Souhlasím s autorem ....

Jsem na tom zcela stejně Pavouci mi nijak nevadí, když se jim u nás líbí, nechám je v klidu (tolik jich zase není) a běda tomu, kdo by jim chtěl ublížit Viditelné pavučiny ovšem vymetám. Letní poletování včel a vos mě ponechává docela klidnou, občas si na mě nějaká sedne, chvíli posedí a zase odlétne Každý rok ostatně povytahuji z bazénu několik desítek topících se včel, a a než oschnou, nechávám si je na ruce, což trvá pár minut.

Také musím souhlasit,malé(ale i velké)pavoučky nezabíjím,vždyť přeci „Pavouci přinášejí štěstí a kdo nějakého zabije,smůla se mu bude lepit na paty....!“=)

Samozřejmě, jako každý jiný živý tvor, i hmyz cítí bolest. Ovšemže na úplně jiné úrovni než vyšší živočichové, ale cítí. Vaše chování je tedy správné.

Na druhou stranu, člověk denně zabíjí nepředstavitelné množství zvířat i celých druhů, takže lítost tohoto rázu je přeci jenom to, kvůli čemu si někteří lidé ťukají na čelo. A dělit zvířata na ty co se mi líbí a ty, co se mi nelíbí je už vůbec prapodivné. Za nejlepší považuji ono umístění v biologickém členění podle složitosti nervového systému.

Pokud máte rád zvířata, můžete pro ně udělat hodně, ale u hmyzu bych být vámi nezačínal...

Jo, celkem souhlas, ALE co děláš s tzv. obtížným hmyzem, krev sající klíšťata, ovádi, ty taky vypustíš na trávníček? Nebo třeba mravenci v kredenci, to je pak úplně super velká rodina , zkrátka někdy je třeba je usmrtit (moderní bydlení si to žádá )

Jsem stejně tak praštěná ........... mám panickou hrůzu jen z hlodavců. Ale pokud je možné, přírodu nechávám na pokoji, vážím si jí a miluji jí.
A tebe si vážím, že jsi napsal tak krásný a citlivý článek- díky za pozitivní myšlenky na svíci.

„Hmyz je docela jiný“. Tak nějak se jmenuje velmi zajímavá a krásnými obrázky doplněná kniha. Se zájmem si ji přečte i úplný laik. Některý hmyz je třeba hubit vždy, všude a za všech okolností např. blechy, vši, klíšťata, komáry a mouchy, přenášející těžké smrtelné nemoci. Pokud se člověku v malé zahradní boudičce usadí sršni, udělají si tam ¾ metru vysoké hnízdo, kvůli kterému nelze téměř do boudičky vejít a během odpoledne člověka třikrát bodnou žihadlem, tak nezbývá nic jiného, než hnízdo sršňů chemicky zničit. Mravence v kredenci také nelze trpět. Pavouka na půdě, ve sklepě nebo na chodbě trpět lze, je prospěšný. Lidé alergičtí na včelí a vosí bodnutí se nemohou smiřovat s přítomností tohoto blanokřídlého hmyzu ve svém bytě, protože by je to mohlo stát život. Naopak šlapat a likvidovat každého brouka na lesní nebo polní cestě je barbarství, přečin proti ochraně přírody, naprostý nedostatek vztahu k živé přírodě a nedostatku estetického cítění. A ještě dodatek:
Všechno, co jedinec dělá jinak než ostatní lidé, způsobuje jeho osamocení. I zcela neškodnou odlišnost v chování nebo zevnějšku jedince ostatní lidé trestají přinejmenším ťukáním si na čelo.

Pro Nikolu:
Pozor, ti spoluobčané, kteří si ťukají na čelo, Vás mohou pouze za Váš smích nebo pro Váš názor také zkopat do obličeje!

Přijde mi, že by asi bylo lepší transportovat pavouky opačným směrem... Tedy z přírody k nám do domovů.

Jedině pavouci jsou totiž vynikající hubiči jiného hmyzu, kterého se štítíme zrovna tak.

Váš článek je skutečně velmi zajímavý a k zamyšlení...Vážím si Vás, Marceli, jste citlivý člověk a i váš článek je velmi citlivý a řekl bych, že poučný.

Pokud jde o pavouky, dělám to stejně, jako mnoho dalších lidí, vynáším je ven, komáry už však nešetřím, ale Váš článek mi ukázal nový pohled na zabití otravné mouchy...

Mám to stejný,......Jednou jsem zachraňoval
akvarijní rybyčku celou noc,ráno jsem prohrál.....

Mám doma pavouka, se kterým si čas od času popovídám. Žena se jich štítí a hned by je zabíjela. Sedím večer u krbových kamen, poslouchám hudbu a pavouk buď vyleze sám nebo jej zavolám a pak přijde. Mluvím na něj, on se otočí ke mně a jakoby poslouchal. Po schodech klapaly pantofle a tak mu říkám:„rychle se schovej, nebo bude zle“. Bleskurychle se schoval. Když byl už zase klid, řekl jsem mu, že už m§že zase ven. Znovu přišel a tak jsem si s ním dál povídal. On na mě slovy nemluví, cítím ho srdcem. A tak rozprávíme už asi dva roky.
Stačí se tomu otevřít a dovolit to sám sobě.
lada_rei

Praštěnej?No to určitě ne.Vždycky jsem měla ráda hmyz.Máme doma nádherné fotky pavouků,brouků i všeho dalšího.Nikdy nezabújím hmyz naschvál.Zrovna dneska jsem zjistila,že dva malí kluci rozkopali mé oblíbené mraveniště,které chodím pozorovat.Mám na ně hrozný vztek.Dneska půjdu rozvěsit letáčky proti zabíjení mravenců.

ahoj Marceli ,
upřímně hmyzu se štítím,ale asi tak jako ty není v mém zájmu je proto zabíjet, musím říct,že jsou chvíle kdy jsem za to sklidila hloupé poznámky,byla jsem vegetarián,to ještě ušlo ,ale taky se to bez klepání neobešlo,teď jsem vegan,sice nevím proč ale i mí nejbližší přátelé si klepou na čelo,přestala jsem kouřit protože tabákový průmysl testuje na zvířatech,nekupuju si testovanou kosmetuku a zatím se mi i daří obejít se bez prášků,to už si někteří nejenom klepou na čelo ale sklízím posměšné poznámky a to hodně často.........takže si z toho nic nedělej

Vaše názory jsou totálně ujeté.. Děláte v pár ohledech něco jiného než ostatní a cítíte se vyjímeční. Když by se stejně chovali všichni, nebylo by na tomto světě možné žití. Určitě ne civilizované.. V podstatě se projevujete jako jakákoli menšina..

Dneska jsem měl chvilku času, tak jsem se začet do tohoto článku i s několika komentáři. Chvíli mi tak vězel v hlavě. A ačkoliv i jindy si, dá se říct, vážím života v jeho různých podobách, a celkem jsem zajedno s autorem článku, věci nabraly kuriózní obrat. Plán na dnešní den zněl „nalakovat pískoviště pro děti“, nastoupil jsem s barvou a štětkou. Ovšem jakmile jsem odendal z pískoviště poklop, zjistil jsem, že po něm leze tak tři sta mravenců. Etické dilema jsem si vyřešil během pár vteřin a prostě jsem to vystříkal Biolitem. Nejsem na sebe hrdej, ale udělal bych to zas .