...
Víla, 12.4.2007 16:33

Nejsem tu, abych někoho přesvědčovala. Svou víru nepokládám za folklór, ale za něco velmi křehkého, o čem bych nechtěla tímto způsobem dále hovořit. Když už se tady o něčem takovém bavíme, je jistě na místě druhého vyslechnout a o téma se zabývat alespoň v té míře, abychom byli schopni připustit, či pohlédnout na věc z druhého břehu. Tak jsem si také účel těchto stránek vyložila. Respektuji tvůj pohled na věc. Nicméně hovoříš o něčem, o čem jsi pravděpodobně nikdy nic nepřečetla a nezajímala se, tudíž nemůžeš mít srovnání. Z této pozice nazývat víru v posmrtný život moderním folklórem je velmi odvážné. Nicméně děkuji za tvé reakce. Myslím, že na to, jak racionálně smýšlející se někdy zdáš být, esoterický pohled na život tě evidentně alespoň trochu zajímá a provokuje k přemýšlení a pohledu na život tak trochu jinak. Neustále se to znažíš vyvrátit a racionálně zdůvodnit, jelikož to není podložené ničím hmatatelným. Na to ti ale tady odpověď nikdo nedá. To je pouze na osobním hledání a chtění každéhpo jednotlivce. A nebo si opravdu vyčkej na roky příští, kdy i sama věda zveřejní fakta, o kterých dávno ví a která rozhodně nemají původ v nahodilosti a racionalní stránce tohoto světa.

Odp6: Vílo, jak s tím můžeme být srovnaní a...
Jana, 12.4.2007 18:22

Vílo, číst umím docela dobře a přečtu všecko, co mám v dosahu, už asi od pěti let. Takže jsem toho o podobných věcech už přečetla spoustu, a co je důležité, názory z obou stran. A dovoluju si přiklonit se ke skeptikům.
Nechci ti nic brát, jenom vyjadřuju svůj názor na věc.

Odp7: Vílo, jak s tím můžeme být srovnaní a...
Víla, 13.4.2007 9:36

Není nic, co bys mi mohl vzít.

Odp5: Vílo, jak s tím můžeme být srovnaní a...
Juras, 12.4.2007 17:08

Neslyšelas o prožitcích lidí v klinické smrti? Neznáš nikoho takového? (Třeba se o svém zážitku jen stydí mluvit). Slyšelas o Raymondu Moodym?

Já myslím, že je docela dobře zdokumentované, že lidi vnímají různé věci nezávisle na stavu svého hmotného těla. Není to přímo o převtělování, ale to je nezávislostí ducha na těle podmíněno.

Potom ještě Ti doporučuju přečíst si něco o Delpassově experimentu - nahodilé hledání mi našlo třeba tento stručný popis: http://www.mici.cz/autor/delpass.htm

A vůbec nechápu Tvoje zábrany podobným úvahám. V zajetí hmoty už být nemůžeš - už se ví, že hmota neexistuje a že její podstatou je vlnění. Je otázka, jestli i to vlnění není jenom nějaká simulace vytvořená na informační bázi. Takže skutečně jsme možná součástí nějakého informačního systému - on definuje přírodní zákony - tedy přírodní zákony mohou být jakékoliv a mohou se měnit podle potřeb systému - možné je úplně všechno ;-)

Odp6: Vílo, jak s tím můžeme být srovnaní a...
Jana, 12.4.2007 18:35

Raymonda Moodyho jsem četla už tak před šestnácti lety. Delpassův efekt mi taky není cizí pojem. Přesto mě to o ničem nepřesvědčilo.
V zajetí hmoty jsme všichni člověče. A jsou chvíle, kdy si velice silně uvědomím, jak je naše hmotná schránka křehká. Stačí pitomý malý bacil, neopatrný krok pod kola náklaďáků a jsme v háji. Tak co?
Hmota je složená z částic, pokud vím. Světlo se chová zároveň jako proud částic i jako vlnění. Na tomto poli je ještě mnoho a mnoho k objasnění.
Věřím v telepatii, věřím, že jedna částice tady může být těsně provázána s jinou částicí někde na opačném konci vesmíru, věřím v předtuchy, věřím, že z nás po smrti přece něco málo zůstane, že se rozplyneme do okolního světa a budeme vlastně vším kolem nás. Jenom nevím, jestli o tom budeme vědět.
Domnívám se, že lidské (i zvířecí) vědomí je nepřenosné. Je příliš úzce vázáno na naši hmotnou tělesnou schránku. Milý technicky založený muži, vysvětli, jak by se to naše vědomí mohlo odtrhnout od těch všech neuronů, synapsí, neurotransmiterů a putovat si světem do lůna některé ženy a nějak se vměstnat do té moruly a blastuly, která si tam v pohodě roste a vyvíjí se? V jaké formě by vůbec ten přesun mohl proběhnout? Nějaké vlnění, záření, proud částic? Jak by to bylo kódováno?
Já nemám zábrany k podobným úvahám. Dovoluju si jenom vyjádřit svoje stanovisko. Když s tebou a s Vílou nesouhlasím, mám radši držet hubu?
Jasně, že je svět informační systém. Informace se tu předávají a šíří, ve výměně informací genetických dokonce nacházíme většinou zalíbení.

Odp7: Vílo, jak s tím můžeme být srovnaní a...
merlinn, 12.4.2007 19:52

Myslím, že měl Juras na mysli teorii superstrun. Zde najdete odkaz na Wiki. Myslím si, že je zbytečné se pokoušet pochopit nepochopitelné. Jsme lapeni v našem čase a prostoru. Může jich být nespočet. Vědci počítají s desíti prostory a jedním časem. Znáte někdo zákonitosti, které panují ve zbylích devíti prostorech? S hodně velkou fantasií bych si dokázal představit dva, možná tři. Připadá mi to, jakoby chtěl krtek namalovat Noční hlídku od Rembranta. Impossible. Máme dvě možnosti: připustit si, že něco z našeho vědomí dokáže přetrvat po smrti, anebo prostě ne. I když něco nedokážu pochopit a nemám tušení, jak to funguje, můžu v to věřit. Třeba se rodíme stále dokola do toho samého života, jako v tom filmu, kde se ten chlapík každé ráno probudil do stejného dne, dokud se prostě něco nestane. Nebo jako v teorii plazmátů - po smrti z nás zůstane část psychiky, která se naváže na vědomí blízkého člověka (většinou toho, na kterého myslíme v době smrti). Může se to pak projevit různými poruchami osobnosti nebo nemocemi. Takových teorií je kopa, a další kopu si klidně z fleku vymyslím. Asi proto je na světě tolik skeptiků. Jak je možné, že právě tato teorie je ta správná. To raději žádná. Stejně tak je to s náboženstvím. Podle mě mají pravdu všichni. A taky nikdo. Řekněme, že Pravda je univerzální. Nemůžeme jí pochopit v našem prostoru a čase, ale můžeme věřit. A v co? To je myslím jedno, jenom si to musíme dvakrát rozmyslet, než to přijmeme, abychom pak nekoukali, až nám svatej Petr u brány řekne: Hele, já ti za to nemůžu, ty ses chtěl rozplynout v nic, tak se rozplyň a nezdržuj, mám tu spoustu těch, co věřli, že si tu spolu zahrajem kriket. :)

Napsal jste to hezky
Jana, 12.4.2007 20:09

Merlinne, napsal jste to hezky.
Co ale teda řekneme těm dětem, až se nás budou příště ptát? Ráda bych řekla, že se duše po smrti převtělí do jiné bytosti, že půjde do nebe a tam bude existovat ve věčné blaženosti, popřípadě, že budeme všichni slavně vzkříšeni a pak budeme žít navěky bez bolesti a utrpení. Ale nevěřím tomu a lhát mi připadá hloupé. Ono se to stejně pozná.

Odp: Napsal jste to hezky
merlinn, 12.4.2007 20:35

Jak to bylo u vás na vánoce - řekla jste jim od začátku pravdu? U smrti je to ale těžší, protože mi opravdu nevíme, jak to je. Vím, že až se mě moje dítě zeptá, že budu nepřipravený, i kdybych si to teď napsal do notýsku slovo od slova. Za prvé se neustále rozšiřuje moje vědomí, za druhé dítě se vyvíjí - v šesti letech bych řekl něco jiného, než ve čtyřech. Ale protože svoje děti miluju, snažil bych se to podat co nejšetrněji, třeba tím nebíčkem. Později naleznou svojí vlastní pravdu, čímž by mi vlastně udělali radost. Asi tak, jako když Vám poprvé zalžou - je to známka inteligence.

Odp2: Napsal jste to hezky
Grush, 12.4.2007 20:42

Mohu-li vlastní zkušenost... nebudovali jsme kolem dětí žádné „ochranné“ lži, a nevypadá to, že by někdy z něčeho měly trauma, jak vyhrožují novodobí pschologové. Naopak myslím že to děcka vzaly úplně v pohodě a časem se postupně dostaly na vlastní cesty k vlastním názorům...

Odp3: Napsal jste to hezky
merlinn, 12.4.2007 21:07

Přesto, jak vyplývá z článku, to mohou děti nést těžce. To záleží na jejich zralosti, a na podání.

Odp7: Vílo, jak s tím můžeme být srovnaní a...
Juras, 12.4.2007 22:37

To je právě základní kámen úrazu. Říkáš, že jsi skeptik a přitom jsi přesvědčená, že vědomí je svázáno s hmotným tělem :-) Je to asi proto, že uvažuješ tělocentricky. Z ne nepochopitelných důvodů považuješ za hlavní část Tvého já tělo a všechno ostatní je na něj navázáno. Co když je to ale naopak? Co když někde existuje Tvoje já a tohle já se nějakým způsobem promítne do nějakého těla a ovládá ho.

představ si hmotný počítač. a software -to je takový šém, který způsobí, že se počítač chová jako kdyby něco uměl. Jsou na sebe podle Tebe software a hardware nějak napojeny? Působí to dojmem, že jo - protože software nemá jinou možnost jak se projeví světu než prostřednictvím počítače a jeho periferních zařízení. Ve skutečnosti je ale jedno, jaký vybereš počítač - programy do něj jednoduše nahraješ, on si ho uloží do své paměti a programy v něm potom jedou a aktivně ten počítač používají. Žijeme v době, kdy taková představa není už jen šílená abstrakce :-)

Odp7: Vílo, jak s tím můžeme být srovnaní a...
Juras, 12.4.2007 23:06

S tím informačním systémem jsem to myslel trochu jinak. Jak Merlin spekuluje o teorii superstrun - neměl jsem na mysli ani to. Spíš si neustále (posledních zhruba 17 let) pohrávám s myšlenkou, že podstatou všeho v naší realitě je informace. Že ta částice, o které mluvíme, je pouze simulace. Že je nějaké pravidlo, které tu hmotu definuje.

V průběhu času mi došlo, že to vlastně přesně takhle říkal Platón když mluvil o světě ideí a o našem světě. Prostě neznal slovo simulace a naši metaúroveň pojmenoval svět ideí.

Taky jsem měl v plánu napsat román, v němž bych použil principy, které mě v této souvislosti napadly - především možnost vytvářet vnořené světy. Připadalo mi to velmi originální - až do doby než jsem viděl film Třinácté patro a zjistil, že byla inspirována nějakou povídkou, která vznikla ještě před mým narozením. :-)

Odp8: Vílo, jak s tím můžeme být srovnaní a...
merlinn, 13.4.2007 0:28

Když si s tou myšlenkou pohráváš tak dlouho, tak si myslím zaslouží víc prostoru. Třeba v článku.... Osobně souhlasím s tím, že základem je informace. Něco jako kód matrixu. Ale kdo definoval ty informace a proč. Matrix se taky nestvořil sám.

Před týdnem, 1.dubna mi umřela maminka...
Eliška, 11.4.2007 7:35

Před týdnem, 1.dubna mi umřela maminka, bylo jí 83 let, ale umřela na rakovinu, byla absolutně vysláblá po týdenním pobytu v nemocnici, o které jsem si myslela, že jí pomůže, šla tam po svých, vrátila se jako nemohoucí raneček kostí a kůže v pátek, v sobotu jsme se sjely její čtyři dcery, byla veselá stejně jako vždy, i když nemohla moc mluvit, protože se jí nevešly zuby do pusy, nemohla jíst ani pít a nedostala nic na utišení bolestí. Ležela v pokoji plném slunce, takovou jsem ji viděla naposledy. Druhý den, ve spánku ,odešla. Byla to pro mne velká rána, i když jsem sama babičkou, cítila jsem se jako malá holka, která zůstala opuštěná. Ale nepíšu kvůli tomu, často jsem v posledních smutných dnech vzpomínala na den, kdy moji rodiče ze zahrady odklízeli starou švestku a já nechápala proč. A otec tenkrát řekl, že musí udělat místo mladému stromku, jako to jednou budou muset udělat oni, budou muset odejít, aby udělali místo nám. Pro mne to tenkrát byla strašná zpráva, byla jsem malá a myslela jsem, že mám rodiče navěky, že to tak bude vždy, že já budu vždy dítě a rodiče budou pořád kolem.

Upřímnou soustrast
Jana, 11.4.2007 12:14

Upřímnou soustrast, Eliško. Je dobře, že vaše maminka nezemřela v nemocnici, ale doma, obklopená svými blízkými.

Odp: Před týdnem, 1.dubna mi umřela maminka...
ivan, 11.4.2007 21:20

Přidávám se k Janě.

Malý odkaz pro obhájce převtělování
Jana, 16.4.2007 8:07

Malý odkaz pro zastánce reinkarnací - http://www.osel.cz/index.php?zprava=113

Odp: Malý odkaz pro obhájce převtělování
Leoš, 16.4.2007 9:36

A to je jako nějaký důkaz??? ;-) Učitel fyziky nám kdysi říkal, že se v noci procházel a za kopcem viděl linoucí se velké světlo. Dostal velký strach a myslel si, že je to UFO. Nedalo mu to a kopec přešel. Když se dostal na vrchol, uviděl karavan a v něm člověka, který se díval na televizi. Od té doby prý na UFO nevěří!!! Logické, že? :-)

a kdo mluví o důkazu?
Jana, 16.4.2007 9:52

Netvrdím, že jde o důkaz proti teorii o minulých životech. Jde o vědecký pohled na danou problematiku. Podepřený výzkumem.

Odp: a kdo mluví o důkazu?
merlinn, 16.4.2007 14:03

Je to jeden z vědeckých pohledů na danou problematiku, který navíc jen dokládá, že lidé věřící na reinkarnaci jinak myslí, než skeptici. Ve výsledku to dokládá, že pokud věřím v reinkarnaci, tak to ovlivní mé vědomí natolik, že to jde vypozorovat vědeckým zkoumáním. Na druhou stranu, více než čtyřicetiletý výzkum MUDr. Stanislava Grofa, vedoucího výzkumů změněných stavů vědomí a profesorem psychiatrie na Univerzitě J. Hopkinse v Baltimore a předsedou Společnosti pro transoelsonální psychologii, dokazuje, že zastánci reinkarnace mají pravdu. Také se jedná o vědecký pohled podepřený výzkumem. Tak jak to tedy je? Abychom došli pravdy o reinkarnaci, budeme muset uspořádat referendum mezi vědci, a jaká teorie získá větší počet hlasů, ta je pravdivá? Kdo jsme, že si můžeme dovolit tvrdit, co je Pravda... Čím víc teorií o čemkoli znám, tím se předemnou objevuje častěji slavné úsloví : vím, že nic nevím. Zen říká: Nic není jisté, a ani to není jisté!

Dejte odkaz
Jana, 16.4.2007 19:23

Merlinne, dejte mi prosím nějaký odkaz na práci Stanislava Grofa nebo doporučte literaturu.
Jinak, podle toho, jak jsem článek pochopila já, zastánci reinkarnace měli zjevně problém s pamětí. Pokud to má být změna vědomí způsobená vírou v reinkarnaci, pak se na mě nezlobte, ale moc pozitivní ten účinek není.

Odp: Dejte odkaz
Juras, 16.4.2007 22:31

Přece bys takový blábol nebrala vážně :-) Taková ptákovina. Už jenom cit.: „Dokládají to experimentem, který uskutečnili s lidmi věřícími v minulé životy po hypnotické terapii.“ říká, že testované osoby nejen věřily, že prožily nějaký život před svým současným narozením, ale také se podrobily hypnóze. Proč to, čemu říkáš „poruchy paměti“ souvisí s vírou v reinkarnaci a ne s tou hypnózou? Ten článek je čiré šarlatánství, se seriózní vědou nemá nic společného. Jenom jedno je jasné - čemu věří autor článku a osoby provádějící onu „vědeckou studii“. :-)

Ještě, než vyložíš nějaký argument...
Jana, 17.4.2007 7:58

Ještě, než vyložíš nějaký argument, nazveš celý výzkum blábolem a ptákovinou. Co se ti nezdá na experimentu, který, pokud probíhal na renomované univerzitě, a to probíhal, musel být veden podle nějakých objektivních pravidel?
Maastrichtská univerzita pěstuje šarlatánství? Možná. Každá univerzita asi občas zastřeší něco, čím se potom nerada chlubí. Ale nevím, proč zpochybňovat právě tento experiment. Informací je zde na to málo. Asi mě to začíná hlouběji zajímat.
Pokud má někdo problémy si zapamatovat, která jména v seznamu četl a která ne, pak podle mě má problémy z pamětí, zlvlášť pokud ta druhá, kontrolní, skupina, tenhle problém nemá.

Odp: Ještě, než vyložíš nějaký argument...
Juras, 17.4.2007 10:42

Tak zaprvé, nepodsouvej mi, že hodnotím nějaký výzkum nebo nějakou studii. Hovořil jsem výhradně o tom jednom hloupém článku na oslu. Nevím, jestli je ta vědecká studie skutečně natolik hloupá, jak vyznívá ten článek anebo je chyba spíš v tom článku. Argument zazněl, ale budiž, rozvedu ho.

Jedna věc jsou pravidla provádění nějakého pokusu, druhá věc je interpretace výsledků.

Pravidla mi připadají hloupá a nejapná - nechápu co je zajímavého na znalosti jmen historických celebrit a schopnosti „tupého rychlomemorování“ a proč nezvolili pro mě zajímavější údaj - IQ. Působí to na mě dojmem, že už před započetím studie chtěli získat konkrétní výsledek. Ale budiž, tohle hodnotit nebudu.

Daleko horší je interpretace výsledku. Ten článek říká, že lidé věřící v reinkarnaci jsou na tom hůře v testované dovednosti než jiní, přitom ten stejný článek tvrdí, že k pokusu nebyli vybráni lidé věřící v princip reinkarnace, ale lidé, kteří podstoupili hypnotickou terapii. To Ti připadá v pořádku? Je to klamná interpretace výskledku (pokud je pravda to co se tvrdí v úvodu).

Dobře, nespecifikoval jsi, co konkrétně...
Jana, 18.4.2007 17:30

Dobře, nespecifikoval jsi, co konkrétně považuješ za ptákovinu, pokud si hovořil o článku, budiž, má svoje omezení. Jde o krátkou zprávičku převzatou z amerického serveru, v překladu se určitě leccos ztratilo.
Například s tou hypnotickou terapií to není moc jasné. Osobně si to vykládám tak, že oni lidé začali být přesvědčeni o svých minulých životech po podstoupení nějaké seance typu holotropního dýchání, která ale pravděpodobně vůbec nesouvisela s univerzitou a jejím výzkumem. Prostě po podobném zážitku přišli ke svému přesvědčení. Lidé bez podobných zkušeností většinou žádné vzpomínky, nebo podle mého názoru pseudovzpomínky, nemají.
Interpretace výsledků je kapitola sama pro sebe. Opravdu, souhlasím s tebou, každá taková statistika se dá vyložit různě, kdo do problematiky opravdu dobře nevidí, je často napálen. Osobně tady ale žádný logický kotrmelec nevidím.

Můj osobní názor na minulé životy je takový, že lidská paměť je nástroj velice nedokonalý a dá se oklamat, ať už cíleně, nebo nevědomě. Na konci dvacátého století se v USA množily případy obvinění ze sexuálního obtěžování dětí. Lidé si jaksi podezřele často v ordinacích psychoanalytiků začali vzpomínat na svá údajná zneužití v dětství. Naštěstí se časem ukázalo, že tyhle vzpomínky jim často byly jen vsugerovány otázkami psychiatra. Ostatně, podobný, ale mnohem nevinnější případ vsugerování neexistující vzpomínky na dětství jsem nedávno viděla v dokumentu BBC. Šlo o to, že doktor celkem snadno s použitím fotografické koláže přesvědčil jednoho chlápka, že se jako malý kluk zůčastnil plavby v balónu. Zblblý chlapík dokonce sám začal přidávat různé podrobnosti...
Myslím si, že nějak podobně fungují vzpomínky na minulé životy. Vytvoříme si je spojením různých fakt z četby, vyprávění, filmu, televize a tak dále. Překysličený mozek při holotropním dýchání pak z toho vytvoří ten správný guláš a minulý život je na světě.

Odp: Dobře, nespecifikoval jsi, co konkrétně...
merlinn, 18.4.2007 17:51

Na jednu stranu souhlas. Mnoho takových, co vypadá jako minulé životy, mohly být výplodem fantasie. Lidská paměť je nástroj možná nedokonalý (vědomá paměť určitě), ale lidská mysl je velmi dokonalá a hlavně téměř neprozkoumaná. Na druhou stranu jsou tu důkazy, které nelze opomenout - např. děti, které si pamatovali podrobnosti z minulého života a vypovídali o tom spontánně, ne po žádné seanci.
Co se týče té Osloviny, tak si myslím, že pozorovat jen jeden rozdíl, na kterém stavím celý výzkum - paměť je hloupost. I když je možné, že bylo porovnáváno více proměnných, ale v těch se neprokázalo nic, tak se neuvádí. Pak mi v článku chybí větička, že výsledek je statisticky signifikantní. Potom by se totiž mohlo stát, že nějaký jiný tým udělá ten samý pokus a výsledek bude opačný!

Odp: Dobře, nespecifikoval jsi, co konkrétně...
ivan, 19.4.2007 0:18

Věřím ve správnost tvého závěru. Přepalivovaný mozek si vytváří vlastní reality,nemá důvod jim nevěřit, jsou jeho vlastním produktem.
,,Reinkarnisté „ mají po ruce vždy nějaké tvrzení,které nepodléhá žádným pravidlům, kdykoliv si dosadí jakukoliv možnost potřebnou k dosažení požadovaného výsledku nebo tvrzení. Vždy pro ně bude možnost,že jsem svým recyklátem z budoucnosti pavděpodobnější, než možnost konečnosti našeho života se zánikem jeho fyzické podoby. Poezii Merlinnova příspěvku jsem nechtěl nijak narušovat protiargumentecí, (mimochodem,líbil se mi) ale jeho začátek je až v ,,dědkovském“ věku obou nenarozenců.Nikdy se ale nedozvíme co si říká vajíčko se spermií v okamžiku průniku. Je to poslední milisekunda minulého života,nebo okamžik zážehu života nového? Tak co?.. Ví to někdo? Myslím ,že se tu společnou řeč budou teprve učit,-ne si ji pamatovat.Víla píše o stovkách popsaných příběhů,kdy si lidé pamatovali jak se jmenovali jejich sousedi, kam si dávali hračky,jak se jmenoval jejich pes ...atd. Proč si nikdo nepamatuje třeba na to, jak se opracovává pazourek, nebo jak udělat kolo k žebřiňáku.Asi proto,že i když to jsou věci nám známé,tak nejsou nijak spojeny s naším podvědomím. Domnívám se ,že by to takhle nějak mohlo být.

Odp2: Dobře, nespecifikoval jsi, co konkrétně...
Víla, 24.4.2007 13:23

Ivane, slyšíte a vidíte jen, to co chcete. Já osobně mám zkušenosti se sny a zážitky z mnohem podivnějších inkarnací a důvod, proč jich není tolik, jako těch běžných, je podle mě v tom, že s věcmi, jako je pazourek, člověk nepřijde běžně do styku, tudíž i kdyby se nám o tom zdálo, je mnohem těžší sen formulovat, nebo si ho vůbec pamatovat. Mě se zdálo mnoho snů z jiných časových etap, snad i jiných planet, zdálo se mi také, že jsem byla zvířetem, či mořskou řasou. Moje maminka má strach z doby středověku a regrese, kterou podstoupila, jí dala na mnoho otázek odpovědi. Co se týče inkarnací zvířat a rostlin, tam si netroufám tvrdit nic konkrétního. Nevím, zda se lidská duše může inkarnovat i v takovou formu, každopádně mi ale sny tohoto druhu velmi pomáhají. Staří indiáni provozovali formu cvičení, dnes nazývanou Tensegrita. Nějakou dobu jsem to cvičila. Je tam spousta sestav, snážících se prožít a pochopit vlastnosti zvířat a rostlin, umožňující tak pochopení sebe sama v šírším měřítku. Je to vše propojeno a kdo ví, jak to skutečně je. Pravděpodobně není ani žádoucí si poznání omezovat nějakou další teorií. Jde podle mě hlavně o to, posouvat se vpřed a blíže sobě. Vám může připadat naše duchovní vnímání dojemné, avšak zcela nepodložené a tudíž naivní, ale pro nás je racionální pohled nas svět popřením toho nejhlubšího přesvědčení, že náš svět je projevem něčeho krásného a možná těžce pochopitelného. Každopádně se cítíme toho součásí a přijde nám naprosto přirozené v to věřit. Nepotřebujeme to vidět. Je to jako láska. Člověk ji má v srdci a žádný důkaz o její existenci nepotřebuje.

Odp: Dobře, nespecifikoval jsi, co konkrétně...
Juras, 19.4.2007 8:45

>> Dobře, nespecifikoval jsi, co konkrétně považuješ za ptákovinu...

To mluvím tatarsky nebo co? :-)

holotropní dýchání není myslím hypnóza - já si pod tím představuji spíš regresní terapii, kdy terapeut uvede pacienta do hypnózy a snaží se ho přimět vracet se v čase - do dětství, k porodu, před narození...

Připadá mi jedno, jestli uvěřili že mají problém v minulém životě a potom se šli nechat zhypnotizovat anebo se nechali zhypnotizovat a potom si začali myslet, že už žili víckrát. Pro mě je podstatné tvrzení, že se jedná o lidi kteří věří v reinkarnaci a zároveň prodělali hypnotickou terapii, přitom závěr je napsaný jinak.

Odp: Dobře, nespecifikoval jsi, co konkrétně...
Juras, 19.4.2007 9:01

Jani, ještě mám výhrady k Tvé interpretaci, když tomu říkáš problémy s pamětí. Jestli sis všimla, tak jsem to jednou napsal do uvozovek, protože je to špatný závěr. Článek tvrdí, že skupinka reinkarnacistů odpovídala hůř na otázky kategorií lidí. To neříká, že mají problémy s pamětí. Problém s pamětí může být jednou z možných příčin, ale existuje ještě mnoho jiných příčin. Roztěkanost nebo nesoustředěnost. Nebo jenom prosté nepřikládání důležitosti - jde mu to jedním uchem tam a druhým ven.
Já například u sebe závažné problémy s pamětí nepozoruju - s krátkodobou, když potřebuju na chvilku udržet telefonní číslo nebo pět šest jmen - je to v pohodě. Dlouhodobá mi taky připadá ok. A přesto se mi pravidelně stává, že se s někým seznamuju a už když od něj odcházím, nevím, jak se jmenuje. Jsem si toho vědom, snažím se vždycky soustředit se na ten okamžik a dávat pozor, ale málokdy se mi to podaří zapamatovvat. Když se jméno dotyčného dozvím předem (a taky ho slyším jenom jednou), zapamatuju si to v pohodě.
Vysvětluju si to tak, že v okamžiku seznamování věnuju hodně pozornosti tomu rituálu - abych správně podal ruku (mezi trempíkama zalomit palec mezi netrempíkama naopak ne - jinak by byl trapas), abych seznamovance nepoprskal, nedýchal na něj moc zblízka, abych odhadl jestli po podání ruky políbit nebo nepolíbit... atd.
Na první pohled seznámení vypadá jako jednoduchá záležitost, ale když to chce člověk udělat dobře, je to celkem vyčerpávající rituál. A mám podezření, že díky tomu mi moje já vyhodnotí jméno dotyčné osoby jako ne moc zajímavé a nebere to v úvahu :-) :-(

Odp2: Dobře, nespecifikoval jsi, co konkrétně...
Jana, 20.4.2007 8:05

Jo, takže by to mohly být také problémy s pozorností, jak říkáš.
Pokud jde o to seznamování, mě pravidelně dostává telefon. Ale i v přímém setkání se mi stává, že přeslechnu jméno. Moje vysvětlení, teda vedle důvodů, které uvádíš a se kterými plně souhlasím - pokud to jméno je to první, co na tebe neznámý vyhrkne, tvoje uši a mozek se ještě nestihnou naladit na jeho melodii řeči a jméno se ti třeba nepodaří „rozkódovat“. Lidi by prvně měli říct pár frází a potom pomalu a zřetelně své jméno.
Kdy já jsem naposledy zalamovala palce...

Odp: Dejte odkaz
merlinn, 16.4.2007 23:07

Práce S. Grofa je velmi rozsáhlá. Napsal mnoho knih, mám knihu Holotropní vědomí v pdf, v případě zájmu zašlu na mail. Chcete-li link, tak tady je seminárka Jana Šípka z Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy o práci S. Grofa. Přímo o výzkumu reinkarnace je zde zajímavý článek.
Pokud to má být změna vědomí způsobená vírou v reinkarnaci, pak se na mě nezlobte, ale moc pozitivní ten účinek není.
To je Váš názor a nikdo Vám ho nebere. Asi právě proto patříte do té druhé skupiny ;-) Tento pokus dokázal zajímavou věc. Lidé, kteří nevěří v reinkarnaci upřednostňují rozum a logiku. Ti, kteří věří, zase nadhled a porozumění. To je podle mě rozdíl mezi inteligencí a moudrostí. Znám lidi, co se dokáží nabiflovat velké množství učiva, ale nedokáží ho v praxi využít. Mají velmi dobrou pamět, ale přesto se mi to nezdá jako pozitivní...

Odp2: Dejte odkaz
Jana, 17.4.2007 8:10

Můžete mi poslat ten text na adresu v záhlaví?
Jinak, ten příměr mezi lidmi upřednostňujícími rozum a logiku a lidmi upřednostňujícími nadhled a porozumění není špatný. Až na to, že tu první skupinu stavíte níž.

Odp3: Dejte odkaz
merlinn, 17.4.2007 9:37

Pošlu.
Až na to, že tu první skupinu stavíte níž.
Pokud to z mého přízpěvku vyplývá, tak se omlouvám. Líbí se mi obě skupiny :-)Jsou ve mě obsažené obě složky - jako jin a jang. Obě jsou potřeba.

Odp4: Dejte odkaz
Jana, 17.4.2007 12:10

Díky, došlo.

Odp: Malý odkaz pro obhájce převtělování
Juras, 16.4.2007 17:51

Nechápu souvislost blábolu sz osla s realitou a věrami „duch vs hmota“. Navíc si myslím, že ten blábol na oslu není vůbec o ničem.

Odp2: Malý odkaz pro obhájce převtělování
Jana, 16.4.2007 19:24

Co máš proti Oslovi?

Odp3: Malý odkaz pro obhájce převtělování
Juras, 16.4.2007 20:47

Nic, proč? :-)

Odp: Malý odkaz pro obhájce převtělování
merlinn, 17.4.2007 13:46

Pro odpůrce reinkarnací příběh:

V bříšku těhotné ženy si povídala dvě miminka:
Věříš v život po porodu?
Určitě. Něco po porodu musí být. Možná jsme tu hlavně proto, abychom se připravili na to, co bude pak.
Blbost, žádný život po porodu není.Jak by vůbec mohl vypadat?
To přesně nevím, ale určitě tam bude více světla než tady. Třeba budeme běhat po svých a jíst pusou.
No to je přece nesmysl! Běhat se nedá. A jíst pusou, to je úplně směšné! Živí nás přece pupeční šňůra. Něco ti řeknu: Život po porodu je vyloučený - pupeční šňůra je už teď moc krátká.
Ba ne, určitě něco bude. Jen asi bude všechno trochu jinak, než jsme tady zvyklí.
Ale nikdo se přece odtamtud po porodu nevrátil. Porodem prostě život končí. A vůbec, život není nic, než vleklá stísněnost v temnotě.
No já přesně nevím, jak to bude po porodu vypadat, ale každopádně uvidíme mámu a ta se o nás postará.
Mámu? Ty věříš na mámu? A kde má jako podle tebe být?
No přece všude kolem nás! V ní a díky ní žijeme. Bez ní bychom vůbec nebyli.
Tomu nevěřím! Žádnou mámu jsem nikdy neviděl, takže je jasné, že žádná není.
Ale někdy, když jsme zticha a uklidníme nekonečný příval myšlenek, můžeme zaslechnout, jen slaboučce, jak zpívá, nebo cítit, jak hladí náš svět. Víš, já si fakt myslím, že ten tunel se světlem na konci neznamená úplný konec. Třeba je to jen nový začátek...

Odp2: Malý odkaz pro obhájce převtělování
NEMO, 18.4.2007 9:29

Pěkná povídka, na to jediné, nemá film Matrix vlastně pravdu? :)
Kdo jsou autoři? Není to jen naše příprava na mnohem drtivější pravdu? Co když ta jejich fikce není fikce a oni ani nevědí, že natočili nástin pravdy?
V minulosti se stalo už mnohokrát, že autoři sci-fi jakoby „předpověděli“ budoucnost, nebo spíš inspirovali následný vývoj lidstva, techniky a technologií.
Moc otázek a málo odpovědí...

Odp3: Malý odkaz pro obhájce převtělování
merlinn, 18.4.2007 11:41

Film matrix není fikce a bratři Wachowští moc dobře věděli, co natočili. Nechali se inspirovat francouzským postmoderním filozofem Jeanem Baudrillardem. Můžeme to vidět v malých náznacích, např. - si Neo schovává minidisky a peníze do knihy Simulakra a Simulace od již zmíněného filozofa. Morpheus Baudrillarda cituje, když Neovi říká: „Vítej v poušti reality." Ve filmu dokonce zazní: „Dosud si žil v Baudrillardově vizi, na mapě, nikoliv území.“
Osobně doporučuji podívat se na film znovu a nesoustřeďovat se na akční pasáže. Film je nabytý mystikou.

Odp4: Malý odkaz pro obhájce převtělování
Juras, 18.4.2007 12:10

Možná je nabit mystikou, ale zápletka na níž je vše postaveno mi připadá velmi vykonstruovaná až hloupá. Pěstovat lidi jako zdroj energie a kvůli tomu je zabavit nějakým virtuálním světem - to je nesmysl. Je spousta jednodušších a efektivnějších metod jak přijít k energii.
Ale na druhou stranu - nic smysluplnějšího se asi vymyslet nedá.

Odp5: Malý odkaz pro obhájce převtělování
merlinn, 18.4.2007 13:33

Svět strojů vs. lidí je alegorie.
Udělat si z lidí baterky by blo to nejhloupější, co by stroje udělali. Ledaže by přemýšleli jako lidé...

Odp3: Malý odkaz pro obhájce převtělování
Juras, 18.4.2007 12:04

Podle mého se Matrix moc nevěnuje podstatě. Jádro zápletky se odehrává v podstatě v našem světě tak jak jej známe, do metaúrovně se trochu brousí až v posledním dílu a jenom v náznacích - ale je to už pár let, možná kdybych ho shlédl znovu, objevil bych v něm myšlenky, které jsem napoprvé nezachytil.

Velmi přímočaře je sdělena představa podstaty světa ve filmu 13. Patro - vřele doporučuji - šlo to jednou i v televizi. Je to z nejlepších filmů, které jsem kdy v tomto životě viděl :-)

Odp4: Malý odkaz pro obhájce převtělování
merlinn, 18.4.2007 13:48

Matrix se věnuje právě podstatě. Podívej se znovu. Shlédl jsem všechny díly asi pětkrát a pokaždé jsem tam nalezl něco nového. Akční scény jsou jen pro oko, ale důležité jsou dialogy.
Náš svět tak jak ho známe - pro Nea skončil hned v prvním díle.

A proc nerict pravdu?
Tomas, 18.4.2007 23:31

Nevim, proc by se detem melo lhat. Mimochodem, slysel jsem zde termin „lhani o Jeziskovi“. Kdo povazuje vypraveni o Jeziskovi a vubec vypraveni pohadek za lhani? Kdo z nas zapomel na to, ze pohadky o princovi, princezne, drakovi, o kouzlech a moci lasky jsou skutecne a pravdive? To jen my dospeli zapominame a prijimame tzv. „realitu“.

To Jezisek v nasich srdcich nosi darky. To Jezisek se nam leskne v ocich u vanocniho stromecku, at je nam kolik chce. To nase hrichy a pokuseni jsou drakem, ktery vezni nasi princeznu, nebo nam sirovym dechem naseptava, ze princ neprijde. To laska je kouzlo, ktere draka zabije.

A kdo neveri tomu, ze to zemrele dite se dostane do nebe? Co treba mu rict pravdu: „ted je v nebi.. a nevim, proc umrelo. To vi jen Buh. Jednou se to dozvime a zeptame se ho. A neboj, Ty neumres. Jeste Te ceka spousta dulezitych veci tady na Zemi!“ Nebo neco takoveho.

Predstava „niceho“ po smrti prirozene desi. Je dobre, ze se tak deti ptaji, alespon to nas dospele vytrhne z nasi „reality“, kterou jsme si umele vytvorili. Proc verime zrovna tomu, ze nic jineho nez atomy a bunky neexistuje? Proc verime tomu, ze umre-li nase telo, uz nic nebude? To neni nic jineho nez dalsi nabozenstvi! Verit jen v to, co dosud popsala moderni veda neni nic jineho nez soucasne nabozenstvi, ktere ovsem nam, ani detem nedava odpovedi, ani svetlo do nasich zivotu.

Takze diteti rict pravdu o nebi, Jeziskovi a pohadkach a nechat na nem, jestli si v dospelosti tuto pravdu necha vzit jako vetsina nas dospelych, nebo jestli si ji bude strezit jako neco cenneho, aby i on mohl odpovedet i svym detem a predevsim sobe. Ne nadarmo se detem vypraveji pohadky - ne nadarmo je to tisicileta tradice! Je v ni moudrost.

Odp: A proc nerict pravdu?
merlinn, 19.4.2007 14:19

Hezky řečeno. Každý ale pod pojmem lhaní myslí něco jiného. Jeden bude lhát, kdyby mluvil právě o nebíčku, protože to necítí jako ty. Je to o víře, třeba zrovna o víře k vědě, která žádného Ježíška v očích ani srdci nenašla... Realistům nosí dárky příbuzní. Pak je Ježíšek lež. Kdybych měl říct dítěti pravdu, řekl bych asi tohle: Víš, miláčku, já nevím. Jediné, co bych dítěti neřekl by bylo, že to občas potká každého, třeba i dítě, a po smrti není nic. Rozpadne se a sežerou ho červy. Pokud to někdo takto cítí, měl by asi zalhat.

Odp2: A proc nerict pravdu?
Tomas, 19.4.2007 16:36

Spravne. Tato materialistova pravda nebude v harmonii s ditetem. „Víš, miláčku, já nevím“ je skvělý nápad - a jeste dodat to, co navrhovala Víla - misto odpovedi se ho zeptat. Asi to ví líp :-)

Merlinne narazit na člověka, který...
Shipper, 5.12.2007 21:41

Merlinne narazit na člověka, který aspoň trochu zná dílo C.G.Junga je vzácnost, proto jsem si přečetl vaše články i příspěvky, v drtivé většině případů s vámi souhlasím, ale tahle diskuze se mi zdá neuvěřitelná. Syn vaší sestry se zeptal, proč umírají děti, neptal se co se s nimi stane po smrti, nebo ano? Celá diskuze se zvrhla v problém reinkarnace, nebe, Moodyho atd. To by nevadilo, kdyby někdo odpověděl na otázku, proč umírají děti? Já tu odpověď nenašel, četl jsem to dvakrát. Děti přece umírají proto, aby se svět ,,pohnul dopředu,, aby dětí i dospělých (předčasně) umíralo méně a méně. Pokud dítě na přechodu přejede auto, zemřelo proto, že řidič jel příliš rychle, byl opilý, nedával pozor atd. Až zemře dostatečný počet dětí (někdy stačí jedno) společnost udělá opatření, aby se to neopakovalo, semafor, omezení rychlosti, zvýšení pokut atd. Zní to cynicky, ale je to tak. Děti neumírají zbytečně, i když se rodičům cena zdá nepřiměřená. Analogicky, když dítě zemře na nemoc, stane se obětí vraždy atd. Žádné předčasné úmrtí není zbytečné, pomáhá posouvat lidstvo dopředu, pomalu, ale nepřetržitě. Díky tomu (nejen díky tomu, výzkum, rozvoj technologií atd) se v civilizovaných zemích snižuje úmrtnost a prodlužuje věk.

Odp: Merlinne narazit na člověka, který...
merlinn, 5.12.2007 22:04

:-) nevím, jestli jsem to někde zmiňoval, a pokud ne, tak jste velmi bystrý :-) Jung mě velmi ovlivnil, škoda, že si s ním nemůžu sednou a popovídat. Tato diskuze měla být o tom, co odpovědět dítěti. Dospělému bych odpověděl - všichni umíráme, abychom zachovali život.

Odp2: Merlinne narazit na člověka, který...
Shipper, 5.12.2007 22:26

Bambus, The Secret, princip synchronicity, no a jinde použití termínu nevědomí. Jinak nevím, záleží na věku dítěte, ale mně to obtížné nepřipadá. Nechci tu křísit tuto diskuzi, jen mne to trochu zarazilo a jinde bylo ,,mrtvo,, :-)

Máte k článku co říct? Máte názor? Je jedno, že článek nevyšel dneska, téma je aktuální stále! Váš komentář se nám zobrazí, tak napište!

Přidat nový komentář

Pokud jste registrován(a), zadejte heslo:

Pouze Vaše jméno (přezdívka) a vlastní příspěvek jsou povinné položky.

Prosím můžete-li, používejte diakritiku - píše se to stejně dobře a mnohem lépe se to čte. Příspěvky naprosto mimo téma nebo obsahující vulgární výrazy budou bez odpovědi smazány - poškozují tuto diskusi.
Formátování: [bold]tučně[/bold], [ital]kurzíva[/ital], [url=adresa]text odkazu[/url] (viz Formátování textu).
Děkujeme za Váš názor.

Nahoru
O serveru, právní ujednání, přístupnost
Založeno na vlastním redakčním systému a vlastním fóru.