Je to vzájemná sympatie, romantická zamilovanost, citové vzplanutí, sex, ctnost ...?
Rozdílnost představ o tom, co je láska, přináší mnoho nedorozumění a bolesti.
Milující totiž touží toho, koho přijal, nějak obohatit, obdarovat. A to nejen tím, co má, ale vším, co sám je. Touží po dobru pro druhého a vše pro to činí.
Milovat znamená také chtít být pro druhého a chtít pro něj dobro.
Neschopnost naslouchat, neochota mluvit o tom, o čem mluví druhý, může být závažnou překážkou na společné cestě a v rozvíjení vzájemného vztahu.
Pozorné naslouchání předpokládá, že se na druhého dívám, že udržuji oční kontakt a neodbíhám různými poznámkami od tématu. Samozřejmě, že pro hodně blízké lidi je typické, že jsou ve chvílích pohody natolik naladěni jeden na druhého, že je jasné, že se navzájem plně vnímají, i když na sebe nehledí.
Je dobré si ale uvědomit, že někdy druhý nemůže naslouchat zcela pozorně. Může být unaven nebo rozrušen natolik, že se mu energie k přijímání nových sdělení nedostává. Chci-li mluvit o něčem závažném, je také dobré pozornost si na druhém přímo vyžádat, upozornit partnera, že mu chci říct něco důležitého.
Každý vztah potřebuje k tomu, aby se dobře rozvíjel, dostatečně dlouhý společně strávený čas, kdy se naplno věnujeme jeden druhému.
Za pravou chvíli považuji jedině tu, kdy mám potřebu takto se projevit. Tedy ne na požádání nebo ve chvíli, kdy se to takzvaně hodí, abychom násilně udrželi milou atmosféru. V mladých párech často jeden druhému dělá, „co mu na očích vidí“, protože cítí, že to druhý očekává. Čím je však pár zralejší, mělo by přibývat ryzosti, autentičnosti, každý takový projev je skutečným sdělením.
To je zatím teorie, ale teďka to rozepíšu mé zkušenosti:
Seznámil jsem jsem se s jednou slečnou, budu jí řikat Jitka. Známe se už 2,5 roků. Ale nenašli jsme k sobě cestu, cestu k lásce. Stále nás něco spolu spojuje, nejspíš to bude přátelství, ale láska to není. Ve svém srdci mám zmatek. Myslím si, že ona to bude mít stejné. Chtěl jsem líbat, ale cosi mě brání, nevím, co to je.
Láska je pro mě něco jako nedostupné cenné zboží. Lásku bych rád poznal. Poznal její obě strany, jak tu krásnou, tak i tu smutnou. Chci být štastný a veselit se z lásky.
Ale nedaří se mi. Holky mě nechtějí, nechtějí se dělit o své radosti, štěstí, smutek, city... Nechtějí opustit svojí samotu, osobodit se a jít ven. ...
Děkuji, že jste si udělali volnou chvíli na přečtění tohoto článku.
S úsměvem Jan
Nejdřív odpovím na konec tvého článku, který je zároveň zjevně tím co tě motivovalo ho napsat. Možná čekáš odpověď „proč“. Vzhledem k tomu že uvažování nad tímto tématem (nebo spíš citová a sexuální deprivace
) mě také zabraly spoustu času, můžu se pokusit ti odpovědět.
Důvodů pro nezájem může být vícero. Spousta lidí se mylně domnívá že jde jen o vzhled člověka a viní ho ze svého neúspěchu. Podle mě se máloko narodí tak nevzhledný, aby to bylo jediné úskalí. Jde hlavně o povahu a chování. Někdy potkávám lidi, ze kterých se mi opravdu chce zvracet, jak vypadají, ale můžou si za to sami. V dnešní době nikdo (krom bezdomovců) nemusí zatouchat potem, mít týden nemyté vlasy a oblečení zjevně nějaký ten pátek neprané. Když se k tomu přidá jakkoliv neadekvátní chování (v mém případě to byla hyperaktivita a ubohost), i z modela by rázem byla neatraktivní troska. Neříkám že čímkoliv z tohoto zrovna Ty trpíš, ale obecně. Na vině také může být třeba jen to, že se dostatečně nepohybuješ ve společnosti...
Každopádně než se pustíš do řešení své situace, zamysli se nad tím, jestli o přítelkyni opravdu tolik stojíš. Nejspíš by tě to stálo hodně práce a možná i peněz, a určitě času. Já došel k jednoduchému závěru: mě ne. Raději si koupím pixlu hořčíku a snažím se nad tím nepřemýšlet...
Co se samotného citu týče, je to instinkt s poměrně velkou mocí potlačovat všechny ostatní instinkty. V tom je extrémně nebezpečný. Spousta lidí zvládne „přeprat“ samotný sexuální pud, ale tohle je téměř nemožné. Euforie která se dostavuje je silná a dlouhodobá, stejný mechanismus jako při aplikaci drogy. A oč je člověk šťastnější při pocítění tohoto stavu, o to větší je zklamání při neúspěchu nebo rozpadu takového vztahu. Lidé páchají sebevraždy a tak vůbec. Kdybych si mohl vybrat, nic takového už zažít nikdy nechci. Samozřejmě je to ale jen můj úhel pohledu poznamenaný špatnou zkušeností. Člověk který to zatím nezažil vám řekne pravý opak. Proto raději nesoudím, je to stav mysli jako každý jiný a pocity může přivést do extrémů. Je na vás jestli se mu vydáte naproti nebo pokusíte vyhnout, ale jistotu nemáte žádnou...
Já došel k jednoduchému závěru: mě ne. Raději si koupím pixlu hořčíku a snažím se nad tím nepřemýšlet...
Nejsem si jistý, jestli Sawovo řešení je konečné. Přijde mi, že člověk nedokáže žít bez lásky.
Poradit můhu pouze teoreticky:
Napřed bych si zjistil, jestli třeba někoho nemá. Pokud, ano, není co řešit ... Nevím také, jestli je vhodné, se hned na někoho vrhat. Řekl jsi jí vůbec, že ji máš rád? (Aby si třeba nemyslela, když ji budeš chtít obejmout, že ji chceš uškrtit.
) Pokud to ví, tak si třeba není jistá, zda byste spolu byli šťastní ... No tak nezbývá než hledat ...
Mimochodem, neber ty rady moc vážně, jsem taky v tomhle směru úplná llama - ještě holku nemám.
Musíme počkat, až se ozve nějaký odborník. Jak tak koukám ani já ani Saw ti neporadíme. 
Mno, moje řešení mu doufam pomůže trochu v nadhledu. Tim se může změnit jeho přístup a třeba bude mít štěstí a někoho si najde. Čim zoufalejší je něčí snaha v tomto ohledu, tím menší pravděpodobnost na úspěch...
A jak tak koukam tak sme tu všichni poctiví kybermaniaci bez holky 
Čim zoufalejší je něčí snaha v tomto ohledu, tím menší pravděpodobnost na úspěch...
To určitě. Ale není dobré si kvůli tomu ničit zdraví.
A jak tak koukam tak sme tu všichni poctiví kybermaniaci bez holky.
Myslíš si, že kdybych měl holku, že by mě nechala v neděli odpoledne sedět za kompem? 
Co se ničení zdraví týče, dopad na psychiku je tak silnej že ho většina lidí nesnese a zdraví (v případě kluka zvýšená šance na rakovinu) tim trpět ani nestihne. Jen zastávam názor že by měl každej zkusit asexuální pohled na svět...
A přece by ses nenechal omezovat holkou 
... dopad na psychiku je tak silnej že ho většina lidí nesnese ... Jen zastávam názor, že by měl každej zkusit asexuální pohled na svět ...
Ok. I když já jsem nejraději při smyslech. (Nechci sem závádět témata z jiných článků, ale třeba tohle jde zvládnout.)
A přece by ses nenechal omezovat holkou.
To lze nazvat omezování, nebo vycházení druhému vstříct.
Co se tý holky týče, myslel sem to ze srandy, proto tam byl smajlík. A na tu adresu mrknu...
Co se tý holky týče, myslel sem to ze srandy, proto tam byl smajlík.
Pochopil jsem. Dost lidí to říká, ale neznám nikoho, kdo by to myslel doopravdy.
Souhlasím s tebou
Tak ji nevyjadřuj svoje emoce ani pocity, ale řekni jí, že ji máš rád.
Jednoduchá pomoc, rozluč se s ní a konec. Máš klid. Jestli tě měla aspoň trochu ráda, přijde za tebou. Ty se jí omluvíš, znovu rozloučíš a znova konec. Sice jí tim ztratíš, ale budeš vědět na čem si byl a vyjdeš z toho důstojně. Holek eště potkáš...
Jednoduchá pomoc, rozluč se s ní a konec. Máš klid. Jestli tě měla aspoň trochu ráda, přijde za tebou.
Souhlas.
Ty se jí omluvíš, znovu rozloučíš a znova konec. Sice jí tim ztratíš, ale budeš vědět na čem si byl a vyjdeš z toho důstojně.
Proč? Třeba si jen nebyla jistá. Každý si někdy nemusí být jistý, tak proč jí kvůli tomu odmítat? Nevím, jestli tím z toho vyjde důstojně a hlavně, co tím získá?
Samozřejmě je na něm jak se zachová. Já bych to udělal takhle. Sám nevím proč, asi jako obvykle vyšší cíl, sám sobě něco dokázat. Já bych tím získal dobrý pocit, není vyššího cíle než přeprat instinkty. Co on samozřejmě nevím, ale je jen jeden způsob jak to zjistit...
... asi jako obvykle vyšší cíl, sám sobě něco dokázat ...
Odmítnout holku, kvůli tomu, že si chci něco dokázat? Jestli jsem to pochopil správně, tak tomu nerozumím. Prostě v tom neodokáži najít logiku.
... není vyššího cíle než přeprat instinkty.
Tím si nejsem jistý a navíc podle mě láska není instinkt.
Dobře, tak jinak, dokázat si že mam alespoň trochu toho co nazýváš svobodnou vůlí. Tvůj mozek ti něco řiká a většinou je hodně těžký ho nouposlechnout. Třeba: začni chodit s tou holkou, di už spát, najez se, nemlať se do tý holeně a tak podobně. Jedinej způsob jak si dokázat že máš vůli je nepodlehnout tomu. Většina těch věcí je totiž tak nějak v dnešní době taky na škodu. Ne vždycky když máš hlad ti hrozí podvýživa nebo zdravotní újma, prostě tě mozek jen informuje a ty stejně nejsi schopnej normálně fungovat. Většina „lidí“ tý vůle moc nemá, jsou to tedy zvířata jako každá jiná. Dle míry vůle a rozumu lze soudit jak moc jsi člověk. Alespoň nějaký rozum máme, podle toho o čem se tu bavíme, ale máme vůli? Zasloužíme si říkat si lidé?
Správně. Řeknu to malinko jinak: Všichni lidé mají vůli. Většina, včetně mě, ji ale máme velmi slabou. Nedokážeme se přinutit. 
Proto existuje hodně způsobů, jak si vůli posilovat. Když se chceš odnaučit kouřit, tak je to také hodně nepříjemné. Ale jde to. (Btw. To je taky jeden ze způsobů.) Člověk musí mít vůli začít a musí vytrvat. Může se třeba motivovat tím, že si něco dokáže. 
Začínat se dá jednodušeji a pak je potřeba přitvrzovat. Jelikož, tě neznám, nevím, jakou metodu bych ti doporučil. Každému vyhovuje něco jiného.
PS: Kdyby tu byl Vladek, tak ti sem určitě pastne spoustu odkazů na literaturu.
(Jo a prosím Vladku, posílej něco pro nezasvěcené, pokud budeš používat odborné termíny. Sice vyjádříš složitou myšlenku stručně a přesně, ale lidé ti nebudou rozumět.)
Ale vůli zprostředkovaná Bohem je podle mě podvádění
To totiž neděláš jen pro sebe. Až když jsi úplně sám máš jistotu...
Správně. To je právě jeden z důvodů mé víry. Proč si věci komplikovat? Je cíl trpět?
Ne, myslím, že cíl je ten výsledek. No dobře, někdo chce být master, chce to mít těžší. Třeba když jsem pařil, tak většinou na nejtěžší obtížnost.
V realném životě je menší problém:
(i) Neznám nikoho, kdo by to dokázal bez víry.
(ii) Život není hra.
Aspoň na něco jsem přišel ;) Co se těch výsledků týče, máš pravdu. Možná ti jen závidim že věřit dokážeš. Jen bych se hádal že život neni hra. No, vlastně spíš soutěž. Už jsem to sem někam psal 
Možná ti jen závidim že věřit dokážeš.
No tady člověk taky musí projevit trochu vůle.
No, vlastně spíš soutěž. Už jsem to sem někam psal.
No jo, ale kam? Tak to napiš někam znova. Asi jsem to přehlédl.
Když to chceš slyšet
„Život je jen soutěž o to, kdo má větší péro*“ (* záměrně jsem zvolil slušnější variantu) Na první pohled vtip, na druhej pravda. Člověk hraje hlavně s kartama co dostal, a s náhodou, tou trochou vůle moc nedokáže. Takže ovlivnit sám může jen malou část. Když na něco nemá dispozice, nemůže to udělat a hotovo. Je loutkou v rukou náhody...
Ještě něco:
Ale vůli zprostředkovaná Bohem...
Ne. Svobodnou vůli ti sice Bůh dal, ale teď už je na tobě, aby ses snažil. Sice je pravda, že se můžeš modlit a mohou se za tebe modlit ostatní. Ale ten hlavní boj je na tobě.
Teď to trochu nepřesně přirovnám a zjednoduším:
Prostě ty bojuješ a ostatní ti mohou akorát fandit, povzbuzovat tě a dodávat ti odvahu (například jejich láskou). Ale bojovat musíš ty.
Tak nějak jsem to myslel. S podporou publika jde všechno líp...
Taky jsem si myslel že bych to nedokázal. Ale jde to, představ si že už prostě neexistuje, zmizela ale není důvod toho litovat. A nauč se meditovat, to ti pomůže... A kolik ti vůbec je? Abych ti neradil něco čeho by jsi pak litoval...
No sedneš si nejlépe doprostřed nějakého velkého náměstí a budeš se cítit mimo tenhle svět. A možná, dřív než tě ostatní ušlapou, přílétnou ufouni a odnesou tě, nebo se rozplyneš a pohltí tě nějaká neznámá vesmírná energie. 
A tvuj věk zkusim tipnout (bez nahlížení do profilu), 12 :-D
Koukám, že už jsem asi trochu vyrostl. Většina lidí mě tipuje na 5. 
Skoro 
Blog sem máznul a napíšu lepší... Je mi 18 jestli si myslel tenhle věk.
To už je dost na to, abys věděl co děláš ;)
Co se tý meditace týče, stačí se prostě nějak pohodlně umístit (na židli nebo podlahu nebo kamkoliv jinam), zavřít oči a pokud možno na nic nemyslet, takže třeba soustředit se na nějakou představu. Nejlíp něco klidnýho co v tobě nevyvolává emoce. K tomu se hodí klidná nebo stereotypní hudba. Zvlášť zezačátku je to těžký, ale budeš se pak cejtit líp a můžeš o sobě přemejšlet z trochu jinýho pohledu...
Otázkou je, jestli z toho správného a jestli se tím dá nahradit láska?
Jestli jsi někdy viděl dokument o mniších (třeba šaolin) tak víš že tim jde nahradit cokoliv. A proč to nezkusit. Meditace snad nikdy na nikoho neměla špatný vliv...
Netvrdím, že meditace je špatná.
Btw. Omlouvám se ti za ten vtip. Ale přišlo mi trochu legrační učit meditovat člověka, který má problémy s holkou.
Člověk by měl začínat postupně. (Ne skákat z mostu do rychlejší řeky a přitom neumět ani plavat.)
Myslím si, že jsi měl na mysli spíše ztišení.
Důležité je vědět základní věc: Cílem není uzavřít se do sebe a povznést se nad okolní svět, ale zapomenout na sebe a myslet jen na druhé. (Ale je to velmi těžké a nikdo to skoro nedokáže.)
V pohodě. Mno, bez ztišení ta meditace ani nejde, ale to se naučí. A myslet jen na druhý, nevim nevim, fakt je že mě to nikdy nenapadlo...
... ale to se naučí
Ale já jsem se to při svém zkomercializovaném způsobu života nenaučil ani teď. 
A myslet jen na druhý, nevim nevim, fakt je že mě to nikdy nenapadlo...
To víš, nikdo ti to od malička nevtloukal do hlavy jako mě.
Ale stejně to pořád neumím. 
Co si budeme povídat, když není noradrenalin tak to prostě nejde. Ale jestli se budeš chtít líp soustředit, tak si dej kafe (dost silný na to abys cejtil mírnou stimulaci) a hned to soustředění na cokoliv půjde líp...
Soustředit jo, ale na ztišení mně to nepomůže. 
Tak ztišit je jednoduchý, ale nefér způsobama. Takovej chlorprothixen nebo tráva (v přiměřené dávce) by tě ztišily okamžitě. Ale to kafe a meditace je nejlepší. Prostě si lehni, rozlaď rádio a poslouchej ten šum, to tě zklidní...
Ok. To rádio se zdá jako dobrý nápad.
Milý Jeníčku,
já tě mám ráda, ale jako kamaráda. Já mám svého Roberta , toho mám ráda. Ale děkuji ti za to, že se o mně v nemoci staráš, že se snažíš být na mně milý.
Víš moje srdce je jen jedno. Neboj jsi v pořadí.
Pochop, že jsem tedko v těžko v těžké situaci.
Můj otec vydírá celou rodinu a mamka zemřela před rokem a ještě k tomu škola a ty . Nezlob se na mě.
Jitushka
Mno, tak to bylo drsný...
Jeníku,
prosím tě přijd dneska za mnou mě rozveselit, je mi strašně smutno. Vím, byla jsem včera na tebe krutá, ale chtěla jsem, aby jsi věděl, jak jsi na tom. Chtěla jsem jsem, aby se kvůli mně netrápil. Najdi si někoho jiného Jiné řešení není !
Jitushka
Teda tady člověk chvilku není a už se tu dějí věci... Mělo by mě to nějak osvítit?
Ále to je fuk, držim palec ...
Láska je základ celého života. Ježíš říká Miluj bližního svého a kdo se tím řídí, tomu se dostává. Život je nekdy krutý a vírou v dobro se můžeme udržovat v pohodě.
Pokud to nevadí, tak přispěji do vaší debaty.Pokud jsem dobře pochopila, tak si srdce NĚKODO osaměléhlo, toužícího po lásce (toužit ještě neznamená milovat) vybralo jako svůj objekt lásky jakousi slečnu, která se vymlouvá, že ho nemůže milovat z rodinných důvodů, kvůli škole??? Možná jsem mladá, hloupá nebo naivní, ale to to tolik ovlivní skutečnost, lásku? To podle mě není na místě, aby se takto omlouvaly neopětované city.
A pokud jsem dobře pochopila, to se tu někdo opravdu hlásí k tomu, že hodlá zůstat o samotě ...?Chtěla bych se zeptat, jak dlouho jej drží asexuální pohled na svět...jak dlouho je bez přítelkyně?
Abych přispěla i se svou trochou do mlýna ... Musím přiznat, že v lásce jsem dost velký slaboch... taktéž se potýkám s deprivací, ale zjišťuji, že si začínám zvykat, libovat si v tom a dalšího nového vztahu se bojím čím dál víc. Jsem nejistý člověk, hodně nejistý člověk, který dokáže milovat platonicky i několik let, trpí při tom, topí se, ale své city nedokáže prozradit nikomu. V letošním ročníku k nám do třídy přibyl kluk. Ze začátku jsem ho vnímala jako normálního člověka...byl hodně tichý, mlčenlivý ,s nikým se téměř nebavil, neprojevoval se, ale mě stačili jeho oči, které se na mě hleděli s něhou ,hleděli tak hluboko do mě. Seděla jsem za ním a cítila jak moje touha roste...zamilovala jsem se do toho, jak se škrábe na zádech, jak si hraje s tužkou, jak dýchá, jak čte. Párkrát jsme se spolu bavili, tím, čím jsem si jistá je, že mezi námi byla (možná je) chemie ...ten úsměv, který měl, který jsem měla já, půjčovala-li jsem mu cokoliv ,byl prostě tak ...hřejivý,srdceryvný . A i teď tam sedím, koukám na jeho záda, toužím ho obejmout, pohladít, vzít za ruku, políbit, ale nevstanu a neudělám, protože ... protože si říkám, že on má jasno ve věcech, ze ví, co chce (aspon to tvrdí) , že kdyby zatoužil po mém náručí, po mé přívětivosti, že by něco udělal a nikdo to neví, ani se nedozví a čas bude plynout dál, tam v těch lavicích, tam za těmi okny. Snad mě nepřistihne, jak citím, jak se ho dotýkám snivě, jak se dívám ...
Ten prostřední odstavec patří asi mě. K ničemu se nehlásím, asexuálem se člověk musí narodit, nemůže se jím stát. A já už vůbec ne. Ale člověk se o to vždy může pokusit. Udělat vše proto aby tento základní pud ignoroval, alespoň na chvíli. Pro mne je to spíš taková ctnost z nouze, ale zároveň řešení na dobu neurčitou. Linuxdrakovi to mělo pomoci v nadhledu, tak jako to pomohlo mě. Výsledek zatím nevím...
Jak jsem to myslel? Tak třeba: jdeš po ulici, vidíš hezkou holku. Ale místo obvyklého zírání na ní začít myslet nad něčím jiným a pokusit se ji úplně ignorovat. Místo toho abys šel za Jitkou jít dělat něco jiného. Ale zároveň se musíš přimět, aby sis to pak nevyčítal, nesmíš toho litovat. Prostě úplně v sobě udusit ten hlas co ti řiká: hele, roštěnka, pozvi jí na kafe
, posunout rozmnožovací instinkt až na nejnižší příčku psychických potřeb.
Je to fakt náročný, ale na nějakou dobu se ti to určitě povede. Chce to jen trochu nadhledu (třeba si představ že to po tobě vyžaduje Bůh), kdyžtak sem pak napiš jestli si to odkázal...
Asexuálem se stáváš podle mého názoru.
To není přesné, asexuál je definován jako člověk, který je po citové stránce stejný jako jakýkoliv jiný heterosexuál. Může tedy někoho milovat úplně stejně jako kdokoliv jiný, ale příčí se mu samotný sexuální akt.
Tím se tedy člověk nemůže stát, když už se u něj tato fyzická potřeba projeví (za fyzickou potřebu to jde považovat jen u kluků), ale může se tak chovat a brát to jako ctnost (ovšem když to dokáže, stačí se podívat na nějakou reality show
).
Moje idea je trochu jiná, co nejvíce potlačit i onu citovou stránku vztahů. Jen tak se člověk o něco více přiblíží svobodě a dokáže si, že má alespoň nějakou vůli...
Děkuju za poučení...
Ale co z toho potom člověk má...? Není mnohem víc projevit city, cítit něco hlubokého k někomu dalšímu ... nemá to mnohem větší váhu, než pocit jakéhosi vítězství nebo důkaz pevné vůle?
To asi nejde zobecnit. Pro každýho je víc něco jinýho a ty city nemusí být opětovaný, což povede k hluboký frustraci. A když se podívam kam člověka tlačí taková televize a reklama (samá modelka), je to problém pro spoustu lidí. Tohle je jen jedna možnost jak se s tim vypořádat, každej ať si rozhodne sám...
Spíš problém pro spoustu holek, žen ( to s těma modelkama) ... Každý mladý kluk teď kouká po tom, zda-li je jeho přítelkyně reprezentativní typ, jestli si ji může přetvořit k obrazu svému apod., ale to už jsme zase někde jinde...
Taky každý se s těmi neopětovanými city vyrovná jinak, někomu stačí 14 dní a někomu se to vryje do nitra třeba navždy.
Pravda, každopádně co byl účel tohoto celého: důstojné řešení situace ve které se nalézá spousta lidí. Doufam že to někdy někomu pomůže...
Myslím, že mnoho z nás má problém s navazováním nových vztahů. Není zrovna jednoduché oslovit neznámého mladíka, který je doprovázen ještě dvěma kamarády a zeptat se ho, jestli by šel na kafe… Pro tyto případy mám jedno řešení: zvyšte si své sebevědomí a zde je návod: http://www.relaxuj.cz/art_doc-E0588E92117B96B5C125719B002FCC4E.html?lotus=1&Highlight=0,vztahy
Přeju hodně štěstí
Co dodat? Lásku jsem také nepotkal... Jenom nepřeberné množství platonických zamilování..
Láska? To je abstraktní pojem stejně jako bůh. Nevěřím v ní/něho. Na líbímseti je tisíce holek, já si zadám do filtru věk od 17 do 25 z prahy a okolí. Vyjede mi nějakých 70 holek (chcete-li „žen“). Projdu je všechny a vyjde mi z toho krásná, kulatá a uzavřená 0!
Jednoduše každá buď kouří, je tlustá, extrémně ošklivá, divná.
Nevím.... Nechávám toto téma na náhodě i když po 22 letech si říkám že ani za dalších 22 let se mi nepoštěstí...
Tony, snad perspektivní by mohly být dívky tlusté nebo extrémně ošklivé. Ty, co kouří a jsou divné, určitě ne !
Podobné zkušenosti s dívkami ze seznamek mají i jiní. Např.:
1) Slečna uvedla jako kontaktní spojení na sebe veřejné telefonní číslo do ženské věznice.
2) Slečna si dala s mládencem schůzku na určitém místě v určitou hodinu, a když tam mladík přesně přišel, tak na něho ani nepromluvila a odešla.
3) Slečna si domluvila schůzku s mládencem v sobotu na místě asi 150 km vzdáleném od jeho trvalého bydliště. Když na domluvené místo rychlíkem v sobotu dojížděl, tak mu asi 15 minut před schůzkou mobilem ta dívka zavolala, že na schůzku nepřijde, že musí jít do práce.
S těmi děvčaty ze seznamek je to podobné, jako s hledáním práce podle inzerátů:
Mnoho inzerátů, málokterý solidní, málo rozhovorů a žádný pozitivní výsledek.
To je hezké že pokládáte najít dívku po internetu za absurdní. Já pokládám najít tu správnou dívku vůbec za absurdní...
Řekněte kde hledat?
Internet vyřazuji. Ve škole se člověk neseznámí (když člověk studuje techniku), na diskotéky chodí jen určitý typ holek (řekněme diskantky), na veřejných místech a v MHD asi člověk těžko někoho osovlí...
To ve mě vyvolává decentní paniku...
Když člověk nemá štěstí, tak to nevím. Já jsem nikdy holku nehledal, většinou jsem se snažil o některou z těch, co mě někde zaujaly.
Ale znám i rodinu, kde se rodiče poznali na inzerát a vyšlo jim to. Mají se rádi, jsou spoulu už 1 5let, mají dvě děti...
Takže si holka našla Vás? 
Ne, většinou jsem nějakou uviděl a snažil se jí vetřít do přízně
Některé se snažily vetřít do přízně mně, některým vadilo, když jsem se vymanil z přízně.
Tvůj popis situace mi připadá, že se běžně nepohybuješ ve společnosti děvčat a že uvažuješ, kam je chodit hledat. To je asi potom problém - pokud si najdeš holku z pro Tebe cizího prostředí, nebudeš se umět v tom prostředí chovat a máš menší šanci, že ji okouzlíš. Co si tak z mládí pamatuju na nejlepší chvilky s příležitostmi ke sblížení a kde bývala miloučká děvčata, tak u mě to byly asi nejrůznější brigády a ohně nebo koncerty (a hlavně cesty na ně). I když jsem moc nejezdil na festivaly, tak v 1986 jsme jeli s klukama na Portu do Plzně a tam bylo příležitostí milých holek fůra. Stačilo umět neuměle zabrnkat Stánky a měls jich na každým prstu deset 
No a u té poslední holky, od které jsem se nevymanil, u té by se nejspíš dalo říct, že si omotala ona mě.
A teď za to zaslouženě trpí 
Ale ne, to já se s nimi setkávám. Dokonce můžu každý večer jít kamkoliv mě jen napadne a hledat jak se mi jen chce... U mě je problém prvních okamžiků a oslovení. To víte těžký trémista... Prvních 5 minut mám otřesných... A právě ten první dojem je nejdůležitější...
No jo, tak tak
Vím, o čem mluvíš. Ale nesmí se to brát vážně. Musíš se přesvědčit, že Ti nejde o to sbalit právě tuhle holku, kterou se zrovna chystáš oslovit - a už vůbec by to raději neměla poznat ona. Měl bys být zábavný a vtipný, milý a vstřícný. Tak si naladíš svoje okolí a všichni lidi včetně děvčat Tě budou rádi vídat.
Bylo by taky dobré najít zajímavý společný předmět zájmu k hovoru.Nemluvit o partnerství a randění, ale o něčem zajímavém souvisejícím s událostí nebo místem, na kterém jste se potkali.Když zjistíš, že např. oba sbíráte motýly, stoupnou Ti najednou šance, probudíš zájem.
Mladíci mívají problémy s udržováním kontaktu. Podaří se jim zázrakem např. jednou vylákat děvče na rande, celou dobu mají v krku knedlík a nakonec ze sebe nedokážou vykoktat, že by se někdy ještě mohli sejít.
Taky je dobré mít připravena místa, kam potenciální milou zatáhnout. V současné době jsou v rozmachu deskové hry. V Brně znám jednu čajovnu (Bez Mirka v ponožkách anebo bez nich(!)), jejichž majitel je náruživý hráč a má hry na půjčení i v čajovně, potom různé kluby, kde se dají zkoušet hry i s nějakým rychlým zasvěcením.
To by zrovna bylo dobré a zajímavé prostředí, při hře se člověk uvolní a lehce se mu domlouvá na odvetu...
Když jiskra přeskočí může být dobré rande i někde na procházce v parku. Ženská si vybírá, chlap jen loví a hledá.
Zkus to v knihovně. Tak chodí pěnkný a hodný holky.
Jo to je dobrej typ tlapko 
Tipuju že tam taky chodí-š/te
, že?
Tam se bojim, že zase budou takový ty ošklivý brejlatý...
Ale jo díky za tip. Vyskoušim...
Nechodím. Nejpěknější muži jsou v servisech a prodejnách počítačů. 
Nejlepší ja bazén nebo v létě koupaliště, cesta vlakem taky napomohla kolikrát k seznámení- mi asi dvakrát. Nebo taky přes nějakou svou sestřenici ale to je dost zoufalství. Syn taky studuje obor elektro a ve škole měli jen optičky, ale on zatím ještě nechodil s holkou. A chtěl by též. Já ho nutím k té sestřenici zpívá v nějaké skupině mají tam samé holky. Byli jsme vloni na vánoce na koncertě-krásné holky. Ondra mi říká- tssty jsou všechny zadané určitě a odmítl seznamování přes tu sestřenku, že to dělají zoufalci . Takže máme stejný problém na bazen nechodí, na koupák už vůbec ne.
Syna je fakt lepší nenutit
Ono cesta vlakem když není kam jezdit trochu nepřipadá v úvahu... Nebo jet někam vlakem jen za účelem seznámení? 
Střední elektro?
Jako nejlepší je (a já si to teď uvědomuji) začít dělat od dětství (nebo i v 15 začít např.) nějaký dívčí sport jako tancování nebo zpívat ve sboru...
A ono na koncertě jsou možná hezké holky ale jaksi není jak se s nimi seznámit 
Jak začnete hovor na bazénU?? xd
úsměvem...a pak musíš poznat, jestli ho opětuje. Začít se bavit jak často chodí plavat a jestli ji můžeš doprovodit. Mi se to stalo, ale to mi bylo asi 22let. no jako tobě a ti kluci byli tak před vojnou takže to bylo a já byla taková plachá a navíc se mi stala taková věc...No prostě z toho nic nebylo asi se mi nelíbili nebo nebyl ten pravý čas.
Tak to se mi zdá takový oldschool styl 
Holku můžeš taky najít průzkumem v MHD. Znám případy kdy to vyšlo. Nebo na městě jak čumí do výlohy, čumět s ní a navázat konverzaci.
A ted je na vysoké elektro a mají společnou matiku s medicinskými techniky je tam i pár holek. Ale učení fůra takže na to není čas prý.
Vejška a ještě neměl holku? Byli časy kdy bych se tomu začal povrchně smát. Dnes už to chápu. Né tedy že bych to zažil, pár vztahů (doslova pár tedy dva
) jsem si už prošel, ale protože záleží na náhodě a osudu jak to nahodí. Někomu přijde životní láska v 15 někomu v 25 někomu třeba nikdy...
Pár kluků z jeho třídy taky myslím holku nemělo. Jen takové ty známosti jeden z volejbalu a nebo ze vchodu sousedku no to se ale taky počítá, že.
Tak asi vám jako mamince je jasný, že elektro je v tomhle extrém... Ale jak říkám tohle není podstatný... není podstatný kdy ale s kym... Najít ideální partnerku... Někdo celý život jen střídá a nenachází...
Teda nevím co se to stalo, že tu na internetu řeším takovýhle věci...
Taková poradna.
Uznejte že tahle internetová anonymita je skvělý luxus. 
A stejně tu plno lidí nepíše narovinu. Píou jen matně naznačují a blábolí polovičatě.
Zamotat se mezi studentky vysoké školy netechnické...
A to je možné kde?
Ok, na párty ekonomky není problém se dostat. Ale je tam stejný problém, jako oslovit holku (chcete-li „ženu“
) na ulici.
Dříve pohoda, příležitostí plno a možnost změnit bydliště i s prací a bytem nebyl problém. Dnešní tržní seznamování je zabité. A nikdo se neche vdávat a ženit. Všimli jste si v TV jak k datu 10.10.2010 ukazovali svatby? ŽÁDNÝ mladý pár! Konečně náš národ vymře a bude vymalováno. 
To je dobrý nápad, seznámit se na trhu.
Národy vymírají a jiné vznikají. Přečti si dějepis.
Na které straně to je?
Tomu vůbec nevěřím, to není možné aby vymřelo tolik lidí.
No představ si že všichni co se narodili už většinou zemřeli
!
To ne. Pokud mluvíš o lidech, tak většina těch, co se narodili, právě žije.
A to jako kdybych to počítala od prvních lidí v historii ?? to by nějak nevycházelo. 
Za posledních asi 200 let žije, nebo žilo přibližně stejné množství lidí jako za celou dobu vývoje lidstva. Genetickým výzkumem se prokázlo, že asi před šedesáti tisíci lety žilo na Zemi asi 2000 -20 000 lidí roztroušených po migračních trasách. Člověk takřka vymizel jako živočišný druh. Před několika lety nějaká televize pozvala do svého pořadu asijce, evropana a jihoameričana, navzájem si byli představeni jako příbuzní, všichni byli generačními potomky ledového muže nalezeného v Alpách, starého asi pět tisíc let, známého jako Oetzi.
Aha, je možné, že jsem si to blbě pamatoval. Myslel jsem, že jsem před nějakými deseti lety četl, že to zrovna vychází nastejno (předchůdci vs. žijící). A od té doby je nás zase skoro o miliardu víc....
TO JE HRŮZA 
Tlapko obdivuji tě, že jsi vzala tu odvahu a neměla potomka. Mi jak přišly biologické hodiny přestala jsem se ohlůížet na to co bude jak bude a chtěla mermomocí dítě. Bála jsme se zůstat sama. Jsme přelidnění, ale horší je to ničení přírody a nerostů. Syn byl letos po leterch v CHorvatsku. Rád se potápěl a ted si koupil lepší brýle a říkal, že si pamatuje jak kdysi tam byla fauna ve dvou metrech a ted byl ve čtyř metrech a nic žádný život jen takový popílek z těch skůtrů vodních.
Ohledně mých potomků je to taková záležitost, že jsem nejlínější člověk na světě a s potomky je Práce. Já musím obdivovat osoby, které potomky podstoupily.
Chorvati jezděj na uhlí?
Snad je to z těch motorů nějaký odpad prostě říkal, že to moře není co bývalo.
Stala se taková věc. Manžel měl spolupracovníka. Je to cikán, ale prý slušný takže u nich vy\držel asi měsíc a dokonce oznámil mistrovi, že končí. Asi před třemi týdny manžel přišel s tím, že byl svědkem dopravní nehody v centru města(ten cikán), při které zemřel jeden řidič. Asi po týdnu mu řekl někdo(tomu cikánovi), že hledají svědky tak volal na policii. Oni mu prý řekli, že toho mají hodně, že má přijít druhý den. Nějak manželovi popisoval, že někdo jel z vedlejší a napálil to do člověka a on zemřel. Nějak jsme o tom už nemluvili taky o cikánovi se mi moc bavit nechce a dnes přišel brácha-dělá u hasičů a manžel začal zas mluvit o tom svědectví a chtěl kritizovat práci policie a brácha o tom případu věděl a řekl, že to byl nějaký farář asi dva měsíce po vysvědcení takže mu bylo 26let a v tom autě jela osádka prý byli hodně veselí, ale že to vyšetřili tak, že ten farář jel z vedlejší a oni po hlavní. Tak vlastně zjistili, že někdo asi něco zanedbal.
vysvěcení?
A někdo asi pomocí známosti dosáhnul toho, že se viník neusvědčí.
No když to za posledních let vyhouplo z jedné miliardy na 7, tak si ty lidi spočítej, kolik jich odžilo předtím. řekněme cca 4 generace za století, tzn 40 generací za tisíc let... Bylo daleko drsněji , lidi přežívali v různých tlupách v malých počtech...
oprava - chtěl jsem napsat za posledních sto let. Ale malinko jsem to asi přehnal - opravuji za posledních 150 let http://www.geografie.kvalitne.cz/soubory/Obyvatelstvo.pdf
Taky nutno vzít do úvahy, že mnoho lidí se narodilo a rychle zemřelo. Moje prababička byla ze 12 dětí a přežili jenom dva.
teda do dospělosti a její bratr ještě padl ve válce.
Má vůbec smysl se narodit? Můj známý, ročník 1945 chtěl udělat setkání žáků ze základky. Zjistil že z 28mi žáků žijí dnes jen 3. To je úspěch genetiky a šlechtitelství.
To je Neuvěřitelné ! Co se jim stalo?
Asi žijí ty další životy které jim byly přislíbeny.
Jaksi si pospíšili. Dostali dobré nabídky, žejo.
9 se jich rozmlátilo při dopravních a podobných nehodách a ostatní na nejrůznější nemoci. Za války nebyla kvalitní strava, bylo jí málo atd. jak to za války bývá. Teď je „strava“ tak kvalitní, že to málokdo přežije. Mladí se důchodu nedočkají.
No za války se umíralo ve válce a teď zase z rozežranosti. Tak se to vyrovná.
Žeby něco rozržíralo lidi? Auta, to jo, ty rozežírá rez běžně. O lidech jsem ale ještě neslyšel...
Je znám ten rozežírač?
To jest když je někdo „rozežraný“ tak hodně pije, jí, rychle jezdí autem atd, a tím se zabíjí.
No jo no, 1945 byl zrovna slabej ročník. To se chce umět narodit do doby míru
.
Většinový lidský život trvá dvacet- dvacetpět tisíc dní. Dinosauři, nejúspěšnější živočišný druh, žili na Zemi přes 400 000 000 milionů let a vyhynuli asi před šedesáti milionama rokama. Doba trvání lidského života je kratší než doba trvání jiskřičky z vánoční prskavky k délce celého roku. Alfíku, už ti dochází, že je úplně jedno jestli je někdo mladé přiblblo nebo ne? Jestliže mě nevadilo, že jsem více než čryři a půl miliardy let nebyl, proč by mě mělo vadit, že dalších třeba sto miliard let zase nebudu? Co tobě? Už ti dochází, že všechny nářky jsou pouhou mlhou nad rybníkem? He he he he . 
Já myslím, že máte pravdu oba. „Život lidskej je tak složitej, že samotnej život člověka je proti němu hadr.“ (Josef Švejk)
Hašek!-( Dominik?)
Už přes čtyři roky jsem neléčitelně nemocnej, CHOPN. V nepředvídatelné budoucnosti se prostě udusím. Z tohoto důvodu jsem už ani nežádal o prodloužení piloťáku, prostě je vymalováno. Průměrná doba přežití takto diagnostifikovaných je asi čryři roky, takže vlastně přesluhuju. Vědomí, že za chvilku zhasnu mě nijak neděsí, vlastně mě je docela fuk. Jenom si říkám, že až dojde k okamžiku vědomé autoregulace mojí natality, jestli bude pěknej den a jaké si odnesu pocity. Škoda, že takovou ptákovinu o životě mě sebral z huby ,,akýsi Hašek, budu muset vymyslet něvjakou vlastní. Až budu vědět jak je to s tou láskou pozemskou, nebo životem po životě, tak dám vědět, pošlu čumkartu. Zatím se můžem jenom dohadovat.
Přeju Ti, ať se uzdravíš. Spousta neléčitelných lidí se spontánně uzdravila. Nesmíš ty statistiky brát tak vážně 
Jestli tam budeš dřív než já, tak se na mě s tou čumkartou raději vykašli, mám hrůzu ze strašidel a nerad bych se pokakal 
Jejda, tenhle komentář jsem úplně přeskočil. Přidávám se k Jurasovi, přeju ať přesluhuješ ještě dobrejch pár desítek let. V zásadě není kam pospíchat, tak co blbneš!
Jsi si jistý, že máš nějakou těžší formu či více postižené srdce? Nevystrašili tě nějací doktoři? Bereš správné léky? Nemohu uvěřit že je to tak fatální
https://spreadsheets.google.com/viewform?formkey=dEY3S08tLTBEd2RJNHBjYjlyVlQ0aGc6MQ
Pořádný OffTopic. Ale prosil bych všechny svícaře ať věnují čas anketě a vyplní.
Aleši Jandovi se omlouvám, ale je to už akutní.
Máte k článku co říct? Máte názor? Je jedno, že článek nevyšel dneska, téma je aktuální stále! Váš komentář se nám zobrazí, tak napište!
Pouze Vaše jméno (přezdívka) a vlastní příspěvek jsou povinné položky.
Prosím můžete-li, používejte diakritiku - píše se to stejně dobře a mnohem lépe se to čte. Příspěvky naprosto mimo téma nebo obsahující vulgární výrazy budou bez odpovědi smazány - poškozují tuto diskusi.
Formátování: [bold]tučně[/bold], [ital]kurzíva[/ital], [url=adresa]text odkazu[/url] (viz Formátování textu).
Děkujeme za Váš názor.