Mám na mysli spontání nápady, když Vás najednou napadne něco překvapivého (Někdo může použít termín „boží vnuknutí“) a nikoliv situaci, kdy mozek analyzuje již známé věci a pak z něj (po dlouhém přemýšlení ) něco vypadne. Pokud přijmu tezi, že mozek je složitý biologický stroj, tak nevím odkud se originální myšlenky berou. Varianta, že má v sobě generátor náhody, který je schopen vygenerovat i rozumné věci a mozek jen filtruje výstup tohoto generátoru mne neuspokojila.
Delší čas hloubám nad touto zajímavou hypotézou:
Vesmírem proudí částice o velmi vysoké energii (viz projekt Pierre Auger) nebo třeba velice netečné částice - neutrina (velmi slabě interagují s běžnou hmotou), dále je budu pro potřeby tohto článku nazývat jen částice.
Jistě existuje nenulová pravděpodobnost, že se dostanou tyto částice až k povrchu planety, případně proletí celou Zemí bez reakce. I když je pravděpodobnost velice malá, je možné, že taková částice interaguje zrovna uvnitř lidského těla. Pokud se tak stane například v končetině nebo hrudníku, tak se nejspíš nic moc zajímavého nestane - maximálně to bude tou poslední kapkou pro spuštění rakoviny...
Zajímavější to bude, interaguje-li částice v atomech pohlavních buňek, dojde ke změně DNA budoucího člověka, myslím, že s něčím podobným přímo evoluční teorie počítá.
Důležité budou i jevy, které se mohou přihodit interaguje-li taková částice přímo v lidském mozku. Správná částice, na správném místě, ve správnou dobu může ovlivnit libovolný stroj, tak proč ne i mozek. Nízká pravděpodobnost této situace vysvětluje i vzácnost originálních myšlenek. Je toto pravou příčinou nějakého skvělého nápadu? Nebo naopak může dojít k poškození paměti zasaženého jedince? Lze pomocí jaderných reakcí, takto jednoduše, vysvětlit vznik myšlenek? nebo duševních nemocí, pokud není zjevná jiná příčina?
Co Vy na to?
Tedy chtělo by to nějaké zdroje, pokud se o téma někdo seriózně zajímá. O těch čísticích vím z fyziky, ale nikdy jsem neslyšel o možném vlivu na lidský organismus. Každopádně evoluce „počítá“ s mutacemi, ale že by jejich původcem měly být částice, to se mi nepozdává :)
Ani ten vliv na mozek; no těžko říct, o žádném výzkumu na toto téma jsem zatím neslyšel...
Bohužel nemám žádné konkrétní zdroje infomací z výzkumu.
Nicméně toto záření existuje a určitě i nějak ovlivňuje. Kdysi jsem slyšel něco o tom, že piloti letadel a letušky dostávají větší dávky radiace než ostatní populace, u takových lidí by se možná mělo s výzkumem jejich mozků začít. U neutrin je to jedno, tam vrstva vzduchu nehraje žádnou roli.
Odkaz na kosmické záření: http://www-hep2.fzu.cz/Auger/cz/kosmzar.html
Neutrina:http://neviditelnypes.zpravy.cz/veda-tezky-kalibr-na-nejlehci-castici-dst-/p_veda.asp?c=A061203_095853_p_veda_wag
No jo, a ani poměrně velké dávky (poměrně k tomu kolik záření a neutrin člověk může „schytat“ za běžných podmínek) se přece nijak (myslím duševní stránku člověka) neprojevilo. Pouze se zvyšuje šance na rakovinu (teď myslím gamma záření) a fyzicky se projevují nemoci z ozáření. To, že je možné, aby byl člověk ovlivněn a ani to nepostřehl je správná myšlenka, třeba elektrickou stimulací mozku se dá docílit pocitu deja vu, který člověk není schopen odlišit od reality (o drogách ani nemluvím
), jenom si prostě nemyslím, že by stačila částice menší než jediný z atomů, které tvoří molekuly tvořící naše mozkové buňky...
Mohl bys, Technokrate, zmínit nějaké originální myšlenky? Nevzpomínám si totiž na žádnou, která by nemohla být vytvořena jinak, než „vnuknutím“ nebo „částicí“... Poté bych snad mohl demonstrovat potenciální běžné pochody v mozku, které by ke stejné myšlence vedly...
Kloním se spíš k názoru, že žádné „spontání nápady“ neexistují, podobně jako neexituje „náhodnost“ a na druhé straně zase neexistuje „prozřetelnost“ nabo „vyšší záměr“. Spíš myslím, že to o čem píšete je otázkou „variability“, tedy jakéhosi neustále probíhajícího experimentu, kterým je existence. Tato teorie ale nevylučuje možnost působení částic na lidský organizmus.
Na ty částice bych se nevymlouval
Mozek je hodně složitý a nemyslím že jediná částice by mohla spustit tak složitý proces jako jsou intuitivní myšlenky. Nehledě k tomu, že se stává, že když jdeme spát s problémem, ráno jej vyřešíme, protože se nám v noci o řešení zdá... nebo nás aspoň navede na cestu. Vysvětlení pomocí částic se mě zdá, vzhledem k těm cca 30.000.000.000 neuronů trochu primitivní.
Myslím že je v tom něco víc, i když to zní hodně nevědecky. Vždyť přece tolika lidem vnuknutí zachránilo život. Myslím spíš že je to výsledek stavu, kdy má mozek krátkodobý přístup k tomu „vesmírnému internetu“, nekonečné databance informací. Když uvážíme, že jsme součástí tohoto složitého systému, nedá se zabránit, aby k nám sem tam nějaká intuitivní informace nepřišla. I podle teorie relativity je přece všechno energie, všechno se prolíná, informace...
Tak docela souhlas, jenom bych si poslechl podrobněji to vnuknutí myšlenek. Informace se patrně ztratit opravdu nemůže, ale jak by podle Tebe měla být vyhodnocována naším mozkem? Tedy ne že by to tak místy nevypadalo, třeba ten pokus s červama a elektřinou, kdy čevr po konzumaci jiného červa, který se už reagovat naučil, uměl danou reakci mnohem dříve. Jenom jaké jsou podle Tebe ty podmínky, kdy se tak může stát (zmínil jsi krátkodobost)...
Už jsem to tady kdysi zmiňoval... mozek většinu dne funguje ve frekvenci beta, tj. vědomý stav pozornosti, připravenosti. Když zavřeme oči, odfiltrujeme podstatnou část vnější reality a zbývá víc místa pro intuici. Taky se samotným zavřením očí změní vlny z bety na alfu, což je stav relaxace (dá se to hezky pozorovat na EEG). Nedá se ale samozřejmě říct, že by byl člověk celý den jenom v betě. Během každé minuty se mozek sem tam na chviličku přeladí do alfy, jenže je to neefektivní... je to moc krátká doba na nějakou solidní práci. Ale možná, že i během těchto krátkých epizod máme rozšířené vnímání a právě v téhle chvíli přichází ta vnuknutí. Když na sobě člověk pracuje, může se dostat i do hlubších hladin, třeba do théty a tam je k intuici ještě vnímavější. Takže mě to spíš přijde ne jako náhoda, ale schopnosti, které můžeme podstatně rozvinout, když je budeme cvičit. Bohužel v současné době drtivá většina lidí zůstává na úrovni malých vnuknutí a někteří nevěří dokonce ani na ně.
Jinak jsem chtěl ještě říct, že hmota je vlastně energie a to je vlastně informace. Přirozenou vlastností informace je, že se šíří. Zjistila se zajímavá věc, že když je ostrov na kterém žijí opice a my je něco naučíme, nějakou dovednost, nejenom že se to rozšíří i na ostatní na tom ostrově, ale i na ostatní jinde na Zemi. Jde o to dosáhnout určitého kritického množství (víc o tom píše Sheldrake). Je proto taky možné, že to, že někoho něco napadlo (nějaké náhodné vnuknutí) může znamenat, že je to informace od někoho jiného... informace která už v prostoru existuje a k nám přijde zrovna tehdy, když ji potřebujeme... prostě mozek si ji v tom prostoru najde...
Zajímavá myšlenka, díky za rozepsání...
nebo je to tak, ze ve vsech mozcich jsou u vsech lidi ty vsechny informace a aktivuje se to podle nejakeho principu u jednotlivych lidi u kazdeho ruzne a to jak treba muze byt podmineno castecne geneticky a castecne socialne a zaklad je ze mysl mimovedome nabira vsechny informace?
Třeba je to tak, že když se Země srazí s Marsem, tak z toho bude skvělej nápad naší sluneční soustavy vytvořit planetu větší než Země. Anebo - škoda, že když Stalin procházel pod nějakou skálou, že se nenašel žádnej šutr kterej by napadlo ho zabít. A že je člověk nejlepší a nejchytřejší a hýří nápady? Třeba je vědomí pouze simulací reality za účelem „vymyslet něco užitečného dokud se reálně nespálíme“. Ovšem 90% populace si to vykládá tak, že realita je tu pro mozek, a čumí na rodinná pouta a Arabelu, a analyzuje výsledky posledního románku pana premiéra. A pak přijede Tatra, a je to všechno v tahu...
Ale vážně - jak chcete pochopit kde se berou nápady v kvantovém stroji? Copak vás neučili že kvantová mechanika je o náhodě? 

Mozek je mechanický počítač, a jako takový sbírá a analyzuje data pro plánování budoucích akcí. O jeho fyzické nátuře se už přesvědčil každý, kdo zkusil nějakou drogu, anebo dostal knock-out při rvačce. Stejně jako ta bílá krabice na stole, mozek je binární stroj v trojrozměrném světě, jehož fungování se lidem těžko vysvětluje - ne protože by to bylo složité, ale protože pracuje strašně rychle. Jakmile něco udělá víc jak tisíc operací za vteřinu, je holt těžké udržet s tím krok.
Ovšem, počítač sice existuje ve třech rozměrech, ale jeho funkce je dvourozměrná. Počítačem generované trojrozměrné prostředí je pouhým dvourozměrným výpočtem aplikovaným v řadě za sebou tak, aby výsledek představoval tři rozměry. Často ani to ne. Proto u počítačového výpočtu měříme frekvenci jednotlivých výpočtů. V tomto má mozek výhodu - není uvězněn v dvojrozměrném světě.
Avšak, když trojrozměrná struktura počítačového procesoru vykazuje dvourozměrné „myšlení“, jaká je skutečná struktura mozku vykazujícího trojrozměrné myšlení?
Zde si musím dopomoct ještě dvěma dalšíma otázkama - existují rozměry nad námi? ...a existuje duše? Pokud ano - ano, tak je možné, že nevysvětlitelnost vědomí pramení z jednoduchého faktu: vědomí pochází ze 4. rozměru, který náš trojrozměrný počítač obalený kostí nikdy nepochopí. Jako moje pentium nikdy nepochopí, proč mu nesvědčí voda.
Představte si hodinu geometrie na základní škole. Máte v ruce pravítko, kružítko, tužku a papír, a kreslíte čtverečky ve dvou rozměrech. V umělém světě, který představuje čtvrtka papíru, platí neměnná pravidla jako například Pythagorova věta a ciferník na pravítku. Když zvednete papír do vzduchu, pravidla dvou-rozměrného světa se na jeho povrchu nemění, přestože ho můžete ohýbat a mačkat jak chcete. Když tímto způsobem zvednete papírový čtverec a zmačkáte ho ve třech rozměrech, pravděpodobně vám v ruce zůstane něco na způsob koule - to jen tak na okraj.
Když nakreslíte tři čáry vedle sebe, tak čára napravo nevidí čáru nalevo, protože uprostřed je čára. Ze třetího rozměru ale vidíme všechny čáry najednou, a to by mělo být vodítkem k poznání, jak to vypadá ve světě „vědomí“. Picasso vysvětloval kubismus jako pokus nakreslit něco ze všech stran - i zevnitř, najednou. Ti, kdo zkusili LSD často doporučují tuto zkušenost s tím, že „člověk zjistí, že ve světě je toho mnohem víc než je vidět“. Biblická Mana je prý taky „malá kulatá věc, evidentně pocházející z nebe, která roste v trávě když padá rosa“. (klidně mě opravte, rád bych si to ověřil) A nakonec staří Řekové, kteří v tomhle byli za jedno s Indy a Egypťany říkali, že celej svět jsou jenom vibrace o různejch frekvencích, že atomy jsou prostě ustanovený neměnný frekvence se kterýma můžeme hýbat, a že náš svět je projekce, která začíná u těch nejvyšších okem neviditelných frekvencí - prý z 12. dimenze (atomový mozek žije ve 3. :)
Světlo ve skle je důkaz, že některé frekvence se jiných - atomových - nikdy nedotknou. Taky víme, že několik metrů kolem veškeré hmoty existuje jakési elektromagnetické pole - a že kůže je místo, kde se světlo odráží. Ale je kůže taky naší fyzickou hranicí?
A betonová zeď? Ta taky magnetismus - tento nevysvětlitelný úkaz geometrie v prostoru - nevykryje. Třeba je nakonec LSD důkaz, že za určitých podmínek, „duše“, která má mozek pouze za dočasnou databanku, dokáže protlačit svoje „vize“ do tohoto primitivního stroje. A tak se zrodí nápad.
Člověče, fakt dobrý. :)
Mě třeba strašně při programování a vymýšlení věcí pomáhá hudba. To jsou také vybrace. Ovlivňuje moji pohodu a myšlenky. Někdo by u toho co potřebuji k práci zešílel (poslouchám převážně metalové skupiny), ale mě to strašně pomáhá a inspiruje.
Problém nastává v kanceláři, kde si až tak nemůžu dovolit zesílit n apotřebnou úroveň, ale to řeší sluchátka, jen je pak problém s telefony, musím mít vizuální signalizaci... ;)
...no to sem tam právě zapomněl dopsat - že zvuk mi připadá jako nejvěrnější příklad „4“ dimenze. Kroky uslyšíme zpozarohu, a i v hlučné hospodě je občas dobře slyšet, co se říká přes stůl - když to nějak přes ty frekvence vyjde. A sranda je jak jsou různý tóny, třeba v akordu, „matematicky“ rozpoznatelný. Je to holt v porovnání s očima takový hustý :)
podle mě je jádrem vědomí nehmotná duše. Otázkou je způsob její komunikace s mozkem, který však klidně může probíhat kvantově-mechanicky (viz knihy R. Penrose).
Pokud je to pravda, nikdy se nepodaří vytvořit umělou inteligenci (ve smyslu uvědomění si sama sebe!!)
Nápady a vnuknutí jsou uloženy v tvz. informačním vesmíru. Tam vstupujeme ponocí naladění mozku na tyto informace trik je v tom , že se ladíme sumou informací kterou chápeme a proto měkteré věci mohou vzniknout jen v určitém čase a za přispění těch připravených. Ale připravený můžebýt i tak odlišný ,že ho ostatní mohou vnímat jako postiženého a proto jsou tak úzké hranice mezi genialitou a šílenstvím. Informace je sice nehmotná , ale potřebuje nosič ,pro existenci ve hmotném světě . 
ahoj, myslim ze pohled je zejm. z hlediska fyzického?, kvantového.
je možné toto porovnat s pohledem psychologickým. myslím teď otázku tzv. kolektivního nevědomí. A zpět k pohledu fyzickému. Jak „daleko“ je ten generátor? Je již „všechno“ známo a zaleží jen na postupném otevírání se každého člověka k nápadu. nebo se vše tvoří jaksi za pochodu?
Nápady setvoří za pochodu ale pokud správně chápu některé pojmy kvantové fyziky tak buď víme kdy a né kde a nebo víme kde a né kdy takže nemá smysl se na to ptát a pak se myšlenky chovejí jakoby se už všechny děje uzavřely a pouze se opakují ve variacích už proběhlého proto asi těžko hledáme jakoukoli jistotu . Neznáme totiž dost souřadnic pro popis dějů a tedy žádné výchozí body pro popis ve fyzickém světě. Proto se kvantové děje tak blbě chápou a popisují nemáme totiž kvantové „zkušenosti“ a tak prcujeme s transformací do reálného světa a ten funguje tak odlišně,že jemně s toho blivo.Prot je nesmysl se ptát kde je generátor kolektivního vědomí ,neví k čemu by bylo popisovat místo v dalších nerozvinutých rozměrech prostorů. Toto vědění je pro nás nedosažitelné pokud jsme vázáni 3mi rozměry tedy omezeni na fyzickou existenci. Tady už jsme na tak tenkém ledě že se pod naším fyzičnem prolomí do čistí filosofie . a blá blá blá......
Tady je link, kde lze nalézt odpověď : http://gnosis9.net/view.php?cisloclanku=2004060010
A co když originální myšlenka příjde po spojení nových vjemů se starými(hluboko uloženými, o kterých ani nevíme)? Co když oryginalita vyplívá jen z minulosti a minulých zážitků, vjemů, pozorování?
Zní to barbarsky(v mém podání), ale co přemýšlet tímhle směrem?
huang101
http://www.p90x-p90x.com P90X
http://www.p90x-p90x.com P90X Workout
http://www.p90x-p90x.com P90X DVD
http://www.guccibagsonsale.com Gucci Bags
http://www.guccibagsonsale.com Discount Gucci Handbags
http://www.guccibagsonsale.com Gucci Accessories
http://www.coachoutlet-us.com Coach Outlet
http://www.coachoutlet-us.com Coach Outlet Store online
http://www.coachoutlet-us.com Coach bags
http://www.chanel-store.com Chanel Handbags
http://www.chanel-store.com Chanel outlet
http://www.chanel-store.com chanel bags
http://www.nikeall.com Nike Air Max
http://www.nikeall.com Nike Air Max 90
http://www.nikeall.com Nike Air Max Shoes
Máte k článku co říct? Máte názor? Je jedno, že článek nevyšel dneska, téma je aktuální stále! Váš komentář se nám zobrazí, tak napište!
Pouze Vaše jméno (přezdívka) a vlastní příspěvek jsou povinné položky.
Prosím můžete-li, používejte diakritiku - píše se to stejně dobře a mnohem lépe se to čte. Příspěvky naprosto mimo téma nebo obsahující vulgární výrazy budou bez odpovědi smazány - poškozují tuto diskusi.
Formátování: [bold]tučně[/bold], [ital]kurzíva[/ital], [url=adresa]text odkazu[/url] (viz Formátování textu).
Děkujeme za Váš názor.