České pivo je jedním z typických znaků, kterým se hrdě představujeme světu. Zastávám názor, že by se Češi mohli chlubít spíš něčím jiným. Hned vysvětlím proč. České chlubení se odehrává na několika frontách.

První místo v tabulkách

Podle několika statistik vypijí Češi nejvíce litrů piva na osobu na celém světě. První pozice na vrcholu tabulky jistě vypadá pěkně a leckoho to zahřeje u srdce. Co se však skrývá za prvním místem ve spotřebě alkoholického nápoje? Znamená to, že Češi nedělají nic jiného, než se opíjejí?

Přijde mi, že dávat na odiv schopnost vypít nejvíce piva ze všech národů není zrovna ta nejlepší vizitka pro stát. Pivo se má pít střídmě, s mírou a pro chuť. Představoval bych si to tak, že když se koná nějaká oslava nebo setkání, každý zná svoji míru a nesoutěží se v počtu vypitých piv.

Nedokážu si představit, jak se vlastně Češi na vrchol podobných žebříčků dostávají, protože se v ulicích ani ve svém okolí nesetkávám s opilými lidmi. Pivo, které se čepuje v hospodách, určitě nepatří mezi slabé a v cizině snad silná alkoholická piva také nepřevažují. V hospodách jsem nevypozoroval žádné „pivní ligy“, jako je to v jedné reklamě.

Pominu také fakt, že podobnými statistikami se chlubí Bavorové se slavným Oktoberfestem nebo Irové s oslavami svého patrona, svatého Patrika. Na těctho statistikách Češi figurují maximálně na druhých nebo třetích a dalších místech...

Kvalita - dá se vůbec měřit?

Dále se argumentuje, že české pivo vyhrává soutěže pivních časopisů, expertů a veletrhů. Pokud už bychom se tedy rozhodli prezentovat naši zemi jako ráj piva, pak by to mohlo být podepřeno vysokou kvalitou piva. Zhodnotit kvalitu piva je však pro mě těžko uchopitelná věc. Někomu chutná takové, jinému hořké a dalšímu nealkoholické. Jak rozlišit subjektivní pocity a přiřadit jim hodnocení kvality? Když někomu chutná sladké černé pivo, jsou pak světlá piva méně kvalitní?

České pivo - pojem neznámý

Pak tu máme zajímavou situaci, která nastala po roce 1989. Pokud by si někdo chtěl dát opravdu české pivo, musel by dnes sáhnout už asi jen po Budějovickém Budvaru. Jedině tento velký pivovar je stále fakticky v českých rukou, konkrétně v rukou českého státu. Navíc je nejisté, jak dlouho se státu ještě podaří odolávat velkému amerického konkurentovi Anheuser-Bush, který se na náš Budvar mlsně připravuje.

Staropramen patří Belgičanům, kteří vaří vynikající světové pivo. Krušovice vlastní němečtí pivovarníci, Starobrno zase Rakušané. Plzeňský Prazdroj, Géčko, Kozel a Radegast ovládli Američané jako celou skupinu pivovarů. Úspěšný pivovar Bernard také nechal do Čech přivézt belgického zkušeného investora.

Nijak nechci lámat hůl nad tím, že české pivo jako faktický pojem mizí před očima. Zahraniční vlastníci zcela jistě nenechají naše pivovary zaniknout, ani se je nepokusí přejmenovat. Jsme svědky toho, že se o pivovary dobře starají, vylepšují láhve, vyměňují štíty hospod jednotným stylem. To je všechno pěkné, máme se však chlubit cizím peřím?

Abych to shrnul, pivo v Čechách je a bude, avšak jeho vyzdvihování při vytváření image naší země není zrovna šťastné.