Pro všechny přemýšlivé lidi

Komentáře k článku

11.1.2006 15:59

Bezpečí není zadarmo

Je to pár měsíců, co jsem byl okraden. Nebudu se v tomto článku nějak litovat, tesknit nebo nadávat na poměry, pouze se chci obecně zamyslet nad chováním člověka ve stresové situaci.

Jedna skupinka romských kluků si mě vyhlídla a sledovala cestou do práce. Když jsem vystoupil z tramvaje, přidali se ke mně a na rovinu mi řekli, že mě přišli okrást. Dali mi na vybranou, jestli to chci po dobrém nebo po zlém. Buď jim dám nějaké peníze sám od sebe nebo si je ode mě násilím vezmou. A když se budu bránit, mají přesilu a vyhrožují mi nakopáním do obličeje. Upřímně řečeno, byl to od nich docela férový návrh. Návrh nechat se vykoupit a dobrovolně zaplatit něco jako daň za bezpečnou cestu. Osud člověku dává různé lekce a je pouze na něm, jak uspěje a jak se s tím popere.

Nazvu to tedy jako takové kamarádské přepadení. Zachovávám se zbaběle a volím možnost nechat se vykoupit, vytahuji peněženku. Mohli mi ji vyrvat z ruky, ale nestalo se tak. S úsměvem si berou pět stovek, doklady mi nechávají, ale chtějí víc. Ptají se po mobilu. Mobil mám v kapse, ale říkám, že utržené sluchátko jsem nechal doma. Jsem připraven na nejhorší a očekávám, že se s nima pustím do rvačky. Naštěstí to vzdají a odchází.

Když si to přehrávám zpětně, udělal jsem chybu hned na začátku. Když mě před okradením nejdříve oslovili, měl jsem se zachovat chladně a svěřepě je odmítnout a nic jim nedat. Zloděj, který začíná svůj čin rozhovorem s obětí, by se měl zkusit okecat. Nebo sebevědomě odradit. S jídlem roste chuť a když zloději viděli, že dávám, chtěli po mě víc. Zkoušeli, kam až mohou zajít. Se zloději, kteří se svými oběťmi nemluví a pouze provedou svůj čin, je to těžší. Ovšem i proti nim existuje obrana.

Od té doby tedy nosím dvě peněženky. Jednu jako takzvanou návnadu, kde mám peníze a další věci, o které můžu přijít. V té druhé doklady a další peníze. To je jedno poučení z lekce, kterou jsem si z této příhody odnesl. Druhá věc je ta, že jsem na sebe naštvaný z toho důvodu, že mladým zlodějům tímto činem stouplo sebevědomí. Dostanou chuť tuto praktiku zkoušet na někom dalším. Pokud bych se zachoval nekompromisně, asi by je to od dalšího činu odradilo.

Ač to zní divně, jsem osudu vděčný, že mi takovouto životní lekci připravil. Koneckonců, nejdůležitější je, že jsem tuto lekci přežil bez újmy na zdraví...

Nevěřím !
Kráťa, 12.1.2006 0:56

Celé je to lež ! Naši romští spoluobčané by se něčeho takového, jako je loupežné přepadení, v životě nedopustili a celý tento článek je pouze snaha je zdiskreditovat !

Kráťo, proč ten sarkazmus?
realista, 4.2.2006 15:16

Krejčíř prokazatelně nebyl Rom a garantuju ti, že všichni romové dohromady neukradli ani zlomek toho, co on.

A co policie?
Beet, 12.1.2006 13:19

Chci se jen zeptat, jestli jsi potom šel na policii, případně co ti tam řekli.

Těžko říci, co s tím
Aleš Janda, 12.1.2006 14:27

Je zvláštní, že ačkoli finanční ztráta u těchto činů nebývá nijak vysoká, vždy se to na člověku dost podepíše psychologicky. Prostě ta beznaděj, vědomí, že kdokoli chce, tak tě okrade...

A těžko říct, jak ses měl zachovat. Na každého platí něco jiného. Co kdyby to byli zfetovaní grázlové, kteří by tě po tvém prvotním odmítnutí brutálně napadli?
Anebo by tě jen nechali být... Každopádně dopředu to těžko poznáš. Někde se píše, že u opilců pomůže humor, někde striktní odmítnutí a někde podvolení. Vybrat z toho to správné je dost těžké.

Ty dvě peněženky jsou dobrý nápad, jen nevím, jak dlouho ti to „nadšení“ vydrží.
Mám ještě jednu fintu - na pohled nevypadám bohatě. Tedy já ani nejsem, ale ani se tak nedělám - prostě vypadat chudě a „nuzácky“ je někdy výhoda ;-)

Za pjéťo to de ;-)
Leondegrance, 12.1.2006 17:55

Já myslím, že za ten risk to nestálo, takže si udělal dobře. Myšlenku, že si na to zvyknou, bych nechal bokem, taky by si mohli zvyknout lidi mlátit, kdyby ses do něčeho pustil a nevyšlo ti to.
A víš co se říká, tak dlouho se chodí...
Jednou narazí.

500=dnes pakatel
oko, 15.1.2006 22:49

Bylo to pouze „dobrodružstvíčko“. Sám zaměstnaný jste pouze přispěl asi nezaměstnaným ubohou pětistovkou. Možná ji propili, možná za to koupili potraviny pro desetičlennou rodinu na neděli. Možná Vám tak, jako jednomu z mála, bylo umožněno někomu pomoci.

Odp: 500=dnes pakatel
N, 5.2.2006 18:42

Eh, pakatel... TAkovej pakatel by se taky hodil...

Vážení, díky za podporu a povzbuzení...
Vladimír Kindl, 16.1.2006 13:36

Vážení, díky za podporu a povzbuzení.
Doufám že jsem svým článkem aspoň přispěl k tomu, že se budeme mít víc na pozoru před nekalými živly:)

Odp: Vážení, díky za podporu a povzbuzení...
NeVIMkey, 20.1.2006 20:34

upřímně, jsi srab a rozhodně bych se okrást nenechal... Už se mi něco podobnýho stalo a dopadlo to tak, že dostaly nakopáno do držky oni... Kord romské skupinky, z těmi mám dost zkušeností... Na ty obvyle stačí zvednout hlas, přestat mluvit spisovně a je to ok. Jsi srab!

Odp2: Vážení, díky za podporu a povzbuzení...
Aleš Janda, 20.1.2006 20:40

No ono taky záleží na tom, jak vypadáš. Pokud máš 2 metry a 120 kilo, tak si nějaké zkopání můžeš dovolit. Ale obecně proti převaze nemáš šanci. Zvlášť když oni případný útok čekají a jsou na něj připraveni, na rozdíl od tebe.
Jo, někdy to jde a někdy jde, ale to většinou vycítíš.

Co kdyby na tebe vytáhli nůž?

Odp2: Vážení, díky za podporu a povzbuzení...
Leondegrance, 20.1.2006 21:21

Ne každý je takový geroj jako vy, maestro.

Odp2: Vážení, díky za podporu a povzbuzení...
karel, 26.1.2006 17:44

Až budeš ležet s kudlou v zádech,hrdino změníš názor..nic ti nepřeju.Důležité je tomu předcházet.Výběr trasy a pozorovat okolí,včas reagovat.Napadá mně něco o pistoli v kapse,ale...to je extrém

Měl jsi zdrhnout!
Badula, 21.1.2006 10:25

No, to je tedy husté. Na tvém místě bych se snažil jim zdrhnout

Odp: Měl jsi zdrhnout!
Oxar, 9.6.2006 22:59

Jak chceš zdrhnout přesile Romů?
Nadběhnou ti a jsi v háji.

Odp2: Měl jsi zdrhnout!
Tomas, 1.6.2011 22:19

A jsme zase u toho :-)

"Koneckonců, nejdůležitější je, že jsem...
Tomas, 1.6.2011 22:18

„Koneckonců, nejdůležitější je, že jsem tuto lekci přežil bez újmy na zdraví...“

Ale nikoli bez újmy na duši, a to je možná horší. Znám ten pocit, taky jsem se jednou zachoval stejně a utekl, když hrozila rvačka. Moc dobře vím, jak tenkrát utrpěla moje duše, i když jsem si zachránil tělo. Někdy je lepší utéct, ale jak píše Paulo Coelho v Rukověti bojovníka světla:

Žádný bojovník světla se nikdy nenechá zastrašit.

Útěk může být vnikajícím uměním obrany, ale nelze jej použít, když strach přesáhne meze. Je-li bojovník na pochybách, raději riskuje porážku a pak si léčí rány - protože ví, že útěkem by dal útočníkovi větší moc, než si zaslouží.

V některých obtížných a bolestivých chvílích čelí bojovník nevýhodné situaci statečně, rezignovaně a zmužile.

V jiném fejetonu zase píše něco ve smyslu, že bojovník ví, kdy má utéct, protože ani ten nejstatečnější pták nezmůže nic tváří v tvář kočce. Dvě pravdy, vyberte si.

Máte k článku co říct? Máte názor? Je jedno, že článek nevyšel dneska, téma je aktuální stále! Váš komentář se nám zobrazí, tak napište!

Přidat nový komentář

Pokud jste registrován(a), zadejte heslo:

Pouze Vaše jméno (přezdívka) a vlastní příspěvek jsou povinné položky.

Prosím můžete-li, používejte diakritiku - píše se to stejně dobře a mnohem lépe se to čte. Příspěvky naprosto mimo téma nebo obsahující vulgární výrazy budou bez odpovědi smazány - poškozují tuto diskusi.
Formátování: [bold]tučně[/bold], [ital]kurzíva[/ital], [url=adresa]text odkazu[/url] (viz Formátování textu).
Děkujeme za Váš názor.

Nahoru
O serveru, právní ujednání, přístupnost
Založeno na vlastním redakčním systému a vlastním fóru.