Malé úvahy o problémech kolem nás

Komentáře k článku

7.4.2006 1:26

Všichni tam musíme

Byl jsem, několik dnů tomu, na venkovském pohřbu. Pro mne, jako člověka ryze městského, žijícího v anonymitě a komunikujícího se světem skoro výlučně internetem a kapesním telefonem to byl nečekaný zážitek a pramen hlubokého poučení. Církevní pohřební obřad je dávná tradice, vyvíjející se do dnešní vkusné a působivé podoby několik staletí.

Sleduje účastníky – příbuzné a sousedy, jak se tu hojně sešli, aby tváři v tvář věčnosti společně se svým duchovním pastýřem prošli prožitým životem zesnulého, obvyklým způsobem se s ním rozloučili a pomodlili se za jeho spasení, nemohl jsem nesrovnávat tento živý a emotivní obřad s formálností a chladem pohřebních prefabrikátů v síních krematorií, kde se slibuje nanejvýš věčná vzpomínka, která skončí obvykle za branami spalovny.

Člověk bez víry, jehož přemítání o nesmyslnosti rozličných věr mu bere útěchu z Boha a naději v přečkání svého ega v nějaké posmrtné formě, se tu překvapeně dovídá, že to, co měl dosud za náboženskou ideologii a ryzí metafyziku, je vlastně velmi smysluplné. Shledává, že všechno v životě a v jeho posledních věcech zejména, nemusí být potvrzeno rozumem a logickými důvody. Pokora, naděje a podrobení se věčnému údělu v tomto obřadu je plně nahradí.Víra v nadpozemské duchovní autority a posmrtný život si otázky neklade a klene se nad všemi pochybami. I proto je léčivá a potřebná. Živená legendami převádí věřícího člověka truchlohrami života, včetně té závěrečné. Pravdivostní pochybnost důvodu víry není lidmi, kteří se k ní uchylují, brána na vědomí. Nejrozličnější křesťanské pověsti a rituály kolorují život křesťana a dávají mu řád a smysl, a to i přesto, že nejsou imunní vůči hlubší skepsi.

Takové myšlenky se honí hlavou, když člověk nevírou odlišný naslouchá hlasům varhan, pobožným písním okolo rakve a decentním obřadům sympatických církevní profesionálů - kněze, asistujícího mu jáhna a ministrantů ve smutečně obřadním šatě. Lidé zdejší i v tom smutku, který provází jejich život a koncentruje se smrtí, nalézají v kostelech vkusnou a účinnou útěchu, která je spojuje a činí jejich bytí snesitelnějším.

Pohřeb je týráním příbuzných
Aleš Janda, 7.4.2006 7:17

Souhlasím. Ještě bych dodal, že je pohřeb tak trochu týráním pozůstalých.

Dám příklad. Zemřela mi známá. Dobře jsem ji znal, a i když už smrt všichni čekali (po těžké nemoci), stejně je to velká rána. Několik dní je z toho člověk dost „špatnej“.

Po těch několika dnech se pomalu snažím zapomenout a život se zase dostává do normálu. Jenže v tom přijde ten pohřeb. Až týden po smrti, kdy už jsem to jakž takž vzal v úvahu. Oplakávání a smutek začíná nanovo. Zase je mi do pláče.

Bylo to nutné?

Odp: Pohřeb je týráním příbuzných
Brain 1980, 7.4.2006 11:09

Jestli je to nutné, nebo ne závisí na tobě, na pohřeb nemusíš jít. Ale pohřeb je jakési společné rozloučení, kde si potom ještě s ostatními, kteří zesnulé osobě byly nejblíže, můžeš promluvit, zavzpomínat. Je velmi posilující sdílet s jinými lidmi smutek, dá se potom snášet mnohem lépe. Sám vím, že když si s někým o něčem, co mě trápí, popovídám, velmi mi to uleví.
Nemusíš ani mluvit, ale víš, že v tom zármutku nejsi sám a to také pomáhá.
Možná se ti zdá jako týrání, ale z výše uvedených důvodů se mi jeví, že po pohřbu jsi o něco silnější, než jsi byl před ním.

Odp2: Pohřeb je týráním příbuzných
Saw, 7.4.2006 12:06

Aleš určitě nemyslel absenci pohřbu, ale jeho zpracování. Do jisté míry totiž může lidi psychicky vydírat. Mluví se o tom, jak dobrý zesnulý člověk byl a jak nám bude chybět. To snad ale pozůstalí ví moc dobře, proč tedy spolu s vyjádřením úcty k smrti a vzpomínáním na člověka neoslavit život? I ten člověk si určitě před smrtí nepřál nic jiného, než aby se pozůstalí měli co nejlépe a nevzpomínali na něj ve smutku. Některé pohřby jsou proto vhodně doplněné o následnou sešlost pozůstalých, kde je opravdu větší šance na smíření se s tím faktem i na zlepšení nálady. Kdyby se to stalo pravidlem a byl by jasně definovaný záměr této akce, myslím že by to pozůstalým mohlo pomoci začít myslet na jiné věci, o zesnulém ostatně nepochybně přemýšleli už hodně...

Odp3: Pohřeb je týráním příbuzných
Aleš Janda, 7.4.2006 12:26

Ano, jednak je pohřeb až moc smutný, ale hlavně je pozdě. Kdyby byl do 3 dnů po smrti, dalo by se to. Ale týden se mi zdá moc...

Jinak na ten pohřeb bych nemohl nejít! To zase udělám rád, ale svým způsobem je to sebemrskačství...

Odp: Pohřeb je týráním příbuzných
Growen, 26.7.2007 21:02

Pak záleží na tobě. Někteří lidé věří v posmrtý život a pak to vnímají naprosto jinak. Keltové zase vůbec neplakali, namísto toho slavili... jde o to jak se k tomu stavíš. Jestli materialisticky, chápu že je to tvrdá rána. Ale i tak je to symbolické rozloučení, a je jen na tobě, jestli s úsměvem vzpomeneš na dobré, nebo se budeš utápět v beznaději. :)

Úvodní článek je opravdu dobře napsán...
sandál, 12.4.2006 22:04

Úvodní článek je opravdu dobře napsán. A líčením venkovského církevnímu pohřbu vlastně tak trochu dává odpověď na otázku života a smrti. V místním kostele probíhají křty i pohřby. Každou neděli a svátky se tam schází obec věřících. Smrt je pro věřícího „jen“ zánik tělesného života a víra že se jeho blízcí s ním setkají někde jinde je pro mnohé jakousi útěchou z okamžité ztráty blízkého. Tím se stává pohřeb opravdu tím posledním rozloučení s blízkým člověkem. V současnosti kdy většina lidí žije pomíjivou přítomností a jedná a plánuje jako by tady měl být navždy a smrt chápe jako úplný zánik - pro takové je to opravdu těžší. Potom je opravdu jen beznaděj a trápení. Pomůže jen osobní taktní přístup známých a pomoc dalších lidí kolem sebe.

Máte k článku co říct? Máte názor? Je jedno, že článek nevyšel dneska, téma je aktuální stále! Váš komentář se nám zobrazí, tak napište!

Přidat nový komentář

Pokud jste registrován(a), zadejte heslo:

Pouze Vaše jméno (přezdívka) a vlastní příspěvek jsou povinné položky.

Prosím můžete-li, používejte diakritiku - píše se to stejně dobře a mnohem lépe se to čte. Příspěvky naprosto mimo téma nebo obsahující vulgární výrazy budou bez odpovědi smazány - poškozují tuto diskusi.
Formátování: [bold]tučně[/bold], [ital]kurzíva[/ital], [url=adresa]text odkazu[/url] (viz Formátování textu).
Děkujeme za Váš názor.

Nahoru
O serveru, právní ujednání, přístupnost
Založeno na vlastním redakčním systému a vlastním fóru.