Malé úvahy o problémech kolem nás

Komentáře k článku

18.5.2006 13:18

Z nemoci život...

Každé onemocnění, tím spíše onemocnění závažné, znamená pro člověka ztrátu dosavadních jistot, ohrožení všech zvyklostí a přesvědčení o která se dosud opíral. Je to ale součastně možnost přestat být na těchto jistotách závislý a svůj život udělat svobodnější.

To, čím se v životě trápíme, co nám působí trýzeň, nicméně nejsou fakta nebo nějaké objektivní skutečnosti, jsou to právě naše představy jaké těm faktům dáváme a čekávání, která jsou s nimi spojená.Není to sama bolest, ale strach z bolesti a přesvědčení o tom co bymohlo být kdyby nepřišla bolest. Jediné, co v takových situacích potřebujeme, je blízkost člověka, který nám pomůže netrápit se zbytečně, zorientovat se v nové životní situaci a žít i přes bepříznivou „dobu“ smysluplný a naplněný život.

Ať to zní jakkoliv paradoxně.

A co ti , co si svou „nemoc“ způsobili sami? Ptáme se často: „Vždyť věděli do čeho jdou. Třeba ti co berou drogy nebo propadli alkoholu.“
Ano, i oni jsou svým způsobem nemocní.Neptejme se těch lidí proč brali drogy; zeptejme se sebe. Ptejme se, co my jsme zaseli? Dnešní lidé se snaží utéct z tohoto světa do svého, protože nemají žádný vzor a v jejich okolí se z lidí stávají jen mrtvá těla bez života.

V učitém smyslu jsou proroky. jejich životy nám pokládají otázky: a kdo jsem já? Co žiju? Co jsem zasel?
Tak lidé ztrácejí svou naději, nemají žádnou víru, nemají komu důveřovat...

Váš článek má dvě různé roviny. Ta...
Saw, 18.5.2006 15:08

Váš článek má dvě různé roviny. Ta první: nemoc. Ano, souhlasím s Vaším popisem reakce průměrného člověka.

A ta druhá, ke které se vážou konečné otázky. Ty se dotýkají však zpravidla jen několika úzkostlivých lidí, přestože jsou opravdu na místě. Z filosofického hlediska víme, že člověk je jediná jistota, kterou máme. Směr kterým nás filosofie povede: nejspíše jen snažit se dosáhnout dobra (štěstí). Směrů je ale samozřejmě mnoho a každý určí člověka i jeho poslání nějak jinak.
Díky vědě zase víme, že člověk je zvíře a jeho životní účel je jen otročit sobeckému genu. Hotovo. Nic víc mne momentálně nenapadá.
Každopádně když si to člověk uvědomí, tak na něj padne úzkost. A každý to řeší po svém. Jinak moc nevím, co k tomuto tématu zmínit...

Odp: Váš článek má dvě různé roviny. Ta...
Radka, 18.5.2006 15:25

já osobně si nemyslím že otázky v závěru se týkají jen několika málo úzkostlivých lidí a pokud ano je mi to líto...možná právě kdybychom si připustili aby se týkali nás všech mohlo by se lecos změnit.

Odp2: Váš článek má dvě různé roviny. Ta...
Saw, 18.5.2006 15:43

Zcela upřímně, nad tím se člověk zamyslí většinou až když už je pozdě. Chápou to někteří narkomani, lidé trpící depresemi a někteří lidé trpící bolestí, jak jste již zmínila. A fakt je, že s lidmi z těchto skupin se dá většinou komunikovat a vycházet nejlépe, pokud nad příčinami svého stavu mají dostatečný nadhled...

Odp3: Váš článek má dvě různé roviny. Ta...
Radka, 18.5.2006 15:52

myslím že tohle dobře i může chápat člověk, který s nimi pracuje, nebo ještě ke všemu žije..
a je jen na nás všech jak se k nim postavíme. máme dvě možnosti: 1.budto je zavrhnout, dát od nich ruce pryč...a nebo za 2. je přijmout a pomáhat jim...
je na každém z nás co si vybere
jen chci říct že pokud si někdo vybere tu druhou možnost, není to jednoduché,ale nese to v sobě hodně moc.. pro oba dva lidi.

Útěcha
romantik, 18.5.2006 21:49

Vašemu tématu rozumím jako útěše pro nemocné ajinak znevýhodněné osoby. Že i zlá situace k něčemu může být inspirující. Díky za útěchu, nikdy jí není dost. Objektivně řečeno však je vždy lepší být zdravý a mít všechno pohodlí, které může život poskytnout. Ale takové štěstí má menšinový počet lidí. Nám ostatním zbývají jen ty útěchy.

Odp: Útěcha
Ondra, 19.5.2006 0:35

Nemyslím, že by bylo vždy lepší „být zdravý a mít všechno pohodlí“, protože to nám zužuje pohled na svět, uzavírá nás do sebestřenosti naší spokojenosti a ukolébává v nevědomosti bolestí ostatních kolem nás... Mít v něčem nedostatek je nejenže v jisté míře dobré, ale dokonce i nezbytné, poněvadž právě to nás utváří. Nebo se alespoň snaží utvářet. Je jen na nás, jak se na takový přetvořivý prvek budeme dívat, jak se zachováme, zda budeme plastičtí a dostaneme nový, lepší tvar, či jestli ztvrdneme a potom budeme nutně zlomeni.
Každá bolest má svůj smysl, každá je cestou k něčemu lepšímu, každá se snaží poučit nás i lidi v našem okolí, kteří ji vidí. Nejde jen o to překonat ji (ikdyž to je nezbytné), ale i poučit se z ní.

Odp2: Útěcha
romantik, 19.5.2006 22:29

Bolest zůstane bolestí a vždycky bude bolet. Odolnost vůči bolesti má každý člověk jinou. Příliš bolesti nemusí někdo vydržet. A už vůbec nemohu souhlasit s tím, že by někdy mohlo být dobré dostávat dávky bolesti jako něco podněcujícího. Působit někomu bolest bezdůvodně a úmyslně je pouze zavrženíhodné mučení.

Odpověď
Kalanchoe, 21.5.2006 13:13

je na každém člověku, jak si život zařídí ........ znám spoustu lidí, kteří hodně ubližovali svými sobeckými postoji a nic pro svůj život neudělali, teď obtěžují tím, že se snaží být součástí jiných životů, aby se cítili „býti platnými“. Ano, svět se změnil, změnil se i duchovní svět a ten, kdo nejel na vlně, ale snažil se pochopit životní pravdy, ač byl proti většině a ta mu dávala co proto, má teď jednu výhodu .... je sám sebou a to je vlastně jeho vítězství. Člověk nepotřebuje vzory, ale sebepoznání a lituji všechny, kteří svůj život utápí v povrchnostech a ještě si pořád myslí, že to je pravý život. Ano, nemocný člověk si může uvědomovat cenu života v době, kdy ho ztrácí a může i pochopit, že spoustu času probendil hloupostmi a zbytečnostmi. Ale já si myslím, že všechno, co člověk potřebuje, je skryto v něm samotném. Není dualita, ale jednota. Až lidé překonají dualitu, budou šťastní a harmoničtí.

Odp: Odpověď
Radka, 21.5.2006 15:36

ano myslím si že by si lidé měli uvědomit jak velký a vzácný je dar života. Uvědomit si to nejen ve chvíli kdy je tento dar nějak narušen a nebo život ztrácíme.možná pak i pochopíme že každý nemá to štěstí, aby se narodil...
někdy ke štěstí stačí i to aby si člověk připustil že on sám je jedinečný a originální, že nikdo není jako on a přestal se srovnávat s lidmi okolo, rozvíjel dary které má on a přispíval jimi k radosti ostatních...aby se nesnažil plnit „dnešní ideál krásné ženy či muže..“

Máte k článku co říct? Máte názor? Je jedno, že článek nevyšel dneska, téma je aktuální stále! Váš komentář se nám zobrazí, tak napište!

Přidat nový komentář

Pokud jste registrován(a), zadejte heslo:

Pouze Vaše jméno (přezdívka) a vlastní příspěvek jsou povinné položky.

Prosím můžete-li, používejte diakritiku - píše se to stejně dobře a mnohem lépe se to čte. Příspěvky naprosto mimo téma nebo obsahující vulgární výrazy budou bez odpovědi smazány - poškozují tuto diskusi.
Formátování: [bold]tučně[/bold], [ital]kurzíva[/ital], [url=adresa]text odkazu[/url] (viz Formátování textu).
Děkujeme za Váš názor.

Nahoru
O serveru, právní ujednání, přístupnost
Založeno na vlastním redakčním systému a vlastním fóru.