Neptejte se co, ale proč

Komentáře k článku

9.11.2006 23:10

Čeho se bojím?

Čeho se bojím? Tato otázka ve mně vzbuzuje spoustu pocitů, spoustu přemýšlení... Určitě jako mnoho lidí se bojím takových věcí jako je černočerná tma, les za večerního svitu, nebo když se večer vracím domů sama. Ovšem opravdový strach mám z věcí, které nemůže nikdo a nic ovlivnit...

Bojíte se stáří? Já tedy ano. Děsí mě představa stárnutí, nemohoucnosti, smrti... Možná Vám to přijde pošetilé, ale pro mě je nejhorší pocit, že je to nevyhnutelné... Nechci být babička bez veškerého půvabu. Už nebude mít cenu se pěkně oblékat, česat... jelikož už budu stará. Když se rozhlédnete kolem sebe, mladé pozorujete, jsou zajímaví, ovšem staří lidé jsou jeden jako druhý, nezaujmou Vás, jsou členy davu... jsou zde, ale nejsou už tak potřební, spousta mladých lidí Vás bude brát jako obtíž, a já nechci být obtíž... Berete je jako součást, ale nejsou pro Vás tak zajímaví jako mladí, krásní lidé... Nejspíš to teď vypadá, jako bych si zakládala na kráse, ale tak to vůbec není. Bude mi chybět ten pocit mládí a rozkvětu, zdraví a jasného rozhledu, rozhledu do budoucna! Když zestárnete, ten rozhled se vytratí, jelikož budete mít na mysli, že už jste svůj život prožili... Budete mít spoustu času, ale co s ním? Jak byste ho vynaložili? Já osobně nemám představu... miluji cestování, jenže kde vzít finance v důchodovém věku na cestování? A stejně přijde doba, kdy už nebudete mít na nějaké veliké činnosti sílu...

Bojím se stárnutí, bojím se, jak budu na sobě pozorovat ty nenápadné změny věku a nakonec se ani nenaději a budu mít šedivé vlasy a bolavé klouby... Představa, jak budu stará a nejspíš i nemocná ve mně vzbuzuje neuvěřitelnou úzkost... Když vidím ty stařečky a stařenky v dopravních prostředcích, přijdou mi tak smutní a slabí. Kladu si otázku, jestli si uvědomují, nebo jestli často přemýšlejí nad tím, že už to není co to bývalo, že je to poslední etapa jejich života... Myslím, že až zestárnu, už to nebudu já, nebudu se moci oblékat a česat podle svých představ, nebudu se mít kde bavit... Mám strach z toho, jak se budu neustále otáčet za minulostí, jak budu vzpomínat a jak mi bude po všem smutno...

Další věc, kterou my, obyčejní lidé zatím nemůžeme přemoci je rakovina... Popadne mě úzkost, když si představím, že mě samotnou, nebo někoho z mých nepostradatelných lidiček tato zákeřná nemoc potká... ta nemoc, která vás ovládne i když jste byli neuvěřitelně silní a usměvaví lidé, ta nemoc, která se vám vryje pod kůži... Pokud musím umřít, tak nečekaně, najednou, aby si mne ostatní pamatovali takovou, jaká jsem byla a ne takovou jakou mne přeprala tahle hrozivá nemoc, slabou, smutnou, bez naděje a bez úsměvu... Nahání mi strach ten pocit, kdy vím že uvnitř mě roste rakovina a já proti ní nic nezmůžu, budu muset jen čekat... Děsí mě, jak o té věci vím, ale snažím se nad tím povznést, jenže to nejde, nejde se povznést nad to, že umíráte, že ještě nechcete pryč...

Mám strach z věcí, které nemohu ovlivnit. Jsou to věci, které mne neskutečně trápí, a trápí mě tak moc proto, jelikož vím, že proti nim nic nezmůžu...

Vidíš to moc pesimisticky
Aleš Janda, 10.11.2006 13:22

Myslím, že se absolutně není čeho bát - beztak to přijde a všechno má své.

Připadá ti, že mladí lidé jsou zajímaví a staří vůbec ne? Že staří lidé jsou jeden jako druhý? A proč ti to přijde?
Mně to totiž přijde úplně naopak. Ano, byly doby, kdy jsem byl ještě malé dítě a zajímaly mě pochopitelně zase jen malé děti. Všechno dospělé nebo jen pubertální byli divní nebo přinejmenším moc rozumní.

Teď je mi 23. Malé děti nebo děti v pubertě mi už zajímaví nepřijdou - naopak, všichni jsou stejní. Všichni mají stejné problémy, dělají to samé. Jsou stejní už tím, jak se chtějí odlišit.

U dospělých nebo dokonce starých lidí je to ale jinak. Nejsou zajímaví na pohled, ale na to, co prožili. Když řeknu pubertálnímu anebo jen mladému klukovi, aby mi řekl svůj životní příběh, zjistím, že vlastně žádný nemá. Stejně jako všichni jeho vrstevníci.

Ale starý člověk - to je poklad. Je to někdo, kdo opravdu má co říct. Kdo věci vidí v souvislostech, kdo je opravdu rozumný. Je to prostě člověk v tom pravém slova smyslu.

Staří lidi jsou zajímaví. Mladí jsou prostě jenom mladí.

A že tě budou bolet klouby a budeš se cítit mizerně? No a?

Když jsem byl ve školce, dokázal jsem brečet kvůli tomu, že mi někdo nechtěl půjčit hračku a já jsem si musel hrát s něčím jiným. Přišlo mi to jako největší křivda a nespravedlnost. To pro mě nebyla žádná maličkost, to bylo hrozné.

Ale teď? Tohle beru jako úsměvnou blbost. A to, co mi přijde jako těžké teď, mi za 20 let přijde jako paráda.

Člověk se pořád vyvíjí. Dnes umím mnohem víc než včera. Zítra budu umět ještě víc. A to jsem teprve ve čtvrtině života.
Je škoda každého dne, který jsem ještě neprožil :-)

Je škoda každého dne, který jsem ještě...
Laďa, 10.11.2006 17:36

Je škoda každého dne, který jsem ještě neprožil... přesně tak. :-)

Všimni si jedné věci - lidé, kteří se bojí zemřít, se bojí také žít. Život je změna, všechno se vyvíjí, všechno plyne. Stáří je součástí života. Jediný člověk, který může řídit tvůj život, jsi ty sama. Říká se, že jsme řízeni společností, politiky, penězi, rodinou... ne, není to pravda. Tyhle všechny věci na nás mají určitě vliv - ale jen takový, jaký jim dovolíme. Tedy, jaký jim dovolíš, protože jediný člověk, který opravdu rozhoduje o tvém životě, jsi ty sama. Ty jsi svůj šéf, ty držíš kormidlo. Ale tenhle přístup chce přijmout zodpovědnost za své činy - a tu je ne každý ochoten přijmout. Radši zapadne do šedi průměru.

Staří lidé to u nás nemají snadné, společnost je nechce. Dívala by ses na stáří jinak, kdybychom žili v zemi, kde by staří lidé byli podporováni a respektováni? Myslím že jo. U nás je to prostě taková kultura. Když se podíváš do Japonska, tam třeba staří zenoví mistři umí věci, o kterých se našim mladým lidem ani nesní. A nejsou to jenom fyzické výkony, je to i způsob uvažování, náhledu na život, přístup k problémům. Zase, záleží na tobě, jaký budeš mít život... jen se nebát změn.

yDalší věc, kterou my, obyčejní lidé zatím nemůžeme přemoci je rakovina... Samozřejmě, že ty rakovinu dostaneš a nepřežiješ. Proč? Vytváříš si takové programy. Proč si raději nevytvoříš představu dokonalého zdraví? Vždyť je to tak jednoduché. Nauč se víc používat svoji mysl a tvé tělo ji bude následovat. Chce to jen jednu věc - dovolit si změnu vystoupit z davu „obyčejných“ lidí. Není to namyšlenost, jen uvědomění si svých schopností, které společnost potlačuje, aby tě mohla víc a víc ovlivňovat...

Nemůžu říct že by mě podobné myšlenky...
gorgon, 10.11.2006 20:53

Nemůžu říct že by mě podobné myšlenky nechytaly, ale...

Já už jsem si prožil celý rok na chemoterapii, a pořád jsem tady.

Jsem zatím mladý, a jak už napsal Aleš, když vidím ty puberťáky, tak bych asi ani mladší být nechtěl.

A na závěr mi nezbývá než napsat jedno moje osobní moudro :)

Jediný okamžik o kterém opravdu víme, je přítomnost, a proto je kontraproduktivní sužovat se budoucností, o které nevíme jestli se nás týká. Stáří nestáří, můžu se bát taky meteoritu, ketrej spadne v noci na můj dům.

PS: Nemyslím si, že člověk má mozek na přemýšlení o věcech, které nemůže změnit.

Odp: Nemůžu říct že by mě podobné myšlenky...
sandál, 11.11.2006 0:30

Je to tak. Myšlenky na stáří a smrt napadají čas od času asi každého. Jak je vidět - v dnešní medicíně ač není dokonalá - ne každý na rakovinu umře. Držím palce do budoucna.
Náhledy na stáří a problémy s ním spojené se mění v každém věku. Když mi bylo 17 tak 60letý člověk byl pro mě důchodce který je rád když si akorát jde nakoupit a přežívá. Překročil jsem padesátku. Starám se o mámu které bude 80. A přece vidím že žije vlastním životem. Někdy nespokojená, potom zase plná elánu a chuti do života. Taky vidím už i na sobě že mě jen tak něco nepřekvapí protože to spojuji s událostmi a dá se říct se zkušenostmi v životě. Mnoho věcí kolem mě se začíná opakovat a můžu porovnávat nebo dokonce předvídat jak co dopadne. Nejsem proboha žádný věštec!! Ale vidím že i věk má své přednosti.
Asi pomalu chápu co je to „umění stárnout“. Patří do toho určitě - hlavně u žen - nevidět jen tělesnou schránku která začíná stárnout nejdříve a fyzickou zdatnost mládí. To je u někoho možná přednost tak 1/4 života. Proto psychická nebo chcete-li duchovní stránka člověka je důležitější než cokoli jiného. Ta formuje člověka do pozdního stáří a vytváří jeho osobnost.

Odpověď na všechno:o)
Hašlerka, 11.11.2006 11:18

Kdyz jsem si četla vaše vzkazy, skoro jsem ani nedýchala, protože máte úplnou pravdu a já s váma uplně souhlasím:o) Já žiju každý den jako by byl poslední, a nekoukám do budoucna, ale prostě mě tak nějak popadla depka, tak jsem to ze sebe musela dostat...ale ty vaše komentáře mě úplně dostaly...vážně díky a taky jsem si pár věcí uvědomila...Díky...:o)

Stárnutí a smutek
romantik, 11.11.2006 12:30

Staří lidé jsou mnohem víc smutní z toho, že je nikdo nepotřebuje, než z toho, že už mají vrásčitou pleť, že mají různé neduhy a že se začínají babičky podobat dědečkům a naopak.
Pokus se pohovořit se starým člověkem, pokus se ho učeasat, vykoupat, co nejlépe obléci a uvidíš jeho úsměv štěstí a slzy dojetí. Zároveň poznáš, že i řídké bílé vlásky je možné citlivě česat, že i vrásčitá tvář je krásná, když je šťastná přítomností dobrého člověka, poznáš, jak budeš vypadat a cítit se ve stáří. Poznáš, že starému člověku je dáno hůře vidět, hůře slyšet a vůbec hůře vnímat všechnu bídu světa. Starý člověk jakoby pomalu usíná, nemusíš se toho bát. Snaž se být veselá, protože smutkem jeho příčiny nezměníš.

Čeho se bojím...
Alice, 12.11.2006 14:08

Přečetla jsem si Hašlerko Tvůj článeček, i příspěvky ostatních. A přesto, že jsi již na všechny odepsala, nedá mi, abych Ti k tomu ještě nepřipsala pár řádků. Příští rok mi bude šesedát. Jsem babička šesti vnoučat, matka šesti dětí. Mám spoustu let invalidní důchod. Přesto si nemyslím že mi chybí půvab, že jsem pro své okolí nezajímavá. Pořád má pro mne smysl se hezky oblékat, česat a mít radost z každého dalšího dne. Necítím se nepotřebná, ani na obtíž. Starám se o svou maminku, založila jsem na „Seznamu.cz.“ dvě místnosti s trampskou tématikou, se svojí dcerou pořádáme pro kamarády srazy. A věř, že tam nechodí pouze mí vrstevníci. Věk je jen údaj v kalendáři. Záleží na Tvé psychice a pozitivním myšlení. Každý věk má svůj půvab. A věř tomu, že záleží pouze na Tobě, budeš - li se ve vyšším věku otáčet za minulostí, nebo se se svými přáteli a kamarády těšit z přítomnosti. Přeji Ti, aby Tě potkalo to druhé. Co se týče strachu z nemoci, mám poue jednu radu. Nemysli na ni. Věř, že nemoc si nevybírá a nezáleží u ní na věku. I v tomto případě si však můžeš vybrat mezi naříkáním a pozitivním myšlením. Záleží pouze na Tobě, kterou cestu zvolíš.

Existence smrti
Kelt, 13.11.2006 9:12

Našemu nejstaršímu synkovi je teď 7 let a dospěl do věku, kdy si děti začínají uvědomovat neodvratnost a definitivnost smrti. Dost často se rozbrečí, že nechce umřít, že nechce přijít o nikoho blízkého, při každé zmínce o smrti je smutný.

Sám si vzpomínám, že jsem ve stejném věku prošel tím samým - dětští psychologové by řekli, že to je asi normální.

Musel jsem se při té příležitosti zeptat - proč my nemáme strach ze smrti jako to malé dítě? Nemáme na to čas? Nebo jsme myšlenky na smrt zatlačili někam do temného koutku naší mysli? Proč se tváříme se, že jsme nesmrtelní? Jak by se změnil náš život, kdybychom si každý den řekli, že tento den může být naším dnem posledním? Určitě k lepšímu - začali bychom konečně žít přítomností, vnímali krásu světa kolem sebe a přestali se hnát někam k zářným zítřkům. Nebo se pletu?

Odp: Existence smrti
romantik, 13.11.2006 13:50

Stačilo by, kdyby někteří „ také lidé “ přestali týrat své slabší nebo trochu odlišné spoluobčany, což systematicky dělají pro zvýšení svého sebevědomí a pro ukojení svých sadistických choutek .

Odp: Existence smrti
ivanplacak, 13.11.2006 15:17

Dnešek, je prvním dnem zbytku našeho života.

Odp2: Existence smrti
Kelt, 13.11.2006 18:47

pravil Dail Carnegy

Odp3: Existence smrti
Kelt, 13.11.2006 20:27

Samozřejmě Dale Carnegy :-)

Hezké a použitelné motto
romantik, 13.11.2006 19:26

Je to hezké a použitelné motto. Bylo by pěkné si ho napsat velkým písmem na domácí nástěnku, nebo do zápisníčku. Takové moudré věty pomáhají žít, některé mám už vytištěné a přilepené doma na dvířkách skříně. Občas něco takového kupodivu zazáří i v klasickém filmu v TV.

Já se bojím jenom toho, že to s tím...
denver, 13.11.2006 16:01

Já se bojím jenom toho, že to s tím tvým báním zbytečně přeháníš. A taky se tak trochu bojím, že sis spletla čas a místo. Promiň mi, ale tvůj článek sem nedokázal dočíst. Proč by nemělo cenu o sebe dbát i ve vyšším věku? Kdo ti tuhle hloupost nakukal? Mladší než starší jsou zajímavý jenom z tvého pohledu, který není zatím dost prozrálej jak to tak vidím. Ve stáří máš žít vyzrálý, klidný a spokojený život, co by to jinak taky bylo za stáří, že. No takže jestli chceš být pěkná zevnitř i navenek a to i v pokročilém věku, tak otoč nyní o 179 nebo 181. Strach je něco s čím se nedokážeš vyrovnat, proto se ho „bojíš“. Nevidím ani jeden důvod, proč bys nemohla mít ve stáří pěkné odivo ve kterém můžeš zdravě procestovat celý svět.

Odpověď
Hašlerka, 13.11.2006 20:38

Hrozně se mi líbil „komentář“ od Alice...musím říct že má pravdu a napsala to moc krásně... Měla jsem špatnou náladu a proto jsem se nad tímhle vším zamyslela, ale to neznamená, že si stáří neužiju, že to vidím až tak černě!:o) Prožívám těžké období protože můj dědeček má rakovinu a to mě vedlo k celému zamyšlení... Prostě jsem to ze sebe potřebovala dostat a všechny vaše komentáře mě hrozně popohnali dopředu, moc mi pomohly...díky všem... i když si o mě teď asi myslíte, že jsem možná marnivá a pesimistická...nejsem, ale každý má své smutné období... Ale díky Vám jsem ho překonala....díky...

Odp: Odpověď
Alice, 14.11.2006 11:24

Hašlerko...určitě nejsi marnivá. Občas všichni vidíme některé sledy událostí pesimisticky a míváme i smutná období. Jsem ráda, že jsi to překonala. I tohle totiž patří k životu. Radost střídá smutek a „každý den není neděle“. Jen je potřeba se nevzdávat. Měj se krásně.

Ještě něco:o)
Hašlerka, 13.11.2006 20:53

Máte pravdu že jsem na tuhle věc měla asi moc pesimistický názor, ale díky Vám - Vašim vzkazům, mi došla ta druhá stránka věci, že je zbytečné se kvůli takovým věcem trápit, že je to úplná hloupost...Něměla jsem se o tom s kým pobavit, rozebrat to, možná že jsem ani nechtěla... ale díky Vám mám na tuhle věc nový, krásný pohled:o) Ani nevíte jak je mi teď krásně....

Všichni ti tvoji radost moc přejem,až...
ivanplacak, 13.11.2006 22:57

Všichni ti tvoji radost moc přejem,až si toto přečte Aleš, určitě ho to moc potěší.

...
Saw, 7.12.2006 20:45

Došlo mi že je vlastně jen jediná věc, které se opravdu bojím. To, že po smrti přijde peklo. Nevěřím na existenci „duše“ ani obvyklé představy pekla spojené s náboženstvím, ale když už jsme se ocitli v tak (objektivně) odporném světě, proč by jsme měli mít to štěstí na klid po smrti?

Souhlasím
Fator, 18.1.2007 20:53

Článek který jsem si teď přečetl, jako bych napsal já sám. Plně chápu a myslím si vlastně totéž co ty. Jak jsi psala o té rakovině tak s tou má naše rodina velmi nehezké zkušenosti.
Vím co umí rakovina a vím co umí stáří a nechci se za padesát let na sebe podívat a zjistit, že mi život utekl mezi prsty a že už brzy bude konec. ,,ČAS je nepřítel proti kterému bojujeme všichni."
Neznám nikoho, kdo by stál o promrhaný život. Tak vyzívám všechny: Užívejte života dokud jsme mladí, radujte se z každého dne. Dokažte, že jste na světě za nějakým účelem, ne jen abyste žili a umřeli.
Epikúros ( jeden z představitelů Helénismu) kdysy pravil:
Aby člověk žil dobrý život, musí překonat strach ze smrti..
***************************(Tak na to mysleme.)*************************

Odp: Souhlasím
Shine, 20.1.2007 2:42

Naopak, když si uvědomíme, že se nám nemůže stát nic horšího, než že zemřeme, tak nás to ohromně osvobodí...pochopíme, že vlastně nemáme co ztratit...budeme žít naplno...

:-)
Shine, 20.1.2007 2:38

Nemyslím si, že staří lidé by byli zbyteční...naopak. Jsou to lidé, od kterých se toho můžeme spoustu naučit...Ale proč to neděláme? Protože si myslíme, že jejich názory jsou zastaralé, neohebné a už dávno nemají co dočinění s námi...je to tím, že nejsme schopni jim naslouchat a snad ani nechceme.Nedáváme jim k tomu ani žádnou příležitost.Můžeš se stát krásnou stařenkou, která má vrásky od úsměvu a ne od smutku a strachu ze stárnutí... Stařenkou, za kterou ostatní budou chodit jen pro to, aby mohli sdílet její přítomnost a nasát trošku moudrosti. Můžeš být krásnou starou paní, která dává lidem optimismus a chut do života...Stařenkou, díky které ostatní nacházejí svou životní cestu...A navíc, stáří není otázkou fyzična, ale především mysli. Znám spoustu mladých lidí, kteří na tom nejsou mentálně tak dobře, jako můj 85-ti letý učitel angličtiny, ke kterému chodím at už za účelem se něco naučit nebo jen sdílet jeho přítomnost a zahřát se jeho obrovskou životní energií...A to jen díky tomu, že dělá něco smysluplného...učí lidi..dává jim kousek ze sebe. A to, co jednou ze sebe vydáš, se ti zákonitě musí zase vrátit. Smysl života je v tom, že budeš předávat to nejlepší ze sebe ostatním...Stárnutí je přirozený životní proces. Záleží jen na tobě, jak se k tomu postavíš. A pamatuj si, čemu se bráníš, tím skutečnější to činíš. Každá myšlenka má ohromnou energii, která se zákonitě vrací. Proto by byla škoda si vyslat do budoucna myšlenku, díky které až budeš stará si budeš připadat zbytečná a k ničemu...Mysl je úžasný nástroj, který se dá skvěle využít, a stejně tak i zneužít. Záleží jen na tobě, co si vytvoříš. Máš to ve svých rukách...

Keď si uvedomíš, že nie si iba telo...
fuk, 12.3.2007 9:06

Keď si uvedomíš, že nie si iba telo, strach pominie......, no aj myseľ patrí k nemu, treba hladať hlbšie...... . Veľa nadhľadu v dnešnej uponáhlanej dobe.

Stáří
Eliška, 12.3.2007 12:41

Taky jsem se v mládí bála stáří, dnes je mi padesát osm let, mám pět vnoučat v rozmezí 16-3roky a jsou pro mne ta největší radost, i mé děti, které mne stále potřebují a bojí se o mne. Mám spoustu zájmů a přestože ještě pracuji, moc se těším, až zůstanu doma a budu dělat, co mne baví. Jsem šťastná a nechápu, čeho jsem se bála. Začalo mne trochu zlobit zdraví, změnila jsem životosprávu a je líp. Mé mamince je osmdesát tři roky a stále se ještě postará o pravnoučata a je šťastná ze svých vnuků a když byla nedávno v nemocnici, říkala, že tam měla pana doktora, který ji vždy při vizitě pohladil, někteří staří lidé opravdu v člověku vyvolávají něhu. Prostě všechno příjde s léty, změní se pomalu i pořadí hodnot a člověk zjistí, že je prostě šťastný i když není mladá atraktivní slečna, protože o tom život není. Ale to neznamená, že i stará paní ne sebe nemůže dbát, vždyť jde o to, že člověk má dobrý pocit sám ze sebe. Horší pak snad je jenom nemoc, ale ta může přijít v každém věku. Znala jsem starého pána, po několika operacích kvůli rakovině, denně jezdil na svou zahradu, pěšky dvacet minut z vlaku denně, a na zahradě neustále pracoval, měl ji jako ze škatulky, po poslední operaci hned po týdnu už byl na zahradě znovu. Zemřel v osmdesáti třech letech, tři měsíce po tom, kdy už jej nemoc na zahradu nepustila. Ale všichni víme, že ta láska k zahradě mu prodloužila život o hodně let. Život se má žít do poslední chvilky a ne říkat, jsem stará, nepotřebná, vzdám všechno. Proto mám ráda herečku paní Květu Fialovou, to je přesně ten člověk, který ví, že každý věk má něco do sebe.

Není to strach ze smrti. Není to strach...
merlinn, 16.3.2007 21:16

Není to strach ze smrti. Není to strach ze stáří. Je to strach z budoucnosti, jen to nazýváš takovými jmény. Lidé, kterým na tobě záleží ti to nakonec vymluví a tobě nezbude nic jiného, než strach ze stáří nahradit jiným strachem. Neskončí to, dokud se nezastavíš v tom nekonečném bludném kruhu strachů a opatřením proti strachům. Jeden zmizí, další se objeví. Co bude zítra? Co budeme dělat? Copak já vím! Můžu si lámat hlavu jak chci a nikdy na to nepříjdu, dokud zítřek nepříjde. A promrhám tím spoustu času, třeba celé mládí. Budoucnost je stejně jenom v tvojí hlavě. Je to pojem, slovo. Neexistuje. Čas se usídlil v mysli jako parazit, proto bys měla vědět, že minulost je rádce, přítomnost je ráj a budoucnost je peklo!

taky mám strach z budoucnosti..hlavně v...
K., 27.1.2008 19:51

taky mám strach z budoucnosti..hlavně v té dnešní době..jaké budou klimatické změny? jak dlouho vydrží mír mezi národy? prostě nemám strach co bude se mnou ale co bude s celým světem!

Odp: taky mám strach z budoucnosti..hlavně v...
ivan, 27.1.2008 21:00

,,K„, co jsem na světě, tak je ,,DNEŠNÍ DOBA“! Nikdy to nebylo jinak, slýchám to už přes padesát let. Za deset, nebo dvacet let taky bude ,,dnešní doba„! Zdá se, že ,,dnešní doba“ je věčná. Klídek, svět si bude dál žít tu svojí ,,dnešní dobu", je nesmrtelná.

Odp2: taky mám strach z budoucnosti..hlavně v...
Yardasan, 28.1.2008 8:24

I bez nás ;-) S pozdravem jK.

MNO...
BOY TrAncE, 27.4.2008 6:52

já mám jít dnes na svůj fotbalový zápás a bojím se že to nějak skazím...
prostě nevím , asi budu 1.zápas na lavičce , ale prostě se bojím že až přijdu na hrací plochu , tak to zkazím .........
Vím že to bude trvat cca 90 minut(kdybych hral v zakladu) a to je velmi dlouha doba ke zdkazeni vec:::::-(
A kotelně se toho bojim!"

Máte k článku co říct? Máte názor? Je...
Administrátor Fóra, 27.4.2008 6:54

Máte k článku co říct? Máte názor? Je jedno, že článek nevyšel dneska, téma je aktuální stále! Váš komentář se nám zobrazí, tak napište!

Odp: Máte k článku co říct? Máte názor? Je...
Mirek, 27.4.2008 18:45

Před spoustou let jsem sedel v pasaží Lucerna u holiče a nechal se střihat. Strihal mne hodne stary pan a na zrcadle mel zastrceny zazlutly list papiru, na kterym stalo:

Zivot zacina ve 20 letech. (preskrtnuto)
Zivot zacina ve 30 letech. (preskrtnuto).
Zivot zacina ve 40 letech. (preskrtnuto)
Zivot zacina v 50 letech. (preskrtnuto)
v 60 met taky preskrtnuto a 70 jeste ne ??

Takze az proplujete nejakym tim krizkem, zjistite (damy) ze nejake vrasky pribyly, panove zase treba ze uz ne tak casto jako zamlada, ale na oplatku zjistite, ze existuje spousta jinych skvelych veci, kterych jste si ve 20 ani nevsimli. Ja jsem se prestal honit (prachy, kariera, barak, ....) a odpoutal se trosku od konzumu, to taky neni k zahozeni. No a prijemna, mila zenska je hezka porad, totiz pro chlapa vrstevnika a trosku jinak nez v tech 20.

mejte se prima

Mirek

Stáří..
Mikaela, 8.5.2009 15:40

Pro mě hodně děsivá představa,příjde mi to jako doba ničeho,doba vyhasínání.Žádná radost,jen stereotyp a na konci smrt.Je mi sedmnáct a každou sekundou sem starší a blížím se k tomu.Den po dni sem tomu blíž a blíž a nemůžu to zastavit.Nebojím se smrti,nejraději bych si užila nejbližších 10 let a pak si vstřelila kulku do hlavy a byl by pokoj,žádné stáří,žádné obavy..jen vysvobození.Život je přeci pomalá smrt,tak na co čekat,když mě ve stáří nic nečeká proč si neužít bujaré mládí a pak shořet než jen pomalu vyhasínat?Jo sem velkej pesimista,ale nemůžu si pomoc..tohle je má vidina

Odp: Stáří..
Alfons, 8.5.2009 22:29

Proč se ještě 10 let trápit? Dobře už bylo.

Uvidíme
Lipovan, 8.2.2011 9:19

Ohledně stáří se bojím náhlých a citelných změn. Pokud budu usychat postupně, nevidím v tom velký problém; mého koníčka provozují i sedmdesátníci. Namísto původních třiceti kilometrů prostě půjdu třeba jen pět. Svině z Bechyně už bude dávno pod drnem a jeho muslimští potomci budou mít jiné starosti, než okrádat spoluobčany. Nemoc si přece jen trochu vybírá, mnohem raději se kamarádí s těmi, kteří tvrdí, že tělo má jít do hrobu zhuntované. Předevčírem umřel kolega ze zaměstnání, ještě mu nebylo šedesát. Klasická rovnice; chlast, cigarety, flámy. Nemoc byla odhalena v odepsaném stádiu, takže kolega nařízená drastická omezení okázale ignoroval. Možná to bylo dobře, protože těch pár zbývajících týdnů prožil celkem v pohodě a zdravotnictví ušetřil spoustu zbytečně vyhozených peněz.

Bát se tmy, nočního lesa, opuštěných míst? Ani náhodou. Bojím se v pravé poledne na Václaváku, kde se to jen hemží nejrůznějšími šmejdy, hlavně pak těmi z Jánského vršku. :-)

Odp: Uvidíme
tlapka, 8.2.2011 10:16

Ale nejhorší jsou vlastní špatná rozhodnutí, těch se bojím nejvíce.

Odp2: Uvidíme
iva, 8.2.2011 10:23

Prdlajz. Všechno nakonec dobře skončí tak čeho se bát? Trápením prý člověk zoceluje svou mysl, ale už vím jaké to je, když člověk nemá energii. A ještě při nějakých problémech, ketré někdy řeším hlavně s mým synem mám v krku takový knedlík jako bych tlačila jeřáb a nemohla s ním hnout. Jinak do sedmdesáti bych tu smrdět nechtěla aspon ted´to tak vidím. Jinak možná budu mluvit za deset patnáct let, protože doufám, že se něco změní a bude se mé rodině víc dařit.:-)

Odp3: Uvidíme
Lipovan, 8.2.2011 12:20

No...nevím. Mně ještě žádné trápení mysl nezocelilo, ani mě nijak neposílilo. Ale možná to u jiných občanů funguje. Co má kluk za potíže...snad nejde o některou z četných závislostí? :-(

Odp4: Uvidíme
iva, 8.2.2011 13:39

To je různé. Od toho, že občas v práci ho dají s někým, kdo ho zřejmě podcenúje. Taky má ten problém, že si vysloužil předzdívku žirafa. Mi říkali vždycky ta vysoká no není to pech. I když mnohem lepší než ta tlustá, že? Mometálně je klid, ale horší jak zas začne s tím že se mu točí hlava. Při jedné z našich potyček v kuchyni rozmáčknul varnou konvici. Tak asi tak.

Odp3: Uvidíme
tlapka, 8.2.2011 13:46

Jak všechno dobře skončí... jak to myslíš? Ani tu délku života nelze si vybrat podle přání. :-(

Odp4: Uvidíme
iva, 8.2.2011 13:50

Nijak prostě mi jednou manžel řekl v posteli jak jsem měla takové ty svoje chvilky, že se nemám bát, že bude dobře jednou a já jsem si to tak v hlavě vysvětlila a jemu věřím na 100pro

Odp5: Uvidíme
iva, 8.2.2011 14:47

Věřím, že pro všechny platí, že to dobře dopadne.

Odp6: Uvidíme
Lipovan, 8.2.2011 20:04

Prozatím bychom mohli napodobit Rusy. :-)

Odp7: Uvidíme
iva, 9.2.2011 7:01

To teda jo. Já si pořád říkám ten Médá mi je dost sympatický ještě víc než Obama má takový chápající pohled. Jenže nevím, jestli toto je jen jeho rozhodnutí. Ale kéž by se to dostalo i k nám mužovi jak to řeknu...Tomu spadne brada, protože to vstávání bude zas masakr

Odp4: Uvidíme
iva, 8.2.2011 13:55

Víš že nezáleží na délce, ale spíš na smylu. Nebo tak nějak...

Odp5: Uvidíme
tlapka, 9.2.2011 12:30

No hlavně aby byla nějaká legrace.

Už jsem o tom psala vyučil se...
iva, 8.2.2011 13:48

Už jsem o tom psala vyučil se fotgrafem, neměli jsme odvahu ho dát na nějakou čistě chlapeckou školu-obor, je moc lehce ovlivnitelný. Všude má potíže. Chtěl pak jít znovu na soustružníka zjistil, že by ho bavilo dělat něco od železa, ale v učení bylo mu skoro devatenáct začínal s patnáctiletýma klukama bylo to šílené. Jeho třídní mi pak řekla, že by měl i na obor s maturitou, ale to už byl listopad a čekat zase rok...Tehdy mu začalo to, že se mu motala hlava, říkal mi, že má v hlavě mravence. Práci si našel, ale jak jsem už psala je vlastně nekvalifikovaná síla dělá v hluku a smradu. Jednu dobu ho dali s nějakým chlapem co vlastně se furt flákal a kluk jen řekl po třech dnech mistrovi, že to snad nemy\slí vážně a ten se ptal co jako. Jako prý by nic neviděl přitom dělají na hale. KLuk dělal skoro jakoby za něj víc jak měsíc než jim dali třetího a pak to teprv začali řešit a s chlapem skončili. Mnohem horší bylo jak si na něj někdo začal dovolovat naštěstí už tam taky skončil, že prý tam není postup byl to takový zmrdeček jak říkal Honza. Naštěstí druhý syn je jeho pravý opak. Všude je oblíben.

Máte k článku co říct? Máte názor? Je jedno, že článek nevyšel dneska, téma je aktuální stále! Váš komentář se nám zobrazí, tak napište!

Přidat nový komentář

Pokud jste registrován(a), zadejte heslo:

Pouze Vaše jméno (přezdívka) a vlastní příspěvek jsou povinné položky.

Prosím můžete-li, používejte diakritiku - píše se to stejně dobře a mnohem lépe se to čte. Příspěvky naprosto mimo téma nebo obsahující vulgární výrazy budou bez odpovědi smazány - poškozují tuto diskusi.
Formátování: [bold]tučně[/bold], [ital]kurzíva[/ital], [url=adresa]text odkazu[/url] (viz Formátování textu).
Děkujeme za Váš názor.

Nahoru
O serveru, právní ujednání, přístupnost
Založeno na vlastním redakčním systému a vlastním fóru.