Malé úvahy o problémech kolem nás

Poslední komentáře

Střípky z diskuse

Zajímavé odkazy

Novinky na Svíci.cz

  • 30.11.2007: Nyní jsou nově přidané komentáře od poslední návštěvy zvýrazněny barevně
  • 13.4.2007: Možnost úpravy i zatím neschváleného článku
  • 22.6.2006: Zlepšeno vyhledávání
Proč používat Linux

Komentáře k článku

30.4.2006 21:53

Stvoření III - Proč lidé věří v Boha?

Tento článek se mi trochu vymkl z ruky a ani jsem ho nechtěl poslat. Na druhou stranu, přes mnoho nedostatků je tam něco, co Vás může pohnout k přemýšlení. A tak ho přecejen posílám.

Úvod

Pokračuji v tom pásmu o tom proč lidé věří v Boha, ale přejmenoval jsem to na Stvoření, protože důvodů pro víru..ne na bázi stvoření ..je mnohem více, ale zde chci prostě pohnout přemýšlivé lidi, pro které je tento web, k poznání či alespoň uznání, že víra v Boha není tak neracionální, jak se mohlo jevit ..a to jen na základě úvah o Stvoření. A naopak pomoci jim uvidět, že to, co považovali mnozí za celkem racionální, je vlastně víceméně jasnou vírou.

Nakonec to dopadá tak, že racionálnější je víra v Boha a vírou je v podstatě nevěra v Něj.

1. část

Troška opakování

Nejprve ještě shrnu předchozí poznatky. Dospěli jsme do stadia, kdy jsme nějak jasně definovali, že ve světě, kterým jsme obklopeni, je jasně patrná „hmota“ , také jasný „řád“ , stejně tak je zde něco, co nazýváme „životem“ . Ujasnili jsme si také, že aby to fungovalo, musí to být založeno na jisté informaci, respektive řečeno na informacích..co, jak, kde, kam..informace, které jasně definují a určují ono „hmotu“, „onen řád“ , také „život“.

Otázkou klíčovou bylo..Kde se to vzalo?

Řešení - Velký třesk pro nás není podstatné, protože nás zajímá, co bylo před Vekým třeskem. Kdybychom jej připustili, otázka zní stále..bylo Nic a najednou něco povstalo..či byl Stvořitel a ten stvořil?

V průběhu diskuzí se objevil jaksi i názor, že například „hmota byla, je a bude“ nebo že „informace byla , je a bude“. Protože se to stalo nepřehledným , dovolím si definovat možnosti:

První dvě ze tří základních možností

1) Byl Stvořitel a ten se rozhodl stvořit ..vytvořil hmotu (atomy, molekuly, prvky), jasně definoval řád (struktura vesmíru, atomů, genetické věci, buňky) , vložil život (není život bez života) ......navíc víme, že je i čas a prostor...tedy Bůh stanovil „hranice“ a „definoval nějak čas“, přičemž on sám je Věčný..to znamená bez počátku a konce ...Informace..kterých je obsaženo plno i v samotném atomu, natož třeba jen jednoduché rostlině , pak vložil prostě On.

2) Nebyl Stvořitel ..tedy hmota, řád, život ...čas, prostor ...informace ...to vše „povstalo“ z Ničeho. Bylo Nic ..a najednou bylo toto všechno.No řekněme najednou ne..ale je-li vesmír a řekněme nějak hromadně universum (vše, co jest) nekonečně časově dlouhé ..pak i velmi dlouhé časové období , konečné, ..se proti nekonečnu stává nepatrným, mizícím a neviditelným zlomkem, zlomečkem..ba zlomečínkem ..jistě souhlasíte...a v této logice lze i říci..že „najednou“ (byť ne v ten samý okamžik) zde povstal..řád, hmota, život ..objevila se informace. Ovšem tato možnost předpokládá jaksi víru v Nic před počátkem.

Byl-li Počátek...a to je docela klíčové.


Zde se zastavím. Klíčovým slovem učiním slovo Počátek. Obě tyto možnosti nějak předpokládají Počátek. Ovšem pokud je srovnáme, jedna nám nutně vyjde nelogická.

Z Ničeho Něco ? To je ale víra !

Postavíme do kontrastu Věčnost s Počátkem.

Jakýkoliv definovaný Počátek předpokládá něco před ním. A i kdybychom připustili logiku, že Nic před tímto Počátkem nebylo...tak nám zůstane ono samotné Nic.

Je Nic. Nic a pouhé Nic. Tu najednou (a zde je vskutku slovo najednou) povstane z Ničeho třeba jeden elektron, proton a neutron...pak se k nim přidají další a další, pak jich je hodně, pak se srazí až třesknou, je z nich vesmír,a v něm najednou něco obživne, co se vyvine nijak neřízeně v logickou informační a strukturovanou složitost.

Je jasné..i experimentálně..z racionálního a vědeckého zákona zachování hmoty a energie ..že to nelze! ..Přes jasná pozorování a vědecké argumenty bychom v tomto případě museli uvěřit, že tyto zákony se nevztahují na Počátek..tak prostě nastalo Něco ..co třeba nedokážeme definovat..ale věříme v to.

Nic jiného to není přátelé. Je to víra. Čisté, neracionální doufání, že nějak tak to na Počátku se stalo a přihodilo. (já netvrdím, že vše musí být tak, jak to říká věda, ale když někdo z této „víry“ o jiných říká, že jsou nevědecké a neracionální, pak prostě ukazuji, že on sám se jen domnívá, že stojí na vědeckých „základech“)

Dále je jasné, ..a znovu i experimentálně a vědecky..že vznikne-li , či objeví-li se někde život, předcházel mu jiný život...to pozitivně...a bez života nelze „stvořit“ život..to negativně...toto je dokázáno, prověřeno, otestováno...nicméně my , pokud zastáváme tuto možnost....věříme ve vznik života bez života (a to je opět přátelé, pouze nelogická, neracionální víra) .. je to na poli domněnky, víry, nikoli vědeckosti či racionality z ověření úsudku.

Možná k tomu přidáváme i víru, že někdy se někomu podaří „život“ „svořit“..ale opět, tomu , přátelé, pouze a pouze VĚŘÍME. (tedy já ne, ale trochu se s vámi zosobňuji)

Takže...hmota není bez hmoty či energie...to je jasné a prokázané...ale přesto „věříme“ v Počátek, kdy z Ničeho povstalo Něco....to je jakási „VÍRA“...nezakládá se na racionalitě ani experimentu.

Takže 2 ... život není bez života ..to je jasné a „vědecky“ prokázané ...ale přesto „věříme“ v Počátek, kdy z Neživota..potažmo také defacto z Ničeho (vezmeme-li období pouhé hmoty za onen zlomilínek, před kterým bylo Nic) povstal Život ...ovšem opět..toto je jen naše jakási „VÍRA!“ (opět..má ne, ale jen tak říkám)

Takže proti svým experimentálním a vědecky ověřeným faktům o původu hmoty a života..předpokládáme a věříme v jejich jakési porušení na Počátku. A to ať už počátku hmoty nebo života. Není to racionalita a „vědeckost“, ale víra.

Ovšem toto vše existuje jen tehdy, věříme-li v jakýsi Počátek. Počátek hmoty a života , vznik Informace.

Další hráč na scéně ..čas

S časem je ovšem problém. Vezmeme-li v úvahu tok času..je jasné, že Počátek v čase opět odporuje již jako v ukázaných příkladech hmoty a života experimentálním a vědeckým zjištěním, že totiž není okamžik v Čase před jiným okamžikem v Čase.

My tedy víme, že čas není bez času, podobně jako hmota není bez hmoty či energie, a život není bez života..což vše jsou racionálně zjištěné zkutečnosti...ale neracionálně, aniž bychom to viděli, slyšeli, ověřili si, tak předpokládáme, neboli..VĚŘÍME..že Čas povstal jen tak z Ničeho..jako hmota a život.

Udělejme experiment. Nyní jsi přečetl tuto větu. A ono nyní před chvílí už není nyní. Byl to nějaký bod v čase, od kterého se nyní neustále oddaluješ směrem k jakémusi ještě nenastalému času, který se nekonečně (??) otvírá před námi. Onen bod , který jsme již minuli se stal minulostí, přítomnost se neustále posunuje směrem do budoucnosti. Ovšem kde končí minulost a kde budoucnost?

Před čtením tohoto článku jsi zapl asi počítač, no jo, ale nejdříve sis ho koupil, ale to jsi se musel naučit číst..musel jsi se narodit, ale předtím museli tvoji rodiče jaksi ...a tak dále, jdeme..zpět..vznikl život...vznikla hmota..STOP ! ...a co teď? Byl to Počátek Času?

Nevěřit ve věčnost je „bláhová víra“.

Buďto věříš v čas před časem..což máš vědecky doloženo (každý bod v čase předchází jiný bod v čase) , nebo věříš v Počátek Času.

Pokud věříš v čas před časem..máš věčný čas..řekněme jakousi zvláštní „věčnost“. Pokud věříš v Počátek „toku času“ (zajímavé je si uvědomit souvislost času s hmotou a prostorem..ale to také nechme být) , pak buďto opět předpokládáš jakési Nic..před ním.

Nebo ti vyjde Věčný Bůh .

A tak nám Počátek Času pomáhá roztřídit naše přesvědčení (?? nebo spíše víry??) .....Je nějaký čas..to je jasné..je nějaké teď, či bylo a dokonce bude. Až dnes mrkneš okem, po přečtení těchto slov, uvědom si, že ve chvílí, kdy jsem psal tento článek, to byla budoucnost, stejně jako je pro tebe nyní budoucností moment desátého nadechnutí se od tohoto okamžiku. ...

..za chvíli bude přítomností ..a posléze minulostí..čas uplynul...má tento tok svůj počátek nebo plyne věčně ?

Jsou jen tři základní rozumné možnosti porozumění toku času.

1) Čas nemá počátek, nikdy nekončí a nikdy nezačíná....je Věčný. Věčně trvá. Věčně plyne, plynul, poplyne. Je zde Věčnost „časového toku“. (Bůh je či není..ale rozhodně je jakási „věčnost“ )

2) Čas má svůj Počátek, před Počátkem nebylo Nic. Nic ovšem nemá také počátek ..takže by bylo opět ..zdá se ..jakoby ..Věčnost. (je to logické ?) (navíc, jak může skončit něco, co nezačalo..???)

3) Čas má svůj Počátek, před Počátkem byl věčný Bůh, který mu dal rámec a je mimo něj, tento stav, ve kterém je Bůh, lze ovšem nazvat také věčností, neboť nikdy nezačíná a nikdy nekončí.


Myslím, že je velice zřejmé, že Věčnost musí existovat.

Věčnost je realita.

Věčnost jako „časový tok“, či věčnost „mimo čas“ ? ..A co další je Věčné?
Věčnost je prostě realita, na které lze stavět.

2. část

Tok času lze experimentálně a vědecky, i jinak, normálně, doložit, zjistit, pozorovat. Je to tedy ověřený fakt. (ověřený „vědeckou“ metodou ..já věřím, že „ověřovat“ lze i jinak, ale to je jiné téma). Otázka opět zní, jak tento tok času povstal? On totiž je,... je realitou. Stejně jako hmota, řád a život je realitou..dokonce i vědecky, experimentálně a racionálně dokázanou.

Nebyl-li žádný Počátek času ...nikdy čas nezačal, ani neskončí ..je zde věčný čas (tok času)..tedy věčnost.

Víra ve věčný tok času

Můžete věřít v tuto věčnost. Čas prostě plyne..nezačal ani neskončí plynout. Není nikým stvořen, je „tu“. Tento tok, který lze zachytit, třeba i na hodinkách a pozorovat jej, dle vás nikdy nezačal ani neskončí. Když tomuto toku času takto rozumíte..vychází Vám věčný, nebo-li nikdy nekončící a nikdy nezačínají čas..respetive „tok času“.

V tomto času, který prostě existuje..a to je Váš výchozí bod...Věčný čas, .... nastal vznik hmoty, řádu a posléze života..z ničeho.

Malý posun myšlení:

Teoreticky byste mohli mít tendenci , na základě těchto myšlenek opustit „zaběhnutou“ mentalitu Počátku Velkým třeskem..a dokonce začít věřit, že tu „bez počátku i konce“ existuje i hmota. S hmotou i jistý řád a informace.

Dá se říct, že bychom toto porozumění mohli definovat jako víra ve věčný čas, věčnou hmotu, věčný řád, věčnou informaci. Nikdy nezačali a nikdy neskončí. Jsou tu Věčně.

Nicméně otázkou je, kam si při této „mentalitě“ vložíte život. Ten podle Vás bude mít buďto Počátek, nebo Vám také nakonec musí vyjít Věčný život. Nepočal, je tu..nikdy nezačíná a nikdy nekončí (celkově, nikoli individuálně). A také , je-li toto vše Věčné..i s Informací .

To už si musíte přebrat sami, co vlastně „vidíte“ v tom.

Přemýšlím, jak jste pak daleko víře v existenci Boha . (nikoli ve víře v Boha (důvěra, poslušnost) - to je ještě rozdíl ..věřit v Boha a Věřit v Boha ..mohou být dva úplně odlišné pojmy) .

Nemáte problém s věčností, dokonce ani věčnosti hmoty, informace...no..zajímavé. Ale Bůh to rozhodně není ! ??? Zajímavé uvažování, pokud se vydáte tímto směrem .

Naopak, informace a řád předpokládá Vysílač a Tvořitele. Tvrdíte , Vše tu bylo věčně..kromě života..nebo i život?.., ale Bůh to nebyl..Ale zde je to už pouhé „hazardování s pojmy“ v jakýchsi domněnkách a vírách. Tato možnost nepředpokládá Počátek.

Ona třetí možnost:

Výše popsané je vlastně ta třetí možnost k úvodním dvěma(z úplného počátku článku).

Nebyl Svořitel, ale ..hmota, prostor, čas..to vše je Věčně. Nezačíná a nekončí. (prý)

Souhrn dosud probraného

Takže:

O Počátek bez Stvořitele nepředpokládá Věčnost ani Boha. Je prostě Počátek ..a Bohem (tedy nebohem je Nic a Náhoda). Před Počátkem bylo Nic.

O No pak je Věčnost bez Stvořitele i Počátku. Něco je Věčné..čas , hmota, snad i prostor, asi i život, i když ten už možná ne..zde se to různě může tříštit, ale základ je, že výchozím bodem je jakýsi Věčný Stav něčeho , uprostřed něhož se věci vyvíjí. Je to ale bez Boha, bez Tvůrce. Prý tedy.

O Počátek se Svořitelem předpokládá i Věčnost (na straně Boží) i Počátek na straně Stvoření. Vše stvořené je dílem odkazujícím na Tvůrce.

Věčný Bůh

V Bibli je zapsána událost, kdy se Mojžíšovi zjevil Bůh a při dotazu,jaké je jeho jméno se tam píše ..„jsem, který jsem“

„Bůh řekl Mojžíšovi: “JSEM, KTERÝ JSEM.„ A pokračoval: “Řekni Izraelcům toto: JSEM posílá mě k vám.„ /2 Mojž 3,14/

Prý v hebrejštině se nepoužívají naše klasické časy, budoucí , minulý. Čili prý se to dá přeložit jako “jsem, který jsem byl ..nebo.. jsem, který budu ...byl jsem, který budu ..apod. Mé soukromé porozumění tomuto je, že Boží základní „jméno“ je „Věčný“..ten, který byl je a bude.

Věčnost je.

Mám-li volit , zda bylo nic a pak něco, nebo zda byl Věčný Bůh a On něco stvořil, pak má racionalita je jasná.

Že něco je „věčně“..to vím..a je to logické.

A vidím.li informaci a život (přinejmenším) ..vidím i toho, kdo informaci(slovo) i život dává. Prostě život a informace jsou..existují...a odkazují na podstatu Věčného. Co bylo to „věčné“, je-li zde život a informace?

Nicméně hlavní bylo Vám ukázat, že ..neuvidíte-li „mou racionalitu“..alespoň vězte, že vaše „vědeckost a racionalita“ je vlastně „vírou“ a proto je „hloupé a nerozumné“ odmítat „víru v Boha“ jako neracionální v domnění, že „nevěra v Boha“ je racionální.

Dá se říct přinejmenším, že jsme na tom „stejně“..i když já to vidím tak, že vy jste na tom „racionálněji“ (bez urážky, jen tak to říkám) hůře.

Pokoj Vám.

„blázen říká v srdci svém, není Boha“ /Žalm 53,2/

Jako facka ;-)
Leondegrance, 1.5.2006 12:53

Jistě. Něco z ničeho prostě nevznikne.
Jistě, tvůrce musí z principu přesahovat systém, který tvoří.

Zvláštní ale, že některým to až tak...
Joel, 2.5.2006 23:42

Zvláštní ale, že některým to až tak jasné není, mysl je oslepena. Protož otevřete oči a spatřte !

Pokoj Vám

Uf, tak jsem se tímto článečkem úspěšně prokousal a musím reagovat, protože je v něm mnoho tezí, se kterými nelze souhlasit:

1) Věčnost, neboli nekonečno na časové ose. Jak jsem již řešil ve svém článku o nekonečnu. Tak nic takového reálně neexistuje, kdo kdy viděl něco nekonečného? Něčeho (elektrony, fotony, ...) je v celém vesmíru opravdu hodně, ale spočitatelně, takže s tou věčností bych také jednal opatrně. Zdá se že je to jako s nekonečnem, tj. exituje v matematice jako pojem, dobře tam funguje (analogie: v náboženství věčnost taky dobře funguje), ale tento abstraktní pojem nemá se skutečnou realitou nic společného, jde jen a pouze o přiblížení! Takže odkud berete jistotu, že věčnost je realita??? (a ještě je to v článku tučně)

2)Něco z ničeho. Tak tohle možné je i fyzikálně - tzv. fluktuace vakua. Jednoduchý náhled: V mikrosvětě neplatí stejné pravidla jak je známe, mikročástice se chovají divně (ale má to své zákonitosti) např. statisticky. Takže je možné, že ve vákuu, kde není žádná hmotná částice se občas vyskytne foton, aby zase bezestopy zmizel. Toto vše už nyní umíme vypočítat, jen to chce zabřednout do kvantové fyziky ale není to nic nevysvětlitelného.

A nyní bych totéž skusil přenést do vesmíru, když můžou mít elementární částice své zákonitosti, tak proč by hmota velikosti vesmíru nemohla mít další, zcela přirozené fyz. zákony, na které musíme ještě přijít (např. po rozpínání příjde smršťování apod.)

3) Informace, hmota, řád, život.
Vůbec neuvažujete nad tím, že ona hmota, má ten řád v sobě, ona je nositelem informace. Tudíž je možné, že vznik života z hmoty je přímo vlastností hmoty(přirozený proces, přírodní zákon), tj. nepotřebuje na to žádného konstruktéra (boha, ufony...), ale jen dost času aby se (jak hmota stále spějeje k rovnováze) atomy dostaly tam kam mají.

Závěr: Neodsuzuji víru v Boha. Kreacionismus je ale pouze jedna z mnoha možností, kterou vysvětlíte bezezbytku všechno dění kolem sebe. Uvěřit, většinou znamená uzavřít si mysl před ostatními možnostmi, tj. omezit výhled a to je strašná škoda, protože k pravdě jsme zatím nedospěli (nikdo nemá konečný důkaz jak to vlastně je), tak je podle mě lepší zkoumat všechny dostupné možnosti. Takže věřit v boha, uřčitě není racionálnější, spíš jde o omezení (bez urážky).

Odp: Uf
Leondegrance, 3.5.2006 14:43

Uvěřit, většinou znamená uzavřít si mysl před ostatními možnostmi...
Ne nezbytně. Pro spoustu věřících a pro mě v tomto směru uvěřit znamená že vím kdo a proč, věda mi postupně říká jak.
Easy ;-)

Odp: Uf
Joel, 5.5.2006 0:15

1) Věčnost na „časové ose“ jsem nabízel jako jednu z možností, uvažujeme-li o čase. Nějak to být musí. Čas je, to víme a buďto „začal“ , nebo nezačal. POkud nezačal..a nikdy neskončí, je „nekonečný“..ale tomu nevěřím. Já věřím, že „čas“ začal.

Nicméně, pokud čas začal..mám dvě možnosti..jednou je že, z ničeho, a druhou, že někdo „čas“ stanovil a určil.
Je to velice logický výběr možností.

Časové nic odmítám, protože existovalo-li by, pak někdy skončilo, čímž by se stalo bodem na časové ose. A navíc, mohlo-li by z časového nic povstat něco, pak logicky by z časového „něco“ klidně mohlo povstat opět nic. A tak by to vlastně končilo i začínalo..a to jsou charakteristiky na „časové ose“. Časové nic je velice nelogické. Čili nemohlo být časově nic a najednou z časového „vakua“ povstat čas..sám od sebe samostatně.

Zbývají mi tedy zpět „dvě“ možnosti.

BUďto tedy..a to jsou logické a racionální možnosti..byl čas „nekonečný“ ..nikdy nezačal a nikdy neskončí..prostě tu je. A nebo jej „určil“ Bůh.

Věčnost..jakoukoliv formou, je ale realita! A to tučně podtrhuji. NIc..to prostě „neexistovalo a neexistuje“.

NIc-prostor. Nic--čas. Nic-hmota.Nic-řád.Nic-informace. Nc-život. Opravdu věříte v tuto možnost?

Také Vaše tvrzení, že ve vesmíru je spočitatelně „něčeho“ je velice zvláštní. Najednu stranu tvrdíte, že nikdo neviděl „nekonečno“, ale já mám dojem, že ani konečno není v sílách našeho „racia“ pojmout, protože kdo kdy viděl, že za koncem „něčeho“ už opravdu není „nic“.

Konečný vesmír nejde naší myslí pojmout, protože co jako..pak je tam na konci „stěna“ a za ní už „nic“ ? Nebo je to „spirála“..ale co je „vně ní“..nic?

Vrátím-li se k času myslím, že na něm lze velice zřetelně vidět, že nějakou formou ..a to mluvím z pozice „nevěřícího“ musí existovat nějaká „věčnost“. A to prostě realita je!

2) Foton je částice světla.Světlo samo je další pojem, který nám ukazuje..že je-li světlo..je nějaký čas a prostor. Protože ,pokud se nepletu, světlo má jakýsi smysl a charakter v prostoru a čase.

Vy tvrdíte, že světlo vzniklo z ničeho, nicméně i vakuum, předpokládá přinejmenším „prostor“. A prostor se „vzal“ kde? Ten tu byl „věčně“.

Navíc, nevím nevím..nějak se mi nezdá, že by z nepřítomnosti energie či hmoty mohlo cokoliv povstat. Podle mne tedy i ve vakuu je „něco“ co vyprodukuje onen „foton“. Nějaké „mikroněco“. Kdyby tam bylo „zhola nic“ ..a „nic by bylo i prostorově (opět nesmysl)“..pak je prostě Nic a nic a nic..a z ničeho nebude nikdy něco.

Nic je nesmysl.

Defakto, když si uvědomíme sami sebe teď. tak i my jsme dle toho povstali z „nic“. Ona myšlenka na sebeuvědomění tedy nikde nebyla..a „vznikla z nulového prostoru, času, atd.“ ..to je „bláhová víra“.

3)Já samozřejmě počítám s tím, že „hmota“ má ten řád v sobě, neboť hmota je defacto z atomů a ty jsou velice řádně vystrukturované z částic, které mají svá pravidla a řádné zákonitosti.

J8 jen tvrdím, že tento všeřád, nalezitelný v celém vesmíru, ukazuje na logického a řádného tvůrce. Protože dle vás z „ničeho“ povznikalo xyz řádných částic různě se strukturovaně „vázaných“ v řádný a zákonitý svět. Dle Vás bylo nic..a vznikl „elektron“..jen tak!..a navíc..zase znuvu vznikl elektron. A zase další stejný elektron..a proton a neutron. Zvláštní..vznikl jich nejspíše jak říkáte „počitatelný“ počet...vytvořili jasný a pevný řád...ale ten impuls vzniku z Ničeho..to Vám nepřijde nelogické.

Nic dokáže dle Vás vytvořit ..řád, strukturu a jasné zákonitosti.

Pro mne tím Nic je Bůh. Protože Nic je nelogické samo o sobě. A tak vše, řád, informace, život, prostor, hmota, energie, světlo atd. ..to vše nám říká, že je zde..a odkazuje na Tvůrce..nikoli na Nic.

Nebo snad věříte i tomu, že z toho všeho může znovu vzniknout samostatné Nic. Je to stejně logické, jako z ničeho něco. Tedy nelogické.

I kdyby jste si nějak předtsavil, že se vše „vypaří“..musel by se Vám nějak vypařit i čas a prostor. Ale to už jsme u pohádek!

Pokoj Vám

Odp2: Uf
1234, 17.5.2006 20:12

Koukám že jste se rozhodl ostatní přesvědčit.. ten kdo si to ale zkrátka nechce uvědomit ten si to neuvědomí. Mimochodem máte pravdu, že racionálnější přiznat příčinu vzniku života ve vesmíru než říkat že to vzniklo samo..
na druhé straně máme důkazy jako Bibli a události, které se staly a pořád se dějí.

Mimochodem máte asi dobrou kapacitu paměti, takhle bych si všechno nedokázal představit..

Jen taková poznámka...
Brain 1980, 5.5.2006 22:07

Když to tady tak pročítám, tak vlastně málokdo pochybuje o tom, že čas tu není „odjakživa“.
K tomu „nic“: fyzikální svět, jak ho známe je velmi zjednodušený model (i když někdy velmi komplikovaný :)) a pasuje jen na to, co vidíme / můžeme ověřit. Případně z toho odvozujeme i to, co ještě neznáme. Ale má to své limity: relativita (potažmo rychlosti blízké rychlosti světla), nebo kvantová fyzika.
Dále vždy počítáme s časoprostorem. Takže těžko někdo může popsat stav, kdy neexistuje čas, což je defakto „doba“ před velkým třeskem, případně prostor za hranicí vesmíru. Na to jsme moc „omezený“, případně s tím nemáme zkušenosti, jak chcete. V matematické analogii: jsme schopni přemýšlet ve 3D prostoru (většinou), ale dál už těžko.
Přirovnal bych to k černé díře... Představte si, že dokážete zmenšit slunce a jeho okolí do mrňavé kuličky o neuvěřitelné hustotě. Jaké tam platí zákony? Jak tam plyne čas? Lze to sice teoreticky spočítat, ale těžko to hned tak ověříte. A teď to aplikujte na celý vesmír: tzn zmešete ho do nějaké „relativně“ malé kuličky.
No nic, jen jsem chtěl říc, že ono „nic“ vlastně něco je.
A nic se nemůže vypařit. Doufáme, že platí zákony zachování energie/hmoty, na kterých stojí celá fyzika.

BTW: Slyšel jsem moc pěkný názor, že Bůh stvořil vesmír, dal mu zákonitosti a dál se o to nezajímá, hraje si s něčím jiným a o nás (potažmo náš vesmír) se už nezajímá. Asi jediný názor, se kterým bych se byl schopen ztotožnit co se týče existence a vlivu Boha. Ale zatím úspěšně pochybuji :)

Brain

Odp: Jen taková poznámka...
Joel, 7.5.2006 22:10

Můj cíl není zde ani tak prioritně ukázat, že Bůh opravdu svořil svět a že „dílo odkazuje na tvůrce“ byť bych byl rád, kdyby to k tomuto „poznání“ někomu pomohlo.

Můj cíl byl přinejmenším (tedy přesněji řečeno hlavním cílem) ukázat té skupině lidí, kteří se domnívají či domnívali, že víra v Neboha je oproti víře v Boha jaski „racionálnější“. Dokonce možná „vědečtější“. Doufám, že měli příležitost si tento „názor“ poopravit.

Pokud dospěli k „vidění“, že jejich vysvětlení je vlastně ve velké míře „domněnka“ , jak že to asi bylo, nikoli „vědecké ověření“, pak jsem rád a spokojen.

Tedy je to svým způsobem jistý druh „víry“ v neověřené skutečnosti, které se berou jako fakta.

V tomto úhlu pohledu jistě tedy nejsou „rozumější“.

Třeba více než Einstein..který, pokud je mi dobře známo, existenci Boží jasně předpokládal a počítal s ní.

Pokoj

Můj názor
Saw, 8.5.2006 18:20

Lépe to snad vystihnout ani nejde ;-) Snad ten link pojede... : http://www.zasmejse.cz/download.php?id=809

Odp: Můj názor
Joel, 8.5.2006 20:10

Dobrý..:-):-):-)

Odp: Můj názor
Petra, 23.10.2006 20:38

Už dlouho jsem se tak nezasmála. :-) Díky.

Co nyní dělá Bůh?
Tom11, 8.5.2006 21:39

Velmi dobrý článek, z velkou částí se ztotožňuji, zejména z tezí, že z NIČEHO NĚCO(VŠECHNO) nevzniklo, a to klasický věřící nejsem. Někdo zde nakousl otázku, co nyní dělá stvořitel. Chtěl bych se autora článku zeptat na jeho názor. Ono totiž názor na neexistenci Boha je v hodně případech založen na faktu, že se jeho vliv nijak zvlášť neprojevuje, i když zde byl Kristus a z pohledu vesmírného času skutečně nehraje nějakých 2000 let roli (nepočítám zprávy o zjevení, které jsou přičítány náboženským fanatikům). Ostatní generace by si také zasloužili... Chápu, že namítnete, že Boha musí poznat každý sám, ale jak? Prostřednictvím církve? Výchovou od dětství? Nemyslím si, že to jsou dobré nástroje poznání. Také jsem názoru, že Bůh (jestli on) určitě nestvořil člověka proto, aby trpěl a přece se děje. Stvořil snad Bůh svět a nechal ho napospas sebe samému?

Odp: Co nyní dělá Bůh?
Tom, 8.5.2006 21:56

...Také jsem názoru, že Bůh (jestli on) určitě nestvořil člověka proto, aby trpěl a přece se děje. Stvořil snad Bůh svět a nechal ho napospas sebe samému?

Zdravím, tohle se myslím, už řešilo v předchozích diskuzích. Zastávám názor, že člověk dal člověku svobodnou vůli a řekl mu, jak se má chovat, aby netrpěl. (Miluj bližního jako sám sebe.) Řekl bych, že pokud by to lidé dodržovali, tak při dnešních možnostech trpět nebudou.

Odp2: Co nyní dělá Bůh?
Tom, 8.5.2006 22:00

... člověk dal člověku ...

To je tak, když si někdo čte po sobě, co napsal, až to odešle. :-)

... Bůh dal člověku ...

Odp2: Co nyní dělá Bůh?
Vladimír Kindl, 9.5.2006 8:45

Setkal jsem se s názorem, že duše je nesmrtelná. Co myslíte, Bůh stvořil člověka a dal mu svobodnou vůli. Stvořil také jeho duši? Mohl stvořit něco, co se od něj odvrátilo?

Odp3: Co nyní dělá Bůh?
Tom, 9.5.2006 9:36

... Stvořil také jeho duši? ...

Myslím si, že ano.

... Mohl stvořit něco, co se od něj odvrátilo? ...

Proč by nemohl, když je všemohoucí. ;-)

Odp4: Co nyní dělá Bůh?
Saw, 9.5.2006 10:56

Ale no ták, duši přece už nikdo nepotřebuje. Nejspíš se nepodaří dokázat, že duše neexistuje, ale její funkce přebral mozek... Tedy pokud jsi nemyslel duši z psychologického či psychiatrického úhlu pohledu.

Odp5: Co nyní dělá Bůh?
1234, 17.5.2006 20:19

duše = tělo

--
mimochodem jakej smysl by to mělo kdyby tělo umíralo a „nějaká duše“ by brala nové a nové tělo.

Je to výmysl lidí. Např Mohamed taky „řekl“ že duše je nesmrtelná.. možná taky proto, aby se to zdálo lidem sympatické..
ne podle Bible

Odp: Co nyní dělá Bůh?
Joel, 9.5.2006 16:46

Dobrý den

Bůh jedná, mluví, uzdravuje, vede, vkládá různé věci na srdce, dává dary lidem.

Bůh miluje, odpouští, naplňuje, dívá se, hodnotí, rozhoduje se.

a další.

Omlouvám se, původně jsem zde vysvětlil svůj názor poněkud více, řekl jsem, že „někteří lidé jeho dílo nevidí“, i když se děje a také nastínil proč někdy. Ale celé se mi to smázlo.

Součástí mého příspěvku jsem učinil také dva odkazy na články na mém webu.

http://www.joelnet.cz/index.php?name=News&file=article&sid=140 ... o tom, jak Bůh uzdravuje

http://www.joelnet.cz/index.php?name=News&file=article&sid=98

..o tom, jak Bůh mluví a vede

Přeji vidění Božích skutků, uvidíte je ještě věřím i vy !

Odp: Co nyní dělá Bůh?
1234, 17.5.2006 20:31

V žádném případě. Bůh má se Zemí záměr. Adam zhřešil a my teď na sobě cítíme důsledky hříchu a toho když si člověk rozhoduje sám.

2.Tim 3:1-4
„Věz však, že v posledních dnech tu budou kritické časy, s nimiž bude těžké se vyrovnat. Lidé totiž budou milovat sami sebe, budou milovat peníze, budou sebejistí, domýšliví, rouhači, neposlušní rodičů, nevděční, nevěrní, bez přirozené náklonnosti, nepřístupní jakékoli dohodě, pomlouvači, bez sebeovládání, suroví, bez lásky k dobru, zrádci, svéhlaví, nadutí [pýchou], [budou] spíše milovat rozkoše než milovat Boha.“

Jeden krásný text ze Zjevení: 21:3-4
„Na to jsem slyšel silný hlas z trůnu, jak říká: „Pohleď, Boží stan je s lidmi, a bude s nimi přebývat a oni budou jeho lidem. A sám Bůh bude s nimi. A setře jim každou slzu z očí a smrt již nebude a nebude již ani truchlení ani křik ani bolest. Dřívější věci pominuly.“

Důležité je přesné studium Bible.

Ehm...
Saw, 9.5.2006 18:39

Takže, tam kde ještě není vědecká jistota neprůstřelná, je místo hypotézy a pro víru. A všechny víry jsou si rovny, než se prokáže opak. Vesmír vznikl stejně tak rozdělením ničeho na hmotu a antihmotu (ať už k tomu dal podnět stvořitel nebo ne), jako ho vysmrknul z nosu Velký Zelený Křečopažout ;o)

Něco jiného už je střet vědy a víry, to už není o čem diskutovat. Náboženstvích je nepřeberné množství, nejsou schopny nic přesvědčivě dokázat, zatímco výsledky vědy máme všude kolem sebe.

Jednoduše, mě je jedno, jestli nějaký stvořitel existuje nebo ne, a přemýšlení o tom je zatím naprosto bezpředmětné. Co se náboženstvích týče, jsou více či méně užitečná či škodlivá, ale pravdu nemá žádné z nich. Snad žádné totiž nepřipouští, že by svět mohl být v souladu se všemi jinými. Tedy může platit jen jedno. A proč zrovna to jedno? A které to je? Pravda je matematika, pravdě co nejblíže se svět snaží popsat věda. A její závěry (ne hypotézy) platí tak jako tak v každém případě, když se na nich dá dále stavět. Nevím jak vy ostatní, ale víru nepotřebuji...

Odp: Ehm...
Saw, 9.5.2006 18:54

A ještě něco vhumorného ze Stopařova průvodce:
„Existuje teorie, která tvrdí, že kdyby jednou někdo přišel na to, k čemu vesmír je a proč tu je, vesmír by okamžitě zmizel a jeho místo by zaujalo něco ještě mnohem bizarnějšího a nevysvětlitelnějšího.“ … „Existuje jiná teorie, která tvrdí, že už se stalo.“ ;-)

Nejstarší svatyně
Miroslav Provod, 10.5.2006 6:23

Kosmická energie versus aura

V době, kdy Aristoteles obeznámil svět fyziky s novým pojmem „éter“, byl tento fenomén již několik tisíciletí využíván. Éter je součástí energie, která v každé kultuře měla své pojmenování. Taoisté ji nazývali „čchi“, Babyloňané „ti“, Indové „Ódžas“, Japonci „rei ki“, Hebrejci „rauch“, Tibeťané „šugs rlung“, védské náboženství „prána“.
O čtyři tisíce let později přidělil okultista Reichenbach prostorovému vyzařování životní energie jméno „ód“. V mnoha případech novodobé historie byla energie živé hmoty vyzařující do okolí označována jako „magnetismus“. Tento zavádějící název vycházel z předpokladu, že „magnetismus“ vzniká výhradně vlivem proudící krve, která vytváří v provazcích tepen, žil a vlásečnic elektromagnetické pole. Nesprávná teorie vyplynula z poznatku, že při zástavě srdce a následném zastavení proudící krve v těle zemřelého „magnetismus“ z těla nezmizel.
Uvedená „tajemná“ energie ale zaslouženě vyvolává naši stále větší pozornost, proto by bylo vhodné její příliš dlouhé názvosloví sjednotit. V literatuře bývá často označována jako kosmická energie, tak jsme ji také nazvali v našem empirickém výzkumu a myslím, že tento název je výstižný. Ze stejného důvodu bude lepší, když první energetickou složku kosmické energie, kterou jsme dosud v našem výzkumu nazývali „energetický prostor“, budeme nazývat zažitým názvem aura. Kosmická energie se skládá ze tří energetických složek – aury, zón a interzón. Éter se skládá ze dvou energetických složek - zón a interzón.

Kosmická energie = aura + zóny + interzóny
Éter = zóny + interzóny

Vlastnosti aury se vztahují na veškerou hmotu, nejen na organismy, jak je někdy uváděno. Experimentováním s aurou jsme dospěli k poznatku, že při vzájemném kontaktu aury dvou nebo více hmot splynou jejich aury v jednu větší společnou auru. Z dalších experimentů vyplynulo, že mezi hmotami, které společnou auru vytvářejí, dochází k pozvolným přestupům energie až do vyrovnání jejich energetických potenciálů. Tento fenomén, který nebyl dosud nikde popsán, umožňuje výklad pro mnohé nevysvětlené jevy. Nejde o nic nového - vlastnosti aury, které se budeme učit poznávat, využívali lidé již 2 000 roků před stavbou první pyramidy. Na www.miroslavprovod.com , v části „diagrams“ naleznete grafické znázornění tří složek kosmické energie - aury, zón a interzón, s podrobným výkladem jejich vlastností.

Dosud nikdo neuspěl při hledání přesvědčivé motivace pro budování statisíců megalitických staveb, přičemž vlastnosti aury nabízejí průkazná vysvětlení. Umístíme-li horninu do aury vodního toku, aury obou hmot splynou v jednu společnou a hornina získává energii. Funguje to stejně, umístíme-li do aury vodního toku i jinou hmotu včetně organismů. Funguje to tak mezi hmotami všech prvků – ve společné auře hmota s menším energetickým potenciálem přejímá energii od hmoty s větším energetickým potenciálem. Příkladů energetického spolupůsobení hmot je bezpočet, podobně jako u jiného fyzikálního zákona. Velikostí aury je snadné manipulovat, nejrychleji a nejúčinněji toho lze dosáhnout pomocí skupin velkokapacitních kondenzátorů. Nedoporučujeme ale experimentovat s kondenzátory o vyšším napětí, dochází při tom ke zvyšování napětí na buněčných membránách, což se může projevit nejrůznějšími zdravotními anomáliemi. Vlastnosti aury nelze dát do souvislosti s účinkem, jaký bychom předpokládali. Negativně nás ovlivní aura skupiny kondenzátorů o poloměru 40 cm, naproti tomu je časem ověřeno, že aura mobilního telefonu o poloměru šesti metrů lidské zdraví neovlivní.

Aura – první energetická složka každé hmoty – je známý název. V souvislosti s kosmickou energií jsou neznámými názvy zóny a interzóny, druhá a třetí energetická složka každé hmoty. Zóny kopírují tvar aury jako slupky a v různých rozestupech, většími vzdálenostmi od zdroje nabývají obřích rozměrů a jejich dosah nelze zjistit. Nevíme proč, ale každá třetí zóna je desetkrát širší než první a druhá zóna. V prostoru mezi zónami se nacházejí energeticky slabší interzóny. Jsou zpravidla čtyři, v některých případech je jich více a vždy se nacházejí blíže u zóny, která směřuje ke zdroji. Společně se zónami je jich velké množství a vytvářejí hustý trojrozměrný rastr – éter.

V oblastech jakékoliv hmoty, tj. i v oblasti plynných planet nebo mraků, se tedy vždy setkáme se třemi složkami kosmické energie. Samostatnou auru, zóny a interzóny může mít kámen, hromada kamení, budova, seskupení budov, člověk, lidmi zaplněný sportovní stadion, potok, bouřkový mrak, strom, planeta – až do okamžiku, než dojde ke kontaktu s aurou jiné hmoty. V takovém případě obě splynou v jednu energeticky společnou hmotu se společnými energetickými složkami. Tak to funguje v převážné většině případů, jsou ale i výjimky. Naše planeta Země má nepochybně největší auru podle pravidla, které výše uvádím, všechny aury na Zemi by tedy měly mít se Zemí auru společnou. Není tomu tak, snad v budoucnosti něco napoví měřicí přístroje.

Protínající se zóny a interzóny vyplňují povrch a okolní prostor naší nebo jakékoliv jiné planety. Tyto éterické složky jsou v prostoru celého vesmíru doslova všudypřítomné a od jejich proměnlivé éterické intenzity jsme schopni určit hustotou a složení jejich energetického zdrojového jádra, neboli strukturálního složení a podstaty jejich „mateřské“ hmoty. Každá hmota vytváří specifické šířky a vnitřní vzdálenosti mezi zónami a interzónami a také vytváří, resp. vysílá do okolního prostoru své specifické éterické složky – jakýsi pro danou hmotu charakteristický čárový kód. Není daleko doba, kdy za pomoci speciálních snímačů a výpočetní techniky budeme schopni identifikovat druh, množství a vzdálenost určitých prvků pod zemským povrchem a to do vzdálenosti několika kilometrů. Na naší planetě se tedy vždy v souvislosti s éterem setkáme se zónami a interzónami.

Kosmickou energii a její tři energetické složky využívají lidé již tisíce let. Einstein existenci éteru svou neochvějnou logikou zavrhl a popřel. Éter nepodléhá gravitaci, je nehmotný – éter je „nic.“ Není vidět, nelze změřit ani zvážit. Vypočítat jej neumíme „NIC“ tedy nemůže existovat. Logika a znalosti současné fyziky nedovolují vědcům proti Einsteinovu vetu protestovat a existenci éteru znovu přijmout. Současná fyzika prostě není schopna na základě svých poznatků existenci éteru akceptovat, proto ji musí odmítat.

Nehmotný nebo spíše jemně hmotný energetický éter však přesto existuje.
Existenci éteru podporuje také satelitní optikou zadokumentovaná skutečnost, že oblaky nevysílají blesky pouze k jiným oblakům nebo k zemi, ale také na druhou stranu, někam do neznáma, směrem od Země. Kudy a kam teče tato nesmírná energie? Důvod a princip tohoto jevu nebyl dosud nikde vysvětlen. Stejné fyzikální vakuum se týká vzniku nesmírné energie až 1000 x energeticky vyšších nábojů blesků na Saturnu, jak je zdokumentovala sonda Cassini.
Einstein byl bezesporu geniální, nebyl ale neomylný. V současnosti již např. víme, že rychlost světla není rychlostí maximální. Za nějaký čas již budeme také vědět, že tím, kdo se s hypotézou o éteru zmýlil, nebyl Aristoteles, nýbrž Einstein. Někteří jedinci, kteří dokáží neopticky identifikovat pohybující se živou hmotu, např. člověka a to i často na značnou vzdálenost, hovoří mnohdy o tom, že „registrují“ pohyb lidské aury. Tento termín je ale zavádějící a nesprávný. Energeticky průměrný jedinec má auru „tlustou,“ širokou, nebo spíše vysokou přibližně třicet centimetrů. Pokud tedy osoby s extrémně vyvinutou citlivostí registrují ve statické poloze pohyb éterických energetických složek pohybujícího se člověka, pak na značnou vzdálenost neregistrují pohyb samotné aury, nýbrž éterické prostorové „nárazy“ pohybujících se a od aury do okolního prostoru se „donekonečna rozprostřených“ éterických zón a interzón.

Energetická hodnota hmoty (hladina kosmické energie) vzrůstá např. s rostoucím tlakem na danou hmotu. „Auru“ vody je možno mimo působícího tlaku také navýšit na ještě vyšší hladinu tepelným nebo mikrovlnným ohřevem. Dalšího energetického nárůstu u kapalin lze také docílit tzv. dynamizací. (V laboratoři dojde k dynamizaci prostým protřepáním, kterým docílíme mechanického intenzivního vzájemného tření molekul kapaliny. Zvýšeným vnitřním a vnějším třecím pohybem dynamizovaná mořská voda vykazuje u pobřeží vyšší vnitřní energetické hodnoty, jejichž navýšením dochází i k zvětšení okolní aury, resp. její kosmické energie.) Pozoruhodné je, že každá hmota má svou „energetickou paměť.“ Znamená to, že např. nerost, který po vystavení značnému tlaku získá nárůst hladiny kosmické energie, po odstranění působení tlaku svůj energetický náboj okamžitě neztrácí. Každá hmota má tedy určitou schopnost v sobě vytvořenou kosmickou energii na nějaký čas akumulovat.

Všichni známe místa jako jsou Lurdy, kde v souvislosti s vodními prameny došlo ke spontánnímu uzdravení. Ve většině případů jsou na těchto místech vystavěny poutní kostely nad vodními prameny. Mnozí skeptici hovoří o zázračných vyléčeních na takovýchto místech nebo o nečekaných vyléčeních v obyčejných termálních lázních s neskrývaným despektem. V těchto případech jde o energeticky upravenou vodu, neboť tato voda byla v hlubinách země vystavena značnému tlaku a byla zahřátá. Je známo, že v některých lázních získává voda také energii z hornin obsahující energeticky silné kovové rudy. Existují i lázně, kde dochází k nečekaným uzdravením vlivem odebrané energie hlubinné vody od radioaktivních hornin, které obsahují např. vysoce energetický prvek uran. V některých lázních dochází k posílení tělesné energie pitím podzemní energeticky intenzivní vody, jinde zase přechází kosmická energie do těla při koupání, kdy dochází k plošnému přenosu kosmické energie z nabité vody do organismu pacienta. Je známo, že nemocný člověk často nepotřebuje pro své vyléčení speciální léky, nýbrž pouze dostatek „vnitřní,“ tj. kosmické energie, aby jeho tělo bylo schopno samo iniciovat léčebné procesy. Zejména starším osobám často chybí dostatek energie k pro vyléčení jejich zdravotního problému. Tělesné buňky mají u některých lidí mnohdy podstatně nižší intenzitu kosmické energie, než obsahují molekuly léčivé vody. Pobytem v energeticky vydatné vodě získávají buňky léčených osob vyšší energetickou hladinu na svých buněčných membránách, která je základním předpokladem správné funkce buněk a zároveň jakýmsi spouštěcím mechanismem pro jejich uzdravení.

Energetické složky kosmické energie, mají ale v mnoha směrech velmi podobné vlastnosti jako energie elektrická. U složek neznámé podstaty vytvářející kosmickou energii také dochází u jakýchkoliv hrotů, podobně jako je tomu u elektronů, k fyzikálnímu jevu, který nazýváme „sání hrotem.“ Z oblastí vyšších energetických hladin se kosmická energie přesouvá do oblastí energií nižších. Zatímco u energie elektrické dochází k přesunu skokovou rychlostí, energie kosmická se přemisťuje mezi různými zdroji rychlostí mnohem pomalejší. Některé vlastnosti kosmické energie jsou od energie elektrické ale zcela odlišné. Elektromagnetické vlny nepronikají Faradayovou klecí, u kosmické energie je tomu jinak. Umístíme-li do trezoru (zdroje kosmické energie), jakýkoliv jiný zdroj kosmické energie, je s ním v interakci a výslednou hodnotou je součet obou energetických zdrojů.

Stopy po manipulaci s kosmickou energií a s éterem procházejí celé věky. Nahlédneme tedy do historie a budeme zde společně objevovat nezměrné úsilí našich předků, kteří velmi dobře znali rovnici přímo úměrného vztahu a souvislosti mezi intenzitou éterického potenciálu svého těla a zajištění svého pevnějšího zdraví.

Vyhodnotíme-li z hlediska kosmické energie megalitické stavby, zjistíme, že hornina ve tvaru hrotu umístěna do aury vodního toku, nebo do místa, které je aktivováno zónami vodního toku, získává od vodního zdroje energii a stává se menhirem. S ohledem na specifickou váhu a složení horniny získává stojící hrot – menhir - větší energetickou hodnotu, než by za stejných podmínek získal stojící hrot – člověk. Hornina funguje jako jakýsi energetický akumulátor. Horní více „dynamizované“ vodní toky s rychlejším průtokem a s kamenným podložím vykazují větší energii, než toky dolní s pomalejším průtokem po měkkém dnu. Dokazuje to i situování menhirů do prostorů horních vodních toků, zejména do prostorů jejich vnitřních ohybů, kde překrytím zahuštěné zóny vytvářejí vyšší energetickou hodnotu. Lze to snadno ověřit jednoduchým experimentem.
Horninu o výšce asi 2 metry ovineme plastovou hadicí. Hodnotou její aury můžeme manipulovat počtem závitů hadice, nebo množstvím protékající vody. K energetickému nárůstu ale nedojde nijak rychle. Kosmická energie se přesunuje, jak jsme již uvedli, velmi pomalu. Nejde o „akceleraci,“ jako když v autě přidáváme plyn. Hmota horniny vykazuje značnou energetickou setrvačnost, k energetickému nárůstu bude docházet podle hmotnosti horniny po dobu několika hodin. Stejného energetického „dopingu,“ tj. nárůstu kosmické energie na buněčných membránách buněk lidského těla dosáhneme u osoby sedící na židli, která je desítkami závitů ovinuta plastovou hadicí s protékající vodou. Horninu lze aktivovat nejen energií vodních toků (podzemní prameny, potoky, řeky, mořské proudy), ale i jinými energetickými zdroji jako např.: kovy, ohněm, bouřkovými mraky a celou řadou jiných zdrojů.

Klasickým příkladem pro energetický zisk horniny z éteru byl menhir „Mené er Groah“ (zničil jej úder blesku), vysoký 23,5 metru, u Locmariaqueru v Bretani. Jde o případ ojedinělý, ale nadmíru poučný, který dokumentuje znalosti dávných kultur o energetických vlastnostech éteru. Stavitelům bylo uloženo na daném místě vybudovat energetický zdroj s požadovanou kapacitou. Nejsnadnějším řešením by bylo hmotu vysokého menhiru rozložit do více menhirů. To ale nebylo možné, protože v nízkých polohách neposkytovaly zóny éteru dostatečnou hodnotu - ta se nacházela nad zemským povrchem výše. Stavitelé byli tak nuceni požadavek řešit vysokým menhirem. Obelisky budované v pozdějších kulturách měly stejnou energetickou podstatu jako menhir „Mené er Groah“.

Osaměle stojící menhir byl nejjednodušší megalitickou stavbou, která mohla lidem doplňovat energii. Pro doplnění či navýšení hladiny kosmické energie v organismu nebylo ale nutné si sednout na několik hodin na vrchol menhiru. Bylo postačující, když se „léčená“ osoba nacházela pouze v prostoru aury menhiru nebo i v místě od menhiru vzdálenější zóny. Lidem neuniklo, že rychleji mohou získat větší množství energie v prostoru mezi dvěma nebo více menhiry, kde dochází k zahuštění jejich aury. To je inspirovalo k překrytí hrotu menhirů další horninou. Takto vznikl energeticky „hodnotnější“ dolmen. Dosud existující dolmeny lze počítat na statisíce. Dávní stavitelé dobře věděli, že není lhostejné, z jakého druhu hornin jsou „léčebné plošiny“ sestaveny. Snaha dosáhnout maximální hodnoty kosmické energie a schopnost porovnat velikost vzájemné energetické interakce související s vnitřní chemickou strukturou jednotlivých druhů hornin přinutila dávné šamany a léčitele k mnohdy velmi náročnému transportu odlišných kamenů. Tito stavitelé museli energetické hodnoty vzniklých vzájemných interakcí velmi dobře znát, neboť přestože měli možnost na menhirovou hrotovou nohu položit desku vytvářející dolmen z kamene nacházejícího se v blízkém okolí, transportovali strukturálně chemicky odlišné velké kameny často z velkých vzdáleností.

Dalším vývojovým stupněm energetických staveb minulosti byly zikkuraty (Babylonská věž). Pokrok došel postupem času k poznatku, že hmota stavby, která získává energii z éterických zón, nemusí být monolit ani hornina, ale může to být také hlína ve větším množství. Navíc v zikkuratech byla hmota stavby aktivována kovem (na vrcholu byla umístěna socha božstva ze zlata). V pozdějších dobách bylo těchto poznatků využíváno u všech megalitických i sakrálních staveb. Věže se zvony, minarety s pozlacenými kopulemi apod. energii objektů dynamicky stále zvyšovaly. Nárůst kosmické energie ale není možné pro zdraví člověka využívat donekonečna stále v přímé úměrnosti. Při budování sakrálních staveb se časem dospělo k poznatku, že více znamená méně, jinými slovy - z hlediska poznatků současné vědy - bylo zjištěno, že překročení optimální hladiny náboje na buněčných membránách je pro zdraví člověka stejně nebo více nebezpečné, jako energetický deficit. Hmota stavby musela být pečlivě vyvážena energetickým ziskem, délkou pobytu ve svatyni a počtem lidí uvnitř se nacházejících. Z těchto důvodů byly fary budovány mimo energetický dosah sakrální stavby. Energetické regulace bylo snadné dosáhnout počtem a výškou věží. Věže tak získávají energii ze tří zdrojů – při průniku zónami éteru, podle známého jevu sáním hrotem a jsou aktivovány kovem zvonů. Nelze pominout polohu zvonů. V 15. a 16. století bývaly zvony zavěšovány také opačně než je obvyklé – srdcem nahoru. Bylo to výhodné zvláště pro těžké zvony, které tak bylo snadné rozhoupat – zvon se rozhoupal vlastní vahou a v pohybu dále udržoval šlapáním. Protože tento způsob zavěšování byl v 17. století považován za nekatolický, na většině věží byly takto umístěné zvony zavěšeny srdcem dolů. Jednoduchým experimentem je snadné prokázat, že zvony zavěšené srdcem dolů zvětšují základní energetickou hodnotu věže o 250 %. Pří zavěšení zvonu srdcem nahoru se základní energetická hodnota hmoty věže zmenší o 30 %. Tvar hmoty zvonu funguje podobně jako tvar hmoty vodního toku, kopule, nebo klenby: vytváří větší energetickou hustotu. Věže sakrálních staveb, které mají na svém vrcholu umístěný kalich (jde o podobný případ jako u zvonu zavěšeného srdcem nahoru), tím snižují energetickou hodnotu stavby.

Vypočítat optimální množství hmoty a výšku věží před započetím stavby bylo s ohledem na vzniklé vztahy s energetikou okolních zón a interzón nemožné. Až v průběhu stavby se energetika objektu přizpůsobovala regulací objemu hmoty, množstvím kovů, energeticky silných krystalických polodrahokamů či výškou sacích hrotů na jejich optimální energetickou hodnotu. Charakteristickými energetickými znaky pro všechny druhy sakrálních staveb byla jejich nadměrná hmotnost, věže, oblé tvary a doplňkové aktivační prvky jako kovy, ohně apod.

Motivace budování menhirů, dolmenů, kromlechů, mounds, mohyl a jiných podobných staveb byla obyčejně vysvětlována důvody astronomickými, kalendářními, zemědělskými a rituálními. Nelze se tomu divit, známé skutečnosti nemohly jiná zdůvodnění nabídnout. Ale jsou zde ještě mnohem záhadnější megalitické stavby – tisíce kamenných koulí o hmotnosti až 15 tun. Nacházejí se v Kostarice, na americkém kontinentě, a některé dokonce poblíž severního pólu. Pokusy o jejich zdůvodnění nebyly přesvědčivé, ale chápu to, bez znalostí struktury éteru to není možné. Hornina ve tvaru koule umístěná v zóně éteru, je energeticky aktivována a stane se samostatným zdrojem, který do prostoru vyzařuje kulovité zóny. Ty protínají jiné energeticky silnější éterové zóny, jsou s nimi v interakci, a svou vodivostí přivedou do místa, kde je umístěna kamenná koule větší množství kosmické energie. Je pravděpodobné, že kamenné hlavy Olméků přibližně o stejné hmotnosti, mohly mít podobnou funkci.

Na planině Nazca jsou zvýrazněny zóny éteru v rovině terénu. Umělé podzemní toky sloužily k propojení zón a tak mohla být energie směrována na jiné místo. Neklamným důkazem o energetickém posílení zón na planině Nazca jsou řady kamenů umístěných v těsné blízkosti některých zón (kameny jsou se zónou v interakci).

Současná architektura se energetikou staveb nezabývá, některá stavba může být „rakovinový dům“, nebo pouze plíživě negativně ovlivňuje své obyvatele. Skeptici mohou namítnout, že na ocelových konstrukcích mrakodrapů a jejich výškou by se negativní vliv musel výrazněji projevit. Vysvětlení lze nalézt v historii, když na americkém kontinentě lidé budovali více než sto tisíc mounds, důsledně dbali na to aby hliněné valy nebyly založeny na skalním podloží, ale pečlivě jej od nich odizolovali organickou hmotou. Stejné technologické postupy respektovali lidé i na evropském kontinentě při budování mohyl. Při stavbě mrakodrapů si nelze ani představit, že by mohly být založeny jinak než na pevném skalním podloží. Z toho lze odvodit, že kontakt stavby s kamennou základní spárou funguje jako uzemnění s tím, že energii odvádí do země. Jinak tomu ale mohlo být u některých nízkopodlažních staveb, založených na hliněných základových spárách. V těchto souvislostech by mohlo být zajímavé statisticky vyhodnotit úmrtnost v různých nemocnicích.

Je nelehké uvěřit skutečnosti, že již lidé v dávnověku disponovali vědomostmi o éterické energii, kterou se naše civilizace bude učit poznávat. Průběh dvacátého století, kdy se tisíce vědců marně snažily odhalit tajemství megalitické kultury, potvrzuje, že vysvětlení se nenachází v oblasti známých skutečností. Odpověď na stavební hádanky naší historie jsme proto hledali jinde.

Duben 2006

Miroslav Provod sen. + jun.

Odp: Nejstarší svatyně
Tom, 10.5.2006 8:12

Je to komentář nebo zkopírovaný reklamní leták? :-)

jo, zapremyslel sem a...
vulgar von hulwaath, 14.5.2006 21:46

Nicméně hlavní bylo Vám ukázat, že ..neuvidíte-li „mou racionalitu“..alespoň vězte, že vaše „vědeckost a racionalita“ je vlastně „vírou“ a proto je „hloupé a nerozumné“ odmítat „víru v Boha“ jako neracionální v domnění, že „nevěra v Boha“ je racionální.

vskutku zajimave, jak na zaklade vlastni omezenosti autor dokazal omezenost vsech ostatnich... Osobne nemam problem s virou ostatnich - verim (nekdy i vim), ze sve vire opravdu ... veri. cili napr. pokud nekdo veri, ze buh existuje, pak (pro omezenou mnozinu moznosti) opravdu existuje a je treba s tim operovat. Jestli je to rozumne necham na tech, kdo si mysli, ze vi co rozumne je a neni.

Kazdopadne kdyz muze byt virou vira v chlapa pribityho na stlucenych kmenech, pak muze byt virou i vira v sqrt(1-(v/c)^2). Coz ovsem necini jednu viru rozumnejsi nez druhou. Muzeme se ovsem zacit shanet po dukazech a tim nasi viru pomalu promenovat bud v jistotu nebo v poznani zivotniho omylu.

Dalo by se tez polemizovat konkretne o jednotlivych paragrafech a vubec, napr. vyvody typu bud anebo (a jinak nic) nebo opravdu fascinujici uchopeni pojmu „zivot“ a „informace“

Odp: jo, zapremyslel sem a...
Joel, 15.5.2006 18:14

Asi jste nepochopil tu myšlenku.

Někteří lidé se domnívají, že „víra v Boha“ je neracionální. A zároveň s tím jaksi předpokládají, že nevěra v Boha racionální je.

Prostě třeba někdo řekne, ty věříš v Boha..to je zvláštní, a myslí si, že věřit ve Stvoření Bohem je nějaké nevědecké atd. Myslí si, že on je „vědecký“ a „racionální“.

Ale můj článek v úvodu ukazuje, že jsme na tom přinejmenším stejně. I ten jeho domněle „vědecký“ názor předpokládá „víru“ ve věci „nedokázané“../život z ničeho, něco z ničeho atd./..ale to už jsem psal.

A o to my šlo. Jednoduché.

Má racionalita říká, že je Bůh, ale i kdyby někteří lidé tuto mou racionalitu neuviděli, tak jsem řekl, že mým cílem bylo ukázat především to první ..tedy že „nevěra v Boha“ není více vědecká a méně vírou než „víra v Boha“. Lidé to totiž z našeho školství mají takto popletené.

Rozumíte mi? Asi ne, jinak byste nemohl napsat tuto myšlenku.

Jen tak, myslím, že Einstein jednoznačně počítal s existencí Stvořitele. Další „omezený“ člověk, viďte.

Mějte se

myslenka nebo filozofie?obojí
Tomas, 6.6.2006 11:16

základní otazkou co je stvořitel věc či energie či osoba která chodí po světě a směje se tomu co si tu vytváříme.po 3 hodinovem marotonu kdy sem si precetl tech 25 prispevku sem usodil ze buh neni a pokud je tak at prijde.a jestli nepride tak Bůh je v kazdem z nas a az vsichni lide spojí své ruce a svou boží energii tak se posunou dal nebo zaniknou.vše záleží na bozích který se v nás nezáleží čemu věříme jestli v boha nebo osud.musime proste verit aby sme neco dokazali to je myslenka cirkve ktera si vzala do pusi radsi boha nez osud.bůh zní líp a už to před nimi nekdo vymyslel takze to ani nebylo tak tezke.doufam ze moje „omezenost“ a nahodny styk s timto serverem nebude mit vliv na bohy které máme u sebe každý den a noc!

Odp: myslenka nebo filozofie?obojí
jirikrupa, 8.6.2006 0:18
nemam rad jed tu nieto nieco kopiruje
b, 17.6.2006 23:11

nemam rad jed tu nieto nieco kopiruje

Lidé věří v Boha, protože nemohou věřit...
romantik, 24.10.2006 9:57

Lidé věří v Boha, protože nemohou věřit v lidi. Lidé totiž nemilují bližního svého jako sebe samého, protože to není možné.

Odp: Lidé věří v Boha, protože nemohou věřit...
Juras, 24.10.2006 12:46

Je to možné.

Odp: Lidé věří v Boha, protože nemohou věřit...
Jana, 24.10.2006 14:29

Romantiku, dovoluji si s vámi nesouhlasit. Spíš si myslím, že věřící mají většinou k ostatním více důvěry než nevěřící. To je moje osobní zkušenost. A že lidé nemilují bližního svého jako sebe samého? Jak kdo a jak koho.

Máte k článku co říct? Máte názor? Je jedno, že článek nevyšel dneska, téma je aktuální stále! Váš komentář se nám zobrazí, tak napište!

Přidat nový komentář

Pokud jste registrován(a), zadejte heslo:

Pouze Vaše jméno (přezdívka) a vlastní příspěvek jsou povinné položky.

Prosím můžete-li, používejte diakritiku - píše se to stejně dobře a mnohem lépe se to čte. Příspěvky naprosto mimo téma nebo obsahující vulgární výrazy budou bez odpovědi smazány - poškozují tuto diskusi.
Formátování: [bold]tučně[/bold], [ital]kurzíva[/ital], [url=adresa]text odkazu[/url] (viz Formátování textu).
Děkujeme za Váš názor.

Nahoru
O serveru, právní ujednání, přístupnost
Založeno na vlastním redakčním systému a vlastním fóru.