Malé úvahy o problémech kolem nás

Komentáře k článku

20.2.2007 23:22

Pamětníkem proti své vůli

Pamětník je člověk, který hodně pamatuje. Obvykle bývá pamětníkem zván šedovlasý stařec, který za dlouhých zimních večerů vykládá svým vnoučatům a pravnoučatům příběhy ze svého mládí, které je posluchačům vzdáleno asi stejně jako nám je vzdálena doba Karla IV.

Jenže poslední dobou zjišťuji při rozpravách se svými dětmi, že bych tuto definici pamětníka mohl splňovat i já, ač mi ještě není ani 35 let a šediny se mi prozatím vyhýbají :-)

Posuďte sami:
- pamatuji fronty na banány a devizové přísliby
- pamatuji céčka a Studio Kamarád
- pamatuji Holky z naší školky a Poupata
- pamatuji žvýkačky Pedro a svět bez mobilů
- pamatuji pohřeb Brežněva a nedostatek toaleťáku
- pamatuji jiskerský slib a mléko ve skleněnných lahvích
- pamatuji IQ 151 a Miloše Jakeše
- pamatuji lízání Vitacitu a cyklostyl
- pamatuji mávátka na Prvního Máje a večerní poslouchání Hlasu Ameriky
- pamatuji Sunar na příděl a plánování na pětiletky

Sám se sebe někdy ptám, zda je to vůbec pravda a zda jsem to opravdu zažil.

A co vy, jste také pamětníky? Co si pamatujete vy a čemu by vaše děti už neuvěřily?

Pamatuji: Oznámení o vzletu...
ivan, 21.2.2007 10:27

Pamatuji: Oznámení o vzletu Gagarina,Výrobu prvních umělých vláken a materiálů, příděly na úplně všechno,lístky na maso,kino za korunu, utajování,kolik lidí se nejde do osobního vlakového vozu,parníky na uhlí,krajinu bez drátů,štětové cesty,kostky nebo asfalt byl vyjímkou,úplně prázdné obchody bez zboží,lampáře,funus Gottwalda (zaplať pánbůh:-)) Zavedení volnejch sobot, koňské povozy,rozvážení ledu,První tranzistorák-zázrak,lidé chodily s rádiama na krku.Nebyla proudová letadla,svět měl úplně jiné zvuky a vůně.Ulice bez aut,po hospodách vyhrávala velmi často živá hudba, homolový cukr,fronty na úplně všechno.

Odp: Pamatuji: Oznámení o vzletu...
Kelt, 21.2.2007 10:39

No jo, je vidět, že jsi ještě větší pamětník než já, tohle já už tedy nepamatuji :-) Jak rychle se ten svět mění během jediného lidského života?

Odp: Pamatuji: Oznámení o vzletu...
Kareta, 21.2.2007 19:52

Já si pamatuji až Brežněvův funus, koukali jsme na něj povinně a hromadně ve škole(pěkně tam s ním buchli:-), nějak se jim ta rakev tenkrát vysmekla, to mi utkvělo). Byli jsme šťastní, že se nemusíme učit a odpoledne jsme to oslavili pytlíkem mražených švestek, protože nanuky nebyly už třetí týden na krámě, a to nemluvím o fidorkách, ty jsme u nás vídali maximálně dvakrát do roka, a to pak byl boj.

Brežněv
Jana, 22.2.2007 8:10

Jo, na Brežněvův pohřeb jsme koukali ve školní družině, byli jsme tam povinně nahnáni místo vyučování, protože tam byla jediná televize na škole.
Po Brežněvovi byl pak Černěnko a Andropov, potom Gorbačov, ten chlap byl sympaťák, aspoň na ty poměry, co byly předtím.

Odp: Brežněv
Kareta, 22.2.2007 11:33

No jo, Andropov, moje babička ho „láskyplně“ nazývala Andropič.

Odp: Brežněv
ivan, 25.2.2007 1:58

Gorbimu jsem byl tak podobný,že mě neustále zdravili lidi které jsem neznal.Viděli známou hubu, ale neuvědomovali si odkaď ji znaj. Někomu to došlo a smál se tomu,jiní pozdravili a mazali dál.Všechny jsem zdravil,někdy to byla docela psina.Po jeho ,,vězeňské" dovolené na Suchumi a vystřídání Jelcinem,jsme si ,(aspoň si to myslím)oba oddechli.Po jeho nástupu do funkce jsem mu byl na úředních portrétech podobnější nežli on sám! Bez brejlí a hladké čelo bez Jižní Ameriky.Škoda,že žádný nemám,do dvou měsíců byly vyměněny.Ale i tady zašvindlovali!

Odp2: Pamatuji: Oznámení o vzletu...
Kelt, 22.2.2007 10:39

Já mám na Brežněvův pohřeb jednu úžasnou vzpomínku - šli jsme celá třída na Místní národní výbor, kde byla v takovém malém kamrlíku obrovská ruská vlajka a na ní portrét Brežněva, na stole pod ním pak ležela tlustá kniha - kondolenční - kam jsme se celá třída po jednom podepsali, jak soucítíme s utrpením sovětského lidu :-) Tuším, že tam ještě hořely svíčky :-) Ulili jsme se tehdy ze dvou hodin :-):-)

Nápodobně
Jana, 21.2.2007 10:33

Jsme asi stejný ročník, pamatuju si totéž, akorát místo Hlasu Ameriky to byla Svobodná Evropa a taky si vybavuju, vedle toho toaleťáku, nedostatek dámských hygienických potřeb...

Odp: Nápodobně
ivan, 21.2.2007 14:37

Potíž byla v tom,že se plánovalo,,na hlavu". (dobový vtip)

Opravdické jogurty ve skleněnych...
Marek, 21.2.2007 11:22

Opravdické jogurty ve skleněnych lahvičkách s ovocem na dně a hliníkovým víčkem. A ne mlíko v lahvích, ale v igelitových vemenech, které vám cestou domů stříkalo ze síťovky, arizonky (dneska jsou chemicky přeplácané), sojové řezy (ještě pořád jsou!), čokoládky byly lepčí, vitacit byl super, ale ještě lepší byl šumák, kteří si ti nejchrabřejší uměli vysypat najednou celý do úst ;-), jó to byly časy. Ještě, že jsem tenkrát jako dítě nic jiného nemusel řešit...

Odp: Opravdické jogurty ve skleněnych...
Aleš, 13.4.2007 14:50

Musím vám říci, že ty jogurty ve slenicích se ještě dají najít. Skleničky jsou sice malé a velmi drahé, ale s jogurtem jaký byl kdysi.
No a Arizonky???Zajdi si je koupit do Alberta či Hypernovy. Prodávaj tam slovenské BM kavoviny.Ty chutnaj jako kdysi. Nejsou přeslazeny a přebarveny. Zkus a uvidíš. Zajímalo by mě jestli Ti budou chutnat.Jestli to není jen můj dojem, ale když ochutnáš ty české jsou opravdu hnus.

Odp2: Opravdické jogurty ve skleněnych...
Vendy, 25.4.2007 12:42

Musím než souhlasit, jogurty ve skleničkách jsou bezva. Activia a pod. nemají s jogurtem společného víc než název. Ještě mi docela chutnají některé Holandie.
Dokonce jsem tuhle viděla znovu mléko v sáčku, ale už si nepamatuju kde to bylo, možná v Albertu.
A co se týče arizonek z Alberta - byly, jsou a ......... už mi došly, musím dokoupit zásoby. To jsou ty správné, co si jejich chuť pamatuju už skoro třicet let a vůbec se nezměnila. A ty síťovky už začali taky zase prodávat.
Holt návrat ke starým zlatým časům .........

šok za hranicemi
Jimmy, 21.2.2007 13:14

Pamatuji si svůj „šok“ či spíše otevřenou pusu při první cestě na západ po pádu železné opony. Byl to šok kdy jsem po celém životě stráveném v šedivém socializmu viděl už kousek za hranicemi svět hýřící barvami na každém kroku.

Odp: šok za hranicemi
Bambus, 21.2.2007 18:44

to já jsem viděl poprvé v roce 90 dveře na fotobuňku - na výletu do Anglie :-)

Odp2: šok za hranicemi
Kareta, 21.2.2007 19:42

A splachovací záchod na fotobuňku v roce 1991 v Paříži!!!

Taky něco pamatuju
Juras, 21.2.2007 13:45

Pamatuju život bez internetu

Odp: Taky něco pamatuju
Tomáš, 21.2.2007 14:54

Nechápu, jak jsem bez něho mohl žít :-) Nikde jsem se nic kloudného nedozvedel, ve skole jsem si musel vsechno psát..... :-)

Odp2: Taky něco pamatuju
ivan, 21.2.2007 18:06

Neměli jsme počítače,měli jsme kamarády.
(Kamarádky taky;-)) Telefon za 25h a jablečný mošt 0.7l za 2.55 Kčs.Do mnohých oblastí se teprve zaváděl el.proud. Slovensko 1956.Obce budovaly veřejný rozhlas,tehdy hojně využívaný. 12.dubna 1961 vyhrával od rána,ve škole se neučilo. Salámový chlebíček za 1.10 Kčs Lahvové pivo v dřevěných basách a ,,velké " v dřevěných sudech. Cena mě byla tenkrát utajena.Světlá sedma-0.65,desítka 0.90 a dvanácka 1.30 Kčs.Neověřeno!...mám to z druhé ruky.Pamatuji,ale,že v některých hospodách se pivo do džbánů vážilo. Prázdnej džbán se postavil na váhu,ta se vynulovala a pan hostinský ho natočil pěkně jedním vrzem. Žádné šplouchání z jednoho do druhého, ale blbě se tak okrádalo a tento prvorepublikový přežitek pozdější socialistické pohostinství vymítilo! Info pro Bambuse,milovníka piva.

Odp3: Taky něco pamatuju
Jana, 21.2.2007 18:14

Jedna manželova sestřenice je vyfocená, jak ji major Gagarin chová v náručí. Viděla jsem fotku u tchánů a myslela jsem, že je to nějakej strejda voják. :-):-)

Odp4: Taky něco pamatuju
ivan, 21.2.2007 18:37
Odp3: Taky něco pamatuju
ivan, 21.2.2007 18:21

Oprava: Salámový 0.70, za 1.10 Kčs byl šunkáč. Platy byly 800.- až 1400,- Kčs. Platily halíře,trojníky,pětníky,desetníky a pětadvacetníky. Dvaceťáky byly až mnohem později.

Odp4: Taky něco pamatuju
ivan, 21.2.2007 19:12

Papírová koruna,(dvojka?), modrá tříkačka a papírovej ,,bůr„.
Co by mě nikdo nevěřil ? Dneska tomu nevěřím ani já sám! S ,,převoznickým klukem“ Tondou Sluníčkem,-Svobodná republika Brnka!.. jsme podplavávali parníky,,za jízdy".V 1969 shořel na vysokém napětí, když chtěl sundat rok starou a roztřepanou ČS vlajku.Tony,vzpomínka. Vůbec nechápu, jak jsem se mohl dožít dneška.To,že nedělám stejné kraviny jako dřív, je jenom proto,že už nemůžu.Určitě to není tím,že bych dostal rozum.Asi mám někde svého anděla.

Odp3: Taky něco pamatuju
Bambus, 21.2.2007 18:52

Já sem zase slyšel, že v Masnejch Krámech v Budějicích se zase okrádalo ve velkým - a ještě si pomatuju hajzlbábu, která tam seděla a od každýcho chtěla pětník. A prej to byl na svojí dobu výdělečnej podnik :)

Odp4: Taky něco pamatuju
Bambus, 21.2.2007 18:55

...ale tehdy jsem pil jedině jablečnej mošt :-)

Já teda zas až takovej pamětník nejsem...
Bambus, 21.2.2007 18:48

Já teda zas až takovej pamětník nejsem, ale za to umím všechny příkazy do DOSu nazpamět. A to bych chtěl vědět, kterej mladej to dneska umí :-)

Odp: Já teda zas až takovej pamětník nejsem...
Jimmy, 21.2.2007 21:37

Příkazy DOSu se hodí i dneska. Třeba vypsat obsah určené složky včetně podsložek do jednoho souboru jde příkazy DOSu i ve winXP a je to asi nejrychlejší způsob jak prohlížet složité struktury.
Ale pamatuji se i jak jsem v nouzi používat T602 jako souborový manažer :-)

Odp: Já teda zas až takovej pamětník nejsem...
Tomy, 21.2.2007 22:20

Tudle jsem potreboval opravit XPcka pouzitim konzole pro zotaveni, nebo tak nejak. Jak jsem byl rad, ze si jeste neco z DOSu pamatuju. Kdyz jsem to ukazoval synovci, tak cucel jako vrana :-)

Odp: Já teda zas až takovej pamětník nejsem...
Docky, 4.3.2007 21:52

Já některý příkazi z DOSu znám, a to je mi „teprve“ 16

Ano, taky jsem pamětníkem a taky...
realista, 22.2.2007 12:27

Ano, taky jsem pamětníkem a taky nesmírně rád, že jsme se osvobodili od ideologického teroru. Jistě, neco lze přičíst na vrub vývoje technologií, protože mobily nebyli tenkrát běžné ani na západě. Někteří lidé určitě naleznou i přednosti bývalého režimu - nebyla nezaměstnanost, poměrně levné základní potraviny. Je to otázka systému hodnot toho kterého človéka. Někdo dá přednost před svobodou příslibu, že o něj bude postaráno. Pro mne má svoboda větší hodnotu, jako vidina blahobytu. Proto se taky s obavami dívám na současný vývoj a možnost další totality.

Trénink paměti
Márinka, 23.2.2007 8:01

Díky za skvělou inspiraci pro hodinu tréninku paměti pro staroušky. Každou lekci je nutím dolovat vzpomínky spojené s dopravními prostředky - jízda v dobytčáku na spartakiádu vede, zvířaty - přejet psovi ocas na kole odrovnalo všechny účastníky, včera jsem se dokonce dověděla pár kuriozit na téma „máslo“ :).

Já ráda vzpomínám na vůni Narpy (papírnictví), na ESO - takový „potravinový tuzex“, kam jsme chodili tenkrát na Pieroty a Bulharskou pomazánku z tamního „mlíčňáku“. Taková už nikde není. Noční košilku z bavlny „maco“ koupenou v tehdejším Luxusu za třetinu platu mám dodnes. Byla tady zmínka o zavedení volných sobot. Tak já mám opačnou zkušenost - zavedení „Mamulovských sobot“ - kdy celá republika v sobotu odpočívala, jen Severní Morava musela „dobrovolně“ na pokyn tajemníka KSČ Mamuly makat.:( A nikdy nezapomenu na noc strávenou před CKM a zvláště ráno, když jsme přišly na řadu a poslení místo v námi vybraném zájezdu do Jugošky koupil maník před námi... A jak jsme se tam nakonec dostali, ale na hranicích s Maďarskem nás vyhnali z autobusu, vyházeli všechny věci ven, autobus málem rozebrali na součástky a polovinu lidí vzali pod rentgen a sepisovali hlášení o pašování marek, dolarů, punčocháčů a povlečení - to se tam dobře prodávalo. A na naši spolubydlící, která vlastně s námi vůbec nebydlela, ale vrátila se k autobusu až před odjezdem ohozená do kůže, ověšená zlatem ... a všechno „propašovala“ zpět ... Jó, jó vzpomínat by se dalo ...

„Kultura“ odívání- 80. léta
Kareta, 23.2.2007 8:25

S hrůzou vzpomínám na úděsné oblečení 80. let vyrobené ze šílených materiálů. Na školní fotce ze 3. třídy ZŠ jsem nacpaná v lepivém krimplenovém roláku doplněném prkennou vestičkou z kovodžínoviny, která končí těsně nad krátkou sukní z kousavého tesilu (ještě teď se drbu a ošívám). Z pod sukně vykukují jen kolínka, neboť lýtka jsou zahalena v neprodyšných krepsilonových podkolenkách. Málem bych zapomněla na tehdejší módní výkřik- umělohmotné dřeváky (docela zajímavý protimluv, že?) polské výroby. Celkový dojem pak umocňují doplňky- klouzavá dedronová mašle ve vlasech a plastikové korále na krku. O sladění barev a modernosti střihů raději pomlčím.
Ale pokrok šel naštěstí nezadržitelně kupředu, takže na fotce z osmičky už se naparuji v „pravých“ texaskách propašovaných z dovolené v Maďarsku, v triku s nápisem Iron Maiden a v džísce z Tuzexu.Rukávy džísky mám jakoby naoko ledabyle zahrnuté, aby na levé ruce lépe vynikly první digitálky vietnamské provenience.

Odp: „Kultura“ odívání- 80. léta
Márinka, 23.2.2007 11:44

Vzpomínám na svou tehdejší chloubu - maturitní kostýmek z Trevíry. Když si na něj vzpomenu dnes, celá se osypu :)

Nevím co je Trevíra...
ivan, 23.2.2007 13:40

Nevím co je Trevíra (obchod,materiál?),ale v ,,mojí„ době (padesátá léta)se házeli umělecká díla a nebo technické zázraky a památky do pecí, protože republika potřebovala ocel.Každý den ráno začínal zprávami v rádiu.-Kolik se prorazilo metrů důlních chodeb,kolik se vytěžilo tun uhlí,vytavilo železa,zoralo hektarů polí. Závěrem zpráv byly čteny udělené tresty nepřátelům a závazky pracujícího lidu a kolektivů na počest kde čeho.(jejich plnění nikdo nekontroval) A nebo to byly takové samozřejmosti,jako,že budu chodit do práce.(nechození-vězení) Oslavné básně,budovatelské písně,pozdravy ,,přátelům“, udělená vyznamenání.Při vítačkách byla čtena jména zůčastněných i s funkcema celé dlouhé minuty.Soudruzi si dávali pozor, aby byli čteni třeba na 55.místě,hlavně aby nebyli vynecháni. To jsem pochopil až když jsem byl starší. Nebýt čten znamenalo nebýt milován Stranou.Ti hodní to potom těm zlým pěkně spočítali! Strana se psala s velkým S podobně jako Bůh s velkým B. Symbolem pokroku a prosperity byla řada kouřících komínů.

Odp: Nevím co je Trevíra...
Kareta, 24.2.2007 21:10

To mi povídejte, Ivane. Sice jsem zažila komunistickou totalitu jen ve věku dětství a částečně i dospívání, přesto mi dokázala i za tu krátkou dobu nepříjemně zkomplikovat život. Mým prarodičům totiž komunisté sebrali hospodářství, pole i lesy, takže nenávist k režimu u nás byla odjakživa hluboce zakořeněna. Tudíž bylo nepřípustné, abych navštěvovala Pionýra, nacvičovala Spartakiádu, nebo pochodovala v prvomájovém průvodu. Tím jsem se samozřejmě stala obzvlášť ve škole podezřelou. Neustále jsem musela hledat „rozumné“ důvody (vymýšlet si), proč se těchto akcí nemohu účastnit. Vždycky jsem se setkala s opovržlivým učitelčiným pohledem a štiplavou poznámkou o malých záškodnících, z nichž posléze vyrůstají velcí škůdci. Nejprve jsem se styděla a bylo mi trapně, ale s rostoucím věkem jsem se spíš vztekala. Poslední rok před revolucí už jsem fantazii příliš nenamáhala a užívala jsem si učitelčin zkoprnělý výraz po té, co jsem po pravdě nahlásila, že nemohu jít do průvodu, protože budeme sázet brambory, a oslavíme tudíž Svátek práce skutečnou prací, nikoliv jen bezduchým hulákáním.

Odp2: Nevím co je Trevíra...
ivan, 24.2.2007 23:36

1.Máje nebyly svátky práce,ale deklarací poslušnosti. Dobový vtip: Přivede dědeček vnoučka k ostnáčům na hranicích a vnouček se ptá.,,Dědo, kdo je za těma drátama"? No, přece my Honzíčku,přece my! Tehdy to byl skutečnej zabírák,lidi řvali smíchy.Dneska by se tomu asi nikdo moc nesmál,tím ,že už není emočně spjatý s tou absurditou,tak by na něj většina lidí reagovala.,,No a co má bejt ?. No, to je ale blbý.!! Vtipy té doby upadnou v zapomění,rozpustí se v čase. Vzpomene si pár pamětníků,ostatním nic neřeknou. Byly jich desetitisíce,každej den přibylo několik novejch.Škoda,že se nedaj strčit do muzea.

Odp2: Nevím co je Trevíra...
ivan, 25.2.2007 0:22

Ještě něco,Kareto,to čemu někdo říkal ,,majetky,„ byl pro druhé domov.Běžte dneska za někým, (tehdy se říkalo ,,oni“) a řekněte mu,,když jste to tedy tolik chtěli,tak tady to máte! Nezvedne se ani jeden. I vůl, ví ,že je daleko snažší hájit ,,práva" ostatních na klimatizovanejch sekretariátech v nablejskanejch botách,než se vláčet na poli upraženej sluncem v traktoru, na kterej si musíte sami vydělat.

Odp3: Nevím co je Trevíra...
Kareta, 25.2.2007 11:13

Znovu opakuji, to mi povídejte, Ivane. Část pozemků nám vrátili, pole rozoraná, zamořená chemickými hnojivy a zničená melioracemi, lesy nemocné a často zaneřáděné. Celá naše rodina dělá co může, aby vrátila tu kalamitu alespoň částečně do původního stavu. V létě z nás crčí pot na poli a v zimě mrzneme v lese, přesto to děláme rádi, je to náš domov. A ta dřina naši rodinu mám na mysli (širokou rodinu) paradoxně spojuje a tmelí. Strašně mě mrzí, že se toho nedožili mí prarodiče.

Odp4: Nevím co je Trevíra...
ivan, 25.2.2007 14:29

Určitě by na svoji vnučku byli hrdí.

Odp5: Nevím co je Trevíra...
Kareta, 25.2.2007 21:04
Odp6: Nevím co je Trevíra...
ivan, 26.2.2007 0:34

Ddybych uměl třeba bych brzo boty .

Odp7: Nevím co je Trevíra...
ivan, 26.2.2007 11:44

K zhroucení textu dochází nedostatkem signálu. (bezdrát)

Odp8: Nevím co je Trevíra...
Márinka, 26.2.2007 12:37

Trevíra byla látka na šaty. Dnes jsem pod tímto názvem našla na googlu oznčení látky na závěsy, žaluzie, rolety, markýzy ... :(

Odp9: Nevím co je Trevíra...
ivan, 26.2.2007 12:58

Márinko,díky. :-)

Pamatuji
Noja, 1.3.2007 15:28

Pamatuji si ,jak jsme chodili s maminkou prát koberce do řeky,jak jsem s tatínkem se zatajeným dechem poslouchala v rádiu zprávu o vypuštění ruské družice se psem Lajkou,jak mi maminka přešívala kabát ze svého starého kabátu,jak jsme všichni nosili šedé galoše, do kterých se obouvaly kostkované papuče na přasku, na krku jsme nosili klíče od domu.Chodili jsme do kina na pohádky za 1 Kčs, kupovali jsme si cukrkandl, mejdlíčko-jeden dílek za 0,20 haléřů,tabulka za 1 Kčs.Cucali jsme šumáky,kdy jedna půlka byla barevná, druhá bílá,později už byly obě složky smíchané a říkalo se jim TIKY.Kupovali jsme si energit,fialkové bonbony ve tvaru kvítka.Pamatuji si v nemocnicích řádové sestry, na silnicích sem tam auto,jogurty ve skleničce s marmeládou nejprve pod víčkem a později na spodku skleničky, mléko, které se nalévalo do konvičky a nabíralo se tmavě modrou odměrkou.Pamatuji si na svůj první kabát,který byl prošívaný(rok 1962)a který se teď zrovna nosí, na první minisukně a zvonové kalhoty, které se do módy několikrát vrátily.Pamatuji si na příchod Sovětů v roce 1968 a pamatuji si ,že jsem se poprvé bála,že je válka, pamatuji si na prověrky v roce 1969 a na lidi,kteří nás prověřovali a pamatuji se na ně i jak se rychle ti stejní lidé v roce 1989 chopili příležitosti. A když tak o tom přemýšlím, musím dát za pravdu rčení, že historie se neustále opakuje. Jsem docela ráda, že moje dětství bylo takové jak jsem je ve stručnosti popsala, žádný nadbytek, ale ani nedostatek, musím říci, že to bylo šťastné dětství a jsem ráda, že mne nepotkalo to co děti současnosti,kdy se soutěží kdo bude mít značkové oblečení, boty, nejlepší mobil.
A jsem docela ráda, že pokud bych psala později,tak že bych mohla napsat...pamatuji se i na svůj první počítač a na internet...kdoví na co ještě budeme vzpomínat.

Pípání Sputniku.To byl nečastěji...
ivan, 1.3.2007 23:27

Pípání Sputniku.To byl nečastěji pouštěný zvukový záznam,který měl dokazovat nadřazenost systému.4.Říjen 1957.Ještě, že Laika nepípala.:-)

pamatují,že....
skeptik, 26.4.2007 9:57

kdysi dávno jsem sedl na kolo a jel přírodou a okolí,nikde nikdo jen lidi pracovali na polích a v lesích.Na tehdy výkřiku techniky -Favoritu jsem najel trasu sto kiláčků, no problem!Dnes co by „onen stařík“ jezdím super kolo a zase přírodou a lidi tam nejsou,občas potkám „polykače“kilometrů jak s vytřeštěným zrakem míří za svými vidinami jsouce zpoceni a nic nevidí.Po zdějí je najdu v některé z cykloputik jak žíznivě nasávají (lemtají)pivo.tám se jednoho-když jsti tam jel viděl jsi tu krásnou skupinu srnek?Nebo jak si u cesty hrají kůny?Neviděl nic měl rudo před očima,chudák.Ale pokud se toho dožije bude také „pamětník“ anastane u něho známý koloběh života mládí - stárnutí.Takže to stárnutí beru z jistou nadsázkoua humorem.Proto volám nechť žije mládí se stářím!!!

Odp: pamatují,že....
Kareta, 18.5.2007 20:53

Také příliš nechápu ty „přátele velocypedu“, kteří si zakoupí kolo za 75 000Kč, k tomu odpovídající příslušenství za 25 000Kč, aby pak každý víkend (v létě)udělali svých 100 km krajinou, která v nich nezanechá nejmenší dojem, neřku-li milou vzpomínku. Dnes je cyklistika povětšinou módní záležitostí, i zde se chtějí movití „borci“ předvést, že na to mají (finančně i fyzicky)! Nějaké zážitky z cest jsou až na posledním místě.
Mně naučili jezdit rodiče na kole z nutnosti. Každý víkend jsme navštěvovali babičku na venkově (20 km), odkud v něděli nebylo jiné dopravní spojení. Auto jsme tehdy neměli, takže jsme tam vyráželi na kole, a když napadl sníh, vytáhli jsme pro změnu běžky. Tehdy jsem to nenáviděla, dnes na svá cestovatelská dobrodružství vzpomínám ráda a s úsměvem. Obzvlášť na své krkolomné pády!:-)

Odp2: pamatují,že....
Yardasan, 22.3.2008 16:16

Já spíš nechápu takové lidi, kteří musí furt a neustále řešit ty lidi okolo. Žij a nech žít = svoboda i „zejména“ pro Vás... S pozdravem jK.

Odp3: pamatují,že....
Alfons, 7.7.2010 16:02

Žij a nechej svobodně umírat-neřeš to, nepomáhej. Až ti bude ouzkou začneš hbitě vyžadovat po ostatních pomoc, protože to jsi přece TY a to je přece někdo jiný než ti obyčejní žadonící a pomoc potřebující obyčejní lidé !!!;-)

jak jsme mohli přežít?
ako, 20.3.2008 2:20

komu bylo v 50-70 letech kolem deseti let. tak dnes by mel znaz odpoved jak jsme mohli prezit.
helmu jsme na kolo neznali a presto jsme jezdili i na fechtlu-teda Java 20 atd.
Počítač a mobil jsme neveděli že ekzistuje , ale meli jsme kamarady a pokud nezemreli mame je podnes. a taky jsme vic poslouchali - mama rekla do tmy domu a hotovo... nebo ne?

Pohlavku bylo leckdy jako kvítí a mama nas hned pleskla mokrou uterkou ( jak to ze kdyz jme neco vyvedli tak ji vždy mela v ruce a jeste mokrou k tomu?)
Jo taky sme kradli- ale jen sousedum ovoce a to na stromech a kerich : snez co zmuzes kdyz te chyti budes byt. Za cely zivot jsem jen jednou vzal nekomu neco a to pet korun a dodnes me to mrzi a to jsem je vratil.
jo a taky jsme se naucili pomahat a varit a uklizet a nebylo to vykoristovani detí. dodnes mi naši schází jo abych nezapomel já jim jeste vykal.

Myslím si, že každá generace bude na...
Yardasan, 22.3.2008 16:13

Myslím si, že každá generace bude na něco vzpomínat - to je život. Hlavní protagonista skupiny U2 nazval konec dvacátého století nostalgií, protože prý lidem se nelíbí něco, že je to skvělé, ale protože jim to připomíná něco, co bylo skvělé... S pozdravem jK.

No jo
Míša, 24.3.2008 23:15

Já si zase pamatuju na svoji první žvýkačku, někdy v roce 67. Byla ovocná, česká, žlutý obal s různobarevnými kolečky. Pedro přišlo až mnohem později. A taky první citronový Vitacit, někdy v roce 70, v modrém kelímku od Pribináka! Nesehnatelná dobrota. A jahodová dřeň v plastové házecí kostce.

Právě v tom rozhlasu po drátě běžel...
iva, 7.7.2010 9:33

Právě v tom rozhlasu po drátě běžel takový seriál myslím Sputnik a věnoval se novým objevům a vynálezům něco jako věda a technika mládeži. Dnes v těch rádiích je to už též sama reklama. V neděli jel se nějaký závod historických aut a motorek. Byli tam v těch autech lidé všech věkových kategorií. Manžel zaplakal jak viděl své milované skutry a jiné motorečky z té doby- myslím 50.tá leta. Zastavilo u nás auto a paní ve slamáku řidič ze srandy se ptal jestli jedou dobře na Kozmice. Byli jsme oblečeni jak vandráci a tak asi proto to bylo tak směšné. Za nima čtyři obři v maluchu s uříznutou střewchou taky mávali. Chybí mi ta doba, kdy se tolik nespěchalo.

Odp: Právě v tom rozhlasu po drátě běžel...
Alfons, 7.7.2010 16:22

...Chybí mi ta doba, kdy se tolik nespěchalo.....dnes už to není spěch, je to křečovitý tanec s damoklovým mečem nad hlavou..;-) Totáčová pohoda neměla chybu. ;-)

Máte k článku co říct? Máte názor? Je jedno, že článek nevyšel dneska, téma je aktuální stále! Váš komentář se nám zobrazí, tak napište!

Přidat nový komentář

Pokud jste registrován(a), zadejte heslo:

Pouze Vaše jméno (přezdívka) a vlastní příspěvek jsou povinné položky.

Prosím můžete-li, používejte diakritiku - píše se to stejně dobře a mnohem lépe se to čte. Příspěvky naprosto mimo téma nebo obsahující vulgární výrazy budou bez odpovědi smazány - poškozují tuto diskusi.
Formátování: [bold]tučně[/bold], [ital]kurzíva[/ital], [url=adresa]text odkazu[/url] (viz Formátování textu).
Děkujeme za Váš názor.

Nahoru
O serveru, právní ujednání, přístupnost
Založeno na vlastním redakčním systému a vlastním fóru.